Reklama

Reklama

Smolný pich aneb Pitomý porno

  • Rumunsko Babardeala cu bucluc sau porno balamuc (více)
Drama / Komedie / Erotický
Rumunsko / Chorvatsko / Česko / Lucembursko, 2021, 106 min

Kariéra učitelky Emi se ocitne v ohrožení, když se na internetu objeví video, v němž se oddává sexu se svým manželem. Nenápadná třicátnice je proto postavená před rodiče svých žáků, kteří mají rozhodnout o jejím setrvání v učitelském sboru na prestižní střední škole. Nekonvenční, satirický film režiséra Radua Judeho upoutal porotu MFF Berlinale, kde získal Zlatého medvěda. Přináší humorný a dráždivý pohled na současnou pokrytectvím nasáklou společnost libující si v předsudcích a ponížení. (Aerofilms)

(více)

Videa (1)

Recenze (17)

Traffic 

všechny recenze uživatele

Smolný pich definitivně potvrzuje, že vedle Miguela Gomese dnes evropská, nebo dokonce možná světová kinematografie nemá jiného dalšího autorského režiséra, který by byl natolik poťouchle hravý, provokativní, nepředvídatelný, a přitom důsledně politický, jako Radu Jude. Jeho poslední ztopořený prostředníček určený všem vyznavačům ortodoxního vyprávění a konzervativní ideologie není bůhvíjak honosný, esteticky promyšlený artefakt. Je to spontánní skrumáž pozorovatelského cinema verité, godardovské asociativní abecedy a divadelní soudničky s ultra komiksovým finále, na něž by se v Marvelu a DC nezmohli, ani kdyby kolektivně popili ayahuascu. Přijde mi super, že tady během korony vznikne společensky relevantní film, který je feminističtější a zároveň sexuálně explicitnější než cokoli z velkovýroby všech západních woke industrií. Přitom to fakt není žádný zázrak, ale kope solidně. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Výbornej Radu Jude pokračuje ve šlépějích svého předchozího snímku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a znovu tvrdě nakládá rumunské společnosti (a stejně jako v barbarech opět zamrazí, nakolik se dá většina viděného vztáhnout i na českou realitu). Ten film je v podstatě o tom, jak morálně ploší lidí, kterých je - alespoň podle Judeho - v postkomunistickém Rumunsku většina, nejsou absolutně mentálně schopní odlišit dobré od zlého a důležité od nedůležitého. A fungují podle formální morálky zhruba tak z devatenáctého století. Takže ve filmu parta prudérních tupců, mj. úplatkářka, fáter, zelenej mozek z armády, rasista, homofob, popírač holocaustu, antirouškař nebo přívrženec konspiračních teorií, griluje chudáka učitelku, která si dovolila (představte si to!) se svým manželem natočit domácí sextape. Člověku se hned vybaví, jak čeští podporovatelé největšího politickýho odpadu vytrvale přehlíží největší představitelné morální bahno, ale začnou si vždy spolehlivě stěžovat na nedostatek úcty, když třeba někdo napíše, že je Zeman vlastizrádná kurva. Protože rozeznali ošklivé slovíčko, a na víc jejich morální kompas nestačí. ()

Reklama

JFL 

všechny recenze uživatele

"Smolný pich" je takové intelektuálnější, poťouchlejší a v práci s formou a konceptem anarchističtější "Jak na... s Johnem Wilsonem", kde ale namísto newyorského pábení vystupuje zhůvěřilé dacanství Bukurešti. V kadlubu dokumentaristických, divadelních a narativních postupů jako by Radu Jude zhmotňoval nejen svou corona browsing history sahající od zbytných faktů a zamyšlení přinášících triví přes plevel autistických výkřiků diskusních fór až po to péčko. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

V jádru klasická moralita, v jejímž karnevalovém závěru se v reakci na „internetové bunga bunga“ jedné učitelky vybarví pravé charaktery několika pokrytců. Trefuje se přitom do cílů tak pomalých, že je skoro nelze minout. Radu Jude ovšem na společenské a vypravěčské konvence útočí s takovým citem pro absurditu a takovou razancí, jakou se ve východo- a středoevropské kinematografii naposledy vyznačovaly snad filmy Dušana Makavejeva a dalších tvůrců jugoslávské černé vlny. ___ Jude přistupuje k nahotě a sexualitě s podobnou samozřejmostí jako rumunský film Touch Me Not, jehož plakát visí v pozadí úvodní scény sexu. Přestože si jej milující se pár zpestřuje maskami, vulgárním slovníkem a koženými důtkami, jedná se o docela obyčejné domácí š****í, na němž navzdory následujícímu dění není nic pohoršujícího. Mnohem urážlivějící věci se dějí na ulicích Bukurešti v úvodní části, kde vulgarismy a sexualizace žen představuje až děsivě samozřejmou součást městského ruchu. ___ Formální svobodomyslnost filmu o třech stylisticky odlišných kapitolách odráží komunikační nemohoucnost postav, které si kvůli věkovým, třídním nebo náboženským rozdílům a uzavřenosti ve svých myšlenkově omezených světech nejsou schopné naslouchat. Určitá neučesanost, daná i rychlým natáčením, zároveň zesiluje naléhavost Judeho kritiky. Není precizní analýzou společenských poměrů, ale naštvanou eklektickou palbou do diváků, kteří se třeba jen svým tichým přihlížením podílejí na tom, že zanedbatelné poklesky odvádějí pozornost od závažných zločinů a přispívají k rozdělení společnosti; že je vnější zdání (třeba v podobě vyleštěné sochy na školním dvorku) nadřazováno vnitřním hodnotám; že sexismus, rasismus a nacionalismus vytlačují demokratické ideály. Tváří tvář té náloži zdánlivě vyprázdněných observačních záběrů (které ve skutečnosti přetékají významy), nečekaných souvislostí, ztopořených penisů a citátů od Benjamina, Brechta, Eca, Kracauera nebo Kundery zkrátka nelze zůstat lhostejný. Ideální film do apatické doby a pravděpodobně nejvtipnější vítěz Zlatého medvěda. 85% ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Po Barbarech už to na mě podruhé nijak zvlášť nefungovalo. Radu Jude je příliš jednopolohový (trochu paradoxně, v tomhle kontextu) a svoji výpověď ani kritiku v tomhle snímku oproti minulému nijak neprohlubuje a nerozvíjí. Spíš bagatelizuje a tříští. *** Přesněji: První část, kdy učitelka chodí chátrajícím vykřičeným městem plným buranství, rezignace, agrese, přetvářky a sprostoty, to je to pravé porno. Ale nepotřebuju se dívat na tolik záběrů téhož, došlo mi to celkem hned, co se tu chce ukázat, a krom toho žiju ve stejném světě, tohle mi neuniká. Druhá část: slovníček pojmů – je v něm pár chytrých sarkastických koláží myšlenek, vesměs kulturních citací, dobře usouvztažněných (např. definice dostihů: nepotřebuji tam chodit, vím dobře, že jeden kůň poběží rychleji než druhý; nebo poznámka, že naše žitá přítomnost je jako hlava Gorgony Medusy: zaslepuje nás při pohledu na ni děs, takže abychom snesli pohled na ni, mohli ji prozkoumat a zvítězit nad ní, potřebujeme si ji nechat zrcadlit štítem obrazů, umění), ale taky je tu otravná přemíra rádoby chytrých poznámek a přemoudřelých osobních komentářů, což se možná dá – a i tak horko těžko – skousnout u Slavoje Žižeka, když ho filmuje Karel Vachek, ale vůbec ne u mladého filmaře, který poněkud domýšlivě vykládá sám sebe, tu svými slovy, tu cizími – a i kdyby měl v lecčems pravdu, tak se to nehodí, zas tak neodolatelně vtipný a trefný není, jakkoli je mi jeho postoj rozhněvaného mladého muže sympatický, tak jeho poučný tón, místy falešný, už tolik ne. A i tahle pasáž je neúměrně přetažená, když už si troufl, jako by nevěděl, kdy přestat, hluchá místa a kulhající aforismy spíš rozlaďují. Třetí část: samotná rodičovská schůzka á la Vlastníci či právě ti Barbaři je sice na povrchu nejživější, ale zase nejméně nečekaná. Tuhle snůšku pokryteckých moralismů a ventilované zloby prostředních lidí předvedl Jude v mnohem větší parádě v Barbarech, komplexněji i tíživěji, přitom i sarkastičtěji, jízlivěji, a ve více plánech (tam nakonec svůj horlivý boj za historickou pravdu opustí i sama ostrakizovaná divadelní režisérka, a to prostě proto, že kontroverzní hra už se odehrála a ona pojede na další štaci a jedno téma, a s ním město, politiky, akademiky, pamětníky, kroniky, publikum, herce, známosti, ale také principy a postoje, vymění prostě za jiné, nic osobního, jenom ji začne za umění platit jiný grant), takže tohle, natočeno po Barbarech, působí jako onen obligátní v druhé vodě vymáchaný sáček čaje. A i tady platí, že ho v té vodě navíc máchá zbytečně dlouho. *** Trochu se mi zdá, že Radu Jude zpychl a domnívá se, že si před diváky v klidu vystačí s tím, co už obsáhl.  Ale je možné, že jestli se hodně rychle neposune jako filmař dál a nezpokorní před novými výzvami, tak jeho hvězda zhasne stejně rychle, jako vylétla. Na další film budu ještě zvědavá, ale kdyby měl být třetí do řady, tak pak už asi ne. *** PS: Nejsilnější moment z celého filmu tak pro mě byla vedlejší scéna v první části, ta z ředitelčina bytu, v níž umírá stará babička, vnučce se z toho udělá na zvracení, a matka za ní letí bytem na záchod a plísní ji za to. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama