POMO

Slibné mysteriózní tajemno filmu se zajímavou lokací bohužel vyústí pouze v okoukanou X-Files pointu. I postavy se občas chovají jako v prvotině méně pozorných, na detaily nedbajících tvůrců. U jmen v závěrečných titulcích vám dojde, že jde o rodinně kamarádskou filmařskou sešlost. Slabší tři hvězdy.

Kritika povrchnosti životního stylu a pokřivených hodnot biznismenů z Wall Street, střižená do zábavného slasher thrilleru s podtóny černé cynické komedie. Baleovi role sociopata sedí na jedničku, film dobře vypadá a je svižně sestříhán, ale působí stejně povrchně a chladně jako kritizovaný subjekt. Třeba sexuální scény překvapí otevřeností, ale nejsou tak osobní a hlavní postavu definující, jako třeba ve Studu. Spíš jen chtějí překvapit a šokovat ve vodách hvězdně obsazeného mainstreamu.

Partnerská konverzačka rozhádané dvojice v jeden dlouhý večer, v jednom odlehlém baráku coby divadelním jevišti. Dvojice, která si projde ostrou emoční vybíjenou, aby si opět připomenula proč drží spolu. Herecké dvojce to spolu sedne, některé části jsou více osobní, jiné zbytečná vata, a motiv (ne)přijetí filmové kritiky (páreček se zrovna vrátil z premiéry jeho filmu) a jejího obsahu není na osobní konflikt dvojice nijak smysluplně napojený. Ani jako samostatná linka do filmu nic moc nevnese. Úvodní jednozáběrová expozice v kombinaci s černobílem načrtne vyšší tvůrčí ambice, ale film zůstane obsahově v monotónním průměru. Washington a Zendaya se ale snaží, o tom žádná.

Koncept akčního hrdiny, skrytého za fasádou tuctového otce z předměstí film příjemně rozjede. Je střihově svěží, dynamický, vkusně zábavný a nápaditý v akčních scénách (třeba jízda v kufru auta). Co mi ale bohužel prvotně skvělou zábavu srazilo na tři hvězdy, je příliš mechanické, jednoduché a nenápadité zúčtování se záporáky. Jak protagonista ze začátku chytal rány a hrdinou ho dělala jeho výdrž, v závěru mu největší horda vyzbrojených grázlů skáče na mušku inscenovaně jako v Deadpoolovi. Nedávný žánrový konkurent Boss Level mě jako celek potěšil o půl hvězdy více.

Milá feel-good komedie takřka bez záporné postavy, se srdíčkem obhajující pozitivní hodnoty a různorodost Evropy, a opepřená trefnými vtípky na společenské témata (vztah Islanďanů k Amíkům; v Rusku nejsou žádní gayové atd.). Upřímně mě dojala a potěšila. Čtvrtou hvězdu dávám nejspíš proto, že mám velkou slabost pro Island (zrovna Húsavík jsem přes 2-denní čekání na lepší počasí viděl pouze v oparu a dešti) a protože jsem jeden z mála v mém okolí, kterým nevadí Will Ferrell. Tohle si zrovna i spolunapsal a spoluprodukoval, což potvrzuje jeho zasloužené místo v koruně žánru.

Temná heistovina s velmi, ale VELMI rozhněvaným drsňákem, hnaným pomstou. Bandy ukázkových grázlů (nejlepší byl Darrell D'Silva!), raw střílečky a neustále to do vás valící supertemná, těžkotonážní hudba, která filmu přidává na koulervoucní vážnosti. Samozřejmě s parádně zrežírovanou akcí a vtahujícím kameramanským kouzlením, i když se k akci teprve schyluje. V prvních dvou třetinách potěší taky ve flashbacích střihově originálně vyprávěné příčiny událostí a postupné odkrytí identity hlavní postavy. Být ještě sofistikovanějšího vyvrcholení (které je spíše “jenom” pořádnou akční řežbou) a vypořádání se s hlavním zmetkem (kterého navíc rozhodně neměl hrát neherec Eastwood Jr.), stal by se Wrath of Man referenčním žánrovým kouskem.

Strašně milý a nenucený film o platonickém zamilování se, který by snad ani nešlo napsat a zrežírovat, nemít podobnou zkušenost zažitou. Harmonicky plynulý, bez jediného klišé romantického žánru, s netypickou a přesto příjemně sehranou dvojicí, úpřimnými dialogy a minimalistickým uzavřením se silnějším emocionálním dopadem než nabízí velké romantické klasiky. “The more you know who you are and what you want, the less you let things upset you”.

Mladá Ruska s prošlým pasem kráčí z New Yorku na severopzápad, aby přes Kanadu a Aljašku dokráčela domů do Ruska. Dvě třetiny stopáže kráčí přes nejnudnější místa Spojených států, kouká kolem sebe, něco někde ukradne, někde se nadivoko vyspí nebo umyje. Občas zazní průvodné hlášení z amerického rádia nebo někdo něco řekne na městské ceremonii - třeba na indiánské na téma utlačování. A občas jí do toho kráčení zazní dramatická hudba jak z Hitchcocka, přestože se zrovna vůbec nic napínavé neděje, ani se k ničemu napínavému neschyluje. Pozdější severní lokace filmu dodají alespoň atmosféru, ale o patro výše ho zvedne až filozofické zakončení jejího putování s jednou klíčovou informací (nečtěte si synopse).

Stejné postupy a fígle jako v Blair Witch Project a [REC], akorát v kanálech a tunelech pod Sydney a bez ukázaní monstra. Ale hlavně tomu shazují kredibilitu průběžné prostřihy na retrospektivní rozhovory s účastníky události, o kterých jednak víme že jsou herci a ne skuteční novináři, a taky se tím prozrazuje, kdo z nich vyvázne živý. Ne zrovna ideální koncept, když nás má film vtáhnout coby real story.

Děti, drogy jsou špatné, ano?! Zbytečně dlouhé teen drama, které se ohrané motivy snaží podávat svěží formou. Pro mě ale často špatně zvolenou, rušivou a v rámci celku nekonzistentní. Špatná režie průměrného námětu, koukatelná jenom díky opět skvělému Tomu Hollandovi.