tomtomtoma

Film Noční motýl je jedním ze vzácnějších českých filmových dramat tehdejší doby, která dokáží strhnout diváky na svou stranu uhrančivou přesvědčivostí. A romantika lásky je, oproti většině romantických škvárů, skutečnější a pravdivější. Láska zde není trvalou hodnotou, je pouhou iluzí a snem, který pod vlivem reality mění životy jednotlivců a ničí naděje. Láska je sebetrýzněním a příčinou pádů morálního standardu. Láska je omamný jed, který probouzí temné stránky člověka. Láska zde dochází ke svému naplnění v nestálých okamžicích, které dávají zapomenout na peklo všude kolem. V těch několika málo vteřinách se odráží celá ta neopakovatelná krása velikosti života a splněných snů. Osud je zvrhlý cynik. Po technické stránce je tato filmová balada pečlivě vytříbenou podívanou. Vše je korunováno podmanivou hereckou výpovědí, které s citem dodávají otisk osobité atmosféry výslednému filmovému výtvoru. Moralizování, tíživé prostředí existencionální nejistoty, společenské předsudky a odsudky, citová a milostná zneužívání i destruktivní dopady chaosu neopětované lásky jsou s životem lidí v neustálém propojení. I dnes by za podobné situace byla žena hanlivě urážena a ponižována ve jménu puritánské mravní etiky. Hlavní postavou příběhu je mladá a atraktivní vychovatelka Marta Dekasová (velmi dobrá Hana Vítová) ve své baladické cestě lásky. Je zostuzována pro svůj přirozený půvab. Padá a zvedá se a nikdy nepřestane věřit v osudovou lásku, aby za mihotavý okamžik štěstí zaplatila jakoukoliv cenu. Hlavní mužskou postavou je zasmušilý nadporučík královské gardy Varga (dobrý Gustav Nezval) ve své odtažitosti, beznaději manželství a s dobře míněnou radou. Druhou hlavní mužskou postavou je lehkomyslný poručík královské gardy Rudolf Kala (výtečný Svatopluk Beneš) ve svém neodbytném žadonění milostného toužení a nezodpovědné ctižádosti na poli tělesných rozkoší. Druhou hlavní ženskou postavou je Martina ochotná kamarádka Anča alias Kiki (velmi zajímavá Adina Mandlová), protřelá osůbka ve světě nevázané noční zábavy. Poslední důležitou postavou je student filozofie Michal Lary (pozoruhodný Rudolf Hrušínský) ve své naivitě zmateného mládí, zastrašovacím manévru při stavbě vzdušných zámků a přízemnosti přivlastňování vznešenosti lásky. Z dalších rolí: Vargova povrchní manželka a obletovaná herečka Helena (dobrá Marie Glázrová), žárlivostí sžíraná a pokrytecká zaměstnavatelka Marty (velmi zajímavá Elena Hálková), její rozmazlená a panovačná malá dcerka Mášenka (Renée Lavecká), přívětivá hospodyně Katynka (příjemná Marie Blažková), šlechetný pravidelný návštěvník noční městské zábavy pan Leopold (sympatický Eduard Kohout), vrchní madam nočního podniku (Anna Steimarová), bezstarostný šéf baru (Čeněk Šlégl), či precizní houslista (Vasil Truchlý). Láska je myšlenka, polibek a objetí, na které nedočkavě čekáme. Láska je nebezpečný sobec, který bere a jen málokdy dává. Pád do moralistického bahna společenského pokrytectví a životního údělu není výjimečný a těžký. Kde se nachází lidskost a empatie, když ctihodná společnost sama toto spodní patro lidského odsuzování využívá a zneužívá?! S touto formou romantického dramatu jsem nadmíru spokojen. A noční motýl může rozevřít svá smutná křídla poslední sily naděje.

Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti.

Z filmu Ohnivé léto se line sladká lyrická vůně tvůrčího nitra Václava Kršky. Ten spolu s Františkem Čápem vydal světu své poetické vnímání propletence mládí a citů. Ozdobou je tvůrčí vyjevení obrazů a psychologická hloubka postav. Jednoznačným záporem jsou dialogy, které diváka často svírají a bodají svou křečovitostí. Herecká vložka mužských postav díky tomu často trpí nepřirozeným vynucováním. Je to nedostatečnou vyzrálostí obou hlavních filmových tvůrců. Ale samotné téma i způsob zpracování muselo vzbuzovat slibná očekávání od obou zajímavých mužů do budoucnosti. Mládí v rozpuku svých tělesných sil a s ním spojené citové hledání a tápání. Obsahuje i další zajímavé prvky, jako generační odcizování, latentní homosexualita, či puritánství. Jsou to ale jen prvky, nikoli celé části. Zdá se, že je celek zabalen do společensky korektního a snesitelného tvaru pro širší diváckou veřejnost v zajetí moralistických předsudků a tmářství. Hlavní postavou příběhu je bohatý dospívající sirotek Julio (zajímavý Václav Sova) ve zmatcích citů, ve vydírání morální etiky staré doby, v seznamování nevyřčených a lákavých tajemství a v podmanění radosti ze života. Hlavní ženskou postavou je Juliova sestřenice Rosa (sympatická Lída Baarová) v roli rafinované pokušitelky i upřímně a hluboce zamilované dívky. Druhou hlavní mužskou postavou je okolojdoucí student Šimon (příjemný Svatopluk Beneš) ve své nevděčné roli narušitelského cizorodého prvku v celé velikosti krásy i tragédie lásky. Druhou hlavní ženskou postavou je bezelstná a mladá Červená Klárka (dobrá Zorka Janů), která marně hledá cestu ze složitého a zhoubného labyrintu lidských citů, majetnictví, neopětované lásky a sebetrýznění v nemožnosti nalezení správného východu. Poslední důležitou postavou je Juliův zahradník a od dětství věrný kamarád Petr (zajímavý Josef Stadler) s osudem obětního beránka na poli seznamovaní mládí s lidskými city a přirozeností. Z dalších rolí: puritánská autorita, Juliova teta a správkyně jeho majetku (Otylie Beníšková), Juliova starostlivá a laskavá hospodyně (příjemná Antonie Nedošinská), malý kamarád Střevlík (Jaroslav Liška), či starý převozník přes Otavu (František Roland). Škoda té nevyzrálosti a s ní související topornosti. Na druhou stranu byl jejich první společný filmařský výtvor silným příslibem do další tvorby.

Je to hloupoučké! Na druhou stranu dokáže film Herkules v New Yorku přinést do tváře diváka dlouhotrvající úsměv pobavení. Sice neplánovaného a až mstivě krutého, když se vše zvrhává do parodizování sebe samého, ale i to je svým způsobem určitý druh zábavy, i když škodolibé. Arnold byl mladík se zářivou budoucností před sebou a o herectví ve spojení s jeho osobou v tomto případě lze hovořit pouze hanlivě. Svůj hlavní úkol, ukazování svalnatého kulturistického těla, splnil na jedničku. Příběh se snaží o ztřeštěnou hravost, ale podkopává si vlastní nohy a jedinečným způsobem ironizuje vlastní snahu o nezapomenutelný komediální zážitek. Což se podařilo, byť pro tvůrce nepříjemnou cestou. Hlavní postavou příběhu je mytologický hrdina Hercules (Arnold Strong, neboli Arnold Schwarzenegger), který z dlouhé chvíle a synovské vzdorovitosti obohatil svět o svoji přítomnost. Tento sebestředný narcis a exhibicionista zanechává za sebou nepřehlédnutelnou stopu zmatků, nadějí a zázraků. A pokorně žádá o milost a návrat bezstarostné hojnosti. Průvodcem božského hrdiny je outsider z okraje společnosti Pretzie (sympatický Arnold Stang) v nejzajímavějším vzepětí svého bídného života. Upřímné přátelství si nelze koupit. Ženskou krásu zastupuje mladá, ambiciózní, okouzlená i znechucená Helen Camden (půvabná Deborah Loomis). Z dalších rolí: Herculesův nespokojený, starostlivý a trestající otec Zeus (Ernest Graves), Helenin nadšený otec a univerzitní profesor (James Karen), intrikující Herculova nevlastní matka Juno (Tanny McDonald), ovlivnitelná bohyně pomsty Nemesis (Taina Elg), extravagantní uchvatitel duší Pluto (Michael Lipton), upřímný zprostředkovatel smíření Mercury (Dan Hamilton), nebezpečný příživník na úspěchu Rod Nelson (Harold Burstein), či další siláci z oblasti kulturistiky Monstro (Tony Carroll), Samson (Mark Tendler) a Atlas (Dennis Tinerino). Je to hloupé, ale stávají se horší nehody. Baví to svojí nechtěným parodováním sebe sama. A nemá cenu zamýšlet se nad mixem řeckých a latinských jmen starověkého božstva.

