tomtomtoma

Má to působivé téma, strhující herecké výkony a provedení, které dokáže zasáhnout a vtáhnout. Jedinec může dospět až k jisté formě destrukce sebe sama i svého okolí. Sebedestruktivní sklony jsou výsledkem mnoha proměnných veličin, které neurvale a natrvalo zpřehází dosavadní životní cestu. Život dokáže být největším cynikem, který člověku plivne do tváře přeměněný a pokřivený obraz jeho přesvědčení, směřování a prožívání. Genialita může zanechávat otisky šílenství na potemnělém povrchu kůry mozkové. Jen touha po životě znamená jistý druh záchrany, ale cesta k vysvobození bývá jednodušší. Možná zbabělá, ale také trvalá a osvobozující. Hlavní postavou je rozpolcená žena Sophie Zawistowski (skvělá Meryl Streep). Rozpolcená po tragickém osudu rodiny, rozpolcená po emočních sinusoidách vztahu současnosti, rozpolcená mezi touhou po životě a jeho zatracením. Žena s půvabem, křehkostí a bolestivým tajemstvím, které vyplouvá na povrch pomalu a po kapkách pochopení veškeré bolesti i snahy o záchranu životů. Veškeré pokusy o záchranu jsou díky zvrácenému cynismu osudu jen marným a zoufalým voláním o pomoc a ve svém výsledku ponořují hrdinku do stále hlubšího marastu beznaděje. Život nevybíravým způsobem trestá veškerá životní zaváhání a poklesky. Nemilosrdně pohlcuje s výsměchem uspokojení. I to neoblomné lpění na zachování partnerského vztahu je dobrovolné přijmutí trestu nevinného, kterého všechny okolnosti přesvědčují o jeho vině. Logika nezná city a výbuchy živočišnosti. Vyrovnaným partnerem hlavní postavě je newyorský žid Nathan Landau (vynikající Kevin Kline), jenž byl pokořen předurčeným zábleskem geniality do vrtošivého schizofrenního svazku s vlastními myšlenkami. Život s ním je pohádkou ráje. Život s ním je utrpením pekla. Ve světlých chvilkách je citlivým a pozorným partnerem i ochotným kamarádem. V temných chvílích zůstává v jeho stopách zkáza, bolest a strach. Třetí výraznější postavou je mladík se spisovatelským nadáním Stingo (Peter MacNicol). Je zmítán tím vírem dvou protichůdných proudů. Jednou ho vynese vzhůru a k harmonii, podruhé ho srazí do kolen výčitek a blízko k vysněným rtům, pro které je ochoten obětovat i vlastní svobodu. Z dalších rolí: starostlivý Nathanův bratr a lékař Larry (Stephen D. Newman), odvolaný velitel osvětimského tábora Rudolf Höss (Günther Maria Halmer), jeho nervózní manželka (Ulli Fessl), jejich bezprostřední dcerka Emmi (Melanie Pianka), či Hössova polská hospodyně (Krystyna Karkowska). Odhaluje se životní osud v celé šířce antické tragédie, vše směřuje ke svému nevyhnutelnému konci celkového vykoupení v posledních vzepjetích velikosti a kouzla života.

Star Trek, Star Wars a Star Gate, tři filmové kultovní záležitosti. Hvězdná brána přišla na řadu jako poslední a zvuk jejího fenoménu mě takřka minul. Film, který předcházel poslednímu hvězdnému kultu nevybočuje v ničem z průměrnosti daného žánru, a nemohu se tak stát jedním z řady jeho obdivovatelů a příznivců. Vesmír je rozlehlý, a po překonání středověkého vnímání světa nás fascinuje a jeho rozměry každého básníka, filozofa a snílka nutkavě vybízí k představivosti a oddávání se propracovaným fantaziím. A díky filmovému průmyslu může každý cestovat až do nejodlehlejších částí vesmíru stejně snadno a samozřejmě jako po naší planetě, po našem státu, po našem městě, po naší ulici. Nakonec, červí díra se zdá být bezpečnějším dopravním prostředkem, než je běžný automobil a aeroplán. Fascinuje nás neznámo, i když může přinášet nebezpečí. Všechna dosud nepoznaná tajemství nás ženou jen vpřed. Hlavní postavou je roztržitý egyptolog doktor Daniel Jackson (sympatický James Spader). Tomu se nabízí jedinečná a nejzajímavější příležitost jeho dosavadního života. Navíc hravě překoná každý obtížný úkol a překážku. A co na to láska? Ta sbírá své síly po přeskupení každé ze svých molekul. Další výraznou postavou je plukovník americké armády Jonathan O'Neil (drsný Kurt Russell), muž s rodinným traumatem a dychtivou snahou po dokonalém vyplnění svého zadaného úkolu. Z dalších rolí: krutý despota a egyptský bůh Slunce Ra (zajímavý Jaye Davidson), vědkyně a svědkyně dávného tajemného nálezu Catherine Langford (Viveca Lindfors), zvědavý mimozemec Skaara (Alexis Cruz), ochotná a svůdná Sha'uri (půvabná Mili Avital), hlavní velitel mise a americký generál W.O. West (Leon Rippy), vůdce mimozemců Kasuf (Erick Avari), srdnatí Raovi strážci a dávní staroegyptští bohové Anubis (Carlos Lauchu) a Horus (Djimon Hounsou), či další členové náročné vesmírné mise a poručíci americké armády Kawalsky (John Diehl) a Ferretti (French Stewart). Jistá dávka smyslné fantazie filmu nechybí a milovníci kultu Hvězdné brány budou převážně tento film velebit. Svou funkci zábavy to plní, a to i přes skutečnost, že se nejedná o nijak výjimečný počin.

Dokumentární tvorbu lze pojmout na různé způsoby. Německý filmař Werner Herzog svůj skromný příspěvek lidstvu pojal jako poetizující ódu na první známý prehistorický kinematograf. Biograf sice primitivní, ale v kontextu historie doby mnohem trvanlivější, než dnešní technické novinky a vymoženosti. A Chauvetova jeskyně si Herzogův vzletně oslavný postoj právem zaslouží. Rozporuplná je skutečnost ve chvíli, kdy se na jedné straně s hrdostí hlásíme k dějinám člověka, jeho vzestupu a svědeckým místům. A na té druhé straně bráníme lidem v návštěvě těchto reliktů minulosti. Co jiného nám ostatně zbývá, když člověk systematicky znehodnocuje své přirozené životní prostory? Vznikl tento hold pravěké umělecké činnosti, která je v neustálém pohybu měnících se podmínek a způsobů. Americká hymna je podpásovou ranou cynismu stoika na mozaice vnímání světa. Nakonec nám zbývá již jen to umění! A rozličné způsoby sebevyjádření!

Psychologické drama jednotlivce udržuje na stálém výsluní záře jeden z nejdémoničtějších herců filmařské branže. Drama, které sbírá své síly všeobecné zkázy již od svého počátku z mrazivého větru a plíživé mlžné clony, a ta postupně získává moc nad další a další částí mozku. Až zůstává jen výkřik, hrůza, nutkavý hlas krve, prázdnota, ostrá čepel nože a obava. Očistec nepřichází až po smrti, ale často již během samotného života. Lidský duch se nemusí zlomit jen během velké ničící bouře, podlamování kolen až k úplnému přetržení vazů může přinést i jízlivé slovo, které se pečlivě zabodává pomalu a hluboko do živé tkáně posledních zbytků zdravého vědomí. Zabodávají se hlouběji a hlouběji, častěji a hojněji a bolestivěji. Jakou odpověď lze očekávat, když se zlomyslnost slov ostře zabodává i do těch posledních zbytků důstojnosti a lidskosti? Palčivá bolest, narůstající strach, celkové zatmění, zoufalý pokus volání, přesýpání zrnek času a skutků. Nakonec nastane doba pro šavlové tance a snaha o narovnání spravedlnosti. Spravedlnosti, která je deformovaná s každým pohybem slova, které se zavrtalo do šedé kůry a vrstvy spadaného listí. Ostřím lze hnát i kulatý Měsíc k zodpovědnosti. Hlavní postavou je obyčejný voják Friedrich Johann Franz Woyzeck (skvělý Klaus Kinski), prostý a dobrosrdečný člověk, který ve zlomyslnosti osudu dostává jednu těžkou ránu za druhou. Po každé ráně zakryje jeho duši další a další mrak. Mraky vyvolávají otázky o smysluplnosti, o životě a lidském směřování. Jak jinak se může zachovat člověk, který je vždy terčem každodenního ústrku a posměšku. Život dokáže být neuvěřitelným cynikem, vysmívá se a pohlavkuje nás. Přidáváme se. Protože je to snadné. Protože se můžeme alespoň na chvíli zbavit svého vlastního niterného strachu. Píseň zlomeného člověka, výbuch hněvu a pokračující výsměch. Z dalších rolí: živočišná, zcela rozpolcená, veselá, smyslná a nešťastná Woyzeckova ženuška Marie (zajímavá Eva Mattes), Woyzeckův vojenský nadřízený a popichující hejtman (Wolfgang Reichmann), povýšenecký doktor a autor svérázných lékařských pokusů (zajímavý Willy Semmelrogge), vojenský tambor a samolibý svůdce ženského rodu (Josef Bierbichler), či Woyzeckův soudruh ve vojenské službě Andres (Paul Burian). Dostávat každý den ránu za ranou, to zanechává své nesmazatelné stopy. Šlépěj se přidává k šlépěji, z nepatrné stezky se stává dlážděná ulice, póly mění svou polaritu a rezonanci vlnění. Měsíc v úplňku tančí, směje se a smáčí své zkřehlé prstíčky v krvavých rankách beznaděje a zoufalství. Voláme, nikdo neslyší. Naopak každé to slovo nás sráží do hustější mlhy zmatků, hledání a nabroušeného ostří. Bodání, strach, smrt, beznaděj, zoufalství. Život. Zlomyslnost a konec každé radosti. A v kolika německých filmech se lze vracet na místo mého častého pobytu dětství? Telč je důstojnou kulisou dramatu člověka.

Romantická komedie byla oblíbeným a vděčným žánrem tehdejší doby. Zábava s úsměvem ve tváři byla vždy žádaným filmařským produktem. Tento film sice ničím neoslní, ani nenadchne, ale i tak dokonale plní své poslání humoru a zábavy. Partnerská nevěra a žárlivost sice přináší do srdcí vlastních protagonistů bolest a smutek, pro nezávislé pozorovatele jsou většinou zdrojem příjemného veselí. Rozbíhá se soutěživost a touha po pomstě. A přes zmatky v pohybu a slovech se vše dostává až ke svému zdárnému vyvrcholení. Všehoschopným ochráncem manželské bezúhonnosti je velmi úspěšný starý mládenec z přesvědčení Peter Trost (zajímavý Heinz Rühmann), a jako neposedný diblík snaží dirigovat celkové dění děje událostí. S neuvěřitelným zápalem a nezastavitelnou vyřídilkou se vrhá do svěřeného úkolu, aby mu velel, padal, vstával a slavil svá vlastní vítězství. Protihráčem i spoluhráčem je mu zhrzená přítelova manželka Ellinor Deinhardt (šarmantní Adina Mandlová), ve které se pere pomstychtivost s touhou po získání opětované lásky v harmonickém soužití. Brání se diktátu, provokuje a teatrálně bouří, aby nakonec nalezla svůj vnitřní klid. Z dalších rolí: Ellinořin přelétavý a lehkomyslný manžílek Robert (Werner Fuetterer), Peterova zamilovaná a neodbytná sekretářka Lil (Else von Möllendorff), Peterův obětavý a také obětovaný přítel a právník Kurt (příjemný Arthur Schröder), bavící se i vyhrožující boxer těžké váhy (Paul Dahlke), přestárlý svůdce žen a dirigent vlastního hudebního orchestru Fred Hansen (Kurt von Ruffin), či Ellinořina bezprostřední služebná (Alexa von Porembsky). Pro českého diváka je lákadlem přítomnost Adiny Mandlové. Milovníci komedií pro pamětníky s romantickou zápletkou si přijdou na své. Humor je svižný a hravý, víří i konejší a ve svém poslání účinkuje i dnes.

Odsuzovat tento film je snadné. Jde sice o naivní kousek, ale především vadí zobrazovaná česká proradnost proti lidskosti v germánském pohledu na život. Je to rozhodně pravda, ale zároveň je to i pokrytecké! Mnoho českých (i předválečných) filmů zobrazuje Němce jako lidské zrůdy a mnohá komunistická agitka je ještě hrůznější. To, co nám zůstává, je mnohokrát obehrané téma o zlomyslnosti a zradě vypočítavého muže a o pádu prosté a čistě nevinné venkovské divy. Vše průhledné a předvídatelné, bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Snímek je sice barevný, a přesto černobíle šedý a nevýrazný. Hlavní postavou je prostá venkovská dívka německé národnosti českého pohraničí Anna 'Anuschka' Jobst (Kristina Söderbaum) se zlatým srdcem, ctižádostí a se sžíravou touhou po velkém zlatém městě. A protože jí její prudérní otec drží zkrátka, je o zápletku postaráno. K prohlédnutí ze sna o životě ve velkém světě může dojít jistě záhy, a velmi nepříjemně a s trvalým poznamenáním budoucnosti. Annin otec, velkostatkář Melchior Jobst (Eugen Klöpfer), staví na první místo lásku a úctu ke svému rodnému kraji, pracovní nadšení, tradice a zavedený způsob obživy. Třetí výraznou postavou filmu je Annin pražský bratranec Toni Opferkuch (zajímavý Kurt Meisel), bezcharakterní svůdce, který kalkuluje o bezpracné sladké budoucnosti. Z dalších rolí: Toniho upovídaná a oddaná matka Donata Opferkuch (Annie Rosar), majitelka restaurace a žárlivá Toniho ctitelka, paní Tandler (Dagny Servaes), šlechetný a zamilovaný německý inženýr z Prahy Christian Leidwein (Paul Klinger), Melchiorův předák a čestný a chápavý původní Annin snoubenec Thomas (Rudolf Prack), česká, vypočítavá a sobecká Melchiorova hospodyně Maruschka (Liselotte Schreiner), snobský inženýr Nemecek (Hans Hermann Schaufuss), či stará dobračka a služebná Opferkuchových, paní Amend (Frida Richard). Laciných příběhů o lásce a zradě je mnoho a tento zapadá do šedi průměru nepříliš zajímavých výtvorů tohoto druhu a specifikace. Protičeský postoj není pro film tím hlavním problémem.

I romantické melodrama může obsahovat jistou dávku cynismu a díky tomu se stát lidštějším. Ernst Lubitsch patřil k těm několika výrazným evropským filmovým tvůrcům, kterým se podařilo v meziválečném období úspěšně dobýt Hollywood a vnést do něj i pro něj kvalitnější způsob tvorby. Anděl je udělaný s láskou, cynismem, noblesou a precizní pečlivostí. Láska a osudové ženy jsou věčná a vděčná témata umění a filmové tvorby. Lásku vyhledáváme, po lásce prahneme, láska nás uspokojuje, láska nás bodá, láska nás nechává v trýzni němého osamění. Láska dodává tu správnou příchuť životu. Lásku velebíme a zatracujeme. Lásku využíváme a poddáváme se těm mámivým chvilkám, kdy si každý na chvíli může připadat jako král a vyvolený. Láska proklouzává mezi prsty a zanechává bolení hlavy. Láska je všemocný lék i zákeřně plíživý jed. Láska může mít trojúhelníkovitý tvar. Hlavní postavou a jednou stranou trojúhelníku vztahu je žena Maria Barker (elegantní Marlene Dietrich). Je to žena osudová a šarmantní, je ženou uctívanou, zanedbávanou i nespokojenou. Touží po hřejivém světle zamilovaných očí a uchvacujících slovech lásky. Pocity nespokojenosti vyplňují lechtivé příběhy pokušení, dráždění a chtíče. Láska je světice i nebezpečný zločinec na niterných lidských citech! Druhou stranou trojúhelníku je Mariin manžel Sir Frederick Barker (sympatický Herbert Marshall), úspěšný britský politik. Miluje, plní své ctihodně důstojné společenské a politické povinnosti, má uznání a respekt, a přesto ho zasáhne dosud neznámá forma pocitu strachu. Láska je rozmarná nevěstka, která trestá každé zaváhání! Třetí stranou trojúhelníku je Anthony Halton (zajímavý Melvyn Douglas), který hledá povyražení a zábavu. A nalezne spalující a dlouho nepoznaný cit touhy. Nechce se nechat odehnat mávnutím ruky a jako lovecký ohař se pustí po každé stopě. Láska je krutý posměváček! Z dalších rolí: Barkerův oddaný sluha Graham (Edward Everett Horton) a majitelka speciálního pařížského salonu a ruská velkokněžna Anna Dmitrijevna (Laura Hope Crews). Život nám občas předloží déjà vu. Zde snad až s cynickým pohledem připravuje pro muže kdysi dávno prožité a důvěrně spletité osudové toužení. Žena dokáže milovat dva muže, ale kdo to může pochopit? Láska je potřebná. Láska je vzrušení v podbřišku, podlamování nohou a pocit beztíže v objetí polibku. Kdo by se těchto prožitků chtěl vzdát? A to i přesto, jak ctihodný a chvályhodný je vzájemný respekt a úcta. Ale kde je ta závrať?!

Expresionismus v tomto filmu ožívá v celé své působivé velikosti. Umění je součástí lidské kultury, i když se už dnes tolik neklade důraz na tvořivost, originalitu a individualitu umělce. Upřednostňuje se líbivost kompromisního středního proudu. Naštěstí bylo stále dost osobností, které razily vlastní cesty, navzdory maloměšťácké ustrašenosti a prudérnosti. Výtvarná umění působí na ta múzická, prostupují sami sebou navzájem, aby splynula v jeden celistvý zážitek. Expresionismus se v tomto filmovém díle nadechl ke svému novému vzepětí vlastních sil a velkolepé demonstraci svých vizí při vnímání světa a jeho působení na člověka. Svět nemusí být vnímán jednoznačně a jasně v každém z promítaných obrazců. Konvence jsou zbytečnou zátěží lidské představivosti, když realita je deformovaná již našimi vlastními činy. Expresionismus je jedinečnou uměleckou výpovědí a odpovědí všem těm bezbarvým líbivostem předem určených tvarů přetvářky. Je příjemné, že již v němém období filmování se našli jedinci, kteří byli schopni vnímat film, jako novou cestu k uměleckému sebevyjádření. Rovnost je výkřikem, marnost a beznaděj rozprostřely své pevné a pružné sítě na stezkách člověka, který je lapen do své mrzké obhajoby života. Realita není jasná na pohled a není jasná ani v prožitku. Víra nás může zesměšnit, nebo vynést do výsostného postavení manipulace. Čemu lze věřit? Rozhodně ne žádným slibům, ani rozkazům. Lze se jen přesouvat a posouvat na základě vlastních pocitů a schopnosti nalézat skutečnost ve zdání, zkaženosti a deformaci. Vypravěčem příběhu je mladý Francis (zajímavý Friedrich Fehér), kolem něhož se začíná stahovat smyčka záhadných a nebezpečných událostí, touhy, věrnosti a zrady. Zkoumá se nejzazší mez manipulování, ale jak pracuje lidský mozek? Nejdůležitější postavou je tajemný a démonický dr. Caligari (dobrý Werner Krauss) a jeho nestandardní pokusy se svým médiem - náměsíčníkem Cesarem (uhrančivý Conrad Veidt). Tato dvojice vnese do života města mystické tajemno, rozsévají strach a trvalou nejistotu. Z dalších rolí: mladá žena v centru mnoha zájmů Jane Olsen (sympatická Lil Dagover), Francisův nejlepší přítel Alan (Hans Heinrich von Twardowski), Janin starostlivý otec dr. Olsen (Rudolf Lettinger), či zadržený zločinec (Rudolf Klein-Rogge). Cirkusové a pouťové atrakce mohou nahánět hrůzu a probouzet nechtěnou představivost strachu. Láska a žárlivost jsou stálým hybatelem mnoha nehezkých lidských skutků života. Celý svět je pouze jeden velký ústav pro choromyslné, kde realita je nechtěně, či zcela záměrně překrucována, deformována, ohýbána a měněna ke svému obrazu chtěného, předkládaného a potřebného. Tento film je expresionistickým vrcholem vlny odvážného vidění, hledání a tázání. Umění umí povznášet. Umění je to, co dokáže vytrhnout lidského ducha z beznaděje reality. Co je vlastně skutečnost? A co znamená termín pravda? Vlastním očím se věřit nedá, pokud nedokáží nahlédnout až na samé dno lidské duše.

Ti všichni, kteří v tomto filmu vidí jedinečnou a trefnou satiru v nezapomenutelném avantgardním hávu, jsou pravověrní komunisté, přihlouplí pozéři, nebo duševně nemocní jedinci. Všichni tito oslavovatelé už přišli o rozumné uvažování ve své zapálenosti a zaslepenosti ideologické víře, nebo při sledování vysoké kultury českých komerčních televizí. O satirický pokus se jedná. Stejně tak se jedná o pokus vytvořit bláznivou taškařici. Ale autor se především pokouší ukázat všechny ty pomýlené názory, postupy a osobnosti, které z nejrůznějších důvodů žádají změny. A tím vším chce odsouhlasit správnost zvolené cesty normalizačního procesu s pocitem umělecké velikosti. Z Karla Steklého začínám mít stejně nepříjemný pocit jako z Otakara Vávry. I z psího lejna uprostřed chodníku se lze pokoušet vyčíst podobenství a znamení. A ten kdo je tam chce vidět, spustí duchaplný proslov angažované vznešenosti. Stále ovšem půjde pouze o hovno. A snad nalezne i početné zástupce svého výkladu. Své poslušné a ustrašené stádo ovcí, které obětavě půjde za hlasem vykládané pravdy. Stále ovšem půjde jen o to hovno. A budou se hledat podobné úkazy a znamení a všechno to, co jejich věc podpoří. Bude se manipulovat a lhát a činit podivné nesmyslnosti. Stále ovšem půjde jen a pouze o hovno. Hlavním hybatelem filmu je ambiciózní novinář Pip Karen (Svatopluk Matyáš), který každou situaci považuje za příležitost k velkým činům a zásluhám. Důležití jsou hroši: ten obojživelný na řetězech malého bazénku zoologické zahrady a také ten bankovní úředník (Oldo Hlaváček), který doslovně prozkoumá obrovské útroby nešťastného zvířete. Z dalších rolí: Hrochova zoufalá manželka Dáša (Helga Čočková), na různé způsoby zneužívaná populární zpěvačka Soňa (Helena Blehárová), oblíbenost lovící lidový ministr Borovec (Miroslav Homola), oddaná uctívačka reinkarnovaného operního zpěváka a učitelka základní školy Plašilová (Zdena Hadrbolcová), politicky a společensky uvědomělý a průbojný profesor Fibinger (Eduard Dubský), citlivě ledabylý ošetřovatel hrocha Řeháček (Jiří Lír), aktivní Sonin manžel a manažer (Jiří Holý), opatrný ředitel zoologické zahrady (Josef Větrovec), či odejetý a ochotný novinář (Tomáš Sedláček). Film je to hrůzný a nefunguje ani jako komedie. Na politická témata lze pohlížet z různých úhlů sympatií a přesvědčení, či ustrašeného přitakávání. Svým způsobem každé dílo a každý výtvor manipuluje a směřuje. Objektivní objektivita neexistuje. Zvratky a kocovinu může opěvovat pouze psychopat. Film si zaslouží jednu hvězdičku za autorovu nestydatost, se kterou zdání satiry propůjčil normalizační představě o stavu věcí. Je to zářný příklad manipulující ideologie. A avantgarda? Kdo je schopný o ní mluvit ve spojení s tímto výtvorem?! A proč?

Historická komedie, která stojí za shlédnutí díky představiteli hlavní role. Vtip sice není většinou tak lehký, občas je i lascivní a těžkopádný, ale na druhou stranu nikoho neurazí a své poslání zábavy víceméně plní. Být aristokratem mělo zajisté své výhody. Radosti života se třásly na své utrhnutí a povinnosti šlo vykonávat s hravostí. Hlavní postavou je poslední Rožmberk Petr Vok (dobrý Miloš Kopecký), jehož jedinou starostí je vyhledávat nové objekty k uspokojení své sexuální touhy. Podstupuje jedno dobrodružství za druhým. Se sebevědomou drzostí rozevírá svou náruč a natahuje své nenasytné a nenechavé ruce na další a další mladé půvabné dívky a ženy. K další jeho všední starosti patřilo provádění kanadských žertíků. Tyto dvě starosti se i vzájemně prolínaly a proplétaly. Ano, být aristokratem mělo své nesporné výhody. Z dalších rolí: suchopárný císař a adresát Vokových vtípků Rudolf II. (příjemný Pavel Landovský), císařův oddaný kancléř Slavata (Vladimír Brabec), Vokův serióznější bratr Vilém z Rožmberka (sympatický Otakar Brousek st.), Vilémova puritánská manželka Anna Marie (Marie Drahokoupilová), Vokem vážně pojatá snoubenka Kateřina z Ludanic (půvabná Darina Chlebová), Vokův nejvěrnější pomocník Šimon Lomnický (zajímavý Jan Schánilec), Vokův všehoschopný sluha Cyril (dobrý Václav Sloup), Vokův purkrabí Tataus (Alois Müller), ochmelka a Vokův hofmistr Smrk (Jaroslav Moučka), či členky rozlehlého Vokova fraucimoru Madlenka (Stanislava Bartošová), Zuzanka (Julie Jenšíková), Aranka (Helena Lišková), Babeta (Daniela Pokorná), Dorotka (Eva Lorenzová), Aloisie (Petra Nohová), Albína (Jiřina Pechová), Belina (Marcela Pešinová), Aida (Eva Trejtnarová-Hudečková), Osifa (Taťána Unkurovová), Hilda (Jana Posseltová) a Uršula (Hana Vítková). V rámci zachování rodu se lidé dobrovolně zbavují svobody a lezou do chomoutů. A pokud jste zadlužený aristokrat, je svatba jednou z mála možností, jak se dostat ze svízelné a svazující situace. Film nepatří mezi klenoty, ale stále jde o příjemnou zábavu, která se pokouší ukazovat historii z té veselejší, radostnější a živočišnější stránky života.