tomtomtoma

Velmi silný zážitek. Citová prázdnota vyplněná sexuálním uspokojováním v kontextu přísné výchovy s tyranskými prvky, která se následně proměňuje v masochistickou podřízenost. Navenek se však projevuje chladností až přezíravostí, ve které tryskají erupce vášní, nesnášenlivosti a zároveň lásky. Romantická láska je ponížena a v touze po pomstě se mění v krutost a násilí. Odstrčená romantická láska se přeměňuje v cynika, který vráží poslednímu zbytku lidské duše a důstojnoti závěrečnou ránu, a tu už není schopna překonat. Osobní frustrace a nezdary, které se projevují surovostí a touhou po ubližování osobám blízkým. Je to zrcadlo, které nám ukazuje stav morálky v lidech, jejich navenek projevující se okázalé lidskosti, která ale vnitřně netoleruje žádné odlišnosti, ze kterých máme sami strach. Strach před sebou samotnými, jehož překonáváním se uspokojujeme v ubližování, či v sebetrýznění. Uznávaná učitelka klavíru Erika Kohut (skvělá Isabelle Huppert) projevující se až bezcitným prožíváním života je sexuálně a citově neukojená žena, bojující s tyranskými sklony své matky, ukájením svých sexuálně netradičních představ a neschopností navázat citový vztah. Což vede k její velké osobní tragédii. Eričina matka (dobrá Annie Girardot) se sadisticky tyranským sklonem se pokouší stále řídit život své dcery. A tak se střídají projevy lásky a despotismu. Mladík Walter Klemmer (dobrý Benoît Magimel), bláznivě zamilovaný romantik, jehož mužná ješitnost po pocitu ponížení brutálně ničí a vztekle zašlapává původce jeho porážky. Jeho osobní prohra a romantické vystřízlivění se mění v sadistického mstitele. Další zajímavé postavy: mladá žačka na klavír Anna Schober (Anna Sigalevitch) a její starostlivá matka (Susanne Lothar). Mrazivé, brutalita projevující se v osobních vztazích, brutalita, ze které má působitel zvrácenou radost a pocit zadostiučinění.

Zajímavý film o stavu lidskosti v lidech. Pokrytectví, sobectví, rozmáchle ukazovaná lítost a s ní spojená humanita, zároveň však přehlížení svých vlastních problémů, krutost, přehnaný boj o spravedlnost, zastání, které často může vést v konečný neprospěch slabšího článku, nespokojenost, touhy, zklamání, odzicení, ponížení nedobrovolné, ale dobrovolně nedobrovolné, integrita a spojené těžkosti závratné globalizace. Jsou to jen mžiky a vpády, upozornění a zároveň varování. Ale jsme schopni se změnit ve více lidštější lidi, kteří tolik nepodléhají klamnému pocitu sobeckého uspokojení? Zajímavé postavy: herečka Anne Laurent (Juliette Binoche), která nakonec pustí k vodě válečného fotografa Georgese (Thierry Neuvic), Georgesův otec (Josef Bierbichler), nešťastný z nepokračování farmářského života svého syna Jeana (Alexandre Hamidi), rumunská žebračka Maria (Luminita Gheorghiu), deportovaná z Francie a znovu se načerno vracející, Mariin optimisticky naladěný přítel Dragos (Bob Nicolescu), africký učitel Amadou (Ona Lu Yenke), a mnoho dalších postaviček. A závěrečné zvolání? Více lidskosti! Ta nám především chybí.

Po vizuální stránce je to velmi úchvatný film. Vše je dělané velmi na efekt, a opravdu to i často působí velkolepě. Ale příběh sám je upatlaný blábol. Hlavní postava, bezcharakterní Jean-Baptiste Grenouille (Ben Whishaw, jako menší Franck Lefeuvre a jako nejmenší Alvaro Roque) je čichačský primitiv, který má o sobě vysoké mínění. Považuje se za výjimečného, každého dokáže vyčuchat na dálku, na opravdu velkou vzdálenost. Dokáže ujít za den to, co ostatní dokážou ujet na koni. Je to fantom, který se pohybuje neslyšně a neviditelně, a stejně se nechá chytit. Vždyť musel cítit, že se k němu někdo blíží. Bez jákékoliv zkušenosti dokáže ihned namíchat parfém. A nakonec se ten nadutý primitiv, kterému dělalo velmi dobře, že je ve středu pozornosti všechno hodí za hlavu a nechá se z lásky sežrat. A ten obří skupinový sex, kdy byl snad jediný, který si neužil. Další zajímavé postavy: pařížský parfémista Guiseppe Baldini (Dustin Hoffman), který ho zasvětil do tajů parfumerářského, pan Richis (Alan Rickman), který udělal takovou fatální blbost při ochraně své milované dcery, jeho dcera Laure Richis (půvabná Rachel Hurd-Wood), vrcholný a konečný úlovek čichačského úchyla, nešťastník Druot (Paul Berrondo), popravený místo čichačského úchyla, a dívka s mirabelkami (půvabná Karoline Herfurth), první oběť čichačského úchyla. Tomuto filmu dávám takové vysoké hodnocení pro jeho vnější obal. Ale to mi k dobrému filmu nestačí.

Zidealizovaný pohled na mstu ve jménu spravedlnosti, rozhořčenou mstu na člověku, který přivádí mládež k branám pekla. A s dávkou romantiky a úchvatných záběrů, hudba dokresluje prvky sentimentu. Anglická učitelka v Itálii Philippa Paccard (dobrá Cate Blanchett) je tak rozhořčena stavem italské společnosti, prolezlou korupcí a trestnou činností natolik, že vykonává teroristicky vypadající útok na člověka, který stojí za všemi špinavostmi. Bohužel se postupem času vytrácí problémy se svědomím, že místo cíléného objektu zabila časovaná puma čtyři nevinné lidi, z toho dvě malé děti. Policejní písař Filippo (Giovanni Ribisi) se stává romantickým pomocníkem a ochráncem Philippy, pomáhá jí nejen s útěkem, ale také s dokonáním spravedlivé msty. Další zajímavé postavy: Filippův otec (Remo Girone), pomáhající svému synovi ve spravedlivé věci, Vendice (Stefano Santospago), muž stojící na vrcholu distribuce drog do Turína, jenž je popraven ve jménu slepé spravedlnosti, která dokáže být také krutě morbidní, nedávající další šanci, a žalobce (Alberto Di Stasio) s majorem Pinim (Mattia Sbragia), na straně vyšetřovatelů odporného atentátu. Rozhořčení, pokus o pomstu, tragédie, dopadení, útěk, konečně pomsta a znova útěk, bez přijmutí odpovědnosti, jak bylo slibováno. Ó, ty lákavá svobodo. Poutavý háv, ovšem ne až tak kvalitní obsah.

Poutavé a zajímavé dílo. Tři alternativní příběhy, odlišující se v maličkostech, vyloženě v drobnostech, ale má to fatální vliv na další osud, respektive osudy. Tři příběhy stojící na stejném počátku, ale tři zcela odlišně se vyvíjející běhy událostí. Náhoda, strach, panika, radost. Dalo by se také říci, že špatné vibrace vrací zpět jen špatné. Ten jediný správný zase patří do oblasti pohádek. Neboť není zhola možné vsadit tři tisíce a šest set marek k tomu na jedno jediné číslo v normálním německém kasinu. A v případě, že by to za předem nejasných okolností možné bylo, tak se Lola k takovému stolu nemůže dostat. Ale je to svěží, zneklidňující, zábavné. Lola (dobrá Franka Potente) běhá jako blázen. Za těch dvacet minut toho stihne opravdu dost: zasportuje si, jednou pomůže přepadnout obchoďák, podruhé vykrade banku svého otce, potřetí vyhraje v kasinu. Každá alternativa má svůj vlastní průběh, každá má ale zcela jiný výsledek. Manni (Moritz Bleibtreu), Lolin neschopný přítel, potřebuje i na cestu na záchod doprovod. Protože jinak si nedokážu vysvětlit jeho zcela nelogické jednání, neschopný jakékoli smysluplné myšlenky. Další zajímavé postavy: Lolin nevěrný otec (Herbert Knaup), jeho hodně manipulativní milenka Jutta Hansenová (Nina Petri), bankovní hlídač Schuster (Armin Rohde), a bezdomovec (Joachim Król), který díky Manniho neschopnosti k pokladu přišel. Rozhodnost, špatné vyhlídky, šťastný obrat, který přeje připraveným a Manni opět může dělat Lole problémy.

Působivé drama o netajených nevěrách, které končí tragédií. Tullio Hermil (dobrý Giancarlo Giannini), aristokrat volných mravů a s veřejnou milenkou, posílá se sadisticky zvrhlou zvráceností doměnky a podrobnosti svých záletů své trpící ženě. Možnost ztráty manželky řeší návratem, aby pak se samolibou teatrálností považoval sám sebe za oběť. Odstraňuje svou nenávist brutálním činem. Ale místo vykoupení přichází odpor okolí a jeho vnitřní samotu ukončuje až sebevražda. Je to necitlivé monstrum, které vidí jen ústrky proti své osobě. Jeho necitlivé sadistické chování dokáže zajít až na samou hranici lidského chápání. Ublíženeckým způsobem žehrá na život a plod nevěry, který v něm probouzejí sobeckou hanebnou krvežíznivost ke zničení všeho, co se událo proti jeho vůli. Tulliova právoplatná žena Giuliana (půvabná Laura Antonelli) je stále svým manželem odstrkována do pozadí. Její zoufalství pramení v nevěru, ta ve zrození nového života a v návrat manžela, ten poté v noční můru pro Giulianu. Ta jen svým osobitým způsobem přistupuje na manželovu vlnu, aby zcela ochránila své dítě. Tulliova zášť však byla sinější. Teresa Raffo (Jennifer O'Neill), Tulliova milenka, se snaží jako všechny ženy, získat muže jen pro sebe. Všeho se ale Tulliovi časem omrzí, ale nejděsivější pro něj je, konečné odmítnutí totálním opovržením ze strany Teresy. Další zjímavé role: Tulliova matka (Rina Morelli), těšící se na vnouče, Tulliův bratr Federico (Didier Haudepin), nerozumějící bratrovým činům, a populární spisovatel Filippo d'Arborio (Marc Porel), Giulianin svůdce. Působivé drama o lidské zvrácenosti, ublíženosti, netoleranci a tragédii, která byla výsledkem všech faktorů uvedených.

Vynikající film, jak svým obsahem, tak i formou, který je kritikou dekadentních vyvolených, dalo by se říci šlechtických kruhů. Profesor (dobrý Burt Lancaster) si užívá svého sklonku života osamocen uprostřed svého krásného umění. Náhoda, pak už i záměr a velká slušnost profesora způsobí násilný vpád dekadence, se kterou si neví rady a zpočátku se i bouří. Ale ne všechno má pouze jednu stranu. a tak se stává nedílnou součástí jeho života, stejně tak, jako krásné umění. Šlechtická rodina Brumonti si zde dává sraz v novém bytě milence hraběnky, u Konrada Huebela (Helmut Berger). Konrad je rozmazlený suverén, který si díky štědrosti hraběnky může dovolit jakýkoliv výstřelek. Udržuje si svou svobodu, nevázanost až zvrhlost v tom, jak konzumuje všechny tělesné požitky. Má ale také velmi vytříbený umělecký vkus, čímž velmi imponuje panu profesorovi. Samozřejmě hraběnka Marchesa Bianca Brumonti (dobrá Silvana Mangano), která prostřednictvím svého milence nasává radostnou mladost života, její herecké výkony k dosažení jejích cílů jsou velkolepé. Pak ještě hraběnčina dcera Lietta (Claudia Marsani) a rodinný přítel Stefano (Stefano Patrizi), kteří sdílí společné lože s Konradem. Hádky, rozbroje, povýšenost, vzájemná porozumění, okázalý patos a velká dávka dekadence. Nádherné dílo.

Zajímavá sonda o setkání tří bratrů, jakožto ukazatel společenských a politických problémů. A to právě prostřednictvím tří bratrů Giurannových. Nejstarší Raffaele (dobrý Philippe Noiret), soudce v Římě, a třaskavě nevybíravé metody levicových a jak se říká teroristických uskupení, pro něž je vražda především symbolem a nezáleží až tak na osobnosti. Souzení těchto lidí je pak životu nebezpečné. Prostřední Rocco (Vittorio Mezzogiorno), silně věřící vychovatel polepšovny v Neapoli, a jeho vize o čistém společenství bez zločinů a jiných neřestí. Nejmladší Nicola (dobrý Michele Placido), dělník v Turíně, a jeho nespokojenost se sociálním zabezpečením obyčejných lidí a s tím související existenční nejistoty. Ovšem ne všechny metody jsou prospěšné ke zdárnému splnění změn. Cesta násilí i cesta proti násilníkům nemůže přinést takový výsledek, pro který jsme do boj šli. A jeho frustrace z partnerského rozpadu. Ale nespokojenost na jednom místě, vyvolává nespokojenost na místě druhém a dostáváme se do kruhu nespokojenosti, ze které není cesty ven. Protože ve svém důsledku chybí lidem lidskost jako celku. U jednotlivců by se našla, ale pak by logicky musel přestat fungovat tento systém. Další zajímavé postavy: samozřejmě otec Donato Giuranna (Charles Vanel a jako mladý Vittorio Mezzogiorno), Raffaelova ustrašená žena (Andrea Ferréol), zvláště o manželův život, Nicolova stará známá Giovanna (Maddalena Crippa), Nicolova žena Rosaria (Rosaria Tafuri), a Nicolova malá dcerka Marta (Marta Zoffoli). Příjemně poklidné, i znepokojující zároveň, přítomnost prolínaná s minulostí a fantazijní budoucností. Život, jako čas k užívání si všech krás, malých a prostých. Ale s jasnou a čistou myslí.

Trochu drsnější pohádka, o tom jak princ nahání venkovanku a naopak, aby vše vyústilo ve svatbu, jako v každé klasické pohádce. Princ Rodrigo (Omar Sharif), následník španělského království odmítá ženění, až narazí na temperamentní nebojácnou venkovanku. Po počátečním nešťastném zakletí, prohání své slouhy v neustálém pátrání po ní. Isabella Candeloro (Sophia Loren), nezkrotná žena, na kterou vyloženě narazil princ na bílém koni, byla spíše hračkou v rukách potrhlé čarodejnice. Ale sladkou odměnou, okázale odmítanou, jí byl sňatek s dědicem španělského trůnu. A tak po vzájemném hledání a soutěži v umívání nádobí, nastává od počátku očekávaný okamžik. Další postavy: královna matka (Dolores Del Río), s jediným zájmem a to o královo oženění, nadutý královský šéfkuchař Jean-Jacques Bouché zvaný 'Monzu' (Georges Wilson), levitující mnich Josef (Leslie French), hlásající poněkud kacířské myšlenky, a princezna Altamury (Marina Malfatti), nesportovně bojující o sňatek s princem. Nejvíce zaujme charisma obou hlavních postav, jinak trochu zmatený průběh i příběh.

Velmi příjemná ztřeštěná komedie až parodie, o muži, který musí netradičním způsobem řešit svoje problémy s erekcí. Major Andrea Rossi-Colombotti (dobrý Marcello Mastroianni) má potíže se svým sexuálním libidem. Zažívá krachy, a pestrá dobrodružství při svém zvířecím ukájení svých sexuálních tužeb, která volala po nebezpečí přistižení, či po velmi nebezpečném dobývání. Napětí a nebezpečí v jakékoliv podobě ho sexuálně stimulují do patřičné hloubky. Nakonec soudní proces a usazení. Zástupy žen protínají jeho cestu. Ať už to byli ty, se kterými zažil neúspěch, jako jeho první přítelkyně Manuela (Michele Mercier), letuška (Seyna Seyn), či pokojská (Rosemary Dexter). Nebo ty, které stouply do jeho cesty v jeho zvířecké etapě, jako generálova žena Dolly (Margaret Lee), poskvrněná novomanželka (Jolanda Modio), smůlu přinášející Santina (Moira Orfei), krotitelka lvů (Liana Orfei), a především hraběnka Thelma (Marisa Mell). Cudná Gigliola (půvabná Virna Lisi) se stává jeho konečným přístavem a nutnou podporou. Z dalších rolí je to psychoanalytik (Enrico Maria Salerno), nosící dámské síťované punčochy, a nebezpečně žárlivý hrabě a manžel Thelmy (známý režisér Marco Ferreri), jemuž se stala osudnou jím připravená past na cizoložníka. Příjemně hravá a ztřeštěně zábavná komedie o svůdci, lvovi ženských srdcí a klínů. Ať žijí ženy a bláznoviny, které pro ně děláme!