Il medaglione insanguinato

V tomto, skôr miernom horore, vidím ako jedno najväčšie mínus afektovaný herecký výkon mladej hereckej predstaviteľky. Pretože to, v čom hraje, je pomerne dobre našľahaný príbeh a mať to ešte odvážnejšie scény, 70. roky v tomto žánri, sa mohli pochváliť opäť raz jedným značným zárezom. Ale prehrávanie mladej slečny a minimum hororovej atmosféry, viac ako za dve hodnotiť nemôžem. (26.11.2022)

Samá piha, zrzavý vlasy a pohled, kterým vás ubodá. Tyhle italský spratkové jsou vážně jedna radost. Zdejší Emily má navíc na tatínkovi větší závislost, než je běžné, a její předpubertální city se nesmí zranit. Jinak je samozřejmě zle... Night Child rozhodně nebude vonět každýmu, a tentokrát je důvodů víc, než je na eurohorror zdrávo. Ať už kvůli hlemýždímu tempu, absenci násilí a vlastně i celkového napětí, které se tu smrsklo do několika závěrečných minut. Jako byste čekali na něco, čeho se vlastně ani nedočkáte. Rozhodně škoda. Na druhou stranu Ciprianiho hudba je líbivá, kamera mazlivá a prostředí slunného italského venkova překrásné. Film spíše pro kompletáře. (11.03.2013)

Nejdémoničtější děti jsou v italských horrorech. O tom žádná. A Emily je opravdu démon. Il medaglione insanguinato je hodně atmosférická záležitost, ač se v ní zase nějak zvlášť moc neděje, minimálně v prvních dvou třetinách hodně napínavá. A ten hudební motiv je až démonicky vlezlý a z mysli jen tak nevyhnatelný. Sedmdesátkové italské horrory jsou holt dobrý ročník. (01.12.2015)

Filmy od Massima Dallamana mě málokdy zklamaly, vždycky se mi svým způsobem líbily, kdy se vyznačovaly jistou úhledností (silná vizuální stránka), elegantností a stylovostí. Tento film mi dlouho unikal, přesně až do včera, kdy jsem se rozhoupal konečně k tomu, abych mohl tento svůj a jeden z posledních chybějících článků v režisérově filmografii, konečně nadobro odškrtnout. Film s okultní tématikou (nejspíš šlo o to opět navázat na úspěch "Exorcisty" a možná tak trochu i na gotické tradice 60 let), vynikající svou kamerou a efektivním osvětlením. Možná jsem tu čekal přeci jen více špinavosti, krve a vražd, tak nějak po celý film, první část je vyloženě odpočinková, postupně se seznamujeme se všemi hlavními protagonisty, hodně se v ní cestuje, obdivujeme tu krásu jednotlivých krajin (London a Spoleto), pak někdy od druhé půle to začíná, fanda démonických a nadpřirozených událostí se konečně dočká, tajemství se začne pomaličku-polehoučku odhalovat, atmosféra je čas od času docela psycho, je tu navíc i šikovné užívání metafor, některé scény jsou pak skutečně docela skličující. Příběh (spiknutí) je ale bohužel slabší a trochu tu pokulhává, příliš mnoho prostoru podle mě je tu věnováno rozvíjejícímu milostnému románku, tak trochu na úkor ostatních všeho ostatního. Mohlo to být nakonec daleko lepší, možná dokonce i mistrovské dílo, škoda. Nádherný Ciprianiho hudební doprovod, tu pak celkem bezproblémově opět vytváří tu správnou melancholickou náladu. Klavírní sólo "Baby Death" http://www.youtube.com/wach?v=EyFcbNj53pY&feature=related. A dětská herečka Nicoletta Elmi (ďábelské dítě, Italská Linda Blair?) v hlavní roli? Jak píše kolega bloody13, tihle italští spratkové to je vážně radost, s tím nelze než souhlasit, Italové, Španělé na tohle byli mistři, vždy uměli vybrat originální-děsivý ksicht (tady zcela přirozený bz žádného make-upu atd), navíc děti jsou vždy strašidelní v hororových filmech a dvojnásob to pak platí, pak právě v Italském hororu. Ten její výraz (ironický úsměv atd) je prostě nezapomenutelný. (21.04.2013)

Chtělo to jen pořádně dotáhnout scénář a mohl tu být vynikající atmosférický horor. Bohužel právě kvůli rozvleklosti vyprávění a řadě nevytěžených motivů zůstává "Prokletý medailon" přesně na půl cesty mezi úmorným brakem parazitujícím na dobových trendech a žánrovou perlou. Skvělá sugestivní forma, v čele s výtečnou kamerou, k tomu úžasně mrazivá a přízračná dětská herečka a její pod kůži se zarývající děsivé grimasy - jenže je pravda, že tyto prvky charakterizují velkou část dobové italské produkce, a i když snímku výrazně pomáhají, nemohou jej nikdy zcela podržet nad vodou. Vše tak padá na nedotaženém příběhu, potažmo na jeho nevyhraněnosti. "Prokletý medailon" se měl očividně svézt na úspěchu nedávných filmů o posedlých dětech a satanismu, jako Friedkinova "Vymítače ďábla" či Bavova "Lisa and the Devil" (překvapivě, obzvlášť pro kopírování proslulou italskou produkci, tento snímek předchází ikonický horor "Přichází Satan", byť s ním vykazuje některé podobné motivy). Ale právě ve směřování všeho k odvěkému zlu křesťanské tradice se ale zdejší příběh vlastně banalizuje a schematizuje. Motiv dcery upjaté na otce a stíhané nočními můrami po smrti matky bylo možné rozvést jiným směrem, a to i při zachování základního rámce, kterým je zde otázka, zda Satan existuje, dějově konkretizovaná v pracovním zájmu otce, britského dokumentaristy, který na ono téma přijíždí do Itálie pořídit záběry křesťanských výjevů. Škoda že italští tvůrci zůstali předvídatelně věrní křesťanské mystice namísto toho, aby se odvážili ji popřít a vydat se do zneklidňující temnoty lidské duše sužované trýznivými pocity dospívání. (22.12.2014)