Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 841)

plakát

Slasti Otce vlasti (1969) 

Je to historická freska, která sama sebe nebere tím nejvážnějším způsobem. Humorný nadhled, napětí dobrodružství i romantický půvab rozkoší působí většinou svým prvotním plánovaným určením. Tedy baví s aristokratickou lehkostí i s bujarou rozpustilostí. Osoba Karla IV. bývala vždy brána pozitivně ve spojitosti s českou historií, s ní se Češi mohou vlastenecky ztotožnit a nechat se unášet prchavou českou velikostí odváté již minulosti. A hudební doprovod je příhodný. Hlavní postavou je samozřejmě kralevic Karel (dobrý Jaromír Hanzlík) a jeho pozvolný a nesmazatelný vstup do historie. Krůčky v politice, na bojišti i v lásce. Se vzletnou vznešeností a neústupností ze své dědičné s přirozené pozice. Kdo by nezatoužil po všech těch možnostech, které se před ním stále otevírají s falešnou i vřelou náručí všeho možného. Důležitou postavou je Karlův otec Jan Lucemburský (skvělý Miloš Kopecký), který si tak rád nabírá plnou hrstí ze všech rozkoší světa. Otec a syn, nejbližší spojenci i věční sokové na výsluní slávy, bohatství a lásky. A také je zde Karlova sestřenice a první z řad manželek Blanka z Valois (šarmantní Daniela Kolářová), věrná opora budoucího evropského vladaře. Z dalších rolí: Karlův oddaný společník Bušek z Velhartic (Oldřich Velen), intrikánský našeptávač a vyslanec města Luccy Pistorius (Lubomír Kostelka), pokrytecky poslušný pán Luccy Beppo Rossi (Bohumil Bezouška), jeho žárlivý bratr Marsillio Rossi (Vladimír Menšík), Marsilliova k mocným mužům vřelá a otevřená žena Dina (vnadná Jana Kasanová), poživačný vladař Milána Azzo Visconti (zajímavý Josef Gruss), Karlova mocenská opora v Čechách biskup Jan z Dražic (Karel Beníško), či nejhouževnatější čeští odpůrci mladého Karla pán z Potštejna (Josef Elsner) a pán z Rabštejna (Jaroslav Cmíral). Na poli válečné slávy lze uspět i díky nevšední improvizaci. Touha po moci a bohatství jsou jedineční pomocníci při trvalé ostražitosti před přicházející lstí a úkladem. Nakonec jen náruč půvabné ženy je jednou z mála útěch a zasloužených odpočinků při každodenním napětí. A víno a hostiny, když adrenalinu hrdinství je všude kolem v nadbytku.

plakát

Poslušně hlásím (1957) 

