argenson

Tyhle pohádky 2 in 1 jsou vždycky cestou na tenký led, ale tady to do sebe pasuje docela dobře. Navíc to má slušnou výpravu, sympatickýho chasníka a hezký exteriéry (Sychrov mám rád). Ale nikdy mě nepřestane vytáčet ten bolševickej pohádkovej úzus, že co král, to debil.

Před časem jsem se přes knížky Jo Nesba pokusil seznámit s mánií ohledně severské kriminálky, ale úplně se mi to nepodařilo. Nicméně filmová Žena v kleci mě bavila na první dobrou. I když to nemám úplně zmapovaný, řekl bych, že Nesbův Harry Hole je hodně podobnej tady Carlu Morckovi. V podstatě bezemoční suchar a trochu alkoholik s upozaděným a evidentně na hovno rodinným zázemím. Žena v kleci je chytře vymyšlená story s využitím mešuge bratra, i když scény s „ženou v kleci“ byly na můj vkus trochu za čarou a evokovaly mi horory typu Saw, který fakt nemám rád. Ve srovnání se Zabijáky má Žena v kleci výrazně promakanější motiv pachatele, přesto mě Zabijáci bavili víc.

Navnaděnej Ženou v kleci jsem si dal i Zabijáky a dostalo se mi luxusního filmovýho zážitku. Dáno jistě i tím, že už tady funguje ztotožnění s ústřední dvojicí vyšetřovatelů, ačkoliv ani jeden z nich není prvoplánovej sympaťák. Zabijáci jsou přes řadu časově rozházených retrospektiv přehledným příběhem plným napětí. K tomu dobře udělaný a postupně odkrývaný vedlejší dějový linky (fyzikář). Plus bonusově jedna naprosto výborná vtipná hláška (ta se skupinovou lobotomií). Trochu mě zamrzel lehce nedotaženej motiv zločinů. Heslo „zlatá mládež se nudí“ je trochu málo, v tomhle byla Žena v kleci o fous lepší. Přesto bez debaty dávám Zabijákům plnej počet.

Sympaticky přímočará a jednoduchá pohádka s jasným rozlišením, kdo je kdo, a sympatickým hrdinou, kterej si na nic nehraje, páč hovno vidí. Princezna průměrná, ale to už je želbohu standard novodobých pohádek. Ale má to i něco humoru a předlouhej dojemnej happy end (to není výtka).

Řekl bych, že zdejší početné diváctvo celej rok škodolibě čeká, až bude moct na kopytech roznést štědrovečerní pohádku. Každoroční povinnost pak Českou televizi vede k zoufalým snahám tohoto typu, to je fakt. Ale taky je fakt, že od dob Němcové se nic moc originálního v pohádkách nevymyslelo. Kromě toho už několik let bojujeme s problémem najít na divadelních fakultách princeznu, co by měla aspoň trochu šmrnc, a kluka, co by byl aspoň trochu chlap. Tyhle nedochůdčata (ve smyslu fyzična i hereckého projevu) jsou tragický. Něco málo zachrání kupodivu proklínaná a o tři generace starší Bohdalová. Suma sumárum, dobrý to nebylo, ale na Štědrej večer už jsme viděli větší průsery.

Podobně jako Vilhelmová v Polojasnu, tak tady Petra Hřebíčková od prvního setkání s hlavním hrdinou dává tušit, že všechno je jinak. Velmi dobře vymyšlenej příběh se spoustou skvostně vypointovaných dialogů ("Protože je dvacáté století, a když chcete něco ukrást z vlaku, tak ho nepřepadnete na koních, že?") A stejně jako v Polojasnu, tak i tady úplně mrazí z fiktivně skutečné figury generála Ference/Lorence, kterej i několik let po revoluci z basy tahá za nitky. Rédl je rozhodně nejlepší věc, co jsem letos viděl.

Posmutnělá komediální rodinná road movie. Už to tu bylo a ne jednou, Chata na prodej není ani originální, ani dobrá. Jana Synková zamrzlá v poloze tety Kateřiny, Ivana Chýlková překvapivě nevýrazná, o zbytku ansámblu nemluvě. A scéna s medvědem, co se pokojně prochází po lese za urputného řevu deseti lidí, kteří hledají dědečka, je úplně mimo mísu.

"Takže ty zničíš tátovi kariéru a ještě mu ošukáš dcerku, aby to bylo komplet."

Pozoruhodné, jak slibnej televizní film může za poměrně krátkou dobu strašně zestárnout. Námět budiž, ale zpracování nudné. Scénář žene postavy do extrémních situací, jaký můžou člověka v životě potkat, ale celkově se tomu nějak nedá věřit.

Jedna moje kamarádka zastává teorii, že lidi, co jdou studovat psychologii, si tím řeší nějaký svoje vlastní problémy. Anne Hathaway je tady toho zářným příkladem, protože takovou mešuge terapeutku aby člověk pohledal.