Reklama

Reklama

Můj přítel Ivan Lapšin

  • Sovětský svaz Moj drug Ivan Lapšin (více)

Obsahy(1)

"Film o lidech budujících socialismus na neveselé zmrzlé pláni. Jejich městem je jediná dlouhá ulice nízkých dřevěných staveb pod obrovským bílým nebem, vedoucí od elegantních náměstí na nábřeží řeky až ven do divočiny." (Alexej German)
Příběh je rámovaný vzpomínkami syna na svého otce a jeho dobu. Má řadu postav, jejichž osudy tvoří děj. Hlavní linie jsou tvořeny propletencem osudů druhořadé herečky Nataši (N. Ruslanova) a několika mužských obyvatel společného komunálního bytu, mezi nimi novináře Kchanina a komisaře Lapšina, kteří pronásledují zločineckou bandu pod vedením jistého Solovjova.
Snímek je postaven na věrném zachycení materiálních podmínek v SSSR v době před Stalinovými represemi. Postavy jsou pojaty čechovovsky nejednoznačně; ve své životní pouti za štěstím končí často ve slepých uličkách. (garmon)

(více)

Recenze (5)

Othello 

všechny recenze uživatele

Ze tří posledních filmů Alexeje Germana je jeden natočený z pozice cizince v civilizaci na cizí planetě (Trudno byt bogom) a dva jakožto vzpomínky z dětství starého muže (toto a Chrustlajov, mašinu!). Když pomineme, že ony dva předposlední snímky matou mimo jiné diváka v tom, že se tváří jako režisérova autobiografie (kterou ani jeden z nich není), nabízí se nám tyto výchozí pozice jako ideální startovní čára ve snaze zorientovat se v nelehké formě vyprávění, která je pro Germanovy filmy příznačná. Jeho příběhy jsou vyprávěny nejen čistě subjektivně, nýbrž i vzdálenou optikou dítěte, které plně nerozumí zmatenému světu dospělých, který se kolem něj odehrává. To vše se navíc kombinuje s tím, že mnoho z příběhu bylo vypravěči řečeno až později jeho otcem, který ani u většiny zobrazených událostí nebyl. První záběr filmu, ve kterém kamera přejíždí po obrazech, fotografiích a artefaktech bytu vypravěče, nabízí poslední dílky do skládačky, ze které je celý ten příběh vytvořen. German ve svých filmech vzácně kombinuje nespolehlivost paměti i její interpretace, nicméně jí takovou nabízí jako možnost vyrovnání se s nelehko uchopitelnou vzdálenou dobou. Ti, kteří v dětství tiše poslouchali dialogy přiopilých rodičů a jejich přátel, jakkoli jim nerozuměli, lépe pochopí jak a o čem tento film vypráví. ()

Iggy 

všechny recenze uživatele

Oчень странный фильм! Převážně černobílé retro z ruského maloměsta 30. let. Údajně kritiky ruské verze časopisu Empire zvolený vůbec nejlepším ruským filmem. Kolážovitá (a hlavně zpočátku poměrně nepřehledná) mozaika každodenních epizod ze života policejního důstojníka Ivana Lapšina je neuvěřitelně věrohodná a sugestivní, ani na chvíli si neuvědomíte, že film není „autentický“, ale natočený až v 80. letech. ()

Reklama

garmon 

všechny recenze uživatele

Je to především dokonale propracovaný film "ruské školy" - v kombinaci s tím nejlepším z Nové vlny evropského filmu (a v souvislosti s Českem i to, k čemu jsme měli nakročeno díky Vláčilovi). Je to zde navíc v plné síle a syrovosti "východu". Hlavní atributy: pečlivě rozvržený temporytmus, narace zcela odlišná od Ameriky - nejde o "velký příběh", dlouhé záběry, kombinace barvy a černobílého obrazu, velmi působivé svícení kontrem, neskutečná práce s mizanscénou a v exteriérech, SKVĚLÉ herecké výkony, skvělá dramaturgie a smysl pro formu i gradaci! Mužnost Germanova obvyklého filmového prostředí spolu s tematikou (vnucenou? mu v prvních filmech??) mi při druhém shlédnutí očima přítele, který tyhle skvosty denně nekonzumuje, trochu uvadala v jakési sovětské dobrodružství kriminalistiky - zejména při scénách z komisařství a z bytu. Film je mnohomluvný a neříká se zde jen "miluji tě", snadno se ztratíte v poměrně složitých větách pronášených rychle a mimochodem, mimo sledovaný děj. A ztratíte se snadno i v obraze - často uteče detail, který vzápětí překvapí svou důležitostí. Často nejde dějově o mnoho, ale vše je v atmosféře, ve vtiskávání si určitého obrazu, konstitutivního pro charakter té které postavy. Je tu už i dost drastický humor - ten bude v Germanovi nadále i v jeho dvou majstrštycích. Rámování filmu mi připomnělo Michalkovu Urgu anebo i Končalovského Sibiriádu - ruská škola. Možná i Tarkovského, ale jen chvílemi - German měl velmi dobře vyvinutý vlastní smysl pro metafyziku a nepotřeboval k němu vždy záběry a la Stalker. No, a opět: s rámováním se přihodilo takové to lehce patetické účtování: "...ano, tam jsme tehdy byli a hleďte výšiny, kde jsme dnes." U Michalkovů mi to ale vadilo podstatně víc. PS: Ivan Lapšin napsal velmi dobrou monografii o ruské hudbě - ale to nebude ten samý-)... ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

"Ivan Lapšin" je film, na který se nezapomene, i když si z něj nic nepamatuje. Je to jakási velká vlna, která se převalila, a vy si dodatečně vybavujete její vlněni. Ivan Lapšin svádí (jistou) herečku a chladnokrevně zastřelí (jistého Solovjova), nic víc o něm nevíme, musíme ho vyčíst a vysledovat z prostoru mezi řádky (between lines and frames)... Na začátku osmdesátých let se už o 'socialistickém realismu' mnoho nemluvilo, a pokud ano, pak Alexej German (svým filmem) jakýkoli diskurs na toto téma jednou pro vždy uťal... Jasmijn van Grop se (dokonce) domnívá, že jde o ryze postmoderní film, přestože modernu ničím nepřesahuje... V jiné recenzi jsem četl srovnání s Fassbinderovým "Alexem" - to mě zaujalo... Viděl jsem už několik ruských filmů odehrávajících se v tzv. komunálních bytech; nejspíš by se měly znovu zavést. Komunální bytová politika KSČM je docela zajímavá. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Film rozhodně není o odhalování zjevných či skrytých tváří stalinismu, jde spíš o nahlédnutí do života policejního vyšetřovatele Lapšina a jeho přátel, a ano, nahlédnutí z 30. let, ale komplexní soudy o této době bych z tohoto filmu radši nedělal. Tady nejde tak o dobu, jako o člověka. O člověka, hledajícího štěstí a jistotu tváří v tvář tvrdému a necitlivému světu který zná z každodenní práce i z minulého života (a zde ona "doba" hraje roli). O člověka, u kterého čekáme, jestli mu přátelství a láska pomůžou konečně vybřednut ze samoty. I přes většinou černobílou kameru a všudypřítomnou ruskou zimu a šeď diváka pohltí (přes málo uspořádanou první polovinu) nostalgická, citlivá a vnímavá atmosféra filmu, asi nejlépe ilustrovaná už úvodní seznamovací scénou, kdy kamera familiérně zkoumá a prochází řadu detailů v bytě vypravěče příběhu (syna Lapšinova přítele), přičemž "velký" okolní svět nechává za jeho okny. ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama