tomtomtoma

Jedna z těch povedenějších mystifikačních dramatických her, která dokáže trvale udržovat napětí. Ten strach z neznáma a ta touha bojovat, a přitom nevědět proti čemu a proti komu, jsou cítit v průběhu celého příběhu. Při hlubším zamyšlení se může zdát běh událostí snad i nemožný, ale není to něco, co by ubíralo filmu na jeho působivosti u diváka. Ba právě naopak. Je to hříčka, kde se pomalu sbírá jeden střípek za druhým, aby se všemožným způsobem pokoušela sestavit celá představa příčin a pohnutek a pravého stavu věcí. Světla barev se občas rozsvítí, aby se v jediném okamžiku zlomyslným mávnutím života opět skryla ve tmě hádanek a mučivé nejistoty. I ten závěr je spíše mlhavé problesknutí, než jasné zobrazení. Konečný výsledek je udělaný chytře, navíc podané se začátkem těch největších hrůz semitské rase. Hlavní postavou je Robert Klein (dobrý Alain Delon), bohatý mladý muž z katolické rodiny se slabostí pro umělecké předměty a krásné ženy. Příchozí poťouchlá záhada a válečná okupace Francie ho přinutí pátrat s veškerým úsilím i důvtipem. Zdánlivě se přibližuje ke svému cíli odhalení, tajemno ho pohlcuje více a více, to ho přivádí do stále horečnatější snahy o odkrývání. I když ho stále pevněji začíná obkličovat faktor nebezpečí, jeho touha po rozluštění je tak silná, až ho přivede na to nejméně očekávané místo. Na místo v symbolu běhu ještě záhadnější a děsuplnější vyústění situace. Ženy jsou elegantní, záhadné i hravé. Je zde Robertova přítelkyně Jeanine (půvabná Juliet Berto), dráždivá šlechtična Florence (šarmantní Jeanne Moreau), lehce žárlivá a vdaná Nicole (Francine Bergé) a tajuplná dívka mnoha jmen Isabelle, Françoise i Cathy (půvabná Francine Racette). Z dalších rolí: domovnice záhadného místa (zajímavá Suzanne Flon), zámecký pán Charles (Massimo Girotti), Robertův přítel a právník Pierre (solidní Michael Lonsdale), Robertův starý otec (Louis Seigner), či židovský prodejce obrazu (Jean Bouise). Druhá světová válka je kulisou, která začíná roztahovat svá chapadla strachu, nejistoty a hrůzy. Poklidný život v hojnosti může být narušen jemným a nepatrným zaťukáním zvenčí a palčivou touhou po nalezení pravdy. Napětí se rozbíhá vstříc svému přepsanému osudu.

Obsah filmu zdál se být lákavý, když se na jeho obalu skvěl ten tučný nápis, že jde o kultovní parodii na Star Wars a Vesmírnou odyseu. Pln dychtivého očekávání věcí následujících jsem disk rozechvělými prsty vložil do přehrávače. A čekal jsem. Čekal a čekal. Ještě dobrých patnáct, dvacet minut po skončení filmu jsem čekal. Čekal jsem, jestli mi to dojde, jestli se objeví nějaká zpětná vazba, která mě uvrhne v úžas a uznalé pobrukovaní. Nestalo se tak. S úspěchem lze tvrdit, že se dostavil pouze lehký pocit bezradnosti a rozčarování. I když to také není příliš překvapující. A z čeho jsem měl vlastně být u vytržení? Z toho, jak se jeden z členů posádky nedobrovolně honí s přefouknutým a poťouchlým oranžovým míčem? Nebo snad ze svízelné situace stejného člena posádky ve výtahové šachtě? Nebo z trávení volného času vesmírných poutníků? Jak směšné! Jak smutné! A tak zůstává jen rozmluva s bombou, která trvá na svém určení. A hudba, kterou vyluzoval na prazvláštním nástroji samozvaný vůdce vesmírné posádky. Což je vlastně zatraceně málo. Čtyřčlenná posádka putovala ve svém čistícím úkolu ve složení: samozvaný vůdce Doolittle (Brian Narelle), přezíravý Boiler (Cal Kuniholm), samotářský Talby (Dre Pahich s hlasem Johna Carpentera) a Pinback (Dan O'Bannon), který se do posádky dostal omylem. Dále je zde hibernovaný velitel Powell (Joe Saunders), ochránce počítač (hlas Cookie Knapp) a několikrát vypuštěná bomba číslo 20 (hlas Adam Beckenbaugh). A tak jen zbývá doufat, že všechno odnese fosforeskující kometa, nebo vesmírný surfing do žhavé atmosféry nestabilní planety. Snad se mi to vše jen zdálo. Snad byl to jen můj halucinogenní sen. Samozřejmě ne vše se dá hodnotit pouze negativně a tvůrci si minimálně zaslouží mojí sympatii pro jejich zapálenost. Budiž světlo!

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění.

Připomíná mi to strašidelnou pohádku pro děti, aby se po večerech netoulali venku, i za cenu přetrvávajících psychických následků. Nebudu se rozplývat nad tím, že jde o přelomový film s úchvatně mrazivou a děsuplnou atmosférou, která zastavuje dech. I když je to do míry větší než menší pravda. Prostě mám osobní problémy s tímto druhem filmů. A přestože snad i dokáži pojmout jakýsi zvrhlý druh půvabu tohoto hororového kusu a dokonce ocenit i to herectví, tak mě to přijde uhozené. Není nad řízené zničení vesmírné sondy u planety Venuše, které potom vysílá životu nebezpečné záření! Není nad to, když se utíká před hrozbou a několikrát se upadne na zem! Není nad to, když postavy ztratí jakýkoliv zbytek rozumného uvažování, a stříkají benzinem z pumpařské pistole zběsile kolem sebe, nehledě na to, že jejich účinnou ochranou je oheň! Není nad to, nechat se bez jakékoliv známky odporu ubodat lopatičkou. Nakonec je vždy lepší střílet všechny mezi oči, než se ptát, jestli je tam někdo živě živý, byť se neživí živí přemisťují vpřed snad až flegmaticky pomalu. A tak jediným světlým místem zůstávají rozpory mezi vyděšenými lidmi v jejich dočasném útočišti, kdy se naplno rozvíjí jejich ustrašenost, sobectví, teatrální hrdinství, škodolibost a touha ublížit a pomstít svoji uraženou ješitnost. Hlavní postavou je Ben (zajímavý Duane Jones), evidentně zloděj aut, který projevuje nejaktivnější známky odporu před nebezpečnými monstry a vehementně až násilně se dožaduje zapojení do obrany i od ostatních osob. Ovšem do všeho se může vloudit rozhodující faktor chyby a až chorobně nadutá ješitnost o správnosti vlastní cesty. Jeho zarytým názorovým oponentem je Harry Cooper (zajímavý Karl Hardman), který touží především po bezpečí své rodiny a ukrytím do hlubokého ochranného valu sklepa. Další skrývající se osoby: ledově zkamenělá Barbra (Judith O'Dea), zbrklý mladík Tom (Keith Wayne), jeho bojácná přítelkyně Judy (Judith Ridley), Helen Cooper, znechucená jednáním svého manžela, (Marilyn Eastman) a její zprvu polehávající dcerka Karen s překvapením (Kyra Schon). Z dalších rolí: Barbřin lehce zlomyslný bratr Johnny (Russell Streiner), šerif - drsňák McClelland (George Kosana), či první z monster neživých (S. William Hinzman). Snad i dokáži něco z tohoto filmu ocenit, ale i tak nerozumím tomuto druhu zábavy.

S přihlédnutím k faktu, jakého původu byli hlavní tvůrci této komedie, můžeme tento film považovat snad i za černou komedii s cynicky kousavým nadhledem. Skutečností je, že se tento kousek i v současné době hraje s úspěchem na divadelních prknech v Čechách. Skutečností je, že humor občasně sklouzává do trapností, či má tuto tendenci. Ale v nich nesetrvává a ani na nich netrvá, hravě je překoná a běží zase vstříc nepovedenému řízenému neúspěchu v úspěch. Adolf byl jistě ladný tanečník i zručný malíř pokojů. Obzvláště v porovnání s Winstonem. Důchodkyně, i když je to snad trochu troufalá myšlenka, se také rády oddávají intimnostem. A těm rozverným hrátkám, které tyto intimnosti doprovází. Produkční činnost lze dělat seriózně, nebo také tak, aby na ní producent vydělal. Max Bialystock (dobrý Zero Mostel) má svébytný přístup k investujícím ženám do jím uváděných divadelních her. Až se mu v hlavě zrodí geniální plán. Dokáže být velmi přesvědčivý a vědom si svých limitů, využívá dokonale svůj zbývající potenciál. Jako jedinečný partner se nakonec ukáže zprvu nesmělý účetní Leo Bloom (dobrý Gene Wilder), který poprvé ve svém životě roztáhne křídla, aby letěl vstříc největší výzvě svého dosavadního života. A ty další okouzlující figurky. Jako autor divadelní hry Vesna pro Hitlera Franz Liebkind (solidní Kenneth Mars) se svojí trvalou nostalgickou vzpomínkou na velikost Třetí říše. Jako hlavní představitel uváděné divadelní hry Lorenzo St. DuBois alias L.S.D. (zajímavý Dick Shawn) se svým neotřele popleteným přístupem k životu a zvoláním "baby". Jako extravagantní režisér divadelního kusu Roger De Bris (Christopher Hewett) se svou vizí o zjemnění pekla. Z dalších rolí: sekretářka mnoha přednostmi a nehraným zápalem pro práci Ulla (půvabná Lee Meredith), věrný Rogerův tajemník Carmen Ghia (Andréas Voutsinas) a nejžhavější z té řady drahých a ochotných dam (Estelle Winwood). Ostatně podnikat lze i ve vězení, pokud nevyjde vše podle plánu. Výbušný materiál se nemá konzumovat za syrového stavu. A tančící hákový kříž může způsobit i záchvat smíchu. I když s tím možná nebudou všichni souhlasit, pro mě je to velmi příjemná a hravá komedie. Cynicky kousavá, hravě rozkošná a plná třaskavého materiálu. Není nad to, vždyť je to krásně sarkastický slogan: "Don't be stupid, be a smarty, come and join the Nazi party!" Vše se samozřejmě musí brát s nadhledem, který se trefuje do všech stran, i do vlastních řad a do historie, která se bere většinou hystericky vážně.

Je mnoho válečných filmů, které oplývají větší autentičností. Je mnoho opravdu vtipných válečných komedií. Tento válečný film je především pro drsňáky s jejich chlapáckým pohledem na svět a život na něm. Nedá se to brát příliš vážně, ale nepopírám, že ten odlehčený chlapácký pohled na výcvik má své kouzlo. Ano, muž má být drsňák, který dělá věci po svém. Nebo to má být psychopat, který by už z principu morálního měl chtít zakroutit všem ženám krkem. A tak se jde na věc s chvatem bojového umění, s ránou pěstí a se zběsilým střílením ze všech možných střelných zbraní. Pokud máte svůj vlastní názor a jste členem armády, je docela pravděpodobné, že vás postaví do čela obtížně splnitelné mise. Tak jako major Reisman (zajímavý Lee Marvin). Nabízený materiál ke splnění úkolu je velice svérázný soubor zlodějů a vrahů. Mezi nejvýraznější špinavce patří: svědomitý Joseph Wladislaw (Charles Bronson), rasismu bránící se Robert Jefferson (Jim Brown), lehkomyslný frajírek Victor Franko (John Cassavetes), slabomyslný Vernon Pinkley (Donald Sutherland), dobrotivý silák Samson Posey (Clint Walker) a maniakální psychopat Archer Maggott (solidní Telly Savalas). Tucet doplňuje Pedro Jiminez (Trini López), Milo Vladek (Tom Busby), Glenn Gilpin (Ben Carruthers), Roscoe Lever (Stuart Cooper), Seth Sawyer (Colin Maitland) a Tassos Bravos (Al Mancini). Z dalších rolí: často pobavený generál Worden (Ernest Borgnine), dohlížející nad trestanci seržant Bowren (Richard Jaeckel), spřízněný major a Reismanův kamarád Max Armbruster (George Kennedy) a nepřátelsky naladěný plukovník Everett Dasher Breed (Robert Ryan). Pokud jste odsouzeni k trestu smrti, nebo dlouhotrvajícímu uvěznění, je pro vás nebezpečná mise to pravé místo. Zábava k popukání to není, ale za ztracený se ten strávený čas s tímto filmem rozhodně brát nedá.

Pro nepoddajné jedince, v jejich neutuchajícím boji vzestupů a pádů, mám slabost. A v tomto filmu je jeden z těch nejzářivějších příkladů. Luke Jackson (skvělý Paul Newman) v průběhu celého svého života bojuje. Především proti systému, který není nikdy spravedlivý, a proti autoritám, které díky tomuto systému mají moc nad životy a životními osudy většiny obyčejných lidí. Miluje život, miluje všechny jeho krásy a zákoutí. Vzpouzí se a vzpírá se podlehnout většině zavedených pravidel a příkazů, které puritánsky připravují život o všechny jeho pestré barvy a rozmanité chutí. Život v liniích ctihodných struktur vážnosti může působit až absurdně a pachtění po vyšších metách uznání nedává valného smyslu. Záleží na jednotlivci, zda dokáže překročit tyto vytýčené hranici hmatatelné nesvobody života. Připodobnění k pouti Ježíše je troufalé a snad i rouhačské pro oči všech pokryteckých puritánů. Luke je sice za určitých okolností schopen přijmout nastavené hranice, ale pokud tyto hranice začnou představovat bezpříkladné pokořování možných důstojností života člověka, proměňuje se v bojovníka za svou vlastní svobodu. Je pokořován, je lámán, je zlomen. A přesto pokaždé vstane, aby slavil své delší i kratší okamžiky vítězství nad systémem, který není ani svobodný a není ani spravedlivý. Aby cítil převahu nad často brutální mocí. Největším obdivovatelem a ctitelem Luka a jeho věrným následovatelem je Dragline (dobrý George Kennedy), dobrák i bručoun, který nadšeně šíří legendu o vzpouře a svobodě. Z dalších trestanců je zde především pochybovačný Zrzek (J. D. Cannon), další Lukův stoupenec Koko (Lou Antonio) a urážející Steve (Robert Drivas). Ze zaměstnanců nápravného zařízení se musí zmínit velitel věznice, nesnášející odpor, zvaný kapitán (zajímavý Strother Martin), přívětivější šéf baráku Carr (Clifton James), či dozorci Godfrey (Morgan Woodward) a Paul (Luke Askew). Ženy zde zastupuje nemohoucí a stárnoucí Lukova matka Arletta (Jo Van Fleet) a provokující diva (Joy Harmon). Zlomit duši člověka lze nejenom ve věznicích. Svoboda a lidská důstojnost jsou důležité k životu. A Ježíš opět sestoupil na zem, aby se se vzdorem usmíval svému pokořování. Není to černobílé, ale pestře zbarvené a v potu slunečního žáru i ve tmě páchnoucí díry. Je to óda na jednu z nejvelkolepějších revolt proti demokratické nesvobodě.