Film Dobrý den, paní Campbellová! je vskutku vydařená bláznivá komedie, jejíž hravá energie se snaží prorazit cestu ven ze svého celuloidového zajetí. Je neposedná, vřelá, poddajná a oslavuje nenapodobitelně podmanivý půvab životních rozkoší. Je nevybíravá i usmiřující a všechny zaskočí nepřipravené svým neutuchajícím provokováním. Vztekle se třese žárlivostí, aby hledala spásnou a neočekávanou ochranu v diskrétním porozumění bez předsudků. Kdo by nemiloval ten ztřeštěný život, který neustále pokouší naší pozornost a přizpůsobivost měnícím se podmínkám. I když film předkládá závažnější společenské téma a škádlí puritány, chce především bavit a to se mu daří znamenitě. Hlavní postavou burcující komedie je ctihodná matka samoživitelka Carla Campbell (šarmantní živel Gina Lollobrigida) ve své vytrvalé snaze o uchování třaskavého tajemství a společenské vážnosti. Diriguje všechny za každé situace, utíká, usmiřuje a nechtěně vládne pevnou rukou nastalému chaosu. Další v pořadí jsou otcové a veteráni druhé světové války v nadšení ze seznámení s vlastním potomkem: opatrný bývalý seržant a úspěšný obchodník s početnou rodinou Phil Newman (příjemný Phil Silvers), zdánlivě distingovaný a odtažitý bývalý kapitán Justin Young (zajímavý Peter Lawford) a sebevědomý a veselý bývalý desátník Walter Braddock (dobrý Telly Savalas). Následují manželky natěšených otců, vytržené ze všednosti i trápení dlouholetých manželských svazků nevybíravou šokovou terapií: agilní a šťourající velitelka Shirley Newman (velmi zajímavá Shelley Winters), nenaplněná a bezstarostná Fritzie Braddock (příjemná Lee Grant) a nezájmem trpící Lauren Young (elegantní Marian McCargo). Z dalších rolí: objekt vášní, oslav, ctižádosti, rozčarování a nezištné lásky Gia Campbell (půvabná Janet Margolin), svědomitá a nechápavě přihlížející Carlina služebná Rosa (Naomi Stevens), respektovaná a urozená hraběcí autorita kraje (Giovanna Galletti) a žárlivostí zmítaný i laskavý Carlin přítel Vittorio (dobrý Philippe Leroy). Je to komedie, která strhne svojí svižností a rozvernou hravostí i kouzelnou absurditou neočekávaného rozuzlení. Radost ze života, nespoutaná zábava, uvolnění a smích, co více si přát od filmové komedie?!

