tomtomtoma

Josef Kajetán Tyl zaslouženě patří mezi divadelnické osobnosti české divadelní historie. Díky době jeho života jsou jeho hry přirozeně vlastenecké. Nejsou vyhraněné ke germánské rase, jsou kritické k vlastnímu českému obyvatelstvu, které často a velmi ochotně zapomínalo na vlastní české kořeny a poněmčovalo se v dobré víře v lepší budoucnost výsostného postavení majetnější měšťanské vrstvy. A česká intimnost byla zapovězena do bídy nejchudší vrstvy. Nemám problémy přijmout kladně tuto filmovou adaptaci. A to i přes skutečnost, že zejména představitel hlavní mužské role působí na svém místě nevhodně. Kočka se tahá za ocas a uši z toho bolí. Ta komická fraškovitost baví svým nadšením a škádlivým nadhledem a několikerým hereckým koncertem. Hlavní ženskou postavou je mladá Lidunka (Slávka Tauberová), která dosáhla vhodného věku ke vdavkám. Je milována, je haněna, je naháněna, je přesvědčována, je zastrašována a je uctívána. Vítěz tohoto dostihu není dopředu znám, když jsou povoleny téměř všechny údery. Hlavní mužskou postavou je Jeník Kroutil (Jiří Sedláček), ševcův synek, který se vrátil ze své pouti po světě a ihned započne v přerušených námluvách. Strany obou milenců stojí zarytě a nepřátelsky proti sobě. Největší zápletku dodává faktor náhody pouhého nedorozumění a záměrné manipulace se skutečností. Výraznou postavou je teta Lidunky a máselnice a syrečkářka Mastílková (dobrá Antonie Nedošinská). Ta chce svojí neteř především provdat do urozenějších kruhů měšťanských zbohatlíků, kteří ostentativně kašlali na svůj český původ. A jak si svoji roli dokáže povýšenecky užívat! Rozkošnou postavou je Matěj Dudek alias pan von Dudek (skvělý Čeněk Šlégl), který prospěchářsky pase po Lidunce. Jeho zjevný odpor k češství je správně afektovaný a výsměšný. Kdyby nebylo toho zatracovaného původu! Z dalších rolí: prchlivý vlastenec, Jeníkův otec a český živnostník v oboru ševcovském Kroutil (příjemný Josef Rovenský), laskavý Lidunčin učitel hudby Jammerweil (solidní Jindřich Plachta), vypočítavý a manipulující dohazovač Kozelka (Jan Marek), bezprostřední a bezstarostný ševcovský tovaryš Pepíček (sympatický Eman Fiala), škodolibá Lidunčina kamarádka s nenadálou příležitostí a zpěvačka Cibulková (Marie Grossová), Matějův velmi překvapený otec a rázný švec Dudek (Otto Zahrádka), laskavá hospodyně u pedantské máselnice Markyta (Růžena Šlemrová), či slepý hudebník s procítěným zpěvem té tolik známé písničky Mareš (Otakar Mařák). Pro mě je to stále milé dílo. S humorem, patetickou hymnou a se závěrečnou a spásnou shodou na českém národním uvědomění. Národní hrdost? Lze o ní mluvit v časech globalizace? Na druhou stranu zdravý pohled na vlastenectví je prospěšný, pokud může být člověk hrdý na vlastní národ. A zdraví rozum zvítězí.

