noriaki

Není to taková pecka jako jsem čekal. Carpenter odvedl kvalitní práci. Svým Halloweenem definoval žánr slasher a udělal pro teen vyvražďovačky to, co o dekádu dřív udělal Romero pro zombie horory. Ale přestože film funguje i dnes a dokáže spolehlivě vyděsit, tak se ho podezírám, že převážně těží ze svého historického prvenství a vynikající režisérovy hudby.

Z filmu přímo čiší snaha o doslovný přepis knihy a to je jeho největší prokletí. Nepochybuji o čtivosti Šifry mistra Leonarda, ani o její schopnosti udržet napětí. Ale stará pravda říká, že to co funguje na papíře, nemusí nutně fungovat na stříbrném plátně. A taky nefunguje. Režisérovou snahou použít Brownův opus místo scénáře, trpí všichni a všechno. Jak herci, kterým se nedostane prostor na to prokázat své schopnosti, tak kamera které není dovoleno využít možnosti filmové řeči, tak děj který pádí dopředu zběsilým tempem. Na druhou stranu, dobře natočit 500-ti set stránkového Harryho Pottera pro dospělé, ve kterém se dlouze rozebírají složité indicie, a přitom se zavděčit jak nekompromisním milovníkům originálu, tak literaturou nezasaženým návštěvníkům kin, je hodně nevděčný úkol. Je otázka, zda vůbec splnitelný. Víc než pustit si Howardův nezdařený pokus bych tedy doporučil zajít do místní knihovny a vychutnat si příběh z papírové verze.

Ulítlá a díky své naivitě velice milá hororová komedie, která se nevyhýbá krvavým scénám. Hlavní dvojici nesmělých buranů nelze neobdivovat,. Zejména beznadějně zamilovaný Dale je vážně sympaťák. I když většina vtipů je směšná především díky absurdní zápletce, neubírá jim to na působivosti. Bavil jsem se od začátku až do konce. Pro fanoušky slasherů a Deliverance je film povinnost.

Dobrá zpráva je, že Bůh existuje. Ta špatná, že není na naší straně. Hvězdná pěchota se vrací a s ní i její nejslavnější syn, Casper "Troy McClure" Van Dien. A návrat je to docela povedený. Jedničce se Marauder samozřejmě ani nepřiblížil, ale oproti hrůzostrašné dvojce jde o znatelný posun směrem ke kvalitě a hlavně zábavnosti. I když seznam výtek by mohl být nekonečný (pochybné herecké výkony, mizerné dialogy, laciné efekty, naivita, plytkost, špatná režie, vykrádání originálu, tendence brát se zbytečně vážně, atakdále, atakdále) v souhrnu jde o docela zajímavý pokus, který se zlepšuje minutu od minuty. Poslední čtvrt hodina je vážně dobrá a napínavá. Dokonce nabídne i něco jako zředěný pocit vytržení, známý z původního filmu.

Pokračování "kultovní klasiky" se opravdu povedlo. Očekávání bylo velké, ale film splnil všecko co slíbil a přidal i něco navíc. Tak jako "jednička" i Legacy sází především na propracovaný vizuál a cizost počítačového světa. Příběh a myšlenková hloubka je vedlejší. Vše je doslova úchvatné a fascinující, pořád je na co se dívat a obdivovat. Triumf formy nad obsahem doplňuje atmosférická hudba, ze které mrazí v zádech. Je třeba poznamenat, že ke TRONovi musí divák přistupovat specifickým způsobem a užívat si jej odlišně než zbylé filmy. Původní snímek byl experiment, založený na myšlence natočit revoluční dobrodružství a použít k tomu nejmodernějších dostupnou technologii. A jeho následovník vznikl podle stejného klíče. Proto nechápu výtky lidí obdivující verzi z roku 1982 a opovrhující jeho novějším bratříčkem. Argument o revolučnosti a jedinečnosti u mě neobstojí - ať zvedne ruku ten, kdo viděl původního TRONa dříve, než beznadějně technicky zastaral. Obě díla mají stejný výčet kladů i záporů, jsou to svého druhu originály, vývojově tři dekády od sebe. Z tohoto důvodu se mi pokračování líbilo o dost více. Je po všech stránkách dokonalejší a preciznější.

