Karel Havlíček Borovský

Teď dumej o právu, Havlíčku, Havle... Ryze vlastenecký filmový projekt, který měl v očích řadového občana (diváka) rehabilitovat Karla Havlíčka Borovského, významného pražského novináře a radikálního odpůrce rakousko-uherské monarchie. František Smolík, tehdy ještě člen vinohradské scény, sehrál Havlíčka zcela v intencích soudobých představ o filmovém (ne)herectví, tedy výrazně stylizovaně, s náležitým patosem. Že by to dnes ještě někoho vzrušovalo, je takřka vyloučené. (04.10.2008)

Karel Havlíček Borovský. Český novinář, spisovatel a politik. A mimo jiné také jeden z několika osobností tzv. revolučního roku 1848. Zahrál si ho s vervou sobě vlastní František Smolík, a jak je vidět, už v době prvních českých zvukových filmů po herecké stránce úžasně. Ohledně zvukového filmu je i tvůrčí jádro věci. Námět byl natočen už v době filmu němého pod názvem „1848 - Dvě lásky Karla Havlíčka Borovského“ (1925), kde si Havlíčka zahrál Jan Wenceslaus Speerger. Takže se jedná o nové zpracování v rámci nových technických možností. Příběh poukazuje na Havlíčkovo vlastenectví bojujícího za svobodnou českou zem. Režimem Rakouska-Uherska byl pronásledován, souzen, a samozřejmě zakazován. Jedná se tedy o vlastenecký film mající svou sílu i v dnešních dobách. Zub času samozřejmě zahlodal, co se týče technického zpracování, a filmová kopie také není zrovna ukázková. Avšak stále se jedná o film poukazující na skutečnosti ještě bez vnucované politické ideologie, jak bylo zvykem později. A právě o to víc by měl být snímek synonymem českého národa. Ono totiž po zhlédnutí si mnohý může uvědomit, že ani po tolika letech se nic nezměnilo, a že za českou zem je potřeba bojovat neustále. (03.09.2022)

Zfilmované představení ochotníků na text ilustrující události z pěti posledních let KHB. Patrně šlo o snahu vyjít vstříc představě našich rodáků v Chicagu, kteří to financovali, jak je v úvodu napsáno. Avšak je zajímavé, jaké analogie budí film v době omezené svobody, ať už ten nadřízený úřad sídlí na jihu, východě nebo západě -:) (13.05.2020)

Tak jsem byla mile překvapena, když jsem film shlédla. Jakobych ani nevěřila, že byl natočen již v roce 1931! Na ten rok v české kinematografii až neuvěřitelné obrázky a záběry, stejně jako herecké výkony bez přílišných gest(vezmeme-li v úvahy poměrně nedávný přechod z němého filmu do hraného). František Smolík, jak bývalo jeho zvykem, se své role zhostil s grácii sobě vlastní. Filmařům se podařilo zasadit děj do porevolučního Rakousko-Uherska opravdu věrohodně. Zvlášť kouzelné obrázky jsou z kanceláře kancléře Bacha či výjev z Tyrol, kde Havlíček několik let pobýval. Opravdu by mě zajímalo, zda se natáčelo opravdu v Alpách, anebo si filmaři posloužili např. blízkými Tatrami? (02.03.2008)

Neznáme pojem Heimatfilm, jako mají rakušáci a němci, ale zato máme filmy vlastenecké. Jsou stejně zidealizované a uačeasné a v době svého vzniku byly i preferované a oblíbené. Svatopluk Innemann zpracoval látku profesionálně zdůraznil lidský roměr, snažil se potlačit patetické přehrávání, což se podařilo jen zčásti. Vzniklo dílko, které zajisté potěší učitele češtiny, neb je skvělou učební pomůckou. (20.03.2019)