tomtomtoma

Není to strhující, ani výjimečný milostný příběh. Ale i tak patří k tomu lepšímu, co jsem v poslední době měl možnost vidět. Co dělá tento film zajímavějším, je střet civilizovanějšího života s tím syrovějším a naturálnějším. Je příjemné sledovat zdrženlivost, odtažitost i probouzenou živočišnost hlavní hrdinky. A ještě příjemnější je poslouchat hru na piano, která jedny vnitřně znepokojuje a ty druhé uchvacuje. V hlavní roli se představuje kultivovaná a tápající Ada McGrath (šarmantní Holly Hunter), ke které většina lidí hledá cestu obtížně. Často ji ani nenajde. Každé její gesto se bezmála stává příkazem pro ostatní. Je obrněna hradbou mlčení a snad jen zvědavost a probouzející se živočišnost jí smýkají ze strany na stranu. Něco nakonec musí skončit, aby něco jiného začalo. Volání o pomoc může vyústit v pokus o extrémní čin. Život se ale pokouší vyhrát. Je zde George Baines (zajímavý Harvey Keitel) v syrově jednoduchém životě s náhlou spalující tužbou po vznešené eleganci. Uhrančivost přináší dilema a nutnost rozhodnutí. Dále je tu Alisdair Stewart (dobrý Sam Neill) s bolestivým pokusem po spořádaném rodinném životě. Jeho potlačované touhy vyplouvají na povrch formou žárlivé svárlivosti, aby se poté stále pokoušel nalézt v sobě lidskou duši civilizovaného člověka. Čtvrtou výraznou postavou je Adina dcerka Flora (sympatická Anna Paquin). Ta touží po větší pozornosti své matky a neprozřetelně ji trestá po dalším a dalším přehlížení. Z dalších postav: Alisdairova puritánská teta Morag (Kerry Walker), její štěbetající služka Nessie (Geneviève Lemon), či zástupci maorského obyvatelstva Hira (Tungia Baker), náčelník Nihe (Te Whatanui Skipwith) a Hone (Pete Smith). Nepůsobí to na mě dojmem typicky banálního příběhu z červené knihovny. Je tu fascinace živočišností, touha po velikosti života a tolik soukromých přání po hltání elegance. Uhrančivost, která spaluje vše a přesto má sílu znovuzrození a obrození.

Gaspar Noé se může bez ostychu postavit mezi tu skupinu osobitých filmových tvůrců, kteří se snaží vymanit z běžného masového schématu vedení filmové práce. Nebojí se provokovat a filmovou tvorbou se stále pokoušet o překračování jejich limitů. A tak zákonitě musí narazit na hromadu odpůrců i horlivě nekritických obdivovatelů. Jsem rád za takové tvůrce, i když s jejich tvůrčím formátem nemusím vždy souhlasit. Pygmejové při dospívání požívají rostlinu, jejíž účinek se podobá působnosti indiánského peyotlu. U nás lze sáhnout po durmanu, nebo diethylamidu kyseliny lysergové. Následně se mohou otevřít dveře do jiné formy reality. A tak lze vnímat i tento snímek, kdy nejde o realitu, která je vnímaná většinovou populací, ale o psychedelickou jízdu pozměněného stavu vnímání prostoru, času a energetických vibrací vesmírné síly. Kamera je opět tou silnou stránku díla. Neklid, tíseň, touhy, svoboda, ale i bludný kruh tíživosti bytí. Pouť nás může vystřelit na rozhraní pozemského i nezemského pohledu, kde se vše proplétá do prstence tlukoucí hmoty vjemů, pojmů a myšlenek. V některých momentech se jedinec dívá z nadhledu výšin, v tom druhém prozkoumává každou dráhu i uzel nervového systému. Vše se rozlévá a následně vpíjí do světla, ke kterému se upneme, jako ke světlu majáku na každém konci rozbouřené hladiny oceánské masy. Civilizace, technický rozvoj, citová prázdnota, náhražky, drogy, sex a ta krátká závratná chvíle, kdy můžeme zapomenout na hledání smyslu. Pouť a hledání na dně i ve výšinách tripu je z pohledu mladíka jménem Oscar (Nathaniel Brown) se zdánlivě snadně nalezenou cestou rozvoje. Z dalších rolí: Oscarova sestra s jinou i podobnou formou hledání Linda (Paz de la Huerta), Oscarův kamarád, pokušitel, průvodce i hlas svědomí Alex (Cyril Roy), zhrzený i vylekaný Oscarův kumpán Victor (Olly Alexander), tvrdý i zamilovaný Mario (Masato Tanno), svérázný velkododavatel Bruno (Ed Spear), či stále atraktivní Victorova matka Suzy (Sara Stockbridge). Život je v pohybu, umění má být také v pohybu. I za cenu provokace a nepochopení a odsouzení. V sinusoidách a rozdílných frekvencích. Velkoměsto pulsuje v srdcích, hlavách i lůnech. Ve chtíči, v touze, v uspokojení, v těkání a ve štěkotu barevných neónů. V hledání i v náhražce a útěku.

Občas se zdá, že distributor filmu příslušný film neviděl, či se na něj nedíval pozorně. Každopádně Gaspar Noé chce převracet, ohýbat a rozměňovat. Schéma filmu, který je přehráván od konce po začátek není nový. A není to ani tak strhující jako Memento. A ani tak originální jako Happy end. Snad největší předností je kamera. Neklid, napětí a strach se pomalu mění v konečnou harmonii a počáteční soulad a štěstí. Jsou různé úhly pohledu, náhledu, výhledu, rozhledu, vnímání, porozumění a skutečností. Vším je to prostoupeno, vše je obsaženo, vše je vtáhnuto, vše je rozmělněno. Nezůstane ani naděje, vše pohltí neklid. Vnitřní i vnější. A čas, který neplyne, vše uchvátí, vše převrací, vše rozmetá. A zmizí nenávratně na neznámé místo v neznámé době. Za hlavní postavy jsou zde dva kamarádi: živelný Marcus (zajímavý Vincent Cassel) a zdánlivě klidnější Pierre (zajímavý Albert Dupontel). A hledání, tápání, ptaní, běsnění, běhání a poslední chvilka rozkoše v čase souznění. Hlavní hvězdou filmu je Alex (šarmantní Monica Bellucci), partnerka jednoho a manželka druhého. Život dostává jasné kontury, nebýt až cynického běhu času. Z dalších postav: psychopatický násilník a sadistický bisexuál Le Tenia - Roup (Jo Prestia), ochotný pomocník při hledání Mourad (Mourad Khima), jeho kumpán Mick (Michel Gondoin), nešťastný taxikář (Fesche), či transvestita a prostitut Concha (Jara-Millo). Idyla může být pouhou iluzí, iluze se může stát noční můrou, rozčarování dokáže ničit harmonii. Náhoda, nehoda, tragédie, otřes, rozvrácení, roztřesení, tíseň. Posloupnost, rozmazanost i zničení. Neúnavné kladení otázek a dychtivá snaha po odhalení pravdy nemusí přinést klid a pochopení. Na každou odpověď neexistuje otázka, na každou otázku nemusí být odpovězeno jasně a upřímně. Vše je v moci faktoru cynické náhody a nakonec i pohřbeno pod nánosem šedého tepotu času. Roztřesené, mihotavé, kluzké, těkavé. A přesto plné vzdechů života.