A další příjemná ukázka české filmové tvorby před ozvučením. Přítomný je humor a celkový svižný spád této filmové adaptace divadelní hry. Herecké výkony jsou výrazné, jak se na němou éru v tom dobrém sluší. Jen představitel role do chomoutu spěchajícího muže vyzařuje ve většině scén velice děsivě pocity, až si divák pokládá otázku, zda není veškerý zájem ze strany žen hnán pouze vypočítavostí a touhou po finančním zabezpečení budoucnosti. Hlavní postavou je Milča Janotová (zajímavá Zdena Kavková), továrníkova dcera. Snad z pouhého rozmaru, snad jako odpověď nesnadné výzvě, snad pro pouhé potěšení z pokoření mužského pokolení rozehrává nesnadnou hru, na jejímž konci hodlá slavit velkolepé vítězství. Svou roli chudého a prostého děvčete z ulice dovádí až do absurdní roviny švejkovského stylu nazírání na život. Hlavní mužskou postavou je postarší zubař Karel Verner (děsuplný Karel Hašler). Na stará kolena začal zahánět samotu a rozhlížet se po nastávající nevěstě. Což je pro zapřisáhlého odpůrce ženského pokolení velice nesnadný úkol. A tak začne až se sexismem zavánějící hrou na mladou žákyni a staršího pána, který děvčátko vychová k vlastní představě o vhodné ženě. Výraznou postavou je Vendelín Pleticha (dobrý Vlasta Burian), povaleč a opilec z nejchudší části obyvatelstva. Zasvěcuje Milču do všech tajů i drobných nuancí nejprostší třídní vrstvy. V očekávání zasloužené a výnosné odměny. A odměnu dostane, byť v jiné formě, než by si mohl představit. Z dalších rolí: praktická a spiklenecky založená Vernerova hospodyně Amálka Holubová (příjemná Antonie Nedošinská), či velmi obětavý a flexibilní domácí učitel prosté dívky (sám režisér Svatopluk Innemann). Film má svůj půvab a hravou ztřeštěnost, se kterou chce především bavit. Působí to stále jako vtipná hříčka a rozpustilá fraška a zajímavost z počáteční fáze historie české kinematografie. A láska slaví triumf!

Spíše než komedii, připomíná tento film naivnější romantickou beletrii. Takovou, jejíž díla jsou si v určitých bodech velmi podobna a jejíž obliba přetrvá snad celé lidské věky. Je to český němý film, ale tato zajímavost zaujme většinou jen skalní příznivce hvězdy jménem Vlasta. Nadšení z práce je patrné na první pohled a to je uklidňující zjištění. Příběh lze charakterizovat slovy: jak vesnická dívka o veškeré naděje a představy v drsné džungli velkoměsta přišla. Ale to není žádná překážka naivnímu idealismu. Hlavní postavou je prostá dívka Kačenka Strnadová (zajímavá Zdena Kavková), která téměř tragickou cestou narazí na nevybíravou realitu hlavního města. Podléhá všem těm lákavým svodům a poletujícímu mámení falešného uspokojení citu jednostranné lásky, která hlavní hrdinku táhne dolů až ke spásnému uvědomění. Ten hořký nápoj osudu pije nevědomky po celou dobu svého pobytu v hlavním městě. Hlavní mužskou postavou je vesnický popleta a troufalý mládenec Vincek Kroutil (solidní Vlasta Burian), původní Katčin snoubenec. Do města ho přivábí přítomnost jeho vyvolené, ale nebyla to pouhá iluze zdání sladké budoucnosti? Velkoměsto všechno a všechny pohltí, pomalu rozžvýká a po použití vztekle vyplivne na černočernou zem marnosti. Ale on se s realitou vypořádává velmi zdařile. Z dalších rolí: městský mládenec, falešný ctitel Katky a prohnaný podvodník Richard Romanovský (zajímavý Jiří Sedláček), Katčin prchlivý strýc a vesnický hostinský Jurásek (Rudolf Sůva), nemile překvapená filmová hvězdička a manželka Katčina zaměstnavatele (Bronislava Livia), první Katčina městská zaměstnavatelka a lakotná hokynářka Hroznata Šnytlíková (Betty Kysilková), mlsný uzenář (Josef Šváb-Malostranský), vysněný Vinckův zaměstnavatel a opatrný senátor David Hradecký (mladý starý Jaroslav Marvan), či neodbytný milenec a svůdce Felix Čihánek (Bedřich Bozděch). Výsledný výtvor není pouhou zajímavostí z němé éry české kinematografie, ale stále dokáže pobavit svým nevážně vážným tónem vyprávění nástrah velkoměsta. A konec? Ten je pochopitelně šťastný a optimistický a nadějný. Díky vesnickým přivandrovalcům do velkého města, se městský tanec rozšířil i na venkov.

Jako správný a po dobrodružství lačný kluk, jsem i já přelouskal několik Dumasových literárních výtvorů. Napětí a romantika galantního dobrodružství jsou předností těch mnoha jeho knih. A půvab neschází ani této filmové adaptaci. Adaptace je pečlivá ve svém způsobu podání a přiblížení tehdejšího společenského prostředí. Je to hravé, je to odhodlané, je to odlehčené, je to impulsivní. Nechybí napětí a majestátní gesta lásky a cti, ty správné ingredience romantického dobrodružství. A historická legenda, s nekompromisní mocenskou zákulisní hrou, ožívá v jedné ze svých mnoha zpracovaných podob. Stěžejní dvojroli lehkomyslného i státnicky zodpovědného francouzského krále Louise XIV a jeho po svobodě dychtícího bratra Henriho příjemně sehrál Jean-François Poron. V prvním případě si užívá života, v tom druhém po prostých krásách života především touží. Ale ani výměna rolí není tím nejlepším řešením zapeklitých životních osudů. Hvězdou filmu je kapitán králových mušketýrů Charles d'Artagnan (sympatický Jean Marais), svědomitý vykonavatel důležitých státnických úkolů a neúnavný sexuální loudil. Nesnáší odpor a přerušování svých namlouvacích her. Horlivě padá k nohám krásných žen a chápe se meče při pocitu potírání nespravedlností. Výraznou postavou je bezstarostný a rozverný zloděj Lastreaumont (dobrý Jean Rochefort), ochotný pomocník Henriho s nejlepším konečným řešením pro všechny zúčastněné strany. Další výraznou složkou filmu jsou spanilé ženy v osudech mužských dějin. Je zde lehkonohá, rozšafná a veselá Lastreaumontova oddaná ctitelka Marion (půvabná Sylva Koscina). Je zde romantická idealistka, dcera velitele ostrovního vězení s tajemstvím a Henriho obdivovatelka Isabelle de Saint-Mars (neméně půvabná Claudine Auger). A také aristokratka se slabostí pro d'Artagnanovské lichotky paní de Chaulmes (šarmantní Giselle Pascal). Z dalších rolí: tvrdý zákulisní hráč a elegantní loutkář v mocenské hře markýz De Vaudreuil (Philippe Lemaire), nešťastný a přeložený velitel ostrovního vězení a baron de Saint-Mars (Noël Roquevert), ctihodná francouzská královna a matka královských dvojčat Anna Rakouská (Germaine Montero), francouzský kardinál a úspěšný státnický zákulisní vyjednávač Mazarin (zajímavý Enrico Maria Salerno), francouzský vojevůdce a tvůrce monumentálních bitev maršál de Turenne (hravý Jean Davy), či neschopný a podlézavý Isabellin ctitel pan Renaud de Lourmes (Jean Lara). Francouzská kinematografie vyprodukovalo mnoho hravých historických komedií. A i tato je zárukou příjemné zábavy, byť není jedinečným dílem. Ale ta lehká hravost, vtipný nadhled i konečné vyústění všech snah přeci jen dokáží ve výsledku okouzlit čistým dobrodružstvím pravých mužů do té správně potřebné míry.

Tak, jako mnoho dalších, je i tento film s Louis de Funèsem hojně hrán českými televizními stanicemi. Jeho humor dokáže i po letech stále pobavit a rozveselit. Sice to není výjimečné komediální dílo francouzské kinematografie, které by něčím vybočovalo z průměru hojnosti, ale i tak je sledování tohoto filmu stále příjemnou zábavou. Zábava je založená na jednom muži. Tím je náročný restauratér pro vyšší vrstvu Septime (skvělý Louis de Funès). Jako obvykle je v plné síle. Poskakuje, čílí se, umravňuje, povykuje, kárá, úslužně se klaní, hrdinně se bije v prsa, zkouší a pokouší, trestá, vystrašeně se klepe, poslušně hledá a utíká. Nezastaví se, je stále v pohybu, tančí a létá. A opět ta výbušná síla mimiky emocí! Nakonec dokáže Septime vycepovat každého zaměstnance, překonat každou překážku a slavit velkolepé a zasloužené vítězství s gurmánským povyražením. Z dalších rolí: nervózní a překvapovaný divizní policejní komisař (Bernard Blier), obětavá a oddaná prezidentova sekretářka Sophia (pohledná María-Rosa Rodriguez), prezidentův vrchní ochránce dvou rozdílných tváří Henrique (Venantino Venantini), šokovaný francouzský ministr (Noël Roquevert), rozverný, mizející a objevující se prezident Novalès (Folco Lulli), odhodlaní a zaskočení opoziční konspirátoři prezidenta Novalése (Albert Dagnant, Robert Dalban, René Berthier a Frédéric Santaya), Novalésův strážný anděl (Eugene Deckers), z míry vyváděná obsluha restaurantu (Pierre Tornade), podlézavý číšník Roger (Michel Modo), potácející se sommelier (Paul Préboist), nešťastný pianista (Roger Caccia), neústupný šéfkuchař Marcel (Raoul Delfosse), či Marcelův synovec a odmlouvající kuchtík (Olivier de Funès). Je to jedna z klasických francouzských komedií. Nevyčnívá, ale má stále dostatek sil k příjemné a odlehčené zábavě. Překvapení podniku může přivést mnoha osobám opravdovou ránu šokem.

Červený balónek je rozkošným příkladem, že k vytvoření působivého filmového díla je zapotřebí především důvtip, fantazie a hravost. Není nutné mít ve filmu exploze, nebo těžká duševní rozpoložení. Nádherná dobrodružství lze prožívat i s nafukovacím balónkem. Červený balónek rozsvítí všední den, trpělivě čeká na svou chvíli, kdy do tváře malého chlapce vtiskne radost a prostý a uvolňující pocit štěstí. Červený balónek je rozpustilým uličníkem, laskavým kamarádem, hravým společníkem i přátelským kumpánem. Dráždí morouse a chlapeckou rivalitu. Potěšením jsou obrazy, které hladí poletující balónky i nadšené líce diváků. V kameře je celá ta lehkost, přívětivost a vroucnost tohoto díla. Kamera si hraje, převrací a pošťuchuje. Vítězem jsou balónky. A laskavost! Červený balónek je hravá láska k životu! Červený balónek je filmová báseň, která umí majestátně opěvovat všechny malé krásy života.

Se Stendhalovým románem Červený a černý jsem se setkal během školní výuky v rámci povinné četby a nebyl to nudně strávený čas. S touto filmovou adaptací literárního díla mohu být spokojen díky představiteli hlavní role, který jednoduše a velkolepě zároveň dokázal přiblížit tuto postavu divákům zřetelněji a zvráceněji v celé její kráse i hrůzostrašnosti. Hlavní postavou je mladík Julien Sorel (skvělý Gérard Philipe), muž prostého původu s jasným záměrem, který míří na vrchol k bezstarostnému životu. Urozenou a bohatou vrstvou pohrdá a nenávidí jí, a přesto se každým svým skutkem pokouší do ní nastálo nakročit. Zakořeněná nenávist má své falešné ideály a modly, přesto je hnacím motorem obyčejná závist a zapšklost. Tato vnitřní rozpolcenost zanechává na hlavní postavě trvalé následky a jeho činy se stávají bezohlednějšími, zvrácenějšími, pokrytečtějšími i pomstychtivějšími. Závist žene na vrchol, závist žene k pokořování urozenějších, závist stravuje svého nositele chtíčem a marností, závist se mění ve strach, závist se mění ve zločin, závist je destruktivní pro svého nositele i jeho okolí. První hlavní ženskou postavou je starostova manželka a paní de Rénal (šarmantní Danielle Darrieux), která uvěří všem těm sladkým slibům a podléhá tomu lákavému svádění, aby věřila v lásku a prožívala očistec pokoření a znesvěcení. Zůstává pouze hořkost, samota a stud. Druhou ženskou hlavní postavou je markýzova dcera Mathilde de La Mole (půvabná Antonella Lualdi), která podléhá rafinovaně lstivému vábení bezcharakterní lidské zrůdy, která štve a rdousí a zanechává za sebou zkázu, bolest a zatracení. Z dalších rolí: Mathildin otec, otevřený, důvěřivý i tvrdý markýz de la Mole (Jean Mercure), zneuctěný liberální starosta pan de Rénal (Jean Martinelli), Juliánův rozčarovaný duchovní rádce a učitel abbé Pirard (Antoine Balpêtré), Rénalova odmítnutá mladá služka Elisa (půvabná Anna-Maria Sandri), další znechucený Juliánův duchovní pomocník a vedoucí abbé Chélan (André Brunot), vstřícný Mathildin bratr Norbert de La Mole (Mirko Ellis), či prostý, hrdý a čestný Juliánův otec (Alexandre Rignault). Na ambiciózních cílech jednotlivců není nic špatného, pokud nezanechávají po sobě pouze zhoubnou destrukci. Závist a zášť nejsou dobrými průvodci životem, svádí ze správné cesty a vedou krvavou cestou do záhuby a věčného utrpení. Talent je nespornou výhodou v životě, ale musí se používat tím správným způsobem. A Gérard Philipe exceluje.

Tento thriller už z dálky rozhazuje romantickou vůni dobrodružství v celé své působivé podobě. Spoléhat lze jen na vlastní sílu, odhodlanost a zkušenosti. Spoléhat se musí na parťáka, pokud ho nesevře strach z každé strany. Strach, který každého uchopí, smýká s každým do všech možných i nemožných světových stran a pomalu každému rozežírá všechny vnitřní orgány. Spoléhat se musí na štěstí, ke kterému se spěchá po kolenou bahnem i roletou, a které se teatrálně vzývá. Jsou to obrazy očistce. Podmanivé, lákavé, odstrašující, děsivé. Kouzlo kamery dodává tu správnou příměs celkové chuti v tom mnohovrstevném portrétu beznaděje a marné touhy dostat se z ní. Hlavní postavou je mladík Mario (dobrý Yves Montand) s okázalou bezstarostností i mučivou touhou po změně prostředí. Přitahuje ho tajemné nebezpečí, špatný chlapácký příklad a půvabná servírka. A znenadání přijde možnost, která slibuje skutečnou změnu. A tu hodlá využít za každou cenu. Druhou výraznou postavou je gangster na útěku Jo (skvělý Charles Vanel). U něj dochází k proměně z nebezpečného zločince ve vystrašeného slabocha. Strach ho pohltil celého. Vzepjetí jeho posledních zbytků sil se ironií škodolibého osudu přetavuje v jeho osobní tragédii. Z dalších rolí: italský dobrák, Mariův kamarád a třetí ze čtveřice šťastných sebevrahů Luigi (sympatický Folco Lulli), riskující Němec se záhadně bolestivou minulostí a poslední ze čtveřice nájemných řidičů Bimba (zajímavý Peter van Eyck), pohledná, naivní a zamilovaná servírka Linda (šarmantní Véra Clouzot), zoufalý chudák s marnou snahou o únik Bernardo (Luis De Lima), či americký šéf ropných vrtů s nenadálým problémem Bill O'Brien (William Tubbs). Rozehrává se velmi nebezpečná hra, která nemůže mít vítěze, kromě americké naftařské společnosti. Má to napětí, má to švih a jedinečným způsobem představuje tu pestrou paletu různorodosti i podobnosti světa nejrůznějších vyděděnců, psanců a zlatokopů. Dovnitř chtěl každý a dobrovolně. Ven chtějí všichni, jen neví jak a kam. V tom začarovaném kruhu je stále ještě naděje, ke které se všichni vroucně modlí.

Každá pohádka je současně i podobenstvím. A jak jsou povětšinou krvelačné! Jean Cocteau byl bezesporu jedinečným uměleckým zjevem, jehož tvorba protínala všechny možné umělecké druhy, žánry a styly. Kráska a zvíře je úchvatným divadlem po stránce vizuální i herecké. Poselství je jasné, nekompromisní a samozřejmě nespravedlivé. Neboť jeden dostane za své špatné skutky trest s možností vykoupení, pro druhého je trest nezvratný a neodvolatelný. Cocteauova Kráska a zvíře je především skvělý Jean Marais v mnohoznačné dvojroli Zvířete a mládence, zvaného Spanilý - Avenant. Zatímco Zvíře je zrůda s nadpřirozenými schopnostmi s tendenční snahou k vyhrožování a zastrašování, a přesto si stále zachovává zbytek lidskosti a dobroty v srdci. Tak Spanilý je mladý a pohledný muž v rozpuku mužných sil, jehož srdce ovládl temný aspekt lidského chování. Kráska - Belle (dobrá a půvabná Josette Day) oplývá krásou vnější i vnitřní. Zdobí jí obětavost, láska, porozumění a starostlivost o všechny své blízké, byť je některými z nich až sadisticky zneužívána. Z dalších rolí: nešťastný, vystrašený a zkrachovalý obchodník a otec Krásky (zajímavý Marcel André), sobecké, líné a rozmazlené sestry Krásky Félicie (půvabná Mila Parély) a Adélaïde (elegantní Nane Germon), lehkomyslný hazardér a bratr Krásky Ludovic (příjemný Michel Auclair), či nelítostný lichvář (Raoul Marco). Film zdobí přiléhavě tísnívá atmosféra strachu, beznaděje a zoufalství. Dalo by se s úspěchem tvrdit, že šaty nedělají člověka, ale jeho činy a představy už ano. A že vše, co se blýská není zlato. Jsou to laciná klišé, ale vystihují tu pravou podstatu tohoto příběhu nejvýstižnějším způsobem. Chamtivost může vést k tragédiím. K tragédiím antických rozměrů. Naděje bude existovat do té doby, dokud v lidských srdcích zůstane malá stopa dobroty a čisté nezkažené lásky.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se celý džbán rozpadne a životodárné kapky se vsáknou do vyprahlé země. Nenucená lehkost zmizela již ve čtvrtém dějství, v tom pátém se postrádá i ta příslovečná laskavost. Zůstal jen smutek. Smutek z příběhu, smutek z některých rolí, smutek ze života. Skrytá reklama se neschovává a ani se nesnaží zůstat decentní nutností, ale křičí, opaluje se a ukazuje všechny své povadlé krásy zestárlých těl tvůrců pátého dílu. Básníci ztratili svůj půvab, svěžest a mládí a ani ten humor jim nezůstal. Sice se snaží poukazovat na nešvary doby, ale jen ukazuje, bez známky hravosti a ladnosti. O poetice si můžeme nechat jen zdát. Hlavní postavou je lékař Štěpán Šafránek (Pavel Kříž), který si sice zachovává morální kredit ve veřejném životě, ale pro vlastní soukromí má jiná měřítka. A divák se může jen ptát, jak je to s jeho horlivostí a nadšením ke stálosti lásky? A pochopitelně je zde i Štěpánův nejlepší kamarád Kendy (sympatický David Matásek), který své životní těžkosti zvládá s větší elegancí a duchaplností. Básníkovou múzou je další žena ze zdravotnictví Anna Posedlá (půvabná Michaela Badinková). Nechce se nechat chytit, ale co zmůže proti osudu? Je zde i bývalá básníkova múza Ute (Tereza Brodská), která může jen smutně přihlížet mizení lásky. Z dalších rolí: nestoudná náhrada za Karabce a velmi úspěšný obchodník s auty Karas (Lukáš Vaculík), popletená dispečerka rychlé záchranné služby Tonička (Jana Hlaváčová), již zcela senilní bývalý gymnaziální profesor Ječmen (Josef Somr), ochotný hostinský Hanousek (Miroslav Táborský), majitelka domu a salónu krásy se slabostí pro Kendyho paní Krásná (půvabná Adriana Sklenaříková-Karembeu), úspěšný provozovatel pohřebního ústavu Písařík (Pavel Zedníček), nově probudivší se politik Nádeníček (Oldřich Navrátil), dlouholetý ředitel nemocnice Sahulák (Tomáš Töpfer), stále šarmantní náměstkyně ministerstva zdravotnictví Vendulka (Eva Jeníčková), zlobivá Kendyho manželka Sylvie (Lenka Kořínková), stálá sekretářka ředitele nemocnice Ivetka (elegantní Markéta Hrubešová), vietnamský obchodní se záhadným výskytem v tomto dějství Čeng (Hoa Guyen Khac), či stále remcající nemocniční lékař (trapný bourák Leoš Mareš). Ach ten smutek! Filmovým režisérům s počínající senilitou by nemělo být umožněno natáčet filmové výtvory! Senilita by neměla být vydávána za moudrost! Standardní výroba komerčních televizí by neměla být měřítkem vkusu kultury a umění!