Jdi a dívej se

My máme své Lidice a pár dalších, no a Bělorusové mají zase svých 628 vesnic... (23.07.2008)

Bohužel, vysoká očekávání se nenaplnila. Film jsem si pořídil s tím, že na mne bude celých 142 minut chrlit obrazy šílenství a nesmyslnosti války, přičemž opravdu silných scén jsem zaregistroval tak tři (vypálení vesnice za nadšeného potlesku přítomných němců byla fakt síla). Alexej Kravčenko jako mladý Fljora byl přesvědčivý, ale některé jeho grimasy na mne působily vyloženě směšně (i když těžko říct, jak bych křivil xicht já, kdybych viděl to co on). Jak povídám - celkově zklamání. (10.09.2009)

PS divákovi : "Odlož svou pýchu." (12.08.2012)

Film je krutě o ničem, jen bolševická propaganda. (28.05.2017)

Nesmírně poetická (v rámci možností a samozřejmě v rámci tématu) první třetina. Neuvěřitelné peklo ve zbytku filmu. Ohromný závěr. Geniální kamera. Obrovský zážitek. (24.03.2020)

Filmů, které reflektují hrůzy války je nespočet. Filmů, které to zvládnou dobře je ovšem míň. A filmů, které zvládnou v divákovi po zhlédnutí zanechat silný šrám na duši je opravdu jen hrstka. Jdi a dívej patří do poslední zmíněné skupiny a je to jeden z nejsugestivnějších snímků na toto téma, co jsem kdy viděl. Průvodcem válečné mizérie je mladý běloruský chlapec Fljora, který hrdě odchází od rodiny a připojuje se k malé partyzánské jednotce, která se snaží sabotovat pálení vesnic německými vojsky. Tím se rozjíždí postupně budující tryzna lyricky laděných, ale jinak velice nativně realisticky zobrazených válečných hrůz, která psychicky devastuje jak hlavního protagonistu, tak diváky. Na konci z Fljory zbyde jen emočně prázdný stín toho, kým kdysi býval a diváci si z filmu odnesou těžkou depresi a opětovné uvědomění, že lidé jsou zvířata. Jdi a dívej se dotáhlo k dokonalosti Tarkovského Ivanovo dětství minimalizováním lyrického symbolismu a zároveň nezabředlo do vod stylistické sebezahleděnosti Marhoulova Nabarveného ptáčete, čímž tvoří nepřekonatelné dílo, které v žánru válečných dramat lze najít. (28.11.2021)

Mírné zklamání. Obsah filmu, který je na čsfd uveden, je zavádějící. Hlavní hrdina mi přišel dost divný už od počátku a během filmu se podle mě zas tak moc nezměnil (Kravčenkův svébytný herecký výraz "záchodové oči" nás provází celým filmem). Divný je místy i děj (třeba ta milostná zápletka či co to mělo být) a nakonec mi vadilo i ztvárnění Němců - ne ani tak to, že někteří mluvili se silným ruským přízvukem, spíš jejich hyperdémonizující pojetí. I přes tyto výhrady to je rozhodně nevšední film, hlavně díky roku a místu výroby velmi naturalistický (bohužel ne už tak realistický), kde bych vyzdvihl především práci se zvukem a zvolenou hudbu, dělá to z filmu o třídu (o hvězdičku) lepší podívanou. 70% (10.05.2009)

Myslel som si, že šialenejší vojnový film ako Coppolova Apokalypsa už nie je možné natočiť. Rusi to dokázali a určite ho prevýšili šialenosťou, psychedelickosťou i krutosťou. Krutosťou aj voči divákovi, ktorý čaká všeličo, ale toto nie. Čím je scéna trýznivejšia, tým je dlhšia, akoby ani nemala skončiť, pričom niektoré výjavy, ktoré sú dôležité pre objasnenie príbehu, sú zobrazené len na pár sekúnd. Niekoľkokrát som musel film zastaviť, prepnúť na televízne vysielanie a oddýchnuť si, tu prišla vhod aj nenávidená reklama alebo akýkoľvek malomyseľný program. S prestávkami som to zvládol až do konca, ale mal som namále prvýkrát vypnúť film, ktorý je príliš dobrý. Neuveriteľne vytvorené scény, ktoré idú zvukom aj obrazom pod kožu, nečakané zvraty, bažiny, streľba, výbuchy, kamera z prvej osoby alebo občas dokumentárna, to všetko nadávkované tak, že sa divák cíti pod vplyvom omamnej látky, ktorou je tentokrát film. –––– Ako hovorí náš Rubež: Počúvajte ma a nešťastie vás neminie. (01.06.2015)

