mortak

Po druhém shlédnutí s odstupem dávám o hvězdu víc. Je to sice takové mičurinovské roubování jedné jabloně na druhou, které nepřináší to nejlepší jablko, ale na druhé ochutnání to není vůbec tak špatné. Trochu války v Sýrii, trochu války v Pacifiku, do toho high-tech bitva ve vesmíru, plus nějaká ta špinavá práce, která se musí udělat, aby ty ideály nahoře zůstaly čisté. Nefunguje to na sto procent, ty nekonečné proslovy před závěrečnou třetinou jsou sice dost na budku, ale co přijde pak, tu chvíli nudy spolehlivě odsune stranou.

V roce 2005 jsem o Mnichovu nevěděl nic a v kině jsem plně souzněl se Spielbergem. Kdo má rodinu, má všechno, kdo ji ztratil, bojuje o ni. O třináct let později však už tento skvěle natočený jednoduchý apel na city diváků ztrácí své jasné barvy. Ano, OOP si tajně vytvořilo Černé září, Izrael jako odpověď zase Hněv boží. Ale vést analogii mezi nimi, to je dost zvrácený přístup. Černé září unášelo letadla a vraždilo nevinné po desítkách (před Mnichovem třeba masakr na letišti Lod), zatímco Hněv boží byl veden proti konkrétním lidem. Ano, nešlo často o lidi přímo spojené s Mnichovem, a došlo i k zabití nevinného (události v Lillehammeru Spielberg raději nezmiňuje), ale ono prostě nejde dělat nic. Němci či Američané si kupovali u teroristů klid, a nechápali to, co víme dnes. Že dohoda nebyla možná, protože jádro arabského terorismu tkví v náboženství. Nešlo a nejde o rodinu a půdu, ale o víru. Terorismus je návrat Bartolomějské noci. Mnichov je výborný politický thriller, ale už nemohu dát pět, nejen kvůli podivné závěrečné montáži (soulož - nový život kontra smrt - zabíjení), ale hlavně hlavně kvůli tomu, že bojovat a válčit je sice strašné a bolestné, ale je ještě jedna horší věc - nebojovat, vzdát to, a žít jako otrok.

Domino si krade film pro sebe, Cable je skvělej, a pak je tam...no. ten...Deadpool. Nějak nám ztratil šťávu, místo v nekorektním humoru se utápí v popkulturních odkazech, které ani nejsou pro mladý (vysvětlí mi někdo ty muzikály - Yentl, Annie, a Frozen?), a pomalu se z něho stává X-man, jak má být. Zdá se, že se Deadpool vydal podobnou cestou jako Martin Riggs ze série Lethal Weapon. A je tu vidět snaha producentů přizpůsobit film x-manovskému univerzu. Deadpool, ať chce nebo nechce, tam patří, a tak nakonec bude sekat dobrotu, a jen trochu, v mezích zákona, prudit a vtipkovat.

Tento film je o Turingovi homosexuálovi, a já bych raději viděl film o Turingovi matematikovi. A asi i on by byl rád, kdybychom vyzdvihovali jeho nespornou genialitu, než jeho sexualitu. Ten film je hlavně omluva Velké Británie za své zločiny. A ač je tato omluva velmi důležitá a nutná, nechtěně tlačí samotného Turinga do pozadí. Filmu nepomáhá ani obsazení Keiry Knightley do role matematičky. Keira si zase hraje tu svoji historickou Keiru - moderní feministka uprostřed mužské šovinistické společnosti, zatímco skutečná Joan Clarke byla velmi podobná Turingovi.

Cirkus. Velkolepý, zábavný cirkus, ve kterém každý ukáže tu svou schopnost, ať už samostatně, nebo ve spojení s jinými. A stejně jako u krasojezdkyně, či u artistů na hrazdě, obdivujeme jejich výkony, ale nehledáme u toho emoce, stejně tak je to u mě se vztahem k Avengers. Bavím se, ale jakmile má přijít na emoce, jsem v rozpacích. Všechny ty osudové okamžiky, všechny ty rodinná traumata, a všechny ty smrti, jdou dost mimo mě. S komiksy je to jako z náboženstvím. Musíte přijmout určitá pravidla hry, a pak už vás nic netrápí. Přijmout pravidla filmových Avengers se mi ještě plně nepodařilo, a tak dávám solidních čtyři. Těch dvě a půl hodiny uteklo rychle, a i když si z toho nakonec nic moc nepamatuji, zábava to byla.

