tomtomtoma

Vynikající psychologické drama, kde tísnivý pocit strachu a všudypřítomné smrti vládne nad všemi lidmi. Strach je v hlasech slov, je v ostýchavých úsměvech, je v pohybech paží, je ve zvucích kroků na dlažbě chodby, je v očích a v slzách, je v salvách střel, je v hlášení místního rozhlasu, je za otevřeným oknem, je v nově vyrobených bednách i za neprůhlednou plentou nákladních automobilů smrti. Odpor není, jen strach a krutá pomstychtivost a nadvláda zlomyslné touhy ubližovat. Snad jediné lze vytknout: tolik detailních záběrů na nešťastnou a uslzenou tvář Brejchové rozhodně není předností, ale již začínajícím vydíráním. Hlavní postavou je klasický filolog a gymnaziální profesor latiny Málek (skvělý František Smolík) se svým posláním, vyšším principem morálním a vyjadřovaným nesouhlasem teroru hrůzy a strachu. Hlavní ženskou postavou je studentka Jana Skálová (zajímavá Jana Brejchová) se svojí romantickou nákloností, hledáním marnosti nad nejasnou skutečností, žalem a slzami. Jsou zde tři nešťastníci s přetrženou nadějí: vynikající student z nuzných základů Vlastík Ryšánek (zajímavý Ivan Mistrík), jeho věrný druh Karel Moučka (Alexandr Postler st.) a trémista František Havelka (Jan Šmíd). Je zde učitelský stav, který je zaskočen a šokován během událostí: svědomitý pan řídící (sympatický Bohuš Záhorský), ochotný a laskavý profesor Vondráček (zajímavý Radovan Lukavský), vystrašený a porobený němčinář Richter (dobrý Václav Lohniský), či starý a zásadový češtinář Vandas (Gustav Hilmar). Je zde strana zla, která si uspokojeně libuje v nastolené atmosféře strachu, v páchaných křivdách a v převaze své nadvlády: kultivovaný vůdce gestapa v městečku a vrchní komisař Worlitzek (dobrý Hannjo Hasse), sadistický gestapák Wolf (zajímavý František Pálka), bezzásadová sekretářka u gestapa Kebrdlová (Nora Hauffová), obuvník a pomstychtivý kolaborant Alois Zajíček (skvělý Rudolf Hrušínský) a jeho stejně bezcharakterní syn (Jiří Kodet). Z dalších rolí: Vlastíkova upracovaná a nešťastná matka (zajímavá Marie Vášová), Janin k smrti vyděšený otec a advokát (dobrý Otomar Krejča st.), spolužák nešťastníků s otázkou bez odpovědi Honza Horák (sympatický Petr Kostka), Františkův otec a berní úředník (Bedřich Prokoš), či Karlův otec a truhlář (Vladimír Hlavatý). Smrt se skrývá za uraženou ješitností. Strach je všudypřítomný. Hrůza se kochá svojí mocí, svojí převahou a všeovládajícím strachem.

Je to velice příjemná a téměř k dokonalosti dovedená satira na pokryteckou morálku ctihodných měšťanů. Nezáleží na tom, jaký je skutečný stav věcí. Záleží na tom, jak se věcí jeví širokému okolí. Nezáleží na tom, že se nejedná spravedlivě a se ctí. Záleží na tom, že se udržuje společenská vážnost a významnější veřejné postavení bez poskvrny. Lidé si nikdy nebyli rovni. A tak se rozehrává herecký koncert, kdy se pletichaří, zneužívá se důvěřivosti obyčejného lidu, ostentativně se dává najevo vysoké společenské postavení, lakotí se, udílejí se rozkazy na všechny strany a odmítají se osobní zodpovědnosti za vzniklé situace. Obyčejný člověk byl vždy proti majetnější vrstvě v nevýhodě. A přesto i při takto rozdaných kartách může ze třenic vyjít s malým vítězstvím. Hlavní postavou je ctihodná paní Dulská (skvělá Zdeňka Baldová), nejvyšší vládkyně v domě i ve vlastní rodině, která lpí na společenské vážnosti rodiny. Ve jménu rodinné prestiže je schopná intrikovat s neobyčejným důvtipem, aby s přísným výrazem vyžadovala morálku od všech zúčastněných. Nesnese žádný odpor, komanduje vše a pečlivě hlídá všechny vnější znaky. Mezi další výrazné postavy patří její syn Zbyšek (dobrý Vladimír Ráž), kterému dělá největší radost lamentování matky. Pokouší se o vzpouru proti zavedeným pořádkům, ale pohodlný život se opouští jen velice obtížně. Dále je zde nová služka rodiny Hanka (příjemná Marie Tomášová), která je paní velitelkou vmanévrovaná do nezáviděníhodné pozice. Ta ji sice trvale poznamená, přesto z ní dokáže vyjít s vítězstvím a převahou. Je zde neteř Dulské Juljaševičová (elegantní Vlasta Fabianová), která se ve vlastním zájmu dokáže zapojit do běhu událostí s neobyčejným zápalem, aby se dosáhlo cíleného výsledku. A jsou zde dcery ctihodné paní Dulské: naivní a romanticky čistá duše Mela (sympatická Jana Brejchová) a rozmazlená, panovačná a škodolibá Heša (zajímavá Alena Martinovská). Z dalších rolí: trpící a mlčenlivý pan rada Dulský (Bedřich Vrbský), Hančina ochotná kmotra Tadrachová (Jiřina Šejbalová), či odkopnutý nápadník a voják Jašek (Luděk Munzar). Ano, morálka lidí je věčné téma. Puritáni se jí ohánějí s každým slovem i každým pohybem svého těla. Ale hlasitě jí vyžadují pouze od druhých, pro sebe nemohou mít tak přísná měřítka, když vše vykonávají ve jménu morálky. Pokrytectví stále vládne světu. A toto je rozkošné dílo.

