mortak

Ne, tohle neberu. Další rádoby hluboký pohled do světa "white trash", který servíruje přesně to, co intoši ve velkoměstech a ne festivalech očekávají. Tonya je sice tragická postava, ale na druhou stranu opravdu něco velkého dokázala. Ona sama tvrdou dřinou. Jenže nikoho nezajímá Tonya sama, důležitá je jen ve spojitosti s tím jedním incidentem. Když vidím na konci filmu na skutečnou Tonyu, cítím obrovskou energii, neotesanou, živelnou, a rád bych se o ní dozvěděl něco víc. Jenže film se dotkne její kůže opravdu jen v pár scénách (skvěle natočený a nervy drásající fail na druhé olympiádě v závěru filmu je tvrdě přerušen dalším repetitivním zcizovákem). Ve zbytku filmu je Tonya spíše tragikomickou figurkou, čemuž napomáhá snaživá, ale přehrávající Margot Robbie (to šklebení na prvním rande - WTF!). Máme tu tedy komedii o buranech a jednom útoku na soupeřku, ale skutečná Tonya Harding si na svůj skutečný film bude muset ještě počkat.

Knihy Roberta Ludluma jsou se svými konspiračními zápletkami nesmírně stupidní a překombinované. Naštěstí tato filmová adaptace knihy osekala počet organizací bojujících mezi sebou na minimum. První polovinu knihy Holcroft zázračně proplouvá vražděním tak, až je to směšné, ale film se naštěstí drží při zemi. Pořád je to sice pitomé na kvadrát, ale díky Cainemu a svižné režii ty dvě hodiny utečou jako voda. Filmový Bourne si o mnoho let později naštěstí šel vlastní cestou, a vykašlal se na svého autora, zatímco tohle je jen poctivá adaptace Ludlumova knižního béčka určená k zapomnění.

Velmi solidní tři hvězdy, ale dvě důležité věci tomu chybí. Osudovost a realistické pojetí postav, které v sobě měly (každá svým způsobem) Dokonalá bouře s Clooneym či česká Dukla 61.Only the Brave je spíše průměrnou ozvěnou knih od Arthura Haileyho. Profesionálně odvedená profesní vztahovka, které ale chybí nějaké silné osudové téma spojující začátek s koncem. Krátké epizody ze života městského požárního sboru, ženy, děti, a najednou tohle. Nevím, proč se této události nevěnoval film více, proč nebyla v jeho centru, ale jen ho znenadání ukončila. A vlastně všechny ty ženy v čele s Jennifer Connelly, okolo kterých se tu vše točí, tu jsou tak trochu navíc (Andie MacDowell je tu dokonce jen na pár sekund) a vystupují jako "ikebany" - naaranžované květiny. To Martha Issová v Dukle 61 by měla dostat Oskara. Jako pocta film splňuje vše, co se po něm žádá. Jen v něm ale chybí něco navíc.

Špatný přepis docela solidního knižního špionážního brakového pulpu. Matthews jako bývalý operativní pracovník CIA totiž dokázal na skoro pěti stech stranách dodat absurdní béčkové zápletce dostatek reálných detailů. A víc ho zajímá celá ta mašinérie špionáže a tak se v knize hlavní hrdinka často upozaďuje ve prospěch komplexního pohledu na americká a ruská špionážní centra. Jenže film vznikal jako "vehicle" pro Jennifer Lawrence, která nevyleze ze záběru. To sice potěší její fanoušky, ale příběh tím dost trpí, protože nikdo mimo Lawrence tu nemá dostatek prostoru pro rozehrání čehokoliv dalšího.

Americký muzikál na české úrovni. My máme Ledeckého Galilea či Davidovu Kleopatru, Američané mají Barnuma. Co se týče scénáře, tak to jsou všechno šmíry na úrovni "harlequinu" či "rodokapsu". Kritizovat tyto spotřební kousky za to, že využívají slavné jméno, a přitom vyprávějí spotřební příběhy plné klišé, by bylo šlápnutím vedle. Autobusy mířící do Prahy, plné uměníchtivých učitelek, lékárnic, či knihovnic, vlastně netouží po umění, ale po feydeauovské peprné frašce či jednoduchém příběhu s hepáčem na konci a známými televizními tvářemi. A u nich jsou hlasové dispozice o dost skromnější než u skutečných muzikálových hvězd. A pokud tedy Hugh Jackman vyhořel pěvecky na Bidnících, rozhodl se se pro styl činoherního muzikálu. A jde mu to skvěle, protože sám zůstává v pozadí, a nechává hlavně zpívat jiné. Co se týče songů, tak nápadité aranžmá se jen tak nevidí, ale příběh je opravdu na přesdržku."Zrůdy" tehdy vystavoval kde kdo, ale Barnum svojí agresivní reklamou dokázal přesvědči lidi, že nabízí něco více (pochopitelně lhal a překrucoval). A od té doby se takovéto reklamě říká "barnumská". Ze stejného důvodu se od něj odtrhla Jenny Lind, a jen čert ví, proč tady dostala úlohu ďábla pokoušejícího hlavního hrdinu. Kdo ví, možná se naše děti budou za sto let dívat na muzikál "David Rath - největší doktor", či "Radovan Krejčíř - největší businessman".

Nejlepší film podle počítačové hry, i když žádná předloha za ním není. John Wick je zpátky a my si s ním projdeme třil levely počítačové hry se skvělým cliffhangerem na konci, který vede do té nejvyšší herní úrovně. Autoři si vyhráli s jednotlivými lokacemi (muzeum + Ruby Rose je opravdu "piece of modern art"), a všechny tři levely mají vždy něco odlišného (ukryté zbraně, či jejich přebírání). A nejen to. I cut-scény rozhodně stojí za to, protože se hraje o spásu Wickovy duše (odejít lze jen skrz porušení pravidel). John Wick Chapter 2 je daleko víc než obyčejná střílečka, je to zatím nejdokonalejší převod poetiky počítačových her do filmu.

Pokus o ženský akční film nedopadl sice špatně, ale nijak slavné to není. Vikander jako akční hrdinka obstála na výbornou, ale ani ona nedostane celý ten koncept vykutaný z ženských časopisů - první hodinu dostávám na budku, protože nemám sebevědomí, pak ho během jedné noci získám, a dávám na budku těm ostatním - nad průměr. Napřed se snaží být v akčních scénách trochu realistický (kolo, přístav), ale pak se najednou rozhodne, že bude kopírovat počítačovou hru - běh, luk a šípy (což v reálu vypadá dost směšně). V závěru se takhle akce mění ve vteřině - chvíli realistická bitka, a hned na to CGI imitace počítačové hry. Chtělo si to vybrat - počítačová hra, nebo upocená křehká dívka lámající vazy. Angelině to slušelo v počítačové hře, Vikander je krásná špinavá a upocená.

Škoda toho povinného televizního formátu (dva díly - devadesát minut). Sestříhané na cca dvě a čtvrt hodiny by to byla neskutečná pecka, které by to v kině slušelo daleko víc než všem těm českým rádoby-filmům. Televize ale umožňuje vyprávění zvolnit a dovolit hercům ve vedlejších rolích prožít si ten svůj příběh, což je občas na škodu tempu. Ovšem jinak nadšení. Konečně tu máme dvojku detektivů, která nevypadá směšně, a Lukáš Vaculík je jim skvělým protivníkem, z jehož proměny v závěru jde mráz po zádech.

Emile Zola by zatleskal. Scénář je přesně ve stylu jeho románů - modelová rodina z dané sociální vrstvy a její postupný rozklad. A bohužel i s tím, že se využívají různé náhody a kličky, aby byl dramatický účinek co největší.Je zajímavé, že česká levicová kritika tentokrát šlápla dost vedle. Jestliže tomu vytýká chlapáctví a konzervativnost, tak se bojím, že za chvíli budou romány Emila Zoly označeny za zpátečnické, a vyřazeny z učebnic a veřejných knihoven.

Scénář předvídatelný od první minuty, ladění konzervativní a plné klišé, ale na druhou stranu jde o solidní kus řemesla, které se dnes jen tak nevidí. Eastwood je král tam, kde jiní selhávají. Divákovi jsou postavy představovány pomalu, aby si k nim mohl vybudovat vztah. Funguje to především u Eastwooda, Jonese a Cromwella, ten zbytek týmu už spíše sekunduje.