Jiří Tomek

Významný brněnský herec Jiří Tomek patří již dlouhá léta k předním osobnostem Městského divadla v Brně, ale jeho práce má samozřejmě i širší přesah. Narodil se v Třebíči, ale vyrůstal v brněnské čtvrti Židenice a od let dospívání pozorně sledoval kulturní dění ve městě. Herectví vystudoval na brněnské JAMU (1953) a do svého prvního profesionálního angažmá putoval na scénu Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1953-1954), kde ostatně pohostinsky vystupoval již za studií, potom musel absolvovat dvouletou základní vojenskou službu.

Po vojně vstoupil Jiří Tomek do Divadla bratří Mrštíků v Brně, kde s přestávkou působí dodnes. V letech 1966-1967 byl krátce angažován v Divadle E. F. Buriana v Praze a ve Státním divadle v Brně, pak se ale vrátil do Divadla bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno). Na tomto jevišti ztvárnil Tomek desítky rolí domácího i světového repertoáru, jeho doménou byly především komediální postavy (Veselé paničky windsorské, Dalskabáty, Lumpacivagabundus, Slaměný klobouk), zajímavým způsobem dokázal podat i menší dramatické postavy (Milenci z Kiosku, Návštěva staré dámy), výjimečně velkou příležitost dostal jako doktor Galén v Bílé nemoci. Zvláště na Dalskabáty vzpomíná Tomek dodnes rád, přestože právě při tomto představení utrpěl v roce 1961 vážné zranění popálením. Disponuje také hudebním nadáním a svou schopnost ovládat několik hudebních nástrojů uplatnil v muzikálovém repertoáru (Divotvorný hrnec). Dodnes účinkuje například ve slavném představení My Fair Lady ze Zelňáku, které Městské divadlo uvádí již řadu let.

První zkušenost s filmovou kamerou učinil Jiří Tomek v době svého krátkého pražského angažmá a objevil se ve filmu ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (1966). V brněnském televizním studiu pak ztvárnil hlavní roli v inscenaci JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH (1967), která je však podstatně slavnější ve své pozdější filmové verzi s Pavlem Landovským. Zajímavou příležitost dostal ve dvou umělecky hodnotných filmech přelomu 60. a 70. let. V později zakázaném filmu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) si zahrál roli Máčaly, regionálního politika s amorálním kreditem. Další pozoruhodnou kreaci předvedl v pesimistickém venkovském dramatu KATEŘINA A JEJÍ DĚTI (1970).

V sedmdesátých letech stál Jiří Tomek před filmovou kamerou jen výjimečně, točil spíše pro televizi, převážně v Brně. Podstatně více příležitostí dostal v následující dekádě, v 80. letech hrál v řadě filmů určených dětským divákům (KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ, 1981; MALÝ VELKÝ HOKEJISTA, 1982; POHLAĎ KOČCE UŠI, 1985; JSI FALEŠNÝ HRÁČ, 1986; HURÁ ZA NÍM, 1988). Jen výjimečně vytvořil středně velké role ve snímcích ze současnosti, například v hořké komedii JAKO JED (1985). V průběhu osmdesátých let hrál Jiří Tomek v bezmála dvaceti filmech, naopak je zajímavé, že se v této době vůbec neobjevoval před televizní kamerou.

Spolupráci s televizí obnovil znovu v 90. letech, kdy hrál opět především v produkci brněnského televizního studia. Méně častěji se již objevoval ve filmu, za zmínku stojí jeho nevelké role v pohádkách CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1994), PTÁK OHNIVÁK (1997) a JEZERNÍ KRÁLOVNA (1998). Jeho zatím poslední filmovou rolí je postava osamělého vesnického staříka v nízkorozpočtovém filmu 24 (2001).

Mezi další významné aktivity Jiřího Tomka patří působení v rozhlase, s nímž spolupracuje od roku 1947. Neméně důležitá je jeho práce pro dabing, namluvil okolo sedmi stovek zahraničních filmů a seriálů, častěji k divákům jeho hlasem promlouvali herci Spencer Tracy, Richard Burton, Bourvil nebo Peter Sellers, v pozdějších letech namluvil hlavní postavu Tlusťocha v kriminalistickém seriálu JAKE A TLUSŤOCH (Jake and the Fatman). Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Řadu let působil také pedagogicky na brněnské JAMU, kde jako odborný asistent přednášel hereckou výchovu.

Jiří Tomek je podruhé ženatý a má jednoho syna, jeho první manželkou byla herečka Vlasta Fialová (1928-1998).

Pavel "argenson" Vlach