Raskolnikov

Hustý! Román jsem četl dvakrát a je výtečný, tahle němá verze je také znamenitá. Expresionistické kulisy a hlavně nervní hudba Karlheinze Stockhausena (ve verzi na "ulož.to") dělají z tohoto filmu správné "psycho". Snad jedinou výtku mám ke staršímu představiteli Raskolnikova. Hraje výborně, ale bylo mu už třicet let, takže na studenta moc nevypadá. Jinak můj třetí Wiene a opět dávám plnou palbu. (24.11.2023)

Kombinace německého expresionismu v čisté formě se všemi vizuálními prvky, výpravou i hereckými výkony, a Dostojevského Zločinu a trestu by mělo být zárukou výjimečného zážitku, ale i když jsem viděla kratší verzi v dělce asi 112 minut, bylo to neuvěřitelně dlouhé. Překvapil mě Gregorij Chmara, který postavu zahrál skvěle, i když už neodpovídal věku studenta a herecky je tu zajímavá scéna, když se zblázní manželka opilce Marmeladova. (17.04.2023)

Svojrázna adaptácia slávneho románu, ktorý mnohým ľuďom zmenil pohľad na konfrontáciu jednotlivca v neistej spoločnosti. Rukami nemeckých expresionistov tu samozrejme nevidíme tak hĺbavý a plnohodnotný zážitok, ktorý vám čítaním Dostojevského románu vie priniesť viacvrstvové naratívne psychologické línie, ale presne to, čo od toho očakávate. Úsporné medzititulkové dialógy a vnútorné monológy, geometricky nevieryhodná temná architektúra historických budov, v ktorých je zvýraznená samota a predzvesť nekalých skutkov. Výborná práca očnej artikulácie, hororové hudobné doprovody a efektívna vizuálna stavba, ktorá nerobí predlohe ostudu. (22.12.2018)

Prvé filmové spracovanie sociálno-psychologického Dostojevského románu Zločin a trest sa ujal nemecký režisér Robert Wiene. Jeho vklad do náročnej látky je viac ako nápadný práve svojským expresionistickým videním. Studené a temné ruské exteriéry a interiéry tak dostali nevšedný vizuál kulís, hlavne šikmých dvier a okien. Vo filme hrajú herci moskovského divadla, trochu mám výtku voči obsadeniu študenta Raskolnikova 30-ročným Chmarom s výraznými ostrými črtami tváre, takže posobí príliš staro. Samotný príbeh je temný ako jeho predloha a postupný rozklad osobnosti hlavnej postavy pod ťarchou viny je obdivuhodný. Prvý komentár. (30.01.2016)

Dům č. 15, expresionistická nádhera – ten měl být postaven z betonu, a ne z lepenky (stejně tak jako pracovna Porfirije Petroviče a další interiéry). Dodekafonická hudba – kompatibilní spíš s architekturou než s postavami (snad jako hudba rozrušené mysli), se neposlouchá nelibě. Samotné hrdiny (je jich tu spoustu) se nepodařilo důsledněji prokreslit – to platí nejen pro Raskolnikova (viz též Flego ****), ale hlavně pro již zmíněného Porfirije Petroviče, jehož interpretace sváděla i k jiným motivacím. Jako to tehdy bylo obvyklé, jsou zde zdůrazněny silné emoce, kdežto pro subtilnější duševní hnutí je tu jen málo místa. Pěkně jsou zpracované scény "lichoradka" a především "kašmar (cauchemar - nevím, jak je to správně rusky) v expresivně mystické architektuře... Pamflet o "tragédii výjimečného člověka" je možno najít i u Hitlera a jiných. Raskolnikov se na druhou stranu plotu dostal proto, že se dokázal zbavit právě onoho tragického rysu moderního člověka, kterým je pýcha. Pozn. 1:Dostojevského kniha byla zfilmována snad/prý třicetkrát. Vedle této verze bych chtěl položit prvotinu Aki Kaurismäkiho - dovedu si rovněž představit syntézu pohledu obou režisérů. Pozn. 2: Zde by nebyla k zahození studie spolupráce Roberta Wieneho s ruským divadlem Stanislavského a uměleckým poradcem Andrejem Andrejevem (možná tu byl důležitějším mužem než Wiene). Pozn. 3: Film kulminuje vystoupením komisaře Pavla Pavlova, u kterého se později zřejmě přiučil i detektiv Colombo. (14.07.2016)