Dopis

"With all my heart, I still love the man I killed!" Tento film patří určitě k mým oblíbenějším filmům z přelomu 30. a 40. let, přičemž v tomto období vznikl velký počet kvalitních noir snímků. Film byl natočen na základě velmi úspěšné divadelní hry z roku 1927, která vznikla na základě skutečné události z roku 1911. Během tohoto vývoje samozřejmě došlo k odklonění / manipulaci se skutečnostmi, které se promítly do samotného filmu. V roce 1911 žena xy (jméno si nepamatuji) skutečně zabila cizího muže u sebe doma, zatímco byl manžel mimo. Nicméně v soudním procesu byla zbavena viny a z Malajsie se dostala se zdravou kůží pryč (zemřela až někdy v 70. letech v USA, býv. manžel někde v Argentině o hodně dřív). Když byla napsána divadelní hra podle tohoto příběhu, autor si vymyslel dopis, který dokazoval její nevěru, a kolem kterého se celý film (a hra) de facto odvíjí. Mno a jelikož Warner Bros. byli bukvice (a taky protože byla taková doba) nemohl dopustit, aby zfilmovali něco tak skandálního, museli scénář upravit a cizoložství (tehdy stále zločin) museli potrestat smrtí hlavní herečky, za což taky po zásluze sklidili oprávněnou kritiku. Přesto se film stal legendárním a to nejenom zásluhou skvělé mrchy Bette Davis. Mimo ní jsem si užil herecké představení Jamese Stephensona v roli advokáta Howarda Joyce (což byla víceméně jediná jeho pořádná role a byl v té době prakticky neznámý), jeho pomocníka Sen(a) Yung(a) (který tady nepochopitelně nemá profil, ačkoliv hrál v desítkách filmů), a v neposlední řadě taky Gale Sondergaard, která skutečně naháněla hrůzu. Především u vetešníka se celou dobu dala atmosféra přímo krájet. Podtrženo a sečteno, kromě zmršenýho konce, který je prostě dílem doby, je to skvělý snímek a všechna čest Williamu Wylerovi. (09.01.2016)

Dopis (známý u nás i jako List) je třetí z filmů uvedených ve Varech retrospektivě Williama Wylera a opět můžeme pozorovat posun v práci se stylem. Dopis klade mnohem větší důraz kladen na vývoj vyprávění, než tomu bylo u Jezebel a Lištiček, které se soustředily na dramatickou linii vztahů a popis prostředí. Celý příběh je postaven na brilantně rozvedené premise filmu o ženě, která si vymyslí dokonalou krycí historku pro vraždu, ale zapomene na jeden velmi důležitý důkaz. Styl má tentokrát mnohem klasičtější podobu, protože se na rozdíl třeba od Lištiček opravdu musí upínat na vyprávění a podporovat ho. ___ V centru opět stojí silná ženský hrdinka Bette Davisové, která jako by předznamenala typ femme fatale z „noirové série“ (kam ale film víceméně patří, i když vznikl roku 1940 a noiroví puristé trvají na počátečním roku 1941). Celý film začíná ikonickým záběrem odhodlaně střílející Davisové sestupující ze schodů (viz obrázek), který je pravidelně uváděn v různých střihových dokumentech o dějinách americké kinematografie. Snímek ale především obdivuhodně pečlivě dodržuje pravidlo, že když se na začátku objeví v záběru puška, musí (se) jí hrdina na konci (někoho) zastřelit. ___ Každý detail má nějakou funkci v dalším vyprávění a ačkoli film akcentuje určité rasové předsudky, pracuje s obdivuhodnou citlivostí. Strukturované vyprávění je tak čisté, že vzbuzuje dojem jednoduchosti a v některých lidech vyvolávalo po projekci dojem, že by něco podobného dokázali nad vínem napsat taky. Tak do toho, přátelé. Překombinované příběhy vymyslí každý, ale dát dohromady filmy s vyprávěním vypočítaným do posledního detailu, kde všechno zapadne do všeho a žádná informace není navíc, to už je zatracený kumšt. (30.07.2007)

Brilantne natočený noir s vynikajúcim scenárom Hawarda Kocha ( podľa románu Williama Somerseta Maughama ) je najlepšou ukážkou ako sa majú točiť filmy. Nehovorím to len preto, že Wyler je môj obľúbený režisér, ale precíznosť a poctivosť všetkých zainteresovaných je obdivuhodná. Výnimočnosť filmu je daná už úvodnou jazdou kamery, zastaviac sa na diabolsky ľadovej Bette Davis, ktorá vyprázdni zásobník na schodoch svojho domu do neznámeho muža a taktiež záverečné dlhé finále bez slov. Film otvorene hovorí o posúvaní všeobecných hraníc vo svedomí ( Leslie ) alebo profesionálnej cti ( právnik Joyce ). (25.05.2012)

Není to můj první film od Wylera, zbožňuji Bette Davis, Wylerovy filmy mě nikdy nezklamou, proto jsem nemohla vynechat ani List (někdy také znám jako Dopis). Pro mě prostě vražedná kombinace. Film, odehrávající se převážně v interiérech, má díky tomu svůj náboj a své kouzlo, Bette je tradičně skvělá. Je tu spoustu detailů, na které musíte dávat pozor. Ač je to kvalitní film se vším všudy, nestane u mě na žebříčku mezi těmi nej. Bette má lepší role i filmy, William Wyler má také lepší filmy. Kvalita, ale chtělo by to ještě něco trochu víc... (16.06.2013)

Zhodnotit tento majstrštyk znamená vyjmenovat hezkou řádku superlativů. Úvodní vražda hlavní femme fatale hrdinkou signalizuje úderný a svižný příběh konfliktu emocí ženy. Dnes již v legendární scéně je skvěle naznačen charakter hlavní postavy, což nepochybně platí i o zbytku hereckého ansámblu. Gradace děje v úchvatném noirovském prostředí směřuje ke komplexnímu finále, po jehož shlédnutí jsem si pomyslel, že celá ta zápletka byla vlastně banální, jak správně poznamenal uživatel Douglas. Jenže to byla ta správná karta, na kterou režisér vsadil. Překombinovaných příběhů je tucty a mnohdy se v nich ztrácí i sami scénáristé. Letter však disponuje nejen střízlivým dějstvím, ale konfrontuje diváka s několika dalšími aspekty, které jej činí významným snímkem. (SPOILER) Od manželské nevěry, přes postavení ženy v mužské společnosti až po decentní rasový podtext. Je třeba zmínit i brilantní hudební podkres, který skvěle podtrhuje hloubku právě těchto aspektů. Protřelá a ojedinělá záležitost, která dokazuje Wylerovu genialitu. 95% (17.10.2021)