Krb bez ohně

Snad jediná role R. A. Dvorského, ve které vystupuje jako hlavní hrdina. Charisma teda jako herec měl, ale v hudbě byl lepší. Pěkné romantické drama s neotřelou zápletkou, taková typická prvorepubliková oddychovka. V některých scénách se tedy neskutečně přehrává, hlavně Hana Vítová, ale to k tomu už tak nějak patří. Znám i knižní předlohu a děj je ve filmu zjednodušený. (14.06.2020)

Silná dominantní matka je problém. Navíc je-li bohatá. Její syn Jiří si hodlá vzít chudou dívku, matka nesouhlasí. V kritické chvíli rozrušen hádkou se Jiří zabije v autě, zůstane po něm těhotná Elena. Bratr Jiřího si ji vezme aby zachránil čest rodu a splnil slib, který bratrovi dal na smrtelném loži. Matka- domina si ale dítě uzurpuje pro sebe, manžel se k Eleně nezná a je to celkově pro mladou matku stresující situace. Dál prozrazovat nechci, Dvorský překvapil hereckým výkonem, Marta Májová je opravdu noční můrou každého syna. Oceňuji též poněkud jiné pojetí scén i dialogů než bylo v té době běžné. 70% (19.03.2017)

Proč jsem se s tímhle filmem nepotkala trochu dříve? Snad proto, že si nese jakési znamení hanby, béčko vedle svého titulu, odsouzení a opovržení, s nímž se setkává červená knihovna, ta laciná literatura kdysi pro služky a i dnes pro lidi bez literárního vkusu a bez úrovně? - - - Asi netušíte, jakým byl pro mne ten film osvěžením! Když divák odhlédne od jednoduché a mírně naivní zápletky, může už jenom sčítat pozitiva: čestnost (slib umírajícímu bratrovi), mírnost a pokora nastávající ženy Jiřího (žádný feminismus), vtipnost Elenina otce (Theodor Pištěk), milé pokoukání na Hanu Vítovou, vzácné pokoukání na R.A Dvorského, dojemná ukolébavka a tři křížky, které matka dítěti udělá, a to nevhod počaté dítě (ani slovo o možném potratu), kolem kterého se celý děj točí a které nejenže smíří tchyni se snachou, ale změní i její náhled na okolí... a samozřejmě happy end. Já už mám totiž dost všech těch současných moderností!!! Před pěti dny zabili Alfieho Evanse... (03.05.2018)

Dosti šablonovitá záležitost, ve které R.A.Dvorský pojme zachraňování cti nápadnice svého zemřelého bratra o poznání formálněji, nežli dívka očekávala. Zde kritizované toporné výkony podle mě ale přidaly onomu chladu na působivosti a otázka, zda takto zachráněná čest je tou pravou záchranou, díky tomu z filmu dýchá naléhavěji. (25.01.2019)

Symbol. Ikona. Legenda. Krb bez ohně, film, který proklely celé generace estétů, zakazovali ho ideologové, posmívali se mu filmoví historici. Proč vlastně? Maryna Radoměrská (1906 – 1993), literární superstar a jistě jedna z nejúspěšnějších spisovatelek ženských románů první poloviny dvacátého století, zamýšlela příběh o lásce dvou navzájem si cizích lidí, kteří se stali manželi proti své vůli, úplně jinak. Scénáristické škrty, jimiž film utrpěl na celistvosti, zbytečně shazují skvěle vypointované okamžiky této netradiční romance, od formálního sňatku až po Eleninu hazardní hru s city chladnokrevného bankéře Kristena. Dagmar Mocná ve své odborné studii, věnované autorkám ženských románů, uvádí, že s Radoměrské fabulační dovedností prostě filmaři přes všechno úsilí nedokázali držet krok. Tam, kde spisovatelka byla teprve v polovině fabule, měli už téměř naplněn rozměr celovečerního filmu, a byli proto nuceni zápletku předčasně utnout. Buď jak buď, film si dodnes uchoval jiskru i nezanedbatelný přesah do současnosti: kolik nešťastných manželství a rozbitých vztahů se kolem nás pořád pohybuje. R. A. Dvorský charakterizoval, navzdory všem vyřčeným úšklebkům, svou poněkud nevděčnou roli zcela v intencích románu, jako odtažitého muže podléhajícího nečekaně prudké vášni. Pro Hanu Vítovou, tehdy bezesporu nejobsazovanější českou herečku, se stala její Elén prokletím, z kterého se jí podařilo vyváznout až prostřednictvím poválečné Fričovy Pytlákovy schovanky, sofistikované parodie na filmový kýč oněch dob. Soudobá kritika, jinak vcelku ukázněně respektující převahu komerčních filmů jako nezvratitelný fakt, tentokrát nepokrytě zuřila a celá záležitost byla následně projednávána Filmovým poradním sborem, v jehož středu zazněl dokonce návrh, aby byla na podobné filmy příště uvalena tzv. daň z nevkusu. Producenti, režiséři a koneckonců i sama Radoměrská, získávajíc touto spoluprací širokou oblibu v řadách čtenářek i návštěvnic biografů, si ovšem velice dobře uvědomovali cenu peněz a proto další ambiciózní projekt na sebe nenechal dlouho čekat. Inu, jak známo, o zisk jde až na prvním místě. (10.11.2008)