Stanislav Tříska

Stanislav Tříska se narodil 29. ledna 1933 v Plzni. Již jako dítě statoval v dětských rolích na scéně Městského divadla v Plzni. Vyučil se brašnářem a pracoval jako dělník v národní továrně Eska na výrobu kol v Chebu. V Chebu taktéž ochotničil, kde se bez větších teoretických znalostí stal členem chebského Krajského oblastního divadla (1961 – 1967) a poté do své náhlé smrti Divadla pracujících – Městské divadlo (1967 – 1996) ve Zlíně (Gottwaldově).

A zlínské angažmá Tříska ale nakrátko přerušil členstvím v Činoherním klubu v Praze (1995 – 1996), současně hostoval v Národním divadle v Praze, ale nemoc ženy ho přiměla k návratu do Zlína a na milovanou domovskou scénu, kde však mohl setrvat jen krátce.

Ve zlínském divadle současně pracoval jako asistent režie („Černošský pánbůh a proroci", „Don Juan" či „Sluha dvou pánů") a krátce se stal uměleckým vedoucím (1990 – 1991). Se svojí ženou rekvizitářkou Zdenou Hrdou – Třískovou měl syna Pavla a dceru Hanu.

Stanislav Tříska se nejlépe osvědčil jako komický typ (nebyly mu cizí ani tragické role), čemuž mu dopomáhal jeho smysl pro humor, menší a výrazná zavalitá postava, sebekarikování a měkký hlasový projev. Mezi jeho známé postavy patřil Josef Švejk („Švejk"), Sancho Panza („Zmoudření Dona Quijota"), Horacio Darda („Nebe na zemi"), Radosta („Kosmické jaro"), král Británie Cymbelín a Jupiter („Cymbelín") nebo Polonius („Hamlet"). Dále se objevil např. v inscenacích „Tři sestry" (Čebutykin a Ferapont), „Smrt obchodního cestujícího" (Willy Loman), „Návštěva staré dámy" (Ill), „Zkrocení zlé ženy" (Curzio), „Sluha dvou pánů" (Hostinský Brighella), „Strakonický dudák" (Nalejváček), „Jan Hus" (Pan Vok), „Jak se vám líbí" (Kořínek), „Don Juan" (Sganarelle), „Lucerna" (Vrchní), „Jánošík" (Michalčík), „Bílá nemoc" (Baron Krüg), „Maryša" (Hospodský), „Slaměný klobouk" (Ferdinand), „Jezinky bezinky" (Dr. Einstein), „C. k. polní maršálek" (Ignác), „Naši furianti" (Pavel Kožený), „Dva na koni, jeden na oslu" (Svatý), „Komik" (Rice), „Ze života hmyzu" (Chrobák), „Veselé windsorské paničky" (David Veleba), „Revizor" (Správce A. F. Zemljanika).

Před filmovou kamerou se uplatňoval zpočátku jen ojediněle, což bylo zapříčiněno i jeho oblastními angažmá (častěji se pak před filmovou kameru dostal až v 80. a 90. letech).

Přes 60. až 80. léta byl jako úředník (STRAKATÍ ANDĚLÉ), mladý majitel aerovky (ŽIRAFA V OKNĚ), nápadník zvaný Tlusťoch (DOSPĚLÁCI MŮŽOU VŠECHNO), prodavač v papírnictví (METRÁČEK), ošetřovatel (TEREZU BYCH KVŮLI ŽÁDNÉ HOLCE NEOPUSTIL), zahradník Ježek (INDIÁNI Z VĚTROVA), muž na toaletě (TRNOVÉ POLE), velkostatkář (DĚTI ZÍTŘKŮ), Těšík (KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ), Havlík (LUKÁŠ), Gazda (TŘETÍ SKOBA PRO KOCOURA), řezník Josefík (PĚTKA S HVĚZDIČKOU), návštěvník varieté v Praze z venkova (TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ), poručík Řinčil (DIVOKÁ SVINĚ) apod.

A 90. léta dovedl mj. snímky FREONOVÝ DUCH (starosta), REQUIEM PRO PANENKU (starší velitel požárníků), VEKSLÁK ANEB STARÉ ZLATÉ ČASY (řezník Dlask) a nebo PEVNOST (fízl).

Ovšem divácky se proslavil až postavou milovníka piva a manželkou Máňou (Helena Růžičková) ovládaného venkovana Škopka z Hoštic u Volyně v Troškově komediální trilogii SLUNCE, SENO, JAHODY (1983), SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1988) a SLUNCE, SENO, EROTIKA (1990).

Tato celkem dost pasivní postava ihned zastínila všechny ostatní kreace Stanislava Třísky. Zezačátku se objevoval zejména ve filmech Filmového studia Gottwaldov a po roce 1989 i v zahraničních produkcích. Nejdůležitější bylo pro něho přesto divadlo, kde sehrál přes dvě stovky divadelních postav.

Vystupoval také v rozhlase („Únorové noci", „Bitva na Moravském poli" aj.), televizních filmech (JÍŠKA, HEREC, DĚDEK, U NÁS DOMA, VRAŽDA V ZASTOUPENÍ, MAESTRO, NÁLEZ, POŽÍRAČ MEDVĚDŮ atd.) i seriálech (SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, PŘÁTELÉ ZELENÉHO ÚDOLÍ, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, VELKÉ SEDLO, CHOBOTNICE Z II. PATRA, PŘÍPAD PRO ZVLÁŠTNÍ SKUPINU, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ i ZDIVOČELÁ ZEMĚ).

Získal Medaili J. K. Tyla (1983). Smrt Stanislava Třísky byla symbolická. Zemřel předčasně po představení ve své herecké šatně (obdobně jako herec J. O. Martin) milovaného zlínského divadla 23. října 1996 ve věku pouhých třiašedesáti let

Jaroslav "krib" Lopour