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí.

Kriminálku jsem v tom nenašel. A nenašel jsem v tom ani kvalitní drama. Snad jediné konstatování těch několika chvalozpěvů, se kterým mohu alespoň částečně souhlasit, je to o éthosu jako ideálu odpovědného mravního jednání. Byť je trochu pokřivené. Je to hodně naivní, občas i přihlouplé a ideálem je počínající kolektivizace. Osobně nevidím nic hrdinného na prvních osídlencích vykastrovaného pohraničí. Když se naskytne možnost vlastnit hospodářský majetek i s polnostmi a dobytkem, tak jen prostoduchý nemajetný člověk takovou příležitost nechytne za pačesy. Osobní vlastnictví jim ovšem nevydrželo navěky, však i ta kolektivizace zemědělského hospodářství je zde zaslíbenou metou. Němci nemohli mít po skončení druhé světové války jinou vizitku, než jako proradné vraždicí bestie. Vždy je jednodušší označit obětního beránka za společného nepřítele, jehož vina může stmelit všechny znesvářené na krátký čas. Hrdinou příběhu, a to v doslovném slova smyslu, je Václav Pavlas (J. O. Martin). Je to zelinář, a proto musí vědět o zemědělství vše. Je nejagilnější ze všech nových osadníků, neváhá každého přesvědčovat osobním příkladem. Je to vskutku ryzí předobraz příkladného budoucího komunisty, který každému ochotně pomůže radou i činem. Jeho žena Mařenka (Jarmila Kurandová) dokáže překonat počáteční nedůvěru v neznámé prostředí a stává se oporou hlavy obce. Jejich syn Josef (Rudolf Hrušínský) je skvělým obrazem svého otce a nadějným následovníkem. Dědeček (Bohuš Záhorský) je napůl hnidopich a napůl ztřeštěnec. Nepřítele vlasti nalezneme v jediném představiteli německé národnosti v podobě úskočně příchozího správce pily (Jan Pivec). Veskrze příjemně působí dvojice nováčků v zemědělství Jarda (Karel Effa) a Lojza (Lubomír Lipský st.), kteří musí být pochopitelně veřejností odsouzeni jako darmojedi a lenoši. Jsou zde zastoupeni i pravověrní, kteří poslušně následují svého moudrého vůdce: Hrianka (Andrej Bagar) a Konečný (Jaroslav Vojta). Jsou zde i názoroví odpůrci, kteří jsou prezentováni jako škůdci kolektivizace a pokroku: hostinský Matějiček (Antonín Holzinger), Havel (Vítězslav Boček), či manželé Komínkovi (Václav Kyzlink a Světla Amortová). Z dalších rolí: Havlova žena v očekávání (Věra Kalendová), šikovná servírka městské vinárny (Dana Medřická), svědomitý příslušník SNB Hrubý (Vladimír Hlavatý), či úplatku lačný úředník (Gustav Schönbach). Nakonec správná cesta vědomí, svědomí, družby a spravedlnosti pracujícího lidu slaví své zasloužené a očekáváné vítězství. Je to naivně výchovné a účelové. Čemu z toho mám zatleskat?

V české literární tvorbě lze nalézt mnoho inspirací k začátkům vlastní filmové tvorby. Navíc tuto adaptaci povídky Jana Nerudy je možné považovat za zdařilou. Kulisy mnohovrstevného malostranského domu jsou zdařilé k popisu každodenní všednosti i výjimečnosti života jeho obyvatelstva. Každý má své plány, každý má své touhy a ambice, o kterých sní, nebo je s větším, či menším nezdarem probouzí k životu. A na povrch s lehkým a nesmělým zaťukáním i s rozšafným halekáním vystrkují hlavičky rozmanité lidské vlastnosti i jednání. Obzvláště ve jménu lásky. Ta je opětovaná, objevovaná, stydlivá, bojácná, vzývaná, vypočítavá, dychtivá, domlouvaná, čistá i rezignovaná. Ale je zde i závist, hamižnost, povýšenost, škodolibost, ochota, přetvářka, radost, strach, odhodlání, klevety a smrt. Celá pestrobarevná mozaika lidského společenství na jednom dvorku, na pavlači, za každými dveřmi i v korunách střech nad tím veškerým mumrajem a pachtěním za šťastnějším zítřkem. Ústřední postavou je Václav Bavor (sympatický Jaromír Spal), mladík se vzletným očekáváním velikosti života. Jeho rodiče (Jaroslav Průcha a Jarmila Kurandová) jsou prostí a pracovití lidé, kteří přejí svému synovi lepší budoucnost. Majitelem a domácím všem je úředník Eber (dobrý František Kreuzmann st.), pro něhož je jedinou skutečnou radostí jeho mazlíček špaček. Ten jediný mu dodává sílu před skutečným vladařem domu, jeho manželkou (dobrá Světla Svozilová). Ale kdo si vezme jejich dceru Matyldu (Blanka Waleská)? Snad ten ctihodně vypadající oficír Korzineck (dobrý Miloš Nedbal)? Jsou zde také Lakmusovi: on (J. O. Martin) je dobrák i bručoun, ona (Meda Valentová) především láká do osidel podnájemníka pro svoji Klárku (půvabná Jana Romanová). Další obyvatelé domu: nešťastně zamilovaný JUDr. Loukota (Karel Höger), šťastně zamilovaná Josefínka (půvabná Zdenka Procházková), nenasytná hostinská Řeřichová (Anna Melíšková), či lásku objevující Márinka (Jiřina Krejčová). Z dalších jsou zde lidé z císařského úřadu, jako Václavův kamarád František (Jaroslav Mareš), samolibý Rotnágl (Václav Švec), neochotný rada (Bohuš Záhorský) a nadutý ctihodný představený Hofrat (Karel Dostal). Nutné je doplnit důsledného lichváře Menkeho (Stanislav Neumann) a váženou i škodolibou známou paní domácí Sieglovou (Ema Hrubá) s dcerou Marií (Jiřina Steimarová). Jeden celý svět v jednom celém domě na dosah v celé jejich cti i v ozvěnách méně počestného jednání. Sny se mají uskutečňovat.

Zdráhal bych se s označením tohoto snímku jako válečného dramatu. Spíše jde o přímé dopady, které mohou hrůzy válečného konfliktu na druhé straně zeměkoule vyvolat na obyčejných lidech z obyčejného amerického průmyslového městečka a jejich blízkém okolí. Nakonec zůstává pouze falešný pocit vlastenectví. S hořkou příchutí beznaděje a mučivou otázkou o smysluplnosti. Jde o umně a zdařile natočený film, kde můžeme obdivovat oslavu radosti života i jeho pád do zatracení a ztráty hnacího motoru do opětovných výšin a průměru obyčejného života. Hlavní postavou je mentálně odolný jedinec Michael (dobrý Robert De Niro), který se sice vrací zpět, ale zatížen výčitkami svědomí. Vědomí toho, že nic už nebude takové jako dříve, je velice deprimující pocit. A tak v lovcovi vyhasla touha po dalších trofejích a ze všech sil se pokouší zachránit zbytky obvyklosti z minulého stavu věcí. Dále je zde Nick (skvělý Christopher Walken), přívětivý mládenec, jehož volání o pomoc nenalezne shodou nešťastné náhody svého adresáta. Stává se z něj hráč, který čeká na jediný čistý výstřel. Třetím do party válečných dobrodruhů je Steven (zajímavý John Savage), který si zpět přiváží trvalé tělesné vzpomínky z cesty beznaděje. Hlavní ženskou postavou ve vedlejší roli je Linda (sympatická Meryl Streep), která dychtí alespoň po částečném naplnění svých představ o pokračování života. Z dalších postav jsou zde přátelé: vztekající se Stan (John Cazale), dobrácký kuchař John (George Dzundza) a bezstarostný Axel (Chuck Aspegren). Z dalších stojí za zmínku Stevenova novomanželka Angela (Rutanya Alda) a obchodník s hazardem nejhrubšího zrna Julien (zajímavý Pierre Segui). Americkými vlastenci mohou býti i členové rusko-litevské diaspory. Pravoslavná křesťanská církev bude mít vždy svůj podmanivý půvab pro svoji radostnou oslavu života ve víru veselosti svatební oslavy. Zalesněná horská krajina dokáže dodávat sílu k žití a harmonii duše. Ovšem kde lze najít lidskou duši a víru, když se smysl života ztratil v džungli strachu válečného konfliktu?

Nebudu se pouštět do dlouhého rozboru o manipulaci veřejnosti a jednotlivců a kam až sahá, neboť by se ze mě mohl poměrně rychle stát paranoidní schizofrenik. Už tak mě občas přepadne menší stihomam. Veřejnost byla, je a bude i nadále manipulovaná každý den. Přeci, když to píší v novinách a vysílají v televizi, tak to musí být zaručená pravda. A my věříme, bijeme se v hruď za uctívanou pravdu, neváháme se za pravdu rvát a zapojovat se vlastenecky do ozbrojených konfliktů. Když ponecháme stranou přemítání o celkové smysluplnosti tohoto filmu, tak nám zůstává příběh, který má spád, trochu mystického tajemna a nevyřčené skutečnosti, plíživý strach, nějakou tu emoci a zatvrzelý souboj jednotlivce o vlastní osobní svobodu. Už samotný předzačátek příběhu je více než stylový a snad i úchvatně mrazivý. Hlavní postavou příběhu je Roy Tucker (solidní Gene Hackman). Dostává nabídku, kterou nelze odmítnout. Dostává nabídku, která se musí zavrhnout. Rozhodující jsou okolnosti, přísliby, odměny, touha, ale i strach, rozhořčení a víra v sebe sama. Dostat se jednou do zorného úhlu vševidoucího oka nad námi je zárukou vazalského až otrockého vztahu. A existuje snad nějaká cesta ven z bludného kruhu přetvářek, umné manipulace a vyhrožování? Z dalších postav: Royova věrná, šťastná i vyděšená manželka Ellie (Candice Bergen), relativně slušný a racionální řídící muž Tagge (příjemný Richard Widmark), Royův spolunocležník z trestnice Spiventa (Mickey Rooney), arogantní velitel operace Ross Pine (Edward Albert), loajální člen organizace generál Reser (Eli Wallach), ředitel věznice Ditcher (Ken Swofford), či Royův nešťastný právník Schnaible (Ted Gehring). Věci nemusí být nutně tak, jak se na první pohled jeví. Občas nás osud dokáže semlít obtížně uvěřitelným způsobem. Ale je to skutečně osud? Kafka byl jedinečný.

Jedna z těch povedenějších mystifikačních dramatických her, která dokáže trvale udržovat napětí. Ten strach z neznáma a ta touha bojovat, a přitom nevědět proti čemu a proti komu, jsou cítit v průběhu celého příběhu. Při hlubším zamyšlení se může zdát běh událostí snad i nemožný, ale není to něco, co by ubíralo filmu na jeho působivosti u diváka. Ba právě naopak. Je to hříčka, kde se pomalu sbírá jeden střípek za druhým, aby se všemožným způsobem pokoušela sestavit celá představa příčin a pohnutek a pravého stavu věcí. Světla barev se občas rozsvítí, aby se v jediném okamžiku zlomyslným mávnutím života opět skryla ve tmě hádanek a mučivé nejistoty. I ten závěr je spíše mlhavé problesknutí, než jasné zobrazení. Konečný výsledek je udělaný chytře, navíc podané se začátkem těch největších hrůz semitské rase. Hlavní postavou je Robert Klein (dobrý Alain Delon), bohatý mladý muž z katolické rodiny se slabostí pro umělecké předměty a krásné ženy. Příchozí poťouchlá záhada a válečná okupace Francