Big Bear

Boží! Nikdy bych nevěřil, že se budu těšit na každej další díl podcastu - Hodina dějepichu. Miluju historii a ta poloha do které to Studna s Terezou dali je prostě úplně novej level. Honza Studnička jako ta spíše vědečtější část dvojice a Tereza, která to vždycky rozštípne nějakým přirovnáním třeba k jejímu rodnému Mostu. A nebojte se, kolem erotiky se občas omáchne, ale spíše jsou to velmi zábavné výlety do historie. Kdo by chtěl okusit, měla by mu být historie blízká. Jen tak si to opravdu užije.  Samozřejmě se na to mohou podívat i ti, kteří ví o bitvě na Bílé hoře tolik, že po ni byl upálen Mistr Jan Hus na Karlštejně což potom rozpoutalo první světovou válku. Ti z toho ale budou mít pořádný hokej, protože tvůrci pořadu předpokládají, že by člověk měl mít základní znalosti o starověku, středověku i novověku. Záznam z jejich živého vystoupení na sebe nedal dlouho čekat a k dnešku se již už jedná o jejich pěknou řádku. Vždyť i dílů má dnes tento seriál pod křídly Reflexu - 81! Kdo o tom ještě neví tak ať tam běží! kam? No přeci na ytb, kde si může všechny díly pustit (bacha na blokovače reklam, s těmi máte jinak utrum!). A mimochodem... Tereza, je fakt pěkná! :-). Dávám za 5  falang ! * * * * *

Čím jsem starší, tím méně mám rád překvapení. Teď nemyslím taková ta v dárkových taškách či stuhou převázaných balíčcích, ale ta nenadálá co vás potkávají během dne. Většinou se totiž nejedná o nic pozitivního a znamená to komplikace. Chtěje ještě stihnout snímek Oppenheimer v kině na velkém plátně (páč ten výbuch prý stojí fakt za to) vydal jsem se včera s jedním z potomků do kina. Ne že bych měl štěpení jádra nedostatek o to se stabilně stará moje drahá polovička, ale Nolan je Nolan. A potěšilo mne, že jeden z potomků sám projevil chuť film vidět. I využil jsem možnosti a cestou ke kinu dal rozsáhlý výklad o tom jak začala válka v Pacifiku a i o tom, že obě atomovky svržené na nebohá japonská města paradoxně zachránily miliony životů zmařených při plánovaných vyloďovacích bojích při invazi na ostrovy. U kasy kina mi ale spadla čelist. ,, Máte nějaký doklad, že potomkovi je 15 let? Film je od patnácti'' zamrkala na mne hezká blondýnka, která se mi záhy změnila v ropuchu. A jelikož byl potomek mladší, vybavilo se mi jak jsem tehdá ještě za komančů šel naštvaný z kina kde dávali Čelisti a mně nebylo ještě 16. Blondýnka viděla mé zklamání a navrhla jako alternativu film co začínal za 5 minut. ,,Lidé si to chválí, jmenuje se to Bod obnovy'' mrkla na mne. Rezignovaně jsem koupil lístky a snažil se vypadat vesele i přes velké zklamání, protože jsem nechtěl abychom si zkazili výlet do kina. Absolutně jsem netušil do čeho jdu a možná, že to to tak mělo být. Očekávaje nějakou digitální Marvel kravinu s rasově vyváženým obsazením dle předepsaných kvót, přidušen úvodním reklamním blokem jsem odevzdaně a rezignovaně sledoval úvodní titulky. Tam jsem ale v úžasu zjistil, že to je film náš. A pak už jsem z údivu fakt nevyšel. Prostě naprosto něco dokonalého. Pro mne dokonalý wov efekt. Nechápu, kde se to vylouplo v našich stojatých vodách zasmrádající kinematografie, jimž vévodí nablblé vztahové komedie se stále stejnými herci (ano myslím Langmajera). Tohle prostě bylo něco jako když se na obloze zničehonic objeví UFO. Ačkoliv se film odehrává jen o 18 let později v budoucnosti, z těch všech vychytávek budete valit oči. A ta moderní Praha! A k tomu ta boží hudba... Jako, páni tvůrci - fakt smekám! A jsem si jist, že na první dobrou člověk všechny ty detaily a vychytávky nedaleké budoucnosti ani nepobral! Díky tomu film působí velmi věrohodně a těžko jej postihne dušený smích jako u sci-fi filmů z let padesátých, kde si tvůrci mysleli, že v roce 2000 budou všude chodit krabicoidní roboti s blikajícími žárovkami a létat vznášedla. Ony totiž všechny ty gadgety působí naprosto věrohodně. Jo, řeknete si. Tohle je prostě pro rok 2041 naprosto uvěřitelný. A přitom je to už míle od dnešních vychytávek a přístrojů. Herecké výkony byly super. Některé herce jsem doposud vůbec neznal, neznám ani režiséra Hloze. Kde se ten chlap sakra vyloupnul? Kamera také super. Nejsou to nakonec fakt UFOni? :-) . Mělo to naprosto ultimátní atmošku. Já už dávno po všech těch debilních seriálových kriminálkách na žánr krimi pomalu rezignoval, ale tahle sci-fi detektivka byla prostě boží. Kdesi z hlubokých koutů mého mozku z toho na mne dýchly Outer Limits... A to je tedy pocta pro tento film ode mne jak vyšitá! Jen jsem nepochopil, že pokud se rodili noví lidé a stále obnovovaly zálohy zemřelých, nemohlo dojít k přelidnění ?  Možná mi ale jen něco ulítlo. Tohle si dám stejně ještě jednou. Bez debat! A potěšila i věrnost naši domácí značce Škoda. Tohle překvapení bylo prostě fantastické. Oppenheimer mrzí, ale místo náplasti na bolístku jsem dostal bednu obvazů! Tleskám! Nutno vidět. Dávám za 5 záloh. * * * * *

Tak tohle byla skutečná lahůdka. Další z těch geniálních scénářů, kde si tvůrci vystačili s deseti herci! Někdo by si možná v úvodu mohl říci k čemu 106 minut filmu k tak banální úvodní zápletce? O čem bude ta další hodina a půl? Ale bát se nemusí. Scénář je v pravdě geniální a i nepříjemného napětí je film plný. Zprvu jsem si říkal, že tohle téma tu už bylo mockrát. Někdo někoho kilne a  aby se na to nepřišlo, v rámci zametání stop páchá další zločiny, ale při tom dělá i stále více chyb. Já na detektivky nikdy moc nebyl, ani mne nebaví je číst a tak jsem pointu neodhalil. Respektive jsem měl jednu z teorií, která ve filmu zazněla, ale kterou nám nedektivkářům tvůrci schválně naservírovali, abychom si mohli říkat jak jsme dobrý a jak je ten děj easy... O to větší byla ta rána, když mi spadla čelist z výšky na stůl v závěru filmu. Super záležitost a s čistým svědomím dávám za 5 křížků do mapy. * * * * *

Naprosto skvělá záležitost a je mi jedno na kolik seriál odráží skutečnou chatařskou realitu či nikoliv. Naše rodina nikdy chatu nevlastnila. My měli opuštěnou vilu v lesích kus od Rakovníka po pradědečovi. Obrovský dům, jak přenesený z nějaké čtvrti na Vinohradech, jen uprostřed lesa, spartánsky zařízený. Bez vody, elektřiny. Na samotě. Praděda ke konci války zemřel a dům nikdy nebyl napojen na sítě. Na ostatních parcelách už nikdy nic nikdo nepostavil, přišli komunisté. Kolem domu kdysi obehnaného loukou a poli do dnešních dní vyrostl hustý les. Ale i tak si myslím, že jako - vilař - :-) mohu ocenit tohle dílko o osadnících. Jsem si jist, že se v naší malé krásné zemičce takovýchto osad podobných té v Záhoří najde dost a dost. Paradoxně za to může dlouhá éra komunismu, která z tohoto národa udělala národ trempů a chatařů. Příroda a prostor mimo města a vesnice vyzdobené debilními komunistickými hesly totiž nabízely relativně slušnou porci osobní svobody alespoň na víkendy. A sama příroda jako taková je neskutečný životabudič, to ví každý. Trampové raději volili volné brouzdání lesy a loukami i když i z nich se časem část také někde v nějakých těch osadách (pokud nešlo o prvorepublikové osady)  usadila a v podstatě tam začla chatařit, byť chataření jako takové i chataře brali jako něco opovrženíhodného. Regulérní chatař nejel třeba z Braníka Pacifikem a s usárnou či teletem na zádech někam k Davli, ale nakoupil proviant, naládoval embéčko zásobami a vyrazil na chatu vozem. V mnohdy honosném sídle se pak větralo, kutilo, sekala zahrádka, plelo i relaxovalo. V časech dnešní svobody volnomyšlenkářtí trampové prakticky vyhynuli jak dinosauři,  ale osadníci s chataři přežili do dnešních časů.  Ba co víc, je to vyhledávaná forma relaxu od snešního uspěchaného života. A pokud v místě není wifi a ani signál operátora, je to teprve ten pravej realax kdy člověk vypne. A třeba konkrétně u nás se z regulérních chtových osad staly regulérní části města.  Lidi chatky zateplili, dostavěli místnůstku či dvě, napojili se na sítě a dnes v chatě de facto vegetí celoročně. Tam kam se dříve chodilo se síťovkou, chlebe a pár konzervami esem od vlaku pěšky se dnes jezdí auty a dřívější chtaři nadávají na špatnou infrastrukturu i sjízdnost cest. Seriál Osada na několika prototypech rodin tohle všechno skvěle prezentuje, vzájemně mixuje a vtipně ironizuje jistou ortodoxnost některých z osadníků. Do toho jseu skvěle namixované sousedské vztahy i pnutí mezi starší a mladší generací. A jako třešnička na dortu je tam Standa Majer policejní to štvanec svých pohlavních žláz. Musím říci, že se u osady bavím vskutku královsky. Petr Kolečko to geniálně napsal a skvěle vypointoval. Nikdy mi moc po hříchu neseděl Radek Holub, ale tady jsem ho začal zbožňovat. Vlastně každý z herců je tu geniálně obsazený, ani si neumím představit, že ba se tam objevil někdo jiný. Tenhle seroš se podařil a já se těším na další řadu. Doufám, že si udrží ten skvělej chatařskej vibe!  Dávám za 5 ukradenejch hřebíků. * * * * *

Australáci v devadesátkách fakt natočili neskutečnej nářez... Začátek filmu je koncentrovaná šílenost notně opatlaná v hnusu a leckdo bude mít problém se přes tento první náraz vůbec dostat. Jenže ono je to tam důležité abychom poznali proč je Bubby jaký je a proč se chová tak podivně. Po odložení plynové masky pak spolu s ním poznáváme naprosto nový svět. Je otázkou, zda náš  svět je vlastně  v pořádku, když leckde Bubby zapadnul do společnosti bez nějakého většího údivu. Můžeme si klást otázku, zda to bylo vysokou mírou tolerance společnosti, nebo její ulítlosti... Něco ve stylu - No tak je nějakej divnej, ale kdo dneska není... Nicholas Hope Bubbyho zahrál famózně, hlavně ty jeho výstupy v oblečení faráře na pódiu byly fakt ďábelské... Co se mi na filmu líbilo byl fakt, že Bubby nebyl prezentován jako zlý člověk nebo sadista, který by si liboval v utrpení jiných. Naopak. Je to zvláštní, ale tenhle film mi místy hodně připomněl filmový klenot Byl jsem při tom. Má to hodně společných rysů i podobných zápletek, kdy je jednoduchost hlavního hrdiny a jeho nejasné odpovědi jsou v dnešním složitém světě brány jako úžasný  způsob komunikace moudrého muže. Neskutečná věc tenhle film! Kucí Australský mi zase jednou otevřeli pusu v údivu dokořán... Dávám za 5 igelitů. * * * * *

Když jsem se o Otzim poprvé dozvěděl, pracoval jsem zrovna u jedné archeologické společnosti. Nejen, že jsem kopal v terénu, ale měl jsem na starosti i laborku a zpracování nálezů, včetně jejich kreseb do nálezových zpráv. Samozřejmě, že mne ten nález fascinoval. Už dříve jsem četl o podobných nálezech jako byli třeba lidé z bažin. Zde to bylo úžasnější nejen kvůli zachovalým ostatkům Otziho, ale i  díky kompletní výbavě, která byla u Otziho nalezena. Archeology nezajímají jen nálezy samotné jak si někdo myslí. Pro ně jsou důležité i nálezové souvislosti z nichž lze složit po malinkatých kousíčcích kus zapomenuté historie. Jak jde věda kupředu, jsou ty možnosti stále větší a s nimi se zvětšují i ony střípky poznání. Antropologie určí lecos o jedinci samotném, osteolog je schopen identifikovat zvířecí kosti v nástrojích a paleobotanik je schopen na základě rozboru pylů a semen určit období kdy dotyčný žil. Je to neuvěřitelný detektivní příběh. Samozřejmě že krom daných dat lze poslední dny a hodiny Otziho interpretovat různě a pravdu se už asi niky nedovíme. Přesto jsem byl tímto počinem pana Randau doslova fascinován. Otzi zemřel zhruba před více než 5000 lety na konci doby kamenné. Někoho možná překvapil vzhled Otziho, ale tehdejší lidé nám již byli zcela podobní a nešlo o žádné neandrtálce. Z hlediska mozkové kapacity to bylo stejné. Tehdejší člověk by se asi nevyznal v našem světě, to ale neznamená, že byl hloupější. Měl dovednosti, které zas neovládáme my. Obrovské znalosti přírody, počasí, rostlin i zvířat...  Už jen třeba Otziho obuv! Podešve měla z medvědí kůže, provázky pak byla na ně naázána lýková síťky vycpaná suchým senem. Vrch bot byl z jelenice kvůli nepromokavosti. Český vědec PetrHlaváček tyto boty v Alpách vyzkoušel v trase kudy Otzi šel. Nemohl si vynachválit jejich podolnost i výborné izolační vlastnosti! Příběh Otziho je příběh jednoho osudu a také asi smutným dokladem, že se lidé zabíjeli mezi sebou už od pradávna. V tom pravěku, drsné době, kde přežít byl kumšt bych to snad ještě chápal... Film byl úžasný. Opravdu mne to dostalo nejen jako milovníka historie a archeologie, ale i svým způsobem dechberoucím příběhem, kterému kulisy dělají překrásné majestátní Alpy. Doporučuji vidět!  Dávám za 5 jiskérek od křesadla. * * * * *

Bráchové Coeni mají rádi Ameriku devatenáctého století a čas od času nám tu lásku předvedou v podobě nějakého filmečku na stříbrném plátně. Já jsem nikdy nebyl příznivcem westernů, ale to se bavíme o těch klasických s Johnem Waynem nebo Robertem Mitchumem... Prostě taková ta americká klasika z konce padesátek. Obšas mi zachutnaly špageti westerny, pokud nešlo vyloženě o nějaké ulítlé italské šílenosti.  Ale co já vyloženě rád jsou tyhle moderní kousky. Ty si nenechávám ujít a i když prošvihnu dobu jejich uvedení do kin (jako třeba tady) přesto jsou na seznamu - chci vidět. Opravdová kuráž se mi moc líbila. Bylo to takové perfektně vyvážené co se týče akce, humoru i drsnosti. Navíc narvané hereckou elitou, která si to evidentně užila. A to všechno dělá strašně moc. Z malé Mattie bych si to asi hodil, nebo se šel sám udat šerifovi do prvního městečka... Kdo ví, jetli tady někde nezačalo to americké souzesní se s právníky pro cokoliv, např. že vám umřela kočka v mikrovlnce, když jste ji tam dali usušit. Kdo za to může? Samozřejmě výrobce mikorvlnky, protože v návodu výslovně neuvedl, že se tam nedá sušit kočka. Že ho to nenapadlo? Jeho blbost! proto je právním zástupcem požadováno odškodnění za domácího mazlíčka i spečenou mirkovlnku... :-). Pro nás humorné, pro Amíky běžná situace. Kamarád má Jeepa Wranglera a na zpětných zrcátkách má anglicky vyleptáno, že vozidla v zrcátkách mohou být ve skutečnosti větší! :-). Jejda! To je novina! To by jeden neřekl! Smál jsem se tomu, ale prý tomu předcházela čísi žaloba, že ten malinký truck v zrcátkách ve skutečnosti najednou nebyl při střetu tak malinkatý...  Dle vyleptaného nápisu soudím, že soud rozhodl, že za nehodu mohl výrobce vozidla nebo zrcátek, že to tam nevyleptal ! :-). A tak to tam od teď už mají.  Neskutečná země tahle Amerika! Původní film jsem neviděl, ale jak znám Coeny, tak si skoro myslím, že remake může být lepší než originál. A to se moc často u remaků říci nedá. Samozřejmě na originál kouknu abych mohl srovnávat a pak to možná poopravím! Dávám za 5  poníků! * * * * * *

Vizuál dnes už lehce retro (byť ty devadesátko jsou z toho prima cítit), ale co se týče textu - jednoduše geniální! Tady Hejma zaskóroval! * * * * *