Nuda maskovaná jako sci-fi dobrodružství. Rudá planeta se ze všech sil snaží zalíbit, ale už z úvodních minut je jasné, že nic víc než špatně natočenou slátaninu ve které se snoubí blbost s nedostatkem invence nenabídne. Scenárista, který zřejmě ve škole bojkotoval hodiny fyziky (a biologie), se sice pokusil vzbudit dojem že postavy jsou vysoce vzdělaní specialisté, ale repliky pronášené herci působí jako obšlehnuté z wikipedie. Stejně plytká je zápletka, která plně odpovídá mému dojmu z filmu, "co se může posrat, to se taky posere". Uniká mě o co se režisér při svém debutu (a nejspíš i derniéře) pokoušel. O dětský film se totiž nejedná, i když má k němu takhle podivnost díky své naivnosti a křečovité dobrodružnosti hodně blízko. Jediné dvě pozitiva jsem našel v tom, že až tady jsem si uvědomil že Carrie-Anne Moss to může občas i slušet, a v tom že se vám celý "akční" sci-fi "thriller" do čtvrt hodiny vykouří z hlavy. Vím to, viděl jsem ho omylem dvakrát a došlo mi to až za polovinou.

Brutální film a jedna z nejpůsobivějších De Palmovek. Navzdory hrůze a děsu bych ale neřekl že šlo o horror. Dokonce souhlasím s Marge Simpsonovou, že až do vyhlášení královny plesu je Carrie rodinným filmem o Popelce hledající své štěstí. Režisér ovšem střídá nálady mrknutím oka a z idylické atmosféry skočí rovnýma nohama do mistrně natočené noční můry. Právě ten ostrý přelom mezi bestarostným studentským plesem a mrazivými jatkami v závěru, je to, co dává snímku takovou sílu. Sissy Spacek předvedla výjimečný výkon, stejně tak Piper Laurie, z níž šel regulérní strach. Jedna z mála adaptací kingovek lepších než předloha.

Pradědeček všech filmů o virtuální realitě. TRON byl odvážný experiment, skok do neznáma a jak se později ukázalo, slepá ulička vývoje kinematografie. Snímky stavící formu vysoko nad obsah mají tendenci rychle zastarávat a o sci-fi příbězích postavených na efektech to platí dvojnásobně. Ale toto barevné dobrodružství z počítačového světa působí díky své jedinečnosti stále svěže a zajímavě. Škoda že příběh je tuctový. Kopíruje jednoduché schéma exotického hrdiny zachraňujícího lidem nepřístupnou, ale přesto existující realitu. Tedy něco, co je k vidění u o dva roky staršího Flashe Gordona a nebo u o dva roky mladšího Nekonečného příběhu. To sice zábavnosti neubližuje, přesto zamrzí že TRON neměl větší ambice, než ohromit pomocí skvělého vizuálu.

Carpenter je můj nejoblíbenější béčkař a většinou na něho nedám dopustit. Tentokrát ale tohoto kouzelníka atmosféry a minimálního rozpočtu pochválit nemůžu. Ward je sterilní kus, postavený na lekačkách, špatně hrajících herečkách, prostinkém ději a nenápaditých dialozích. To jsou sice typické znaky většiny mistrových děl, ale to co fungovalo tehdy, bohužel nefunguje teď. Atmosféra se kamsi vytratila, mrazení v zádech se nedostavilo a napětí patrně zabloudilo cestou. Film je sice 100% Carpenter, přes všechny typické znaky až po retro vzhled - vizáž 70. - 80. let se doopravdy povedla. Ward je snesitelný pro Johnovy fanoušky, ostatním radši doporučím jiný jeho film.

Přiznám se že nevím jestli Superhrdinové představují typický polský humor a solidní kus z dílny našich severních sousedů, nebo jde o tamní odpad typu Jak ukrást Dagmaru, ale většina vtipů mě tak nějak minula. A vlastně celý film mě tak nějak minul. Při sledování jsem měl pocit že jsem se vrátil 15 let časem. Kamera, režijní postupy, vizuál hlavních postav, všecko zavánělo dávno minulými 90. léty. A to včetně hudby, vidět akční scénu podbarvenou písní Everlasting love anebo I’m Too Sexy od Right Said Fred je doopravdy hypnotizující zážitek. Minimálně jako experiment můžu film doporučit. Děj má spád, některé scénky jsou docela povedené a navíc tam hraje čarokrásná Marta Zmuda Trzebiatowska. Přesto jsem od kdysi tak skvělé Polské kinematografie čekal o dost víc.