Punťa a čtyřlístek

Když vezmu v úvahu dobu vzniku, je to film i o mém dětství. Po válce se narodilo spousta dětí a filmy pro ně plnily mimo jiné i výchovnou funkci, vedly je k čestnosti, smyslu pro povinnost, pravdomluvnosti, kamarádství a k úctě k dospělým. Myslím, že to bylo na nás vidět. Tento velmi pohodový naivní snímek je spíš o tom, jak by to mělo být, než o tom, jak to ve skutečnosti obzvláště dneska v životě chodí. Dětští herci to zvládli dobře, stejně tak pejsci a zajímavé jsou i dobové záběry, které dokumentují historii. Nelituji stovky za DVD, ale nejsem si jistá, jak přijmou film moje vnoučata. (08.03.2014)

Velice zdařilý film pro děti. Napínavý děj, který mne upoutal a vtáhl do děje až do samého konce. Velice dobrý výkon hlavního hrdiny Toníka, kterého hrál výborní Aleš Košnar, kterého známe i z jiných filmů pro děti a mládež. Jemu zdařile sekundovali jeho dva kamarádi. Velice mi byla sympatická i postava otce, já být na místě Tondy, tak bych mu hned na začátku řekl vše tak, jak to bylo, měl bych k němu větší důvěru. Film mi v mnohém připomněl jiný kvalitní film z té doby "Brankář bydlí v naší ulici". Je to již 1300 film, který jsem ohodnotil, velice mne potěšil a tak mu dávám plný počet bodů. (25.11.2019)

Jiří Weiss a jeho odlehčený kousek podle scénáře Oty Hofmana pro děti a mládež. V určitou chvíli se rýsovalo i slušné drama svědomí o klukovi zapleteného do sítě vlastných lží před kamarády, rodiči i učitelem. Ač mi je pár let přes 20, neměl jsem problém se vžít do psychologicky napjatého příběhu malého Tondy a jeho kamarádů a byl po celý čas v očekávání, jak to dopadne. Tematicky mírně podobnému filmu Svědomí od Jiřího Krejčíka se tenhle roztomile naivní snímek ani zdaleka nevyrovná, ale zaujala mne zde na pozadí příběhu například i jakási vnitřní konfrontace Tondova svědomí se svým konáním v momentu, když postupně zaslýchá aktuální případ tatínka-soudce o neplnoletém pachateli krádeže a jeho souzeném otci. A nakonec jsem se po optimistickém závěru, ke kterému vzhledem k době vzniku musel příběh pomalu (ale jistě) sledovat, i nahlas zasmál. Nečekané zjevení některých z postav na určitém místě v závěru je stejně povedeným rámcovaním filmu, jakým v úvodu byly originální kreslené titulky, a tedy myslím, že se můj oblíbený tvůrce za tenhle film (narozdíl od svých dvou agitek z roku 1950) stydět nemusel. ,,Máte nějaké připomínky, slavný senáte?!" :-) 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)

Po několika sovětských filmech pro děti, které byly v poslední době promítány v našich kinech a které byly dětmi a mládeží dobře přijaty, protože filmů pro mládež a zejména dobrých filmů tohoto druhu je stále nedostatek, je uváděn československý film pro děti o dětech, Weissův „Punťa a čtyřlístek". Námět je dílem absolventa filmové fakulty Akademie musických umění Oty Hofmana, který na sebe upozornil svou první filmovou prací — adaptací Čechovy povídky „Jestřáb kontra Hrdlička". Ostatní autoři filmu, od režiséra Jiřího Weisse, který v tomto filmu pracoval po prvé s dětskými herci, přes kameramana Jaroslava Tuzara, až po hudebního skladatele Jiřího Srnku, jsou všichni již skušenými mistry ve svém oboru. Proto tím více na sebe upozorňují nedostatky filmu, které sice pramení především ze špatné motivace jednání dětských i dospělých hrdinů ve scénáři, ale které byly ještě jen rozmnoženy při filmovém zpracovávání látky. — A přece, i když se nedá říci, že by během desetiletého období československé státní kinematografie byly filmy pro děti a mládež preferovaným odvětvím filmové výroby, byl již Gajerovou „Křížovou trojkou", Machovou „Zelenou knížkou", Blumenfeldovým „Malým partyzánem", Kubáskovým „Milujeme", Slavíčkovým „Koncem strašidel", Pleskotovým filmem „Na stříbrném zrcadl" a Sequensovým „Olověným chlebem" dán předpoklad vytvořit po využití zkušenosti získaných v tomto oboru a po vystříháni se všech chyb, které byly jak kritikou, tak dětskými diváky již mnohokrát diskutovány, výraznější film o životě a problémech dětí současnosti. Filmový přehled 14/1955 (12.08.2009)

Proč na konci ta motanice a šmodrchanice. Je to film pro děti, a tak mělo v té rovině zůstat. Ale budiž, třeba bylo nutné prodloužit stopáž. A také ten provoz ve městě, skoro ani jedno auto, za celou tu dobu. Ale nechme být, dívat se na to dalo. Kluci byli dobří a nemyslím tím jen mladého Postráneckého, kterého jsem nepoznal. (16.08.2019)