A opět jde především o líbivost, o dojemnost a celkovou působivost na masu diváků. A k tomu ta klišé moudrosti, biblické a mytologické výjevy zázraků a lidského humanismu. Moc a schopnost zázraků jako omyl a hříčka přírody! Umění empatie jako trest! Smrt je nakonec vykoupením. Ne pro lidstvo, ale pouze pro jednotlivce. Moralizuje se nad rasismem i nad lidskou duší, nad dobrem i temnou stranou lidských bytostí. Věří se na karmu a dopady zla a jeho pokoutných činů vlastním nositelům. Hlavní postavou je Paul Edgecomb (Tom Hanks, jako stařec Dabbs Greer), ze kterého humanismus prýští všemi směry ven. Ale jediného činu, kterého je schopen, je propašování vězně k dělání zázraků. To ostatní je jen jakási lítost nad stavem věcí a poslušnost zavedeným pořádkům a systému. V dobré víře v lidskou spravedlnost. Důležitou postavou je prostoduchý vězeň John Coffey (Michael Clarke Duncan) se schopností činit zázraky. Sice svoji dovednost vnímá jako prokletí, ale to ho nedokáže zastavit, aby spravedlnost vzal do svých rukou a nemilosrdně trestal zakořeněné zárodky zla. Nakonec vyvstane otázka, zda to od něj nebyl předem připravený důmyslný plán. Ze zaměstnanců věznice: Paulův nejvěrnější a čestný muž Brutus 'Brutal' Howell (David Morse), ředitel s rodinným problémem Warden Hal Moores (James Cromwell), protekční Percy Wetmore (zajímavý Doug Hutchison) s narcistními a sadistickými sklony, mladý Dean Stanton (Barry Pepper) a starý Harry Terwilliger (Jeffrey DeMunn). Další vězni prominentního bloku: roztěkaný cvičitel myši Eduard Delacroix (Michael Jeter), mlčenlivý Arlen Bitterbuck (Graham Greene), psychopatický maniak 'Wild Bill' Wharton (Sam Rockwell) a rozverný Toot-Toot (Harry Dean Stanton). Z dalších rolí: Paulova věrná a spokojená žena Jan (Bonnie Hunt) a Halova trpící žena Melinda (Patricia Clarkson). Film je po technické stránce udělán výborně. A zřejmě má i své vznešené ambice. Ale jak vážně brát skutečnost, že se spíše jen předstírá a dojímá. Že se staví do biblické pozice humanismu a spravedlnosti. A nakonec se jen letmo dotkne, než aby uchopil, lomcoval a rozrážel. Ale pozérství je moderní a oblíbené a naštěstí převážná většina diváků bude tleskat obdivem a nadšením. A to je dobře. Sledování filmu není utrpením, ale není ani obohacením.

Velice kvalitně vyvedený filmový produkt, ve kterém se podařilo spojit vše, co většinový divák přijme s nadšením. A nakonec ani nezáleží na tom, že jde o pohádku pro dospělé. Příběh hlavního hrdiny si musí získat na svou stranu srdce a sympatie každého. Ta příkoří, které jsou na něm páchána a všechna ta nespravedlivá utrpení, kterým musí čelit, mu dávají další a další body k dobru při získávání kladného náhledu. A útěk z vězení nemůže být vnímán, jako trestný čin, ale jako zjednání nápravy ze spravedlivé ruky boží. Na filmu není nic výjimečného, jde o klasický hollywoodský produkt, který dokázal shromáždit ty lepší a vděčnější stránky komerční tvorby. Na druhou stranu na film se dívá příjemně. Herecké výkony jsou obstojné, kulisy příběhu jsou důstojné místu i času, hlavní postava má sympatie diváků, rozuzlení je vítězstvím spravedlnosti a dobra. A neodpustí si ani ty vděčně přijímané vyřčené životní moudrosti, které pronáší vypravěč. A tak obecenstvo může řičet rozkoší a pronášet své oslavné ódy. Neviděl bych to jako příběh o naději, ale jako nefalšovanou pohádku pro dospělá, jejímž prvotním úkolem je dodat odvahu. Hlavní hrdina Andy Dufresne (zajímavý Tim Robbins) je vržen cynismem života do nespravedlnosti bytí. Je hanoben a pokořován. Ale přesto má své schopnosti, svůj plán a svou vlastní cestu, kterou uvrhne spravedlivou boží odplatu na ty, kteří v chamtivosti zneužívají moc. Zdánlivě se nechává pokořit, aby již jen vyslovení jeho jména strašilo všechny ve špinavostech namočené. Důležitým spoluhráčem je Ellis Boyd 'Red' Redding (Morgan Freeman), který lituje svého činu, odpykal si svůj trest, pronáší životní moudrosti. A tak si také musí získat sympatie diváků. Z dalších rolí: hamižný a zákeřný ředitel věznice Warden Norton (zajímavý Bob Gunton), dobrácký spoluvězeň Andyho a Reda Heywood (William Sadler), chladnokrevný a přísný velitel dozorců kapitán Hadley (Clancy Brown), lehkovážný mladý spoluvězeň s energickou touhou Tommy (Gil Bellows), potrestaný suverén a homosexuální loudil s hrubým chováním Bogs Diamond (zajímavý Mark Rolston), či další spoluvězeň bez schopnosti opětovného zařazení do společnosti Brooks Hatlen (James Whitmore). Není všechno špatně, na vše se velmi příjemně dívá. A i když toho mnoho nezůstane uvnitř, tak je to osvěžující závan lehkého větru ve sluneční výhni na pobřeží Pacifiku.