Do hloubky prokreslené drama o revoltě syna vůči svému otci. Rebelie a vzdor mají v tomto případě rozvětvené kořeny díky času, místu v životě i osamělostí duše. Hlavní postavou je bouřlivý Hud Bannon (skvělý Paul Newman), který se pod tlakem svého zásadového otce staví do věčné opozice. Nemohu souhlasit s tím, že on je pouze nemorální a bezcitný muž. Za každou cenu se snaží pokořit toho, kdo mu již tolik let dává najevo své opovržení. Pokořit a ponížit i za cenu ničení sebe samotného a svého okolí. Ve svých slabých chvilkách dokáže projevit svůj cit a lásku, ale veškerá jeho snaha v tomto směru vždy naráží na nepřátelství, které dostává místo otcovské lásky. Jeho duše se utápí v osamělosti, v lahvích lihovin a náručích znuděných manželek bližních. Jeho chyby a přehmaty ho v očích ostatních stavějí do stále horšího světla. Napravit své osudové chyby, i přes určitou svou snahu, nedokáže a to ho jen utvrzuje v jeho cynickém postoji a náhledu na život. A tak dál boří a utápí sám sebe v beznaději další várky alkoholu a odmítání všeho, co představuje životní postoj jeho otce. Hudův otec Homer Bannon (dobrý Melvyn Douglas) až úzkostlivým způsobem lpí na svých představách o životě a snaží se za každou cenu držet svých zásad. Nesnaží se, a snad se ani nikdy nesnažil, pochopit svého syna. Zdá se, že jen čeká na každou jeho další chybu, aby mu vrazil další morální políček a plivanec opovržení. Neuvědomuje si, že jeho tvrdost nemá výchovnou sílu, ale adresáta pouze utvrzuje v jeho opozičním postavení za každou cenu. Jeho svět ovšem končí dříve, než by si každý myslel. Hudův synovec a Homérův vnuk Lonnie Bannon (zajímavý Brandon De Wilde) je především pozorovatelem, který by rád usmířil oba tvrdohlavce. Je uprostřed válečného střetu starých hodnot a víru bouřlivého života. Nakonec se musí přiklonit na jednu stranu. Dále je zde především hospodyně na ranči Alma Brown (šarmantní Patricia Neal), laskavá a samostatná žena, která si nechce nikoho připustit k tělu. Z dalších rolí stojí za zmínku snad jen veterinář Burris (Whit Bissell), lehkovážná Lily Peters (Yvette Vickers), a její podváděný manžel Truman Peters (Curt Conway). Likvidace nakaženého stáda dobytka vyvolává tísnivý pocit. Zkáza dobytka je předobrazem konce starého světa a rozkladu jedné rodiny a jedné osamělé duše, která toužila vždy především po lásce. Lásku nedostává, lásku není ochoten dávat a s cynickým úsměvem se dívá na zkázu všeho starého, na všechno, co mělo svůj zavedený řád hodnot, za jejichž hranici se nechodí.

Samozřejmě i já mám příjemně nostalgické vzpomínky na tuto westernovou klasiku z mým dětských let. S odstupem času ale přiznávám, že mám raději Kurosawův snímek, který tomuto filmu posloužil jako předloha. Shovívavý úsměv do tváře občas přinese ta vzletně patetická mluva správných hrdinů. Na druhou stranu je výrazným prvkem určitý druh nadhledu, který rozkošným způsobem dodává dílu lehký vtip. Statečnost a odhodlanost správné strany slaví svůj zasloužený úspěch. A osvobození prostého lidu od útlaku a tyranie je příkladná idealistická myšlenka, která musí nadchnout duši každého romantika. Hudební podkreslení a kamera potom dodávají celkovou podobu tomuto filmu, který má především jedinečný přínos zábavy, u které se nemůže snad nikdo nudit. Stranu dobra zastupují charismatičtí a drsní hrdinové bez bázně a hany a v jejich čele stojí romantický nadšenec Chris Larabee Adams (dobrý Yul Brynner), který svým osobním příkladem dokáže ostatní strhnout na správnou stranu k nápravě bezpráví. Sedmičku statečných doplňuje lehkomyslný a neohrožený Vin Tanner (zajímavý Steve McQueen), spravedlivý a dobrácký ochránce Bernardo O'Reilly (solidní Charles Bronson), noční můrou a věčným strachem poznamenaný Lee (příjemný Robert Vaughn), po bohatství toužící Harry Luck (Brad Dexter), málomluvný mistr koltu a nože Britt (dobrý James Coburn) a mladý, nadšený a nedočkavý Chico (Horst Buchholz). Stranu zla zastupuje vůdce banditů Calvera (skvělý Eli Wallach), pragmatik a realista, který svou zápornou roli přijal jako své poslání. Ženskou krásu přináší mladá vesnická dívka Petra (půvabná Rosenda Monteros), která je uchvácena neohroženou statečností ochránců. Z vesničanů zaujme především svérázný stařec (Vladimir Sokoloff), ochráncům ochotně pomáhající Hilario (Jorge Martínez de Hoyos) a ustrašený Sotero (Rico Alaniz). Není to závažné dílo svým obsahem, není to vynikající dílo svým provedením, ale je to dílo, které stále a opakovaně slouží jako skvělá zábava a dokonalé odreagování.

Silné, působivé a drsné téma filmového příběhu nemusí vždy nutně znamenat skvostný výsledek. Ale rozumím tomu, že právě takové příběhy dokáží přitahovat nejsnadněji. Národnostní nenávist a osobní zapšklost určitě nejsou těmi nejvhodnějšími atributy ke spokojenému životu. Naštěstí se tu objeví hrdina, který neváhá postavit se čelem k problémům i proti rozzuřenému davu. Osobně bych to příliš neviděl, jako psychologické drama jedince při zpětném zařazení do společnosti po návratu z vězení. Neboť hlavní hrdina Danny Flynn (zajímavý Daniel Day-Lewis) má zcela jasnou představu po znovunabyté svobodě, kterou krůček po krůčku naplňuje. Sice se mu staví do cesty životní nepřátelské reálie a fanatičtí rozeštvávači, ale nakonec je to on, kdo staví mosty smíření do budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Maggie (sympatická Emily Watson), která má vrozenou náklonost k hrdinovi z minulosti a přes všechny své pochybnosti a nepřátelské okolí se je snaží přenést i do zářivější budoucnosti. Z dalších rolí: střídavě opilec a trenér, upnutý na Dannyho, Ike Weir (dobrý Ken Stott), Maggiein otec Joe Hamill s novou vizí osvobozeneckého boje (solidní Brian Cox), neúnavný rozeštvávač se zakořeněnou nenávistí a osobní záští Harry (zajímavý Gerard McSorley), jeho stejně smýšlející manželka Patsy (Eleanor Methven), Maggiein rozhozený synek Liam (Ciarán Fitzgerald), či rohovník Eddie Carroll (Damien Denny). Překonávat dávná příkoří je obtížné, ale je to vždy lepší, než setrvávat v začarovaném kruhu násilí a vražd. Jak bláhoví jsou ti, kdo si hrají na války. Jak bláhoví jsou ti, kteří si nepřejí život v míru, ale snaží se rozdmýchávat doutnající nesváry, aby si udrželi svou moc v zemi strachu a umírání. Život pro boj není životem. A určitá paralela se nabízí i k současnosti, kdy na obou stranách kontinentálních třenic je mnoho štváčů, kteří vyvolávají vzájemnou nenávist, i když je často podložená lží a osobní ambicí jednotlivce. Jsme blázni, my, lidé! V takovém světě může každý být v očích druhého kurvou.