Je to rozverně hravý western s parodickými prvky. Je energicky splašený, chytře a jednoduše si dobírá všechna možná žánrová klišé a má nakažlivou radost ze života i ze své vlastní existence. A především drží dětinskost na přijatelné úrovni a baví všechny svojí bezprostředností při zlehčování mužnosti, ješitnosti a osudové lásky. Hlavní postavou odlehčeného příběhu je temperamentní španělský šlechtic a kolonizátor nových indiánských území Don Andrea Baldazar alias Baldy (charismatický Alain Delon) s prchlivou hrdostí i lidskou šlechetností. Ve svém urozeném a vzácném setrvávání na cti se neohroženě staví tváří v tvář každé překážce, nebezpečí a nespravedlnosti. Utíká, bojuje, strhává svým přístupem a miluje. Jedinečným spoluhráčem je zkušený zálesák Divokého západu Sam Hollis (dobrý Dean Martin), cynik, vytržený ze svého klidu a zvyklostí neortodoxním chováním vitálního španělského aristokrata. I přes všechna nedorozumění mají oba stejný cíl, ale nemohou ustoupit ze svého daného slova muže. Hlavní ženskou postavou je mladá velkostatkářova dcera Phoebe Ann Naylor (půvabná Rosemary Forsyth) s pevným rozhodnutím o dokončení svatebního obřadu se svým vyvoleným. Láska je občas neuvěřitelný rošťák, který si zvráceně zahrává se svými hrdiny. Rozkošnou postavou je Samův věrný indiánský přítel Kronk (pozoruhodný Joey Bishop) v jedinečné karikatuře indiánského heroismu a šlechetnosti. Z dalších rolí: vděčná, zamilovaná a ze spárů smrti vytržená atraktivní indiánská dívka Lonetta (zajímavá Tina Aumont), stopy psance nezlomně hledající kapitán americké kavalérie Rodney Stimpson (Peter Graves), o vytrestání bělochů marně se snažící náčelník indiánského kmene Komančů Železná Vesta (příjemný Michael Ansara), či jeho zmatený transsexuální synek Žlutý Nůž (sympatický Linden Chiles). Je to jen zábava ve slušném tempu bez omezení a předsudků. Zlehčuje, ironizuje, směje se a raduje se ze slunečních paprsků a roztržitosti spletitých životních osudů. Nic není tak vážné, aby z toho nešlo udělat nadšené a vtipné pobavení.

Na divadelních prknech by šlo o mnohem povedenější zážitek. Film nás potěší hereckými výkony a rozladí svou atmosférou, ve které převládá umíněné a agresivní buranství. Což svým způsobem obtěžuje a nedává plně vyniknout základní zápletce, tedy přeměně nekultivovaného mládence v pozorného a láskyplného muže, připraveného pro manželské soužití. Film se valí stále vpřed, zběsile a neurvale. Jen výsledný zábavný aspekt zůstal trčet na půli cesty. Hlavní postavou romantické komedie je sebevědomý mladý rančer Beauregard 'Bo' Decker (zajímavý Don Murray) bez akceptovatelného sociálního chování. Ve své mladické dychtivosti nepokládá otázky a přání, ale rozkazy bez možnosti nějaké známky odporu. Jeho první kroky na poli milostných citů jsou neustále konfrontovány s jeho stále méně trpělivějším okolím. Hvězdou filmu je zpěvačka nočního podniku Chérie (zajímavá Marilyn Monroe) se svým jasným a přímým plánem do budoucnosti. Ovšem škodolibý osud s ní má zcela jiné představy o šťastném životě. Z dalších rolí: Beauregardův upřímný kamarád a jeho trpělivý učitel prvních krůčků společenského života Virgil Blessing (sympatický Arthur O'Connell), laskavá a temperamentní hostinská na zapadlé autobusové stanici Grace (šarmantní Betty Field), Chérieina přející kamarádka a kolegyně Vera (příjemná Eileen Heckart), bodrý řidič autobusu Carl (Robert Bray), či laskavá cestující servírka Elma Duckworth (půvabná Hope Lange). Skuhrání o krutosti ke zvířatům a vulgárnosti k ženám jsou zde nemístné, protože právě toto přezíravé chování je terčem sarkastického posměšku. A přináší i ten kousek rozdováděného humoru.

Snad je škoda, že se úspěšná dvojice Laurel - Hardy během své kariéry neposunovala vpřed v odlišných druzích vyjadřovacích prostředků. Na druhou stranu svou jednoduchou klaunskou komikou bezpečně dosahují svého vytouženého výsledku prostého humoru, který sice bolí, ale neponižuje. Téma jejich posledního společného filmového výtvoru je slibné a vznešené ve své snaze o vyjádření názoru na fungování společnosti. Film se nebojí a vytrvale se pouští do rozpustilého hraní, ale jeho celistvost nepůsobí tím nejstabilnějším dojmem. Objevuje se kostrbatost, rozháranost i unáhlenost. V té konečné podobě je nesourodost znát a ubližuje sympatickému a upřímnému pokusu o jedinečné satirické dílo. Kritika přízemnosti a závisti lidí a macešského a kořistnického řízení státních útvarů předkládá své temné vize o budoucnosti smysluplného směřování lidské společnosti, pokud se nedokážeme odpoutat od své přízemnosti a agresivního egocentrismu. Stan Laurel a Oliver Hardy se pouští do absurdit byrokracie a neúměrné daňové zátěže, do úvah o svobodě a demokracii, hamižnosti a lidskosti. Jejich společné kroky pohánějí pudy, neschopnost, pohodlnost i upřímná prostota a hledání životního štěstí. Hlavní ženskou postavou je umíněná a emancipovaná zpěvačka Chérie Lamour (zajímavá Suzy Delair). Mezi zakladatele idealistického svobodného státu patří také ochotný muž bez národnosti Antoine (Max Elloy) a italský chronický černý pasažér Giovanni Copini (zajímavý Adriano Rimoldi). Z dalších rolí: šlechetný i neurvalý poručík námořnictva Jack Frazer (příjemný Luigi Tosi), či nenasytný násilník a líný buřič a sadista Alecto (Michael Dalmatoff). Je to zajímavé. leč nevyvážené filmové dílo. Hravé, snaživé, milé a zábavné. A o to jde.

