Zrůdy

Pro mě osobně je zcela neuvěřitelné, že ten film v roce 1932 mohl vůbec vzniknout - zub času se na něm téměř nepodepsal. Dokonce pořád váhám, jestli byli všichni aktéři opravdu tak dobře namaskovaní a natrikovaní, anebo tvůrci sháněli "zrůdy" po všech čertech ďáblech, celých Spojených státech... :-) (02.09.2008)

Dost šokující. Přiznávám, že jsem byla morbidně fascinovaná pohledem na zdeformované lidi. Poselství filmu je jasné: není důležité co je vidět navenek, ale co je uvnitř. Tady v naprosto vyhrocené formě. Film, u kterého jsem se zasmála i vyděsila pokřiveného charakteru, která je dost častý, ale tady v konfrontaci se zrůdnými těly vynikla jeho ošklivost. (06.01.2010)

Poselství filmu je jediné a jasné - ukázat, že pojem zrůdnosti není odvislý jen od vzhledu a věci, na pohled se zdající nějaké, nemusí být stejné i uvnitř. Tomuhle účelu se pak podřizuje vše a je to poznat na určité (byť nijak velké!) umělosti scénáře. Na svou dobu ovšem Freaks překvapují značnou vyspělostí, jak čistě technickou, tak režijní. Atmosféra je povětšinou posmutnělá, přesto se vás film ani v náznacích nesnaží přivést k tomu, abyste hlavní protagonisty litovali - spíše naopak, a i to mu přičítám k dobru. Mrzí mě, že jeho součástí nezůstaly ty "vyřazené hororové části", protože konec, jenž se nese v tomto duchu, je famozní a mění se v regulérní horor. Možná vám připadne ústřední myšlenka laciná a ohraná, není na škodu si tuto skutečnost ovšem občas připomenout, zvlášťě je-li podána tak vkusným způsobem. (28.12.2006)

Tak neviem, či tu máme do činenia s prevteľovaním, nesmrteľnosťou, klonovaním, exaktne sa opakujúcou históriou, či omnoho menej pravdepodobným javom - náhodou, ale postava Cleopatry Olgy Baclanovej vo Freaks, to bola čistá Gretchen Mol v Boardwalk Empire. A Henry Victor (Hercules) sa takisto pohybuje aj po súčasnom svete. A to ako rapper Ninja z hudobnej skupiny Die Antwoord. Podoba však nie je len vizuálna, zvykne sa tiež obklopovať liliputánmi a podobne, stačí si pozrieť ich videoklipy. Záverečné zohavenie Olgy Baclanovej, to je zase jednoznačne práca doktora Moreaua, o ktorom bol v rovnakom roku (1932) natočený film Island of Lost Souls. Ten mal so Zrúdami spoločného menovateľa nielen v podivuhodných tvoroch, ktorí nie sú práve oku lahodiaci, ale aj v peknej mladej herečke menom Leila Hyams. No a teraz mi povedzte, či sú to všetko len náhody, alebo slobodomurárske sprisahanie?! (06.02.2016)

Slonieho muža som videl prvýkrát asi v roku 2005, keď sa u nás v rámci Projektu 100 vrátil do kín, a v tej dobe som ho považoval za najlepší film vôbec. To len okrajovo, pretože sa chystám porovnávať, a aby to nevyznelo tak, že sa mi nepáčil. Niečo podobné som čakal od Freaks, ibaže oni vlastne rovnakú myšlienku zobrali z úplne iného konca. Sloní muž sa (byť umierneným) lynchovským spôsobom snažil rozprávať o tom, že všetci sme ľudia, a že aj v tej najškaredšej telesnej schránke môže žiť pekný človek. Zrůdy zostali pritom, že všetci sme ľudia, a to znamená, že všetci máme kopu negatívnych vlastností; žiarlime, podliezame, ide nám o peniaze, pomstu... To je proste dokonalý prístup! Čakal som aspoň nejaké moralizovanie a nič, ani na sekundu. Browning a jeho Freaks o päťdesiat rokov skorej prišli s vyspelejším obsahom ako David vo svojom opuse, čo je obdivuhodné, nielen na dobu vzniku. Pár výhrad samozrejme mám, SPOILER! (teda ak sa to pri 80 rokov starom diele píše) hlavne k výslednej podobe Cleo na konci filmu Koniec SPOILERU, ale to nič nemení na tom, že keď film končí liliputánskym vyznaním lásky a nepôsobí to smiešne, ale neuveriteľne dojemne, a zároveň je to stále funkčný horor, tých päť silných hviezd si proste zaslúži. (02.05.2013)