Uloupená hranice

Stejné téma jako ve Vávrových Dnech zrady. Já si nebudu hrát na nějakýho přehnanýho vlastence, ale zase jsem hrdej na to, že jsem Čech a podobný filmy nemůžou bejt cizí nikomu kdo smýšlí obdobně a nemá tendenci překrucovat historii. Určitě je to kvalitní materiál pro generaci sluníčkářů vedených pravdoláskařem Havlem kteří by se té spodině Heinleinovské ještě omlouvali. Velmi poučná záležitost.80% (28.02.2016)

Velmi dobře napsaný román, výborný režisér, ale neměl šťastnou ruku ve výběru herců. Bylo to těsně po válce, a tak se zřejmě i mezi herci "přetřásalo" co kdo dělal nebo filmoval za války, nebyl odpovídající dorost a výsledek byl takový jaký je. Dovedu si představit co by z toho námětu a s pozdějšímI herci (VALA, MAREŠ, ŠŮRA,JELÍNEK, KOSTKA) udělal takový pan KACHYŇA. (08.10.2007)

Dost dobře realisticky zpracované drama o dění v českém pohraničí v době mnichovské dohody. Má to hutnou atmosféru, která se s dějem jen prohlubuje. Děj je temný a vystihuje náladu té doby, kdy proběhla dohoda o nás bez nás. Dění člověka nenechá v klidu a stopáž uteče lusknutím prstu. Rozhodně film, který je jedním ze zlatých kousků československé kinematografie. 80% (21.12.2015)

Nadčasový snímek nezatížený ještě ideologickými klišé o temném podzimu roku 1938. Počáteční neklid v pohraničí přerůstá v tísnivé napětí vrcholící ozbrojeným střetem. Weiss natočil uhrančivou baladu, kde lyrickou složku představují šerosvitné záběry krajiny. Slunce nořící se do černých mračen, hustá mlha prostupující stromy, tiché lesy v očekávání krveprolití, koruny borovic zmítané větrem na pozadí blížícího se večera. Nejhorší postavení měly smíšené rodiny, protože znamenaly nebezpečí pro obě strany. Fanatismus se nezastavil ani před obětováním vlastní krve. Temné a bezvýchodné. (21.06.2018)

Nastal rok 1938 a tím začala potupa ČESKÉHO národa v přímém přenosu.Film ukazuje dramatický osud osamocených Čechů kteří zůstali mezi bandou zfanatizovaných poločechů.Skupina Henleinovců táhne vesnicí a kosí každého kdo nemá zrádcovské myšlení připojit se k nové německé říši.Poločech Honza,který radši slyší na německé jméno Hans je schopen svým jednáním klidně obětovat matku,otce i sestru jen aby ukázal že jako loajální Sudeťák je hoden stát se právoplatným Němcem i když má české kořeny.Odvolání českých vojáků z vesnice na konci filmu je politováníhodné,protože bojovali a chtěli bojovat dál za svou vlast.Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace mohli jsme se bránit a bojovat,protože naše armáda svým vojskem,vybavením,opevněním i odhodláním převyšovala bojeschopnost německé armády,ale mobilizace byla následně potupně zrušena a vše vydáno Němcům.Nikdy jsme jako národ nebyli slaboši,ale vždycky stačí pár jedinců kteří působí jako mentos vhozený do Coca Coly a když zradí i západní spojenci kteří to vždy měli v popisu práce tak je národní katastrofa na světě.Po válce musela samozřejmě přijít vůči sudetským Němcům odplata a Benešovy dekrety na odsun měly smysl,protože pomstychtivost byla hnacím motorem všech těch kteří ve válce přišli rukou Němců o někoho blízkého.Ano občas byli z příhraničí odsunuti i ti kteří se cítili být víc Češi než Němci,ale takový je úděl NEspravedlnosti,nerozlišovalo se,ale konalo,vždyť ty hrůzy války byly stále v myslích přeživších.Film ULOUPENÁ HRANICE ukazuje jak tenký je led mezi vlastenectvím a zradou. (01.05.2019)