Olík

Žádná pecka, děcka! Slušných animáků už bylo natočeno tolik, že už nejde jenom vyrukovat s tlupou roztomilých, pošahaných, rádoby vtipných nebo jinak "postižených"zvířátek a jenom s rukama v bok čekat co se stane. Chce to nějakou třešinku na špičku a té se Tajnému životu mazlíčků nedostává. Svoji kuličku si valí stylem jeho stejně stejných předchůdců, trocha vtipu, trocha akce, trocha poučení, trocha toho a trocha tamtoho. Výsledek? Dětský divák se baví, dospělí přetrpí bez jakéhokoliv vážnější zněny zdravotního stavu.

Loutková tvorba má u nás tradici stejně dlouho asi jako je dlouhé moje ignoranství k této disciplíně....vždyť i toho Hurvínka mnou na LP deskách tak milovaného jsem v jeho televizní podobě zrovna dvakrát nemusel. Možná je to dáno tím, že už jsem mentálně trochu někde jinde, ale Malý je pán je u mne docela "pán". Baví. Příběh je v pointě jednoduchý, ale má nenásilné kouzlo. Tučkovy s Beranem se podařilo najít správnou vlnu, nepodbízí se, neklesá k prvoplánovosti, ač s posláním násilně nemoralizuje. Bohužel jsem se dostal pouze ke slovenskému dabingu a tak nemohu svůj komentář doplnit o reakce mých malých dcer, které jsem nechtěl pro ně již zcela odlišným jazykem zatěžovat, ale za sebe mohu říci: "Tohle je cesta jak se dá rozvířit stojatá voda tuzemské animované tvorby pro děti".

Zdeněk Troška chtěl po dlouhé době zase natočit něco jiného než sérii špatně zahraných bezduchých toaletních gagů.....někde jsem se dokonce potkal s názorem, že jde o jeho nejlepší počin za posledních více než deset let. Snahu mu rozhodně nelze upřít...dokonce je tam pokus o jakýsi příběh, pohádkový motiv je navíc příjemnou nadstavbou, ale tady končíme. Strašidla jsou hejkalí NIC....jednorázově mnou projela (asi tím, že bubáci umí procházet lidmi) a nezbylo vůbec NIC....jediné na co si vzpomínám bylo příšerné antiherectví paní Carmen Mayerové a její talent podědivší dcery Terezy Kostkové....ale jinak totální NIC. Skoro bych byl raději, kdybych se závěrečnými titulky cítil zklamání nebo dokonce znechucení.....jak se říká: "špatná reklama, taky reklama".....ale tohle prázdno je až strašidelné.

No tak, pustit se do remaku takové klasiky.....hm. Každopádně takhle asi ne...tady titul Sedm statečných plní spíše funkci závaží táhnoucího ke dnu. Jít do boje proti bezohlednému průmyslníkovy třeba pod jménem "Neohrožení", tak by šlo celkem ucházející western made in 21století, ale takhle chca-nechca musí vyplavat na hladinu srovnávání z kterého v žádném případě nemůže rok 2016 vyjít jako vítěz přestřelky. Příběh je daný, s tím se nedá hnout (možná jenom trochu posunout). Určitě se mi líbí vyobrazení některých statečných (dost možná lepší, než originál)......bohužel další věcí už umět s nimi pracovat a to se tady teda zrovna dvakrát nedaří. Výsledkem působí příliš mechanicky s pocitem uspokojení ze standardu, což někomu může stačit, ale ambiciózní tvůrce, navíc podepisující se pod takovou značku, by měl chtít od života více.

Asi stárneme kámo, Mila Kunis a Kristen Bell hrdinky mnoha našich peřinových dobrodružství přesedlaly na role matek.....díky bohu za to, že prozatím matek na tahu. Nic proti mixu rodinné, romantické, zvrácené a absurdní komedie..ba naopak. Byla hluchá místa, to ano. Byly nedotažené nápady, určitě. Mile Kunis nebyla až tak příliš věřit matka na pokraji sil. Kathryn Hahn někdy až příliš tlačila na pilu. Je několik lepších počinů hrajících na podobnou strunu. Všechno ANO, ale Matky na tahu jsou sympatickým pokusem, určitě pobaví a svým způsobem mají i jistý přesah. Někde jsem četl, že je v přípravě otcovský sequel....já se určitě těším.

Taková byla doba a tím nemyslím betonovou džungli terorizovanou nudícími se máničkamy, ale osmdesátkovou vlnu filmů o mladých pro mladé. Já se bavil. Může za to moje slabost pro retro záležitosti a osmdesátá léta především. Určitě má tento portrét "závadové mládeže" vypovídací hodnotu asi jako výzkum možného života na planetě Zemi, ale kdo se dokáže oprostit od normalizačního pohledu na věc a ke všemu přistoupí jenom jako k prostému příběhu o dospívání, tak..............

Dost možná by někomu (vlastně i mně) otření se o klasiku všech klasik jakou jsou Krotitelé duchů mohlo připadat jako svatokrádež první velikosti....ale nakonec nebylo zase takové ouvej. Ano, grupa kolem Ivana Reitmana, Billa Murrayho, Dana Aykroyda a dalších je navždy slizem zapsána do zlatého fondu světové kinematografie (i mého srdce), každopádně rok 2016 nedělá tomu 1984 vyloženě ostudu. Schéma je dané, tady není co dál řešit. Jinak jsem se v rámci možností docela bavil...akce byla, humor byl, nějaké ty duchy jsme pochytali, herecky taky nejde vyloženě o průšvih...slušná nenáročná komedie. Určitě by se dalo odporovat, že slušná komedie lze natočit i bez parazitování na provařených předchůdcích, ale já s tím nemám až tak velký problém.

Oddechová dvacetiminutovka pod taktovkou legendárního hráče na bendžo, zpěváka, baviče, textaře, skladatele, malíře, vynálezce (a tak dále, a tak dále) Ivana Mládka a jeho bandu. Nesmrtelné hity (dle mého názoru z nejkvalitnějšího Mládkova skladatelského období) Jožin z bažin, Prachovské skály, Hlásná Třebáň a další jako rozverné televizní klípky. Kdo někdy měl někdy tu čest vidět exhibovat pány Pešáka, Gerendáše nebo Sobotu, může možná trochu zalitovat, že zde se drží relativně uzdi....dost možná jim tipec zatrhl režisér Bonaventura. Jinak milé, neškodné, rozverné.....jen si nejsem zcela jist, zda i například po dvaceti letech si najde tato hudební oddechovka své uplatnění....já s Mládkovými výletníky na obrazovce potkal někdy v šest hodin ráno.

Nejneuvěřitelnějším příběhem je, že tohle je schopen vůbec někdo odvysílat, potažmo je někdo ochoten to sledovat.

No, buďme k sobě upřímní, čekal jsem trochu divočejší jízdu..... Will Ferrell je jasnej, Mark Wahlberg například v Méďovy ukázal, že mu také nic lacinějšího není svaté a jako bonus režie a scénář Sean Anders. Takže co se týče očekávání, trochu zklamání. Podpásový souboj o místo po boku stále atraktivní Linda Cardellini a jejích dětí by se s vystřihnutím několika pár minut dal klidně považovat za standardní rodinnou komedii a kdybych poslal například při basketbalové scéně (mimochodem, to jsem se královsky pobavil) své malé dcery namazat si rohlík s máslem, tak bych se je nebál posadit před televizní obrazovku. Takže vše v naprostém pořádku, bavil jsem se, zasmál se, určitě nenudil......ale znovu opakuji, čekal jsem, že pánové půjdou více na tělo.