Emil Dlesk

Emil Dlesk se narodil 17. května 1894 v Plzni. Záhy utekl z domova k rozličným hereckým putovním společnostem. Od kočovných a kabaretních scén přešel v první polovině třicátých let do operety a činohry pražské Uranie. Byl zejména hercem různých pražských okrajových scén. Později musel, kvůli zaneprázdněnosti ve filmu, svoji divadelní činnost ukončit.

Jeho herecký projev byl odkázán, kvůli malému hereckému uplatnění a prostoru, na zvýšenou činnost mimiky, práce s tělem, hlasu, intonace a položení slovního projevu. V každé filmové úloze ho diváci mohly spatřit v jiné masce, díky které se mu dařilo odlišovat své stereotypně malé role.

V naší kinematografii se poprvé ukázal v roli detektiva v melodramatu M. J. Krňanského PÍSEŇ ŽIVOTA (1924). O pět let později se začal již objevovat pravidelně v epizodních rolí. Na sklonku naší němé éry vytvořil ještě němé role pohanského vraha Gomona, který s vrahem Tunou (Přemysl Pražský), uškrtí legendární kněžnu Ludmilu (Věra Baranovskaja) ve velkofilmu SVATÝ VÁCLAV (1929) J. S. Kolára, nebezpečného banditu v kriminálce PANCÉŘOVÉ AUTO (1929) Rakušáka Rolfa Randolfa, sedláka Bulovce v dramatu BOŽÍ MLÝNY (1929) Josefa Medeotti – Boháče a nebojácného pytláka ve snímku ADJUNKT VRBA (1929) Miroslava Josefa Krňanského.

V letech 1930 – 1938 sehrál epizodní postavičky v téměř padesáti snímcích. Vytvářel zručné řemeslníky (FIDLOVAČKA, ZLATÉ PTÁČE), královské a vojenské dvořany (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE), zdatné šoféry (PUDR A BENZIN, KRB BEZ OHNĚ), loajální vojáky (PSOHLAVCI, POSLEDNÍ BOHÉM, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), zapálené temperamentní fanoušky (MUŽI V OFFSIDU), číšníky různých restaurací (KARIÉRA PAVLA ČAMRDY, JARČIN PROFESOR, PÍSEŇ DROŽKÁŘE) či velmi přísné strážce zákona (TISÍC ZA JEDNU NOC, PEPINA REJHOLCOVÁ, LOJZIČKA, DĚVČATA, NEDEJTE SE!).

Rovněž také rozličné hosty (PÍSNIČKÁŘ, DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE!, VOJNARKA, IRČIN ROMÁNEK, SRDCE NA KOLEJÍCH, CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), prosté hrubozrnné vesničany (PÍSEŇ O VELKÉ LÁSCE, KAREL HYNEK MÁCHA, CESTOU KŘÍŽOVOU), otce nezvedených dětí (FUNEBRÁK), nebezpečné a zlé trestance a zloděje (TŘI KROKY OD TĚLA, MAZLÍČEK, VZDUŠNÉ TORPÉDO 48), zřízence různých podniků, úřadů a hotelů (POLSKÁ KREV, SRDCE V SOUMRAKU, POSLÍČEK LÁSKY, DŮVOD K ROZVODU), obětavé sluhy (DIVOCH), úplně nejchudší žebráky a nemocné muže (TRHANI, BÍLÁ NEMOC) a desítky dalších mužů různých profesí a společenských tříd. Roku 1938, kvůli reálnému nacistickému nebezpečí, opustil na deset let českou kinematografii.

Po válce (a po znárodnění českého filmu) opět Dlesk ztělesňoval své malé epizodní role, ale o poznání v méně snímcích. Opět se vtělil do postaviček v našich snímcích ŽELEZNÝ DĚDEK (dělník), KARIÉRA (flašinetář), DVAASEDMDESÁTKA (dozorce), DVA OHNĚ (cihlář), ZVONY Z RÁKOSU (dělník s fajfkou), TEMNO (drábův pomocník), KARHANOVA PARTA (dělník), CESTA KE ŠTĚSTÍ (starý družstevník), PLAVECKÝ MARIÁŠ (lesní dělník), KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (starší policejní figurant), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (muž na dražbě), Z MÉHO ŽIVOTA (zřízenec), KAM S NÍM? (pražský obyvatel), BOMBA (muž v hospodě) a KASAŘI (vrátný na poště).

Dekádu svých malých rolí ukončil Dlesk nedobrovolně roličkou starého žebráka v Krejčíkově povídce GLORIE v povídkovém snímku podle povídek Karla Čapka O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958). I když žil Dlesk ještě dvacet let, žádnou příležitost k vytvoření filmové role, již nedostal.

Jeho datum úmrtí nebylo dlouhou dobu známo. Dnes již neznámý a obličejem ten nejobyčejnější herec Emil Dlesk zemřel v Praze až roku 1977 ve věku osmdesáti tří let. Přesně devatenáct let po své úplně poslední filmové roli.

Jaroslav "krib" Lopour