Taktéž tento pokračovací film je velice povedeným převodem slavné knihy Jaroslava Haška na filmová plátna. A Švejk se stal vládcem v rozkošně satirickém pohledu na konečnou etapu mocného Rakousko-uherského impéria. Pán byl jediný, mluvil germánským jazykem a sídlil u Dunaje. Velkoryse nabobtnalé byrokratické, policejní i vojenské složky dohlížely na plnění rozkazů, příkazů i zákazů. Nejpilnějším pomocníkem i rádcem jim byl strach. Strach hluboce zakořeněný a systematicky budovaný po mnoho generací vládnoucí elitou. A na to vše se s nadhledem dívá bezstarostný Josef Švejk (skvělý Rudolf Hrušínský). Dívá se, směje se, pláče, usmívá se, přitakává, vysmívá se, vymlouvá se, oslavuje, poslouchá, pomáhá, vyhrožuje a předkládá svá vysvětlení a teorie. Chvíli je geniálním hybatelem, často vychytralým hlupcem, který každé slovo dokáže přenést až za hranice skutečnosti a současnosti do života fantazie a absurdna. Výraznou postavou je nešťastný nadporučík Jindřich Lukáš (dobrý Svatopluk Beneš), kterého jeho pucflekové opakovaně přivádějí až k samotnému okraji trvalého nervového zhroucení. A přesto si stále zachovává porozumění. A také putimský strážmistr Flanderka (dobrý Jaroslav Marvan), který překonává vlastní bezradnost, aby mohl vyplnit zadaný zapeklitý úkol s následným bolehlavem a uspokojením. Z dalších rolí: uražený generálmajor von Schwarzburg (Miloš Nedbal), poslušný putimský závodčí a ochmelka (zajímavý Fanda Mrázek), vystrašená putimská policejní posluhovačka bába Pejzlarka (Jana Kovaříková), disciplínu puntičkářsky vyžadující zmatkářský poručík Dub (dobrý František Filipovský), putimský blázen a placený informátor Pepek Vyskoč (Jarka Pižla), táborský nadšený dobrodinec (Josef Bartůněk), líný feldvébl Vaněk (sympatický Josef Hlinomaz), prostoduchý otesánek a nový Lukášův pucflek Baloun (příjemný Milan Neděla), na popravy dezertérů těšící se generál Fink von Finkenstein (Bedřich Vrbský), Dubův vystrašený pucflek Kunert (Miloslav Homola), či trumpetista a putimský četník Rampa (Antonín Šůra). Samotná válka je absurditou lidskosti. Během světové války byl petrolej oblíbeným prostředkem prostých vojáků, který jim pomáhal se zmizením z kruté fronty. A jak jinak reagovat na nesmyslnost a neschopnost? Než prostřednictvím Švejka, který s tou kousavou satirou dokáže vykouzlit úsměv a hlasité hýkání veselosti.

plakát

Dobrý voják Švejk (1956) 

Ten, kdo nečetl Haškovu literární předlohu, učinil tak jistě nedopatřením, či nešťastnou shodou nepříznivých okolností. Ta kniha se čte lehce a opakovaně přináší úsměvy do tváří pozorných i lačných čtenářů. Kniha byla napsána před téměř jednou stovkou let, tato filmová adaptace byla přivedena k životu před šedesáti léty. A ten humor stále funguje tak, jak má: hravě, rozpustile, provokativně a ironicky. A nemusí sahat k lacinému vulgarismu. Herecké podání vtáhne do běhu událostí, roztahuje doširoka ústa a nutí hrdla vydávat řehtání, bujaré halasení i rozpustilé švitoření. Že je Švejk pro ostatní národy obrazem Čechů, je v jistém úhlu pohledu i lichotkou. Hlavní postavou, která hýbe vším (i zástupci rozlehlého rakouského mocnářství), je samozřejmě Josef Švejk (skvělý Rudolf Hrušínský), jehož verbální i nonverbální komunikace se pohybuje mezi idiocií a genialitou. Pro jedny je to blb, pro druhé vychytralý provokatér a rebelant. Pro jedny je inteligentem, ty druhé přivádí až na pokraj šílenství a beznaděje. Každopádně jde o bodrého mužíka, který si nedělá s ničím příliš velké starosti s během událostí a vše přijímá s nadšením. A snad i s výsměchem. Mezi výrazné postavy patří horlivý a úskočný tajný policejní agent Bretschneider (dobrý František Filipovský), a své poslání plní s nebývalou škodolibostí k prostému lidu. Dále nenapravitelný hýřil, opilec a vojenský duchovní feldkurát Katz (vynikající Miloš Kopecký), a jeho největší starostí je neustálý přísun lihovin, štěkání na vojenské vězně a vyhýbání se věřitelům. A také seriózní nadporučík rakouské armády a svůdce žen Lukáš (dobrý Svatopluk Beneš), pro nějž se zjevení jménem Švejk stalo noční můrou. Z dalších rolí: ustrašená Švejkova paní domácí Müllerová (Eva Svobodová), opatrný a doběhnutý hostinský Palivec (Josef Hlinomaz), rozmazlená, nevěrná a nechtěná Katy Wendlerová (Božena Havlíčková), přísný policejní rada (Felix le Breux), dobročinná baronka von Botzenheimová (Libuše Bokrová), nešťastní vojáci smutně veselé eskorty (Josef Kemr a Josef Šidlichovský), neodbytný a odbytý věřitel (František Kreuzmann st.), nešťastný obchodník s chmelem Wendler (Bohuš Záhorský), svérázný vojenský léčitel hypochondrie doktor Grünstein (dobrý Bedřich Vrbský), či vzteklý, okradený a trestající plukovník Kraus von Zillergut (Vladimír Leraus). Nezbývá nic jiného, než závidět bezstarostným nadšencům vyhlášení mobilizace. Nezbývá nic jiného, než provádět příkazy a poslouchat návody až do absurdní roviny za doslovné všeobecné chápání. Tento film navždy zůstane zárukou jedinečné zábavy, odpočinku a nenuceného veselí.

plakát

Strakonický dudák (1955) 

Josef Kajetán neodmyslitelně patří k českému divadelnictví a všichni s podivnou hrdostí pějí jeho rýmy při národních sportovních úspěších. Strakonický dudák má pohádkové rysy. A co to proklamované vlastenectví? Češi jsou zde vyobrazeni jako ustrašenci, zpátečníci, zloději, důvěřivci, pokrytci, podvodníci a přitakávači. Svět kolem je náročný, snad i nepřátelský, a co by tam měl Čech dělat? Samozřejmě autor dokáže zdůraznit i to, co se mu na Češích a jejich tradičních zvycích líbí. Vidí je jako láskyplná stvoření, která milují a umně produkují hudbu. Na druhou stranu, jaký by měl český dudák ve světě úspěch, pokud by neměl kouzelnou pomoc nadpřirozených bytostí? Hlavní postavou je mladý a nadšený dudák Švanda (Josef Mixa), kterému rodný kraj už přestává stačit. Sice hořekuje na svůj sirotčí stav, ale za zadkem má tolik strážných andílků, kolik jich má zbývající národ dohromady. Úspěch se sice dostaví, s jeho věrností, vlastenectvím a pevností je to už na pováženou. Nakonec ho strach ovládne zcela úplně celého. Nádhernou postavičkou, která také dokonale vystihuje češství (vedle postavy hlavní) je Pantaleon Vocílka (skvělý Rudolf Hrušínský), jenž neváhá obětovat cokoliv a kohokoliv v zájmu své lepší a bohatší budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Dorotka Trnková (příjemná Marie Tomášová). Má jediný cíl, jedinou svou touhu a přes všechna příkoří je stále pevná a neoblomná. Z dalších rolí: Švandův věrný kamarád a bodrý houslista Kalafuna (sympatický Ladislav Pešek), Kalafunova rázná i milující manželka Kordula (Jana Ebertová), hajný a tvrdý Dorotčin otec (Jaroslav Průcha), matka - ochranitelka a víla Rosava (Vlasta Fabianová), rozmařilá orientální princezna Zulika (Věra Benšová), orientální panovník a Zuličin otec Aleonoros (Karel Jičínský), Zuličin žárlivý snoubenec Alamír (Vítězslav Vejražka), přísná královna všech víl Lesana (Jiřina Petrovická), spokojený vesničan Koděra (Jaroslav Vojta), či bujarý voják Šavlička (Josef Bek). Pohádka pohádkově končí. Víra v čistou a trvalou lásku je romantický idealismus, ke kterému se někteří i pokoušejí dobrat. Kouzelné mimozemské bytosti vládnou a vytvářejí lidské osudy. A to vlastenectví? Jsou tu trefně vykresleny národní povahové charaktery. Jak ty dobré, tak především ty špatné. Tato adaptace divadelní hry patří k těm lepším. A i ten humor se v něm nalézá. Ony i ty víly a polednice mohou rodit lidské děti. Ambiciózní a chybující.

plakát

Anna proletářka (1952) 

Anna proletářka! Jak snadné je odsuzovat a dštít síru kolem sebe! Jak snadné je očekávané rozhořčení a slovní ulevování nahromaděného vzteku! Podávat objektivní pohled na minulost i současnost není možné, pokaždé se do předkládaného pohledu obtiskne subjektivní náhled vzpomínek, sympatií, či životního cíle a poslání. Některé výtvory přijímáme, jiné zavrhujeme. Tento film samozřejmě reflektuje dobu svého vzniku a předem určené vize o komunistické cestě jako jediného správného řešení a vyústění historického vývoje. Komunistická myšlenka o rovnosti je samozřejmě vznešená. Jen to provedení se nikdy příliš nepovedlo. Ale jak se může povést něco, když pokaždé jsou určující osobní ambice jednotlivce a neposkvrněný kořenový základ se nakonec stává jen reklamním sloganem umného řečníka a náboráře. Dostavují se myšlenky a polemika, zda všichni, kdo se podíleli na tvorbě tohoto filmu, tak činili z přesvědčení, ze strachu, či pouze z pracovního hlediska a finančního výdělku. Konečný výsledek a poslání je jasné: bolševici jsou skvělí chlapi, socialismus je jediné správné řešení a všichni ostatní (buržoazie v čele s Masarykem) touží jen po bohatství a jsou svolní s osobním korumpováním. Nemyslí se na dělnickou třídu, a tak je přirozené, že se musí později chopit moci silou. A tak přichází čistě subjektivní pohled na vznik Československé strany komunistické při rozkolu Sociální demokracie. Herecké výkony jsou dobré, ale to poslání je nešťastné, hrůzostrašné, zavádějící, ospravedlňující. Teoreticky je hlavní postavou Anna (Marie Tomášová), prostá vesnická dívka s novou životní etapou služky v hlavním městě nové republiky. Naštěstí pro ni se seznamuje se zapálenými bolševiky, kteří jí vyjeví skutečný stav věcí a prohloubí její soucítění s prostým člověkem. Skutečnou hlavní postavou je slévač z Kolbenky Toník (Josef Bek), politicky aktivní člověk a neústupný idealista za lepší budoucnost. Jsou zde proletářští hrdinové a nadšenci: Annina kamarádka a nadšená aktivistka Máňa (Jana Dítětová), její stejně zapálený přítel Bohouš (Bořivoj Křístek), neústupný poslanec a hlavní zakladatel komunistické strany Bohumír Šmeral (Josef Beyvl), či svérázný a cynický komentátor Franta Sauer (dobrý Otomar Krejča st.). Jsou zde nepřátelé, zrádci, padlí a chybující: Annin zaměstnavatel a stavitel Rubeš (Bedřich Karen), jeho pokrytecká manželka (Jarmila Májová), jejich škodolibá dcera Dadla (Libuše Pospíšilová), mladý ředitel Živnobanky Houra (Oldřich Velen), vydíráním zastrašený poslanec Jandák (zajímavý Vítězslav Vejražka), či další padlí lidé ze sociální demokracie Jarouš (Saša Lichý), Podhradský (sympatický Martin Růžek), Tusar (František Vnouček) a Habrman (Karel Máj). Těch postav je tam více než kopa. Je to velkofilm s efektními davovými scénami. Pracující spodina byla vždy především zneužívána. Buržousti především vždy vykořisťovali. Dobročinnost uspokojovala a uspokojuje pouze svědomí dárců a přispěvatelů. A já jsem rád, že jsem vše ve zdraví přežil.

plakát

Moje bláznivá polynéská svatba (2006) 

Ano, je to ten druh filmu, který je zaměřen na určitou věkovou kategorii. Ano, je to ten druh filmu, které nám televizní stanice předkládají ve velkém množství. Ano, je to ten druh filmu, který najde své fanoušky i zaryté odpůrce. Všechno není špatně, je to udělané profesionálně, na náklady to vydělalo a dobrou polovinu diváků to bude i bavit. To, že společnost konzumní popkultury řeší především pseudoproblémy, není chybou filmařského průmyslu. Ale co jiného se má divákům předkládat? Pouze to, čeho si spotřební popový divák žádá a zaslouží. Samojci na Novém Zélandu patrně slaví pouze svatby. A jak jinak zkrotit neustále veselé mladíky, než přes ženy? A přes svatební veselí, které je evidentně jediným rozptýlením v životě Samojce. Albert (Oscar Kightley) je stydlivý úředník, který nedokáže oslovit žádnou ženu. Stanley (Iaheto Ah Hi) dává přednost fantazii hlasu a neznáma. Sefa (Shimpal Lelisi) se zmítá mezi svou přítelkyní a nesvázaným pařením. A Michael (Robbie Magasiva) dává přednost milostnému aktu s běloškou. Jsou zde ženy: Sefova rozčarovaná přítelkyně Leilani (Teuila Blakely), Albertova trpělivá kolegyně z práce Tania (Madeleine Sami), Albertova žádaná i přelétavá sestřenice Princess (Maryjane McKibbin-Schwenke), odhalený tajemný hlas Latifah - Jane (Karena Lyons), a Michaelovi známosti (Sara Wiseman, Gina Varela, či Rachel Wallis). Z dalších rolí: Sefův ochotný kamarád Bolo alias Paul (Dave Fane), autorita samojské komunity (Nathaniel Lees), Albertova starostlivá matka (Ana Tuigamala), Michaelův mladší bratr Sione (Pua Magasiva) a Albertův pozérský kolega z práce Derek (David Van Horn). A tak někdo nalezne novou lásku, jiný si ji upevní a další si uvědomí svoji přelétavou podstatu. Některé to bude bavit, ostatní na to mohou zapomenout. A Samojci? Nechť si užívají svá svatební veselí!

plakát

Obchodník se smrtí (2005) 

Je to svižné a plné zbraní a střeliva. Ožehavé téma nerozebírá a ani o něm nepolemizuje, jen se ho trochu cynicky dotkne a opět běží splašeně dál. Je to film moderního střihu i s nutnou zmínkou o skutečných událostech, a proto není překvapivé, že tento druh tvorby najde (až na malé výjimky) zástupy obdivovatelů, kteří budou do omrzení velebit to výbušné a třaskavé téma. Jako zaseklá deska na LP přehrávači stále dokola. Film ale většinu uchvátí tím, jakým způsobem se hlavní postava dostala na vrchol, než svojí kontroverzí obchodu a smrtí. Pohříchu nejzajímavější obrazovou sekvencí je úvod z pohledu střelného náboje od zrození až po dokončení své osudové mise na místo svého určení. Hlavní postavou je Ukrajino-Američan Yuri Orlov (oblíbený Nicolas Cage), který, jako převážná většina lidí, myslí na bezstarostný život v přepychu. A jde za svým cílem po hlavě. Jeho největším soupeřem není vlastní svědomí. To už dávno obalamutil tisícikrát omletým sloganem o jiných a legálních zabijácích. Zajímavé by bylo sledování jeho proniknutí do obchodu. V tomto případě lze konstatovat pouze to, že muselo jít o zázrak, či o neuvěřitelnou genialitu a nevšedního obchodního ducha. Z dalších postav: vysněná kráska a později věrná manželka Yurije Ava Fontaine (šarmantní Bridget Moynahan), krvavou skutečností poznamenaný Yurijův bratr Vitaly (zajímavý Jared Leto), Yurijova starostlivá matka Irina (Shaké Toukhmanian), Yurijův neožidovský otec Anatoly (Jean-Pierre Nshanian), svědomitý a čestný policejní agent Interpolu Jack Valentine (sympatický Ethan Hawke), politický a sebevědomý obchodník zbrojení Simeon Weisz (Ian Holm), Yurijův strýček a generál sovětské armády Dimitrij (Jevgenij Lazarev), sierraleonský neústupný hrdlořez a diktátor Andre Baptiste (zajímavý Eamonn Walker), jeho extravagantní a krutý synek Junior (Sammi Rotibi) a mnoho půvabných mladých žen Faith (Liya Kebede), Candy (Tanit Phoenix), Mariama (Debbie Jones), Asura (Mirriam Ngomani) a Gloria (Jasmine Burgess). Život v přepychu přináší mnoho požitků i prožitků. I ztrátu rodiny lze prožitky nahradit. Jsou zde půvabné ženy, střílení a jistá drzost a touha po bohatství za každé okolnosti. Je to líbivé, svižné a povrchní. A cynické ve svém klamání o vznešené myšlence.

plakát

Pán velryb (2002) 

Tento film je především laskavý a láskyplný. A optimistický. Není to o mentalitě jiné kultury a není to ani o střetu starého a nového způsobu života. Je to o nevyhnutelném úpadku nezápadního a nekřesťanského civilizačního směru života pod vlivem pokroku všeobecného blahobytu civilizace a celosvětového globalizačního procesu. Tradiční hodnoty už většinu obyvatelstva příliš nezajímají a oddávají se naplno konzumu v rámci kapitalistického uspořádání světa. Prastaré kořeny se někdy nápadně a někdy skrytě přetrhávají a bez vláhy nenávratně usychají. Následně jsou nahrazovány povrchovou nitkou pseudokultury, která nedokáže zaplnit prázdné místo v duši a není schopna trvalých a hlubších hodnot. Naděje ale umírá vždy jako poslední. V hlavní roli je malá Paikea Apirana (zajímavá Keisha Castle-Hughes), která se vzepře dogmatům a začne naplňovat svůj předurčený osud. Dogmata a předsudky často vycházejí z tradičních hodnot a zvyků. Hlavní mužskou postavou je její dědeček Koro (sympatický Rawiri Paratene), jehož srdce přetéká smutkem nad odcizením vlastních lidí od svých kořenů. Bojuje proti civilizačnímu vývoji, aby nakonec s uspokojením přijmul novou a nevyzkoušenou cestu, která dává novou mízu jeho národu. Z dalších rolí: citlivá a laskavá babička Flowers (Vicky Haughton), otec s pocitem selhání a útěkem jako řešením Porourangi (Cliff Curtis), lehkomyslný i ochotný strýček Rawiri (Grant Roa), žák ze školy vyvolených Hemi (Mana Taumaunu), či učitelka Parata (Tahei Simpson). Často až prolomení vlastních vlnolamů dogmat a předsudků může přinést tu spásnou obrodu vlastnímu národu. A nakonec je národ schopen přijmout a udržovat ty lepší a vznešenější zvyky, které udržují jejich národní identitu a sebeurčení. A víru a naplnění. A naději. Místy film útočí na city ve větším množství. A velryby? Ta stvoření jsou fantastická. Problémy s vlastní identitou jednotlivce i celých národů jsou celosvětovým fenoménem, kde nezadržitelně, surově a bezpečně vítězí konzum bez naplnění a smyslu.

plakát

Pán prstenů: Návrat krále (2003) 

