Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 842)

plakát

Klan létajících dýk (2004) 

Zajímavě vytvořený film o lásce, nadpozemských bitvách kung-fu, klamu, špionech a šarmantním tanci hlavní představitelky. Jediný, kdo nevěděl, co se ve skutečnosti děje, byl chudák kapitán Jin (Takeshi Kaneshiro), neboť se do nového úkolu dostal díky plánu svého kolegy. Měl odhalit rebely, ale oni o něm věděli už od začátku. Měl vytvořit důvěru u slepé dívky, ale zatím se rozvinula velká láska. Mei (půvabná Zhing Ziyi), původně slepá dcera bývalého vůde rebelů, je vycvičena ke svádění mužů. V případě kapitána Jina se ale začíná rozvíjet silný příběh lásky, který je schopen přetrvat veškerá loajální pouta k jejímu rebelujícímu bratrstvu. Kapitán Leo (Andy Lau), kolega Jina a autor úskoku, je ve skutečnosti špion pracující pro rebely. Jeho žárlivost a nároky na Mei pak spustí závěrečnou morbidní tragédii, kdy umírají všechny tři hlavní postavy. Za klad filmu považuji úchvatný tanec a boje, které se tanci velmi přibližují a příběh lásky. Minusem je na jedné straně jednoduchost, na druhé straně pak přemrštěná komplikovanost, ze které vychází, že jen Jin má pouze jednu tvář. Na závěr snad lze jen dodat: pozor na nevěstince, protože nikdy nevíte jestli dívky nejsou rebelujícími bojovníky a šikovnými manipulátory.

plakát

Hrdina (2002) 

Čínský bojový film s trojverzím příběhem, s temným poselstvím a s až nadřiprozeným bojovým uměním. Hrdina státu Bezejmenný (Jet Li) chce ze msty zabít panovníka rozpínavé říše Čchin (Daoming Chen). A tak nejdříve přijde statečný a odvážný boj a záchrana panovníka před třemi nebezpečnými nepřáteli státu, Poté je na řadě spiknutí a oběti, lest a neštěstí. Nakonec pochopení skutečných záměrů vládce a uznání jeho krvavé metody při sjednocování čínských států jako jediné správné volby pro velikou a slavnou budoucnost země. A navíc, když panovník pochopí, že nejvyšším stupněm v bojovném umění se zacházením meče je neboj, tak tvrdí nepřátelé státu dobrovolně a spokojeně umírají. Jediná správnost násilného spojování je velice zrůdná. Bojové umění je velkolepě natočené a je to příjemná podívaná. A popírající veškeré známé zákonnitosti, s někdy až parodickou dramatičností. Z dalších rolí je nutno zmínit veškeré nepřátele státu Nebeského (Donnie Yen), Zlomený meč (Tony Leung Chiu Wai), Sněhová vločka (Maggie Cheung) a dívka Měsíc (Zhang Ziyi), kteří se podíleli na úchvatných bojových scénách. Velkolepý jednoduchý megafilm.

plakát

36. komnata Shaolinu (1978) 

Jedna z výrazných klasik na poli východosijského bojového umění s jednoduchým dějem, zaleženým na pomstě proti cizácké tyranii. Mladý student Liu Ju, později San Te (Gordon Liu), se nejdříve podílí na jakési odbojné činnosti. Po odhalení jejich uskupení, které je brutálně potlačeno, utíká do šaolinského kláštera, aby se naučil všemocné kung-fu. Po pěti letech tvrdého tréninku je mu pak umožněno vykonat svou vytouženou pomstu. Navíc zakládá novou, 36. komnatu, kde se učí světský lid obraně proti cizáckému vpádu a rozpínavosti. Příběh je jednoduše naivní. Bojové scény, tréninkový dril na získání reflexů a učení samotného boje se zbraní, i beze zbraně, jsou uchvátné svou hravou choreografií. Tím připomíná spíše tanec, posvátný obřad, než boj o život. Navíc nejvyšším stupněm boje kung-fu je neboj. A cesta k němu probíhá hlavně přes změnu myšlení.

plakát

Ochranné zbarvení (1976) 