Tři scénáristé uvařili z těch pár dílů Burroughsovy ságy, ve kterých se vyskytuje John Carter, dost nepoživatelný koktejl. Místo toho, aby se buď na stařičké knížky úplně vykašlali (první díl je z roku 1912), nebo natočili jen děj prvního dílu, rozhodli se všechno z knih promíchat, protřepat a ještě přidat spoustu navíc. Výsledkem je pochopitelně nesrozumitelný a dramaturgicky nezvládnutý biják. Například v knize je příběhu Soly věnována celá kapitola, nehledě na to, že Burroughs před odhalením pečlivě vysvětlí zvyklosti jednotlivých kmenů. To, jak tuto epizodu filmaři zabudovali do scénáře.. no, děs a hrůza. Vysvětlování celé té nově přidané mytologie Thornů děj v prostřední části dost zdržuje. Chápu, že Burroughs si s přesunem na Mars hlavu moc nelámal, ale řešení filmařů je zase až moc komplikované pro jeden dobrodružný film. A tak zůstává jen pár solidních akčních scén, a krása Lynn Collins. Na víc než tři hvězdy to nemá.

Herci se snaží, ale nefunguje to. Vtipy z traileru, roztažené do deseti minut, či scénky často dost otřepané. Ovšem hlavním záporem je prostě fakt, že Griswoldovci jsou hňupové bez sympatie, a zasloužili by si spíše psychiatra než celovečerní film.

Jak se z čisté a nezkažené sexuality stává ta zlá a zvrácená? Matka pomocí ní manipuluje a ničí, vražedkyně se pomocí ní ukájí, staří dědkové o ní žvaní, a všude okolo toho čistého "šu**ní" číhá rozklad a smrt. Zatímco v Twin Peaks se Laura Palmer ztratila ve své sexualitě, Lula a Sailor se ji snaží uchovat čistou. Škoda, že Lynch pojal tento film spíše jako proud svých nápadů, a místo na postavy se soustředil na vytvoření filmového modelu sexuálního podvědomí dle Sigmunda Freuda (ovšem na rozdíl od nejnovější série Twin Peaks je to ještě vcelku snesitelné). Výsledkem je festivalová intelektuální popkulturní šaráda bez skutečného vhledu do lidské sexuality. Čtyři hvězdy z nostalgie, protože jako mladičký student jsem při projekcí Lynche v art kině v pražském hotelu Pyramida v sále plném intelektuálek snil u ňader Laury Dern o tom, jak s nějakou z nich budu provádět to, co Sailor s Lulou. Až život mě naučil, že intelektuálka je definována teoretickým přístupem k sexu. Dokáže o něm mluvit dlouze a odborně, ale samotné provedení se jí zdá neestetické. Zatímco já jsem došel k tomu, že o sexu se nemá moc mluvit, jen ho co nejčastěji provozovat. A z tohoto hlediska se mi Lynchovo pitvání sexuality, ať už v tomto filmu, nebo v Twin Peaks, zdá poněkud umělé, a v mnoha ohledech povrchní. Je to vlastně obdoba "Čaroděje ze země Oz". Dorotka se nudí na statku v Kansasu, aby v zemi Oz poznala, že v Kansasu je nejlépe. Lynch dává divákům přepálený pohled na sexualitu, aby ti si pak po filmu řekli s úlevou, jak je ten jejich maloměstský život bez ní lepší.

Kdyby Snyder zůstal u generické superhdinské akční týmovky (hrozba z vesmíru - dávání se dohromady - buch, buch, bác, bác - konec), byly by to slušné tři hvězdy. Ty prachy jsou na tom prostě vidět. Jenže Snyderovi jde " o víc", a tak tu máme trapnou rodinku z Černobylu, křečovité hádky v týmu, hypoteční krizi, širé lány kukuřice... A co se týče Justice League, nejlíp to vystihla v závěru Wonder Woman: pracuji s dětmi. Ona celá ta Justice League se dost často chová jako parta rozmazlených fracků. Platí to, co jsem už řekl u minulého dílu: když se režisér vykašle na postavy, a zajímají ho jenom "money shots", tak i přes sebevyšší rozpočet z toho dobrý film nevznikne.

Marvelovky nasávají impulsy z okolní pop kultury, aneb Robert Ludlum (tedy spíše jeho Bourne) potkává Kapitána Ameriku. Jenže Ludlumovo hlavní téma - tajná a zlá organizace uvnitř oficiální organizace, se zrovna se superhrdiny moc nedoplňuje. Není tu o co se bát, protože v superhrdinských filmech jsou smrt a nebezpečí relativizovány ad absurdum. Můžeme se bát o Bourna, ale o kapitána Ameriku či o Black Widow? A proto v názvu figuruje Winter Soldier, protože to je jediná nosná linka filmu. Zbytek je jen další záminkou pro akční scény (mnoho zvratů jsem ani moc nepochopil). Škoda jen, že Redfordovi tento typ role nejde, a tento jeho snaživý krok ve šlépějích Henry Fondy (Tenkrát na západě) se mu až tak nepovedl (je to spíše takový snaživý úředníček).