Od filmového výtvoru z roku 1939 bych očekával kvalitnější technickou stránku obrazu, bohužel. Film Laurel a Hardy v cizinecké legii střídá slabší momenty se silnějšími a originálními. Základ spočívá na klasickém schématu gagů němých grotesek, obehraných v tolika variantách, a jeho opakovaná působnost nemůže mít stále stejný účinek. Alespoň ne pro mě. Ovšem nalezne se zde několik velmi chytrých a jedinečně rozjetých úseků, které pobaví a nadchnou. Přes kvalitativní rozkolísanost jde o příjemné zábavné dílo, které se nebojí rozpustilé hravosti a provokativní absurdnosti. Hrdinou příběhu je dvojice amerických turistů Stan (zajímavý Stan Laurel) a Ollie (příjemný Oliver Hardy) při svém evropském pobytu v Paříži. Jejich pevné přátelství a romantické zklamání jednoho je vrhá na trnitou cestu za osvobozením ducha ve znamení prostomyslné bodrosti, naivní upřímnosti a bezelstné prostoty. Vše ve jménu svobody a života. S hejnem holubic a neplánovaně chtěnou reinkarnací. Nezbývá nic jiného, než roztáhnout svá nevyvinutá křídla a plachtit ve větru vstříc novému počátku. Hlavní ženskou postavou je pařížského hostinského mladá šarmantní dcera Georgette (půvabná Jean Parker), jako cíl Ollieho milostných tužeb. I ona je překvapena zmatenou schizofrenní situací, která se strhla kolem dvojice popletů. Významnou postavou je Georgettin manžel a oficír cizinecké legie Francois (sympatický Reginald Gardiner) ve své šlechetné pomoci i rozezlené ochraně. Důležitou postavou je velitel posádky francouzské cizinecké legie v Maroku (zajímavý Charles Middleton) v poloze uražené ješitnosti a zuřivém pátrání po slabodušších dezertérech. Z dalších rolí stojí za zmínku již jen na ústřední dvojici alergický seržant cizinecké legie (Jean Del Val) a v němém úžasu zahadám přihlížející žalářník (příjemný James Finlayson). Škoda toho zachování lacinější tradice vlastní tvorby ústřední dvojice. Ale i tak zůstává slušná porce nenucené potřeštěné zábavy ve svěžím rytmu živočišných pudů.

Westernová kultura je hrdým americkým nehmotným dědictvím. Tato westernová groteska nepatří k těm nejlepším, co americká němá éra vyprodukovala a potěší především fanoušky hvězdného komika. Hlavní postavou je nezkušený zelenáč v rozlehlých krajích nesmiřitelných desperátů Stan (Stan Laurel). Dostává jednu ránu za druhou, aby na konci nesměle slavil své nečekané, ale zasloužené vítězství. Díky své pevné konstrukci a roztržité popletenosti, která překvapí každého životem vytrénovaného psance. Některého dědictví je lépe se vzdát, než zaplatit za něj vlastním životem. Ženský půvab přináší Stanova platonická láska a mladá šerifova dcera (Julie Leonard). Zákeřnost a strach je doménou nejnebezpečnějšího zločince širokého kraje Bada Mikeho (Lew Meehan). Splašená spravedlnost slaví své malé vítězství. Snad by to mohlo sloužit jako netradiční ukolébavka na dobrou noc.