Uloupená hranice

"Dobří lidi to nakonec vyhrajou. Dobří lidi jsou všude." Nevím, nakolik měli autoři tohoto filmu v úmyslu nějak více akcentovat toto humanistické poselství. Film je totiž jinak celkově založen na zobrazení konfliktu mezi zlými Němci a dobrými Čechy. Konflikt se přitom odehrává i přímo uvnitř smíšených česko-německých rodin (syn německého otce versus dcera české matky). Přesto to pojetí není tak černobílé a tendenční jako v některých pozdějších filmech s touto tématikou, které vznikly po únoru 1948. Na filmu určitě zajme výborná režie Jiřího Weisse, kterému se především podařilo skvěle vykreslit tehdejší dramatickou dobovou atmosféru. Vykouzlil ale i několik zajímavých detailů (zejména detail podobizny T.G: Masaryka na poštovní známce). (26.08.2018)

Hodně pěkný snímek o pohraniční situaci těsně před WW2. Abych řekl pravdu, tak jsem byl velmi ovlivněn a chytlo mně to za srdce jako pravého vlastence. Toho malého hošíka, co povraždil svou rodinu jsem vyloženě nenáviděl. A ten zápal.. prostě pěkně natočené a nebyly v tom ani nějak hluopé scény. Na můj vkus docela povedené. 75% (16.03.2010)

Vynikající pravdivý, objektivní film - navzdory výlevům některých polistopadových vykladačů historie. Těm bych doporučil návštěvu Šluknovska nebo Frýdlantska a zkusit spočítat pomničky zavražděných příslušníků SOS, finanční stráže nebo armády. Film je navíc odvyprávěn poutavým způsobem a akční scény mají co nabídnout i dnešnímu divákovi. (18.05.2012)

Jeden z nejvlastenečtějších filmů, nejen v čs kinematografii, bez nutnosti jakékoli agitace, která se později v ČSSR a nebo i dříve na západě stala nedílnou součástí scénářů. Film, natočený dva roky po nejbrutálnějším celosvětovém válečném konfliktu. Film, ve kterém se vzpomíná...rekapituluje, jak pár naprosto neznámých lidiček, kdesi na hranicích Československa a Německa, přátelé i rodiny, mezi sebou bojují za svou vlast. Ať slepě zfanatizovaní zvráceným nacistickým režimem, který podvedl skoro sta miliónový, kulturně velmi bohatý národ a zavedl ho do hluboké propasti krize lidských hodnot, aby ho následně zbaběle ponechal jako válečnou kořist či jen bránící svou píď, navzdory skryté mezinárodní zradě zleva i zprava. Nadčasová režie jednoho z nejutlačovanějších a přesto nejkvalitnějších režisérů čs. kinematografie, vlastenecké tóny hned v úvodních titulcích a vynikající herectví hlavních postav, které dostatečně přebíjí občasné herecké výkyvy komparzu. Na svou dobu absolutní unikát, ve kterém lze slyšet hrdinské vyprávění vojáka, jenž bojoval v prvním fašistickém konfliktu ve Španělsku, ze kterého poté bolševici udělali svou modlu a na straně druhé např. vynikající detail podobizny T.G. Masaryka. Film, který degraduje vše neonacistické či neofašistické, co se v české společnosti objevuje, na směšnou zaslepenou absurdnost. České vlastenectví má kořeny a veškeré základy v antifašismu!. Táhni si hajlovat do Německa kriple! (15.09.2011)

Nastal rok 1938 a tím začala potupa ČESKÉHO národa v přímém přenosu.Film ukazuje dramatický osud osamocených Čechů kteří zůstali mezi bandou zfanatizovaných poločechů.Skupina Henleinovců táhne vesnicí a kosí každého kdo nemá zrádcovské myšlení připojit se k nové německé říši.Poločech Honza,který radši slyší na německé jméno Hans je schopen svým jednáním klidně obětovat matku,otce i sestru jen aby ukázal že jako loajální Sudeťák je hoden stát se právoplatným Němcem i když má české kořeny.Odvolání českých vojáků z vesnice na konci filmu je politováníhodné,protože bojovali a chtěli bojovat dál za svou vlast.Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace mohli jsme se bránit a bojovat,protože naše armáda svým vojskem,vybavením,opevněním i odhodláním převyšovala bojeschopnost německé armády,ale mobilizace byla následně potupně zrušena a vše vydáno Němcům.Nikdy jsme jako národ nebyli slaboši,ale vždycky stačí pár jedinců kteří působí jako mentos vhozený do Coca Coly a když zradí i západní spojenci kteří to vždy měli v popisu práce tak je národní katastrofa na světě.Po válce musela samozřejmě přijít vůči sudetským Němcům odplata a Benešovy dekrety na odsun měly smysl,protože pomstychtivost byla hnacím motorem všech těch kteří ve válce přišli rukou Němců o někoho blízkého.Ano občas byli z příhraničí odsunuti i ti kteří se cítili být víc Češi než Němci,ale takový je úděl NEspravedlnosti,nerozlišovalo se,ale konalo,vždyť ty hrůzy války byly stále v myslích přeživších.Film ULOUPENÁ HRANICE ukazuje jak tenký je led mezi vlastenectvím a zradou. (01.05.2019)