Jezábel

„Jezabel” = JULIE MARSDEN ? Väčšinou to tak i vypadá, že si táto atraktívna žena neustále koleduje o poriadny (duševný) výprask, aspoň Dr. Livingstone to takto nejako v "inotaji" popísal. Na americkom juhu, konkrétne v New Orleans, roku 1852, zjavne niektorým žienkam domácim chýbalo aj náležité (pre)vychovanie, inak by si zrejme len tak nedovolila vstúpiť do banky za svojim snúbencom Prestonom Dillardom, čo vyvolalo nemalé pohoršenie zo strany celej inštitúcie, zároveň ho vyrušila z obzvlášť dôležitého jednania, áno, je úspešným bankárom, čiže by ju isto bez akýchkoľvek väčších problémov dokázal finančne zabezpečiť až do konca života, no taktiež súčasne netreba ani podceňovať epidémiu žltej zimnice, ktorá začala už naplno úradovať, kedy nakazení putujú rovno do karantény na ostrov Lazarette, kde sa z nich vykľujú už iba (a)typickí malomocní, že tam trvalý pobyt ich určite neminie. Pohár trpezlivosti pretiekol asi až s blížiacim sa plesom Olympus, kam si Júlia obliekla (nevhodné) červené šaty, čo je ešte pre slobodné dievča čosi naprosto neslýchané, že všetky nevesty v bielom budú len tak čumieť... ! Pres sa počas „zábavy” cítil strašne trápne, čím v podstate iba priliala ďalší benzín do ohňa, že sa na konci tohto večera snáď už definitívne rozídu, alebo, kto dá komu vlastné kopačky, ak vôbec k tomu dôjde, keďže už tak narušený vzťah, visí na vlásku... ? Medzitým na dlhý rok odišiel na sever, že sa domov vracia aj s čímsi „vzácnym a cenným” a teta Belle z toho asi nebude úplne dvakrát nadšená... ? Vrátia sa potom k sebe ? Je to možné, aj po ročnej odluke ? Samé otázniky a nejednoznačné odpovede. / Môj extra obľúbený » herecký-režisér « Willy Wyler, vždy dokázal všestranne pracovať s tými najväčšími hercami všetkých čias, ktorí sa zvyčajne vybičovali do naprosto majstrovských výkonov, vrátane Bette Davis, alias „Prvou ženou amerického filmu“ , i keď by som si dovolil namietať, že až tak úplne nebol využitý jej, celkový potenciál, rovnako, ako réžia, ktorá sa miestami zasekávala, kedy si buď vypomáhala citovanou zimnicou, alebo i takým scenárom, aj Johna Hustona, kde nás zaviedol na rôzne odbočky, na ktorých nebolo núdze o prípadné napätie. Veľmi prospešná bola i čiernobiela kamera Ernesta Hallera, kde som si ale nevychutnal tie (ne)pestrofarebné kostýmy, ktoré ani nemali ako vyniknúť. Obsadenie je viac, než lahôdkové, ale ani taký-veľký Fonda bohvieako výraznejšie nevynikal. Výsledné hodnotenie sa pohybuje niekde na hranici 70 %, že miska váh sa nakoniec priklonila na tú pozitívnejšiu stránku veci, ale veľa nechýbalo, aby som udelil obyčajný (nad)priemer ! (17.09.2020)

Poté, co Bette Davis nedostala hlavní roli v Jihu proti Severu, měla o důvod více, aby se soustředila na konkurenční jižanský velkofilm - Wylerovu Jezebel. A kam se na Bette Davis hrabe Scarlett? Bettina postava je zde mnohem radikálnější, svéhlavější, vášnivější a hlavně přesvědčivější. A pak - Henry Fonda jí sice zdatně sekunduje - , ovšem toto je hlavně a především film velké Bette Davis, která si svého druhého Oscara odnesla naprosto zaslouženě. Snímek je výborně zrežírovaný, krásně nasnímaný, velmi dobře hudebně podbarvený a dodnes nesmírně působivý. Omamných pohledů Bette Davis si užijete možná o něco více v Hořkém vítězství, její nejsložitější postavu doslova a do písmene biblické Jezábel nám ovšem nabízí tento Wylerův skvost. (25.08.2006)

Souhlasím, že barva by tomu jenom prospěla. Možná by to dodalo tu chybějící jiskru. Ne že by jich Bette Davis rozdmýchala málo, ale přeci jen mi něco málo k nadšení chybělo. Jinak je film stále aktuální, jen ten "hon na čarodějnice" probíhá trochu jinak, když to přirovnám ke covidmánii. Ale vážně jen trochu, je až vtipné jak se skoro nic nezměnilo. I ty mršky jsou pořád stejné. Kdo by jí mohl lépe zahrát než Betty. (06.12.2022)

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)

V prvních minutách má člověk pocit, že se dívá na nějakou variantu lehké romantické komedie s emancipovanou dívenkou, která bude provokovat zdejší zkostnatělou smetánku a nakonec spočine v náručí svého zpočátku zděšeného nápadníka a budou žít šťastně až do smrti. Wyler ale rychle původní lehkost překlápí v hořkost a  původní sympatie k rozjívené Julii se brzy mění v odpor k rozmazlené holčičce, která působí nejen společenské skandály, ale stává se i příčinou velké tragédie.  Davisová je v jedné ze svých nejlepších rolí, však za ni taky dostala Oscara, asi největší devízou celého vyprávění.  Společně s poslední dvacetiminutovkou, kdy do všeho hodí vidle válka a žlutá zimnice. Ze závěrečné katarze a zejména posledního pohledu na káru opravdu mrazí. (11.10.2023)