Film s neuvěřitelně hustou a syrovou atmosférou, chvílemi až hororovou a to i ve chvílích, kdy se v podstatě zrovna nic moc neděje. Film, který neukazuje válku jako romantický příběh, ale předvádí nám lidskou bezmocnost v boji s krutostí a fanatismem. Symbolická proměna malého chlapce v trosku ukazuje, jaký dopad mají na lidi tragické události a jak se člověk může stát někým úplně jiným, než na začátku byl. (25.06.2011)

Kdyby to šlo, dal bych šest hvězd. Jeden z nejpůsobivějších filmů vůbec. Schindlerův seznam - fikce; Jdi a dívej se - realita. (02.10.2013)

Bez výhrad jeden z najsilnejších proti-vojnových filmov histórie. Trpký príbeh chlapca, ktorý sa pridá k partyzánom a následne zažije strmý pád do pekla. Režisér Elem Klimov nebral na diváka žiadny ohľad a tak film ponúka jednu šokujúcu scénu za druhou, spoločne s atmosférou zmaru a beznádeje. Dodnes mi behá mráz po chrbte pri scéne ako SSáci vypaľujú kostol plný ľudí. Záverečné emocionálne inferno zážitok z filmu len zaklincuje. (20.06.2016)

Jenom nechápu, proč v tom muselo být tolik divnejch scén. Celkově docela působivý, i díky docela dobrýmu použití hudby (což u starejch filmů nebejvá tak obvyklý), i když ta hlavní scéna nějak ztratila svojí sílu tim, jak prvoplánově ďábelsky měla působit. Svym pojetim, že všichni němci byli pomalu satanisti, neni tenhle film o nic lepší než Spielbergovo Zachraňte... (70%) (21.09.2016)

Vynikajúci film z vojnového prostredia. Silne naturalistická snímka. Nechcem opakovať, čo tu už napísali predomnou len chcem spomenúť detail, že pri natáčaní používali tvorcovia aj ostré náboje aby vytvorili čo najrelistickejšiu atmosféru! Pre mňa bol tento film silným zážitkom, ktorý zo mňa nevyprchal ani po rokoch. (30.08.2005)

Uff... Tak tohle jsem opravdu nečekal. Úchvatně pojaté vyprávění o hrůzách nacistů v Bělorusku, velmi brutální, emociálně vypjaté, dokonale opravdové. Je jen málo takových filmů, které si vás k obrazovce přitáhnou a jen tak nepustí. Toto se musí vidět! (15.08.2007)

ciry des...nekde jsem tady cetl, ze "je to film, na ktery do smrti nezapomenete". verte tomu... (17.09.2007)

Obsahově a emocionálně nejsilnější válečný film, který jsem viděl. Po stránce formy mistrně vybroušené dílo. Lehce mi vadí jen ideologické zkreslení, bez kterého by se ovšem v té době točit nedalo. Němci jsou vykresleni jako pološílené vraždící bestie. Ve scéně vypálení vesnice jednají s brutalitou, jež je spíš bestiálně chaotická než zvráceně racionální - vypálit vesnici včetně genocidy obyvatel by se dalo zorganizovat mnohem rychleji, efektivněji a s menšími náklady, na to byly nacisté mistři. Ale což, možná že na ně působilo to východní klima, dva roky na východní frontě taky udělají své... Naproti tomu rudí partyzáni jsou přes drobný organizační chaos zásadoví se spravedlivým srdcem pravého bolševika, i pro nacistické vrahy mají připravenu milosrdnou smrt kulkou, byť by se trochu mučeníčka přímo nabízelo (nebo alespoň ohýnek). (27.12.2010)