Třetí díl není lepší než ty předchozí. Po vizuální stránce je to opět rozkošný film. Patetické proslovy a emoční vydírání diváků dosahují svého vrcholu. A nechce se tomu končit po konci. A konečná slova, že nastal čas lidí a končí ta rozmanitá pohádková země, je pouze vtíravý slogan řečníka, který potřebuje mít poslední slovo. Každopádně to nedokáže zkazit tu majestátní podívanou do fantazie. Hobit Frodo Pytlík (příjemný Elijah Wood), za výrazné pomoci svého věrného druha Samvěda 'Sama' Křepelky (dobrý Sean Astin), dojde až na konec své životní pouti. U jejich průvodce Gluma alias Sméagola (skvělý Andy Serkis) se již naplno projevuje schizofrenní paranoia, která z prostoduchého stvoření dokáže učinit obratného intrikána. Další hobit Peregrin 'Pipin' Bral (dobrý Billy Boyd) už nechce být v pozadí a tak neváhá strkat nos do všeho. Zbývající ze čtyřlístků hobitů Smělmír 'Smíšek' Brandorád (Dominic Monaghan) také nemůže zůstat stranou při rozhodujícím střetu. Čaroděj dobra Gandalf Bílý (zajímavý Ian McKellen) má plné ruce práce při organizování obrany hlavního města Gondoru. Nezdolný dědic gondorského trůnu Aragorn (charismatický Viggo Mortensen) už zcela pochopí svojí zodpovědnost k vlastnímu původu. A spolu s ladným elfem Legolasem (stále mladý Orlando Bloom) a ambiciózním trpaslíkem Gimlim (stále hlučný John Rhys-Davies) verbují atypickou armádu k poslednímu rozhřešení. Z dalších rolí: elfská princezna s naplněným osudem (půvabná Liv Tyler), vděčný a bojující rohanský král Théoden (Bernard Hill), bojovná a neústupná rohanská princezna Éowyn (Miranda Otto), elfský pomocník a pán Elrond (Hugo Weaving), statečný a poslušný syn gondorského správce Faramir (David Wenham), zapšklý a poraženecký správce Gondoru Denethor (dobrý John Noble), či vůdce armády prokletých duší (Paul Norell). Pohádkové bytosti vyklízí jeviště, většina diváků zamáčkne slzy nad koncem trilogie. Dívá se na to lehce a poutavě, ale jsem rád, že už je konec. Fantazie a vzpomínky zůstanou.

plakát

Pán prstenů: Dvě věže (2002) 

I tento film je po vizuální stránce důstojným pokračovatelem svého počátku velkolepě ztvárněné pohádky pro dospělé. Pohádková země nejrůznějších podivných bytostí uskupuje své síly k tvrdému střetu mezi dobrem a zlem. Společenstvo je sice rozdrobeno na menší skupinky, ale stále se stejným konečným cílem. V první skupině jsou hobiti Frodo Pytlík (příjemný Elijah Wood) a Samvěd 'Sam' Křepelka (dobrý Sean Astin) se svým životním posláním. Průvodcem na jejich životní pouti je jim bytost Glum alias Sméagol (skvělý Andy Serkis), u kterého se projevují známky psychopatické schizofrenie. Druhá dvojice hobitů Smělmír 'Smíšek' Brandorád (Dominic Monaghan) a Peregrin 'Pipin' Bral (Billy Boyd) i díky svému zbytku důvtipu přesvědčují stromového enta Stromovouse (hlas John Rhys-Davies) k zapojení do bitvy o vše. Zbývající část Společenstva ve složení mocný čaroděj dobra Gandalf Bílý (zajímavý Ian McKellen), dědic gondorského trůnu Aragorn (charismatický Viggo Mortensen), nebojácný zástupce trpaslíků Gimli (John Rhys-Davies) a ladný elf Legolas (Orlando Bloom) připravuje vše na tvrdý střet u majestátní rohanské pevnosti. Z dalších rolí: obětavá elfská princezna Arwen (půvabná Liv Tyler), mocný čaroděj na straně zla Saruman (dobrý Christopher Lee), statečná a okouzlená rohanská princezna Éowyn (svěží Miranda Otto), Sarumanův úskočný poskok ve službách rohanského krále Gríma Červivec (dobrý Brad Dourif), stále věrný rohanský bojovník Éomér (Karl Urban), prohlédnuvší král Rohanu Théoden (Bernard Hill), statečný syn gondorského správce Faramir (David Wenham), či elfský bojovník Haldir (Craig Parker). A i druhý díl pohádky o velké rozepři dobra se zlem končí optimisticky. Patetické proslovy sice vzrostly, ale to všichni čekají. Hodně se putuje, hrdinně se bojuje a hlavně se doufá. Jako odreagování je to vhodný film. Navíc smrt nemusí být konečnou stanicí.