Velmi zajímavý film o dvou životních postojích, které se vzájemně střetávají. Ani jeden z těch postojů není ideální, ani jeden z nich není bez poskvrny a bez nevinných obětí. První životní postoj je v postavě vedoucího letního univerzitního soustředění Jaroslawa Kruszynskiho (Piotr Garlicki), kterému jde především o absolutní spravedlnost a jakousi lidskost. Dochází u něj k jakési porážce spravedlnosti, kterou není možno protlačit přes společnenské a politické možnosti dané doby. Jeho veškeré dobře míněné pokusy jsou přeměněny v neúspěch strachem druhých z netaktického jednání, popřípadě samotnými aktéry, kterým jde v určitém stadiu už jen o výraz protestu. Navíc se jeho postoj jeví zčásti neupřímně, neboť je rektorovým oblíbencem. Ke konci ale nejen, že přichází o přízeň, ale je také odmítnut na poli sexuálním. Druhý postoj je v postavě garanta letní akce Jakuba Szelestowskiho (dobrý Zbigniew Zapasiewicz), který zastává především nutnost přizpůsobení se daným podmínkám nastavenými společenským a politickým zřízením. Osobní hrdinství v podobě odporu zavrhuje, mistrné manévrování při vytěžování maxima vyzdvihuje. I přes jeho zdánlivý cynismus zůstává ale velmi lidským. Nebo jde u něj zčásti o zvrácenou hru, vyvolanou nutností pobavení v šedi bezútěšnosti dané situace? Střety, výměny, názory, polopravdy, skorovítězství, ale především porážky na poli lidství. Z dalších postav: Jaroslavův objev Nelly (Christine Paul-Podlasky) a rektor (Mariusz Dmochowski). Vynikající ve svém odhalování podstaty.

plakát

Kráska dne (1967) 

Přepsáno v dubnu 2019. Kráska dne je v Buñuelových rukách kritikou morálního stavu společnosti, uvězněnou již mnoho věků v přísném řádu etiky bigotní křesťanské výchovy. Proto Kráska dne vyráží s anarchistickým odhodláním rázně vpřed, s cynickým úsměvem útočí otevřeně na zažité společenské konvence, zblízka obnažuje niternou rozervanost a demaskuje všechny potlačované touhy, úchylky a intimní osamělost. Morální rozkol mezi společensky přijatelnou normou chování a představou éterického uspokojení se odráží ve vnitřním sváru mezi idem a superegem, s bolestí se hledá cesta k vlastnímu pochopení. Ryze intimní boj a náhle osvobozená sexuální vášeň nenechává bez povšimnutí ani okolí, které je přímo i nepřímo zasvěceno. Následná spoušť vzájemných i protichůdných tužeb se nehodlá dobrovolně vzdát všech nově dobytých zisků. Buñuel využívá svoji surrealistickou posedlost k znejistění forem skutečnosti, realita se prolíná s dávnou vzpomínkou a stimulující představou. Volně prochází z jedné roviny do druhé a pohrává si s možností ztvárnění, přístupu i vysvětlení. Úspěch se sice odvíjí od erotického napětí a fetišismu, přesto je zde nejdůležitějším nástrojem čistě vnitřní boj jednotlivce. Hlavním místem objevené niterné rozervanosti je Séverine Serizy alias Belle de Jour (vynikající Catherine Deneuve, jako malá holčička Dominique Dandrieux), manželka s velmi dobrým stavovským postavením a sžíravou potlačovanou touhou masochistického ražení. Manželova laskavost ubíjí, je nenaplňujícím i předpokládaným standardem, vlastní sexualita má své zájmy. Původní bezradnost je překvapena realitou, má strach z následků a pamatuje si na výchovu. Hlas chtíče je silný, překonává nesmělost a užívá si nově poznané obzory rozkoše. Vnitřní boj nekončí, strhává, osvobozuje, zotročuje vlastní vůli, vydírá, mstí se a zrazuje. Hlavní mužskou postavou je Pierre Serizy (sympatický Jean Sorel), Séverinin manžel, uznávaný chirurg a vzor ušlechtilého muže. Spořádanost a lidumilnost pro něj nejsou prázdnou formulkou, ale životním přesvědčením. Výraznou postavou je Henri Husson (dobrý Michel Piccoli), Pierrův dlouholetý kamarád se slabostí pro jeho ženu. Prostředí lepšího stavovského postavení je sice zasaženo lehkým stupněm dekadence, přesto je velmi upřímný ve svém způsobu chování a nemá potřebu bořit a ničit. Důležitou postavou je Marcel (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladý zločinec s výraznými sadistickými sklony. Zločinecký život uspokojuje jeho touhu po lepším životě. Bere si, co chce a odmítnutí nepřijímá. Chtíč nalezl své uspkojení a nemíní se ho za žádnou cenu vzdát. K výraznějším postavám patří také Anaïs (velmi zajímavá Geneviève Page), šarmantní provozovatelka nevěstince pro lepší klientelu. Kráska dne je pro ni perlou, která poslouchá příkazy a plní všechny možné mužské potřeby. Z dalších rolí: klidnější gangster a Marcelův kamarád Hyppolite (příjemný Francisco Rabal), spolehlivá a prostodušší Anaïsina služka Pallas (Muni), nenasytně žádostivý klient nevěstince a výrobce bonbonů Adolphe (Francis Blanche), po stimulujícím výprasku toužící gynekolog (François Maistre), rituální fetišista a dobře platící vévoda (Georges Marchal), Séverininy zkušené kolegyně z domu rozkoše brunetka Charlotte (Françoise Fabian) a zrzka Mathilde (Maria Latour), Séverinina kamarádka Renée (Macha Méril), tajemný a spokojený čínský návštěvník nevěstince (Iska Khan), nevybíravý vévodův majordomus (Bernard Musson), či služka u Serizů Marie (Adélaïde Blasquez). Kráska dne přitahuje na svou dobu velmi kontroverzní formou voyery a sexuálně nenaplněné, nicméně podstatou je rozpor a anarchistická nesmlouvavost Buñuelovy soukromé války proti zatuchlým konvencím, morální přetvářce a katolické nesnášenlivosti. Niterná rozervanost v poetické filmové řeči sugestivně ožívá a zmocňuje se všeho v dohledu. Konečně, buď se naučíme vycházet s potlačovaným pudem v souladu s realitou, nebo se staneme jejich otroky a život bude rozpolcen. Zásadní životní konflikt, úchvatný filmový prožitek!

plakát

Vysoké podpatky (1991) 

Přepsáno v březnu 2020. Vzdalující se podpatky je strastiplným překonáním překážek při smíření vztahu matky s dcerou. Lze tu sice zaznamenat paralely k jiným filmům, Bergmanova Podzimní sonáta je dokonce citována, ale není to podstatná věc pro film Pedra Almodóvara. Ten opět podniká expedici do středu niterných pocitů přes nadnesenou formu kriminálního thrilleru. Konfrontace pocitů vyvěrá z nejintimnější úzkosti, bolest se v zoufalství přiznává k slzám. Rozervanost vztahu je dílem vzájemného soupeření, snaživého kopírování, nedostatečné pozornosti, nenaplněného očekávání a též pocitu viny, restaurování je možné jen vykoupením sebeobětováním, nejupřímnější to akt lásky. Příběh je výstřednější, provokativní, zlehčující a sarkastický, niterná podstata pocitového rozpoložení je odhalena a vystavena na oltář neukojitelně vybarvené Almodóvarovy žádostivosti. Hlavní postavou exploze úzkosti je Rebeca Giner (velmi zajímavá Victoria Abril, jako menší a mladší Rocío Muñoz-Cobo), hlasatelka televizních zpráv. Celý dosavadní život se odehrává ve ctižádostivé snaze, ta má vést k upoutání pozornosti a konejšivým slovům uznání, je to jediné místo vhodné ke znovuzrození. Jen trable s muži se musí naučit řešit méně destruktivním způsobem. Příčinou exploze niterné úzkosti je Becky del Páramo (vynikající Marisa Paredes), populární zpěvačka a matka Rebecy s nedostatečnou péči dětského poznávání světa. Uhýbá se před možností výčitek, přesto je jen smíření osvobozující. Hlavní mužskou postavou je Letal alias Hugo alias Juez Domínguez (zajímavý Miguel Bosé), v kabaretních výstupech Becky napodobující transvestita, natěšený narkoman a soudce, vyšetřující krvavý zločin. Spravedlnost využívá své další role k pátrání i niternému uspokojení. Láska kvete bizarním soustředěním touhy. K výraznějším postavám patří také Manuel Giner (příjemný Féodor Atkine), manžel Rebecy, bývalý novinář a současný šéf televizní stanice. Ženská láska není určená k trvalému užívání. Z dalších rolí: ze zmizení milence zmatená a Rebece ve vězení pomáhající sociální pracovnice Paula (Cristina Marcos), televizní moderátorka zpráv pro hluchoněmé a Manuelova nejnovější milenka Isabel (Miriam Díaz-Aroca), cyničtější a dominantnější nevlastní Rebečin otec Alberto (Pedro Díez del Corral), soudcova radící matka (Mayrata O'Wisiedo), Beckyina sekretářka Margarita (Anna Lizaran), či přirozená autorita mezi uvězněnými ženami, ztepilá Suzanna (Bibiana Fernández). Vysoké podpatky, či přesněji Vzdalující se podpatky, jsou narcistní výstředností černého humoru, zlehčujícím sarkasmem a prozářenou kresbou niterného rozvratu v úzkosti a vůni vášně. Zábavná extravagance.

plakát

U snědeného krámu (1933) 

Upraveno v květnu 2020. U snědeného krámu je filmový fejeton, narušující stereotypy kupecké vypočítavosti a zdání idyly sousedské soudržnosti. V pojetí Martina Friče se příběh stává spíše tragikomedií, byť já bych raději existenciální rozměry, ale doba měla jiné potřeby a odlišný tvar. Ignát Herrmann byl znám především jako humorista a filmovou podobou svého nejvýznamnějšího literárního díla zajisté nebyl zklamán. Filmový fejeton o nešťastném osudu jedné dobrotivé lidské duše se může pyšnit poetickou kompoziční skladbou obrazů, zhutňují atmosféru, rozněcují emoce i niternou úzkost. Čistá láska je ideálem, zdá se být tak blízko a přímo u rozpálených pocitů, láska je rozčarováním a zahanbením, láska je též zradou a završením konečné prohry. Smutnou obětí společenského zneužívání je Martin Žemla (zajímavý František Smolík), kupec na samém začátku samostatné živnosti. Jeho příliš ušlechtilá podstata nitra není schopna včas rozpoznat nastražená oka léčky a v mámení se dobrovolně vydává vstříc vlastní zkáze a ztrátě důstojnosti. Hvězdou filmu je Kyllian (zajímavý Vlasta Burian), rytmistr ve výslužbě a se spoustou volného času. Je nadšený z nového obchodníka, který se nebrání, ale nalévá a pokorně snáší svůj úděl. Furiantský hochštapler si našel místo ke svým cynickým urážkám. Hlavní ženskou postavou je Kateřina Šustrová (příjemná Antonie Nedošinská), vdova a Žemlova sousedka. Motivací je tu solidní dceřina budoucnost, cílem je obchod, který přeci vždy kvete, a lichotí. Výraznější postavou je Randová (velmi příjemná Ella Nollová), Žemlova svědomitá posluhovačka. Je jediným starostlivým hlasem a upřímným varováním, které nikdo nechce a nemusí slyšet. K výraznějším postavám patří také Pavlína (zajímavá Ela Poznerová), dcerka Šustrové s pozdějším manželským stavem s Žemlou. Snaha uniknout se nebrání připravované události, neboť nemá strach o ztrátu své vlastní svobody. Z dalších rolí stojí za zmínku též Ernst Plagowitz (Čeněk Šlégl), vojenský důstojník a Pavlínin osudový milenec. U snědeného krámu je filmem, který zdařile kombinuje drama s komedií, existenciální tíhu života s rozvernou hravostí i tóny ušlechtilosti s melodií vypočítavostí. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových prožitků české pamětnické doby.

plakát

Sandokan se vrací (1977) (TV film) 

A další pokračování romanticky dobrodružného příběhu o člověkovi, který svým uhrančivým pohledem a neohrožeností zahání všechny protivníky do úzkých a na útěk. Sandokan, tygr z Mompracenu (Kabir Bedi), znechucený z porážek při boji za svobodu, se stáhl až do Bengálska, kde žil spokojeným životem uprostřed džungle v souladu s přírodou. Ale volání o pomoc z jeho domoviny ho donutí k návratu a pokračování v boji za svobodu jeho lidu. A jen tak mimochodem stále ochraňuje ty, kteří jsou uzurpováni cizáky a jejich přisluhovači. A ani střelné rány ho nezastaví! Z dalších rolí: Yanez de Gomera (Philippe Leroy), Sandokanův spolubojovník, který se mezitím stal manželem assamské královny, úskočný Theotokris (Massimo Foschi), který má za úkol Sandokana odstranit, mladičká Jamilah (Teresa Ann Savoy), která omdlévala jen při pomyšlení na Sandokana, věčný protivník James Brooke (Adolfo Celi), a dobrý spojenec a lovec Tremal Naik (Kumar Ganesh). Všichni Sandokanové mají jednu velkou chybu: velice se podobají naivním filmům Bollywoodu, i se svým herectvím, které zdůrazňuje vypjaté scény a mluva je často velmi patetická. Ale i tak zůstává fenoménem.

plakát

Sandokan (1976) (seriál) 

Sladká předramatizovaná romantika v hávu vznešeného dobrodružství v boji proti kruté cizí nadvládě. Pirát z donucení Sandokan (Kabir Bedi), je ocháncem dětí a žen, pomáhá slabým a nevinným. Ženám se při pohledu na něj podlamují kolena, mužům nahání strach. Jeho protivníkem jsou chapadla anglické rozpínavé touhy po moci, prostřednictvím představitele Východoindické společnosti lorda Guillonka (Hans Caninenberg). A pak svobodný uchvatitel ve jménu anglického království James Brooke, rádža ze Sarawaku (Adolfo Celi). Opět vzájemné zamilování kladného hrdiny do neteře lorda Guillonka, Marianny (Carole André). Z dalších rolí: Sandokanův spolubojovník Yanez De Gomera (Philippe Leroy), anglický důstojník William Fitzgerald (Andrea Giordana), který šel proti Sandokanovi z osobních žárlivých pohnutek, a domorodý lovec Tremal Naik (Kumar Ganesh). A tak jsou k vidění bojůvky na souši, i na moři, zajímání a následné útěky hlavního hrdiny, dobrovolné únosy jeho vyvolené, zrazování a úskoky, odhodlání za spravedlivou věc, vzestup dobra a odboje na vrchol, sražení svobody do kolen a pouze závan naděje. Mezitím také velká láska a velká bolest ze ztráty. Opět přeslazený dort plné zdobné kyselé šlehačky. Na druhou stranu to byl můj oblíbený seriál mého dětství. Netrpělivě jsem čekal na další a další pokračování dobrodružství toho charismatického a spravedlivého Sandokana.

plakát

Černý korzár (1976) 

Přesladká romantika s dobrodružným hávem tajemného východu. Pirát z donucení Emilio de Ventimiglia, zvaný Černý korzár (Kabir Bedi) je charizmatický muž, po jehož divokém pohledu ženy a dívky omdlevají vzrušením: Je hnán pomstou za smrt svých rodičů a posléze i bratrů. Bojuje za potrestání hamižného a mocného van Goulda (Mel Ferrer). Jako snad naschvál se Černý korzár zamiluje do van Gouldovi mladé půvabné dcery Honoráty (Carole André). A tak se útočí a brání, bojuje se za pomstu, bojuje se za spravedlnost, přepadává se, bojuje se o život, pomáhá se bezbranným a slabým proti bezpráví a svévoli mocichtivých a utíká se. A do toho zamilovanost a trápení se láskou. Hraní má předramatizované polohy a jsou slyšet mnohá klišé těch vzorných hrdinů, kteří bojují za pravdu, spravedlnost a lásku. Z dalších postav jsou to spolubojovníci Černého korzára Carnaux (Salvatore Borghese), van Stiller (Franco Fantasia), Jara (Sonja Jeannine) a nový zástupce Morgan (Angelo Infanti). Přeslazený dort plný nazdobené nakyslé šlehačky.

Časové pásmo bylo změněno