Z deníku sovětského partizána a bez příkras. Velkýma iluzema o východní frontě netrpím, ale když se to rozhodli Rusové ukázat naplno, občas jsem ztrácel kontrolu. Mladý Fljora prochází postupně čím dál větším peklem, jenž kontrastuje s chvilkou štěstí s krásnou Glašou. Vše vyvrcholí při naprosto naturalistickém napadení vesnice, jenž přípomíná šílený cirkus smrti, kde nevíte, zda nebude lepší zavřít oči a zároveň hltáte každý pixel obrazu, protože Klimov a jeho parta byli maximálně důslední a ruční kamera dává všemu rámec tak nesnesitelně reálný, že si přestanete uvědomovat svou pozici pouhého diváka filmu. V Rusku prostě válečné filmy uměli vždycky, atmosférický až poetický (ač jde o velmi krvavé verše) přístup jim nebyl také cizí a hudba vás donutí až k pokoře - zvlášť v závěru. Anonymita na straně Němců z nich vytváří sluhy démonického zla, ale trochu více péče hlavním hrdinům by mi nevadilo. Přepjaté herectví se moc hodnotit nedá, protože takovéhle šílenství není s čím srovnávat. Našel pušku a mohl se stát partizánem, jenže místo dobrodružství přišlo peklo, ve kterém postupně ztratil úplně všechno včetně sebe... 90% (23.01.2011)

Surrealistická freska válečného běsnění na civilním obyvatelstvu Běloruska za WWII... V první třetině filmu jsem měl problém akceptovat pojetí všech postav jako šílenců, bytostí z nějakého groteskního panoptika s nepřítomným výrazem na realitu. Až poté jsem si uvědomil, že to byl zřejmě záměr, který měl ještě více podtrhnout nesdělitelnou hrůzu a vyšinutí světa, jehož byl "malý partyzán" Fjora svědkem, účastníkem i hybatelem... Podmanivá, zneklidňující a odporná obžaloba války a toho, co dokáže provést s lidskou bytostí i celými národy. To vše s důrazem na detail a obrazovou stránku. Pyrotechnici se na tomtu snímku vyřádili, stejně jako obcese tvůrců k ohni a používání plamenometu...A nejsem si jist, zda dětský i nedětský kompars neutrpěl psychickou újmu. Styl práce a pohlcení, kdy máte pocit, že alibistická věta - "při natáčení nebyla zraněna žádná zvířata", je lží... (10.11.2008)

Uf, uf tak tohle bylo na mě trochu moc. Musím říci, že ve mě tohle dílko zanechalo hodně rozporuplné pocity. První, jaksi artová půle se pro mě chvílemi stávala téměř nesnesitelnou! Asi nebudu ten správný typ "náročného" diváka, ale některé šíleně zdlouhavé pasáže a naprosto zbytečné, vizuálně vymazlené záběry podbarvené na nervy lezoucími tóny, mě doslova ubíjely. Ve chvíli, kdy se Fljora dostane do vesnice, tak u mě film získal nový, o něco klasičtější a syrovější rozměr. Následné vyhlazení vesnice bylo jednou z nejsilnějších scén, jakou jsem za poslední dobu viděl, stejně tak závěrečné dilema nad formou trestu pro zajaté nacisty (kde se jasně projevila Florjova duševní poznamenanost) nebo pomsta na Hitlerovi (do toho všeho navíc Mozartův Requiem v úplném závěru). V mých očích to byl film dvou zcela odlišných částí, proto nemohu jít s hodnocením výše. (16.02.2009)

Nebýt trochu rozvleklého a zmateného začátku, sáhl bych k nejvyššímu hodnocení. Vypálení vesnice patří mezi to nejstrašlivější, co jsem kdy viděl. Naprosté šílenství a hysterie, vraždící a znásilňující Němci jsou doprovázeni veselou hudbou vyřvávající z amplionů, následuje odplata prostřednictvím rozzuřených partyzánů...Ještě dlouho to budu vstřebávat. Musím si pustit nějakou komedii na odlehčenou, abych se dostal z deprese. (11.04.2009)