Kdo se trochu vyzná v dějinách té odporné země jménem ruSSko, asi ví jak tam šli po sobě prezidenti Svazu sovětských socialistických republik. My co už máme nalétáno nějaké ty operační hodiny si na některé z nich dokonce pamatujeme i dobu kdy zakukali. Když člověk sleduje tenhle film, těžko věří, že jej někdo natočil v roce 1984 v SSSR... Kdo tu dobu zná, prostě nechápe. Jenže ten letopočet je klíčový... Tou dobou tehdejší prezident K. U. Černěnko byl na tom zdravotně zle a v zemi bylo téměř bezvládí. Na jeho místo se pak dostal ten, o němž zpívá Žlutý pes ve svém geniálním textu Sametová ,, A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal celej Dlabačov, kopyta měl jako z Arizony --- Přišel a zase vodešel, a nikdo se kvůli tomu nevěšel, a po něm tu zbyly samý volný zóny '' ... Tak, tak. Přišel Michail Sergejevič Gorbačov a s ním změny. A to pořádné!  Nejden ruSSák mu kvůlit omu ještě dnes nemůže přijít na jméno, protože ruSSák význam tohoto muže nikdy nedocení. A i když Gorby měl taky svoje mouchy a byl komanč, je to historií setsakra nedoceněná postava, která umožnila nejen nám dostat se na svobodu a žít si po svém. Hlavně unás by se mělo o něm učit ve školách v souvislosti s listopadem 1989 a jeho rozkazen armádě nejen v ruSSku, ale hlavně dislokované u nís - nezasahovat a zamezit případnému zásahu naší armády proti demonstrantům! Kdo zná stalinistický režim i jeho metody a způsoby likvidace tzv. nepřátel lidu a pak už vlastně kohokoliv jen kvůli paranoie Stalina, velmi snadno ve filmu pozná o čem je řeč. Vše je nádherně převedeno do fiktivní země s fiktivním diktátorem, na oko přátelským a milujícím lid, kulturu a umění. Ve skutečnosti však hrůzovládcem likvidující spolupracovníky i pro něj úplně cizí lidi. Po jeho smrti převezme úřad jeho syn. Teď už se nepopravuje. Odpůrci jsou prohlašováni za blázny a jsou zavíráni do psychiatrických klinik mnohdy na doživotí !!! Že vám to připomíná současný režim v ruSSku ? Přesně tak. Nic se tam nezměnilo! Nic. Je to úplně marná a zbytečná země. Je obrovská škoda, že reformy, které zahájil Gorby nepokračovaly jak měly. Dnes vidíme jak to vypadá, když je u moci další Varlam Aravidz, jen se jmenuje jinak. Vůbec bych se nedivil až Putlera někdo odpraví (a že ko někdo krouhne je bez debat, - otázka nezní zdali, ale kdy...) pak věřím, že taky nebude mít hrob... Polít benzínem a spálit někde na skládce by myslím bylo tak akorát pietní, něco jako to měl Áda. Pokání není film pro každého. Ale vzdělaný divák v tom objeví tu skvěle zašifrovanou pravdu, nádherně natočenou, která tehdy tímto filmem vyřčená, musela asi mít neskutečnou sílu. Vždyť jen co v ruSSku zmizelo od třicátých let lidí...  Velmi silný zážitek. Dávám za 5 kmenů stromů se jmény... * * * * *

Forrest Gump ve westernu? Proč ne, německé vlčí smečky ponorek jako kapitán amerického torpédoborce v Greyhoundu také skvěle rozháněl. Řeknu vám, že Hanks by mohl klidně hrát i prázdnou konzervu od sardinek a já už teď rovnou říkám, že by ji zahrál skvěle. Opět byl nekompromisní. Celý příběh byl skvělý a neskutečně syrový. Takhle to já rád. A taková Amerika tehdy byla.  Z koho jsem byl paf byla malá Helena Zengel. Tedy ten kdo vybíral herce do této role by zasloužil pochvalu! Typově naprosto úžasné stvoření! Řadu zdejších film nudil. Asi málo přestřelek, možná jim tam chybělo jako ve správný kombojce přepadení vlaku s poštou, přivázání Hankse k indiánskému kůlu smrti a jeho záchrana Oldšetrhendem. Asi. Jenže tohle spíše než western byla psychologická roadmovie. Nechci spojlerovat, ale já tedy nevim. Přežít asi slušně krvavej masakr celý rodiny a pak se učit žvejkat kůže a ve volnu dělat lapače snů z vás asi moc pozitivního človíčka neudělá. Jet pak s někým, kdy vás veze někam a vy nevíte kam a komu vlastně nerozumíte... Jak měla mít proboha Johana k němu nějaké silnější pouto? To se logicky objevuje až ve chvílích společného nebezpečí a boje o život. A já říkám prostě super. Právě to, že to nebyl Poklad na Stříbrném jezeře, ale pomalu plynoucí film o putování zemí zdevastovanou občanskou válkou, zemí, kterou táhnou přeživší zbytky indiánských kmenů do předem určených rezevací kde nebude co lovit ani jíst... Zemí, kde zastřelit někoho jen tak, uvázat někoho za nohu na provaz k zatlučenýmu kůlu, nebo alespoň znásilnit malou holku nebyl zas pro tehdejší lidičky zas až takovej morální problém... Skrze nekonečné míle prétiemi, kdy obzor nemá hranici a je jen stále stejnou čarou... Právě to dělá z tohohle filmu skvělou záležitost! Já dávám za 5 novinových článků ! * * * * *