Je to líbivé, je to pastelové a jde o lásku. Je to hrdinské a snaží se o oduševnělost. Zloduch je podlý, hrdina neohrožený, kráska odhaluje své ženské vnady a generál armády je senilní páprda, kterého nemůže nikdo brát vážně. Létá se vesmírem, létá se nad městem, létá se místností. Střílí se většinou bezhlavě, o exploze není nouze. Detaily ukazují dostatečnou zásobu fantazie a diváci povětšinou řehtají blahem nad výsledným dílem. Inu, proč ne. Hrdina Korben Dallas (Bruce Willis) je svéráz, který se snaží kráčet vlastní cestou. Má neodbytnou matku, touhu nalézt pravou lásku a poselství, pro které je připraven učinit i nemožné. Padouch Jean-Baptiste Emanuel Zorg (zajímavý Gary Oldman) je úskočný, sebevědomý a má svůj cíl i cestu. Všechno je povoleno, všechno je možné. Kráska Leeloo (Milla Jovovich) je křehká i nebezpečná. Je jediným východiskem a hledá pro to důvod a podstatu, ve kterém jí samozřejmě musí podpořit sám hrdina. Je zde průvodce otec Vito Cornelius (Ian Holm), svědomitý, důsledný i popletený. Z dalších rolí: oboupohlavní moderátor a celebrita s pisklavým hlasem Ruby Rhod (Chris Tucker), infantilní generál Munro (Brion James), hlava lidstva a prezident Lindberg (Tommy 'Tiny' Lister), Corneliův ochotný pomocník David (Charlie Creed-Miles), objevitel střeženého tajemství profesor Pacoli (John Bluthal), nadšený vedoucí výzkumného střediska Mactilburgh (Christopher Fairbank), modrá pěvkyně s božským hlasem Diva Plavalaguna (Maïwenn), či vůdce bezcharakterních válečníků Mangalore Aknot (Clifton Lloyd Bryan). Je to svižné, je to akční, rozhodně se tomu nedá upřít osobitá invence a snaha o humorný nadhled. Je to barevné, dobro vítězí nad zlem a chamtivostí, velká láska se dočká svého naplnění. A sledování tohoto kusu není ztrátou času, mouchy se mohou blahosklonně přehlížet, nemusí se příliš přemýšlet. Duše sice nedostane svoji porci potravy, poselství je slaboduché, zato oko se nasytí dosyta a tak se sem tam divák může i usmát a snad i držet palce té správné straně dobra. Naděje přeci umírá jako poslední.

Jistý půvab tomuto drsnému snímku nechybí, ale poetika maniakální psychózy a syrové tvrdosti života zvláštních bytostí, postavený nad běžný rámec okruhu bytí, nebývá pro mě potěšením. I těch několik málo expresivních explozí je pro mě hodně. I to tvrdohlavé lpění na nespoutané divokosti a náhlá proměna mávnutím kouzelného proutku mě neuspokojí. Jen tu následnou rozpolcenost a vnitřní tápání zdánlivě křehké bytosti oceňuji více než nadprůměrně. Divokost a maniakální touhu po krvi lze využít i pro státní účely. Hlavní postavou je Nikita (zajímavá Anne Parillaud). Nepoddajná divokost se proměňuje v nebezpečný šarm. Vraždění z popudu se mění na vraždy z nutnosti a úkolu. Až proměna v ženu a poznání romantiky citu lásky dávají první otázky. Nepoddajnost je zakořeněná, zůstává strach a z lásky se musí i opouštět. Důležitou postavou je cvičitel Bob (zajímavý Tchéky Karyo), platonicky zamilovaný do Nikity. A přesto je pro něj služba vlasti na prvním místě. Marco (sympatický Jean-Hugues Anglade) je pro Nikitu nadějí v novém životě, ale co je to platné? Z dalších rolí: zasvěcovatelka do tajů ženskosti Amande (Jeanne Moreau), čistič nepřehledných situací Victor (stylový Jean Reno), Nikitin maniakální milenec Rico (Marc Duret), psychopatický rozbíječ Zap (Alain Lathière), či doběhnutý atašé nejmenované ambasády s blízkou nám řečí (Jean Bouise). Je to svižné, jsou zde slovní bonmoty a klišé, je to stále moderní, má to svého osobitého ducha a látka se dočkala i dalšího zpracování. Tak si to užijte!

Pro dobré divadelní představení mám slabost a neohraničuji rozdílné rámce divadla a filmu, byť mají své odlišnosti. A pokud se povede převod divadla na plátno ve smíchu původní veselosti humoru, jsem spokojen. Kulisy jsou výborné a plné hravých detailů. A herectví baví svojí rozverností. Navíc si dílo dobírá puritánskou morálku. Tělesná láska způsobuje rozkoše. Tělesná láska dokáže uspokojovat naše chtíče. Tělesná láska nás může přivádět do nepříjemných situací. Tělesnou lásku skrýváme. Tělesná láska nás povzbuzuje, ale také unavuje a obtěžuje. Tělesná láska nás může připravit o čest, pohodlí i majetek. Tělesná láska konejší i vydírá. Tělesná láska okrádá i obdarovává. Tělesná láska je anděl. Tělesná láska je zlodějská kurva. Anděla (skvělá Iva Janžurová) umí muže uspokojit k jeho velkému potěšení. Ale umí i dráždit, vyčítat, pletichařit, využívat a trestat dle svého vlastního práva vidění světa. Bernard Mulligan (vynikající Josef Abrhám) má svůj plán pro rozkoš a jeho úspěšné provedení. Jen ta dohra mu zpřevrací celý jeho ctihodný poklid v trosky. Mulliganův spolubydlící Halibut (dobrý Jiří Hrzán) se rozplývá v opojení i třese se strachy, udílí rady, poslušně poslouchá a panikaří. Majitelka pensionu a slídilka slečna Mossieová (sympatická Věra Ferbasová) s rozhodnou důrazností dbá nad mravní počestností svého ubytovacího zařízení. Tělesná rozkoš může jedince zavést až do psychiatrické léčebny. A nakonec zbývá jen ta náměsíční chůze po hřebeni vysoké střechy.

Svatba jako řemen má ožehavý příběh, skvělé provedení a satirické podání. Téma s pokusem o znásilnění jistě není vhodné k veselí a smíchu. Ovšem jako hravě neposedná satira společnosti to celé funguje s nevšedním půvabem pobavení i uvědomění si mrazivého stavu skutečností. Již jen jednání nádražního pokladníka je výstižné. O co působivější je potom chování i charakter stranického funkcionáře, či policejního sboru, vůči jejichž jakémukoliv jednání není možné protestovat. Ale i chování ostatních lidí v průběhu celého příběhu je příhodným ironickým políčkem společnosti. Pro mne jsou hlavními hrdiny příběhu představitelé příslušníků policejního sboru Veřejné bezpečnosti (skvělý Vladimír Pucholt a neméně dobrý Jan Vostrčil). Ti předvádějí nekompromisní hru na udržování pořádku, vyšetřování závažných i nezávažných trestných činů, netrpění ani náznaku odporu, poslušnosti i toho lidského liberalismu v rámci celé té složité komplexní hry spravedlnosti a pořádku a moci. Další v pořadí je zneuctěná prodavačka potravin Hana (dobrá Iva Janžurová) s rozporuplnou pověstí, s diskutabilním důvodem, s nechtěným zážitkem, s nátlakem z vnějšku a nakonec i s odevzdaností a kapitulací. Další v pořadí jsou nadržení vyděděnci z běžnosti a násilníci z popudu s dotěrným iniciátorem (dobrý Pavel Landovský), sebevědomým svůdcem (dobrý Jan Schánilec) a ostýchavcem v pohnutí divokosti i zlomyslnosti náhody osudu (dobrý Jiří Hrzán). je tu uražená nevěsta (Alena Hesová), která si bere velmi osobně veškerý stav věcí. Jsou tu rodiče nevěsty: matka (dobrá Stella Zázvorková), která se snaží vše zachránit a urovnat, a otec (dobrý František Filipovský), který by nejraději ode všeho utekl. Z dalších rolí: mocný a nadržený tajemník (skvělý Jan Libíček), bodrý ženichův strýc a voják (Ilja Prachař), bezstarostný a zadržený hudebník (příjemný Josef Hlinomaz), zneužívající vedoucí obchodu potravin (Jiří Lír), svérázný pokladní vlakového nádraží (Václav Kotva), zvědavá a škodolibá teta Růža (Anna Kratochvílová), či velice rozhořčený ženich (Jiří Hálek). Svatba má býti místem nestřídmého obžerství. Policejní orgán se většinou dožaduje naprosté poslušnosti prostého lidu. A toto je velice adresná a kousavá satira společnosti.

Knihy Karla Čapka mě povznášejí. Ta autorova lehkost a svěžest slov, ze kterých tvořil věty, souvětí, odstavce, kapitoly, povídky a celé knihy, mě nutí opakovaně otevírat jeho knihy a procházet všechny ty uvěřitelné i neuvěřitelné příběhy. Jeho povídky z jedné i druhé kapsy se vyznačují hravostí, humorem a vtipnou pointou. A zde jsou převedeny dvě z těchto povídek na filmové pásmo s přesvědčivou věrohodností doby, místa i příčiny inspirace samotného spisovatele. Zločiny, podvody a různé přestupky jsou spojeny s lidstvem již od jeho počátků. Lidé je provádějí, pokoušejí se o ně, či o nich přinejmenším přemýšlejí. Hlavní postavou prvního příběhu je doktor Vitásek (dobrý Vladimír Šmeral) a jeho sběratelská vášeň a posedlost, pro kterou je ochoten provést i zločin. Mravní a se vší počestností. Z dalších postav prvního příběhu: Vitáskův přítel a pomocník při nepovedeném nákupu doktor Bimbal (dobrý František Filipovský), majitelka starožitnictví a opatrovatelka vášně bláhového sběratele paní Severýnová (zajímavá Olga Scheinpflugová), majitelka vášně sběratele urozená paní Zanelliová (zajímavá Jarmila Kronbauerová), svérázný profesionální zloděj a sběratelův pomocník (příjemný Josef Hlinomaz).Ve druhé povídce je hlavní postavou vlakový civilní policista Václav Holub (dobrý Vlastimil Brodský) se svou urputnou snahou o lapení zločinců a jejich předvedení před řádný soud. Vyrovnaným partnerem je mu seriózní podvodník z povolání Vincent Plichta (dobrý Jiří Sovák) s pečlivým vyúčtováním příjmů a výdajů. Z dalších postav druhého příběhu: svědomitý policejní rada (Jaroslav Marvan), milující paní Holubová (Lída Vostrčilová), věrná paní Plichtová (Libuše Havelková), a mnoho dalších žen, okouzlených ctihodností pana Plichty, jako kartářka (Stella Zázvorková), shovívavá řeznice (Olga Scheinpflugová), uchvácená švagrová pana Holuba (Jiřina Bohdalová), či podvodnická vdova (Světla Svozilová). A tak dokonale ožívá svět Čapkových textů,, který byť je plný zločinu, tak je zároveň plný elegance a vznešenosti. Kéž by i v současné době zastávali zločinci hodnoty mravní a nepostrádali ten starosvětsky gentlemanský šmrnc.