Tides

Urousané táhlé postapo, které se sice občas blýsken dobrou kamerou a sem tam solidní atmosférou, ale jinak je to reklama na nudu. Aby tvůrci odradili i toho největšího masochistu, přidali tvůrci v druhé polovině moralitku a společenskou kritiku, která to zabila úplně. Herci si zřejmě uvědomovali, čemu se upsali a tak byly i jejich výkony mdlé a nezáživné. Bída. 15% (10.12.2021)

Prvních 20 minut se mi líbilo, vypadaly dost solidně a těšil jsem se, co z toho vypadne později, jenže postupem času to šlo celkem do háje. Z příběhu nic zajímavého nevypadlo, ani ty zvraty za moc nestály, z původní podmanivé atmosféry nezůstalo nic a stala se z toho strašně utahaná nuda a ačkoli se režisér snažil z toho laciného vizuálu snažil udělat plus, nepovedlo se mu to. A jediná myšlenka, která z toho vyplyne, jen ta klasická ekologická, kterou mi sdělí x jiných filmů - jenže mám problém to počítat jakkoli kladně, když mě ten film skoro vůbec nezaujal a nejspíš na něj rychle zapomenu. Jinak je to naprosto prázdné. Od Evropské sci-fi jsem teda čekal něco víc, tohle jako by se (neúspěšně) snažilo levně přiblížit těm americkým s velkým rozpočtem... Slabé 2* (24.08.2021)

Od prosince jsem skoro pořád nemocný; bohudík ne na jednu nemoc, ale celou řadu, začalo to trombózou a teď (snad končí) dnou (ta je ale z mého portfólia nemocí nejhorší). Zdálo by se, že tento stav je příhodný pro sledování filmů, ale není to tak. První den dnového ataku jsem si našel něco, o čem jsem se domníval, že rozumem zvládnu a kloubu na palci levé nohy se uleví. Zvládunul jsem pouze základní téma a na bolest jsem zapomínal jen spoře. A samozřejmě: pokud je člověk v tomto stavu, nevidí budoucnost příliš dobře. Je-li člověk nemocný (apo), pak pokud přejde (postapo), je mu většinou (pokud nezemře) lépe než předtím. Feministické akční filmy mi také nesednou do zdraví ani n(emoci). (31.03.2023)

"Co to píšete, Antone Pavloviči? Pardon, Time Fehlbaune?" Zeptal se Jára Da Cimrman režiséra Fehlbauna, slinícího tužku nad scénářem. "Dvě tuny bahna", odpověděl zamyšleně Fehlbaun. "A není to málo?" zeptal se Cimrman. Nakonec ty Tři tuny filmového bahna, čili Tides, byly tak akorát, ale pro sichr režisér lidumil dopřál divákům v útrobách rezivějícího tankeru i funkční sprchu. Otázka zní, kolik vraků lodí a kolik sprch by bylo zapotřebí, aby se z ušmudlaných a zaostalých bahňáků vychovala čistá a chytrá rasa. Pokračování politického rozboru filmu viz komentář JASON_X. Nicméně, pokud se do blátivého postapo světa vydáte nikoli kvůli politice, ale jen kvůli scifi zážitku, možná si to i užijete. Tedy pokud máte v oblibě (ne)osiřelé hrdinné astronautky "Sice nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!", zachraňující svět stylem "Padni komu padni, kašlat na následky, hlavně když se zachraňuje." Ach jo. A to mám jindy potemnělá scifi, ve kterých je imrvére mlha, čili prd vidět, docela rád. (18.10.2022)

Minimalistické temné postapo s pěkným vizuálem nedosahuje pro mne režisérova předchozího počinu, i tak jsem byl ale vcelku spokojen. Ze všech možných odkazů jsem z toho nejvíce cítil sérii Mad Max, ale to je stejně jedno. Zatímco vymírající lidstvo na Kepleru by se rádo na Zemi vrátilo, zdejší přeživší si už poradili sami. Jistě, jsou poněkud barbarští a na první pohled možná primitivní, ale zdání klame. Jsou to úplně stejní lidé jako my, jelikož to divošství a barbarství je stále v nás. Jen si zkuste vysadit skupinu lidí na pustý ostrov beze všeho a nebude trvat dlouho, promění se v ryzí násilnické divochy. Stejně jako výpravné a drahé sci-fi filmy si rád užiji i tyhle zdánlivě levné a neokázalé. A jako u většiny snímků i zde se nakonec ukáže jednoduchý hlavní motiv - láska ve spojení s touhou žít. (14.12.2021)