Marthos

Trapnost, zase trapnost a nic než trapnost.

Uvědomělý skladník Sloup na stopě zločinu... Kam se na něj hrabe Léon Clifton! Standardní bakalářská veteš, kterou nezachránila ani krásná paní Krásná.

Kopecký jako obvyklý seladon s příšernou parukou způsobí malé rodinné drama a když neví, kudy kam, začne zatloukat. Kdysi možná vtipné, dnes už ani ne.

Povídka Láska debutujícího režiséra Milana Muchny je nudný, nezajímavý, otřelý příběh, jakých existují, respektive mohou existovat miliardy. Zaujme snad jen postava starého profesora a vášnivého ornitologa v podání Karla Högera. Bída nejvyššího stupně.

Otřesná ideologická slátanina, jejímž spoluautorem je Ivan Gariš, mimořádně odpudivá postava, jeden z nejobávanějších estébáků, který se v padesátých letech podílel na akci Kámen. Film zcela bez uzardění legitimizuje činnost StB, navíc v silně nevěrohodném a hrubě zkresleném podání. Těžko říct, co je horší, zda příběh sám nebo trapný herecký výkon Zdeňka Kampfa, kterého měli snad rovnou odstřelit... Ozdobou tohoto prorežimního dílka je samozřejmě Jiřina Švorcová v roli stranické funkcionářky, pokoušející se zachránit zaváhavšího inženýrka. Libíček se Sovákem zdiskreditovali sami sebe, bohužel. Hrůzný přízrak znormalizované československé společnosti.

Vzpomínání vynikajícího českého herce a také inteligentního, sečtělého a moudrého člověka, hýřícího vtipnými bonmoty i přesně padnoucím sarkasmem. Takoví lidé jsou nenahraditelní.

Televizní adaptace klasického Stokerova románu je sice nadmíru skromná – nedisponuje přemírou efektních triků, ani dokonalým technickým zázemím – ale přesto se může pyšnit patřičnou hororovou atmosférou a vynikajícími hereckými výkony. Vskutku démonického Ilju Racka, který svou postavu zčásti modeluje vlastně "jen" pomocí charismatického hlasu, skvěle doplňují mladinká Hana Maciuchová, Jiří Zahajský a Ota Sklenčka v roli Van Helsinga, věhlasného profesora a vymítače upírů. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat.

Ikonické dílo Jaroslava Foglara v takřka ikonické televizní podobě, která v sobě navždy uchovává nezaměnitelnou atmosféru temných, úzkých a křivolakých uliček Stínadel, čtvrti se špatnou pověstí, kde není příliš bezpečno a kde vládnou divoké party kluků, kteří se hrdě nazývají Vontové... Použitím černobílého filmového materiálu zajistili tvůrci seriálu nejen patřičný hororový vizuál, umocněný ještě téměř démonickými postavami sýpajícího Ema a záhadného Široka, prohánějícího se po střechách s ježkem v kleci, ale také nehynoucí nesmrtelnost, protože každá další výprava do Stínadel už nikdy nebude tak působivá a autentická, jako v případě tohoto televizního seriálu.

Pohříchu zdařilý televizní portrét Miroslava Macháčka, křehkého člověka a výjimečného umělce, který sváděl zoufalé zápasy s komunistickým režimem, s lidmi, kteří se kolem něj neustále pohybovali i sám se sebou. Životní pouť tohoto nezaměnitelného herce a režiséra se, bohužel, uzavřela předčasně, na vrcholu jeho tvůrčích i lidských sil.

Bez Sovětského svazu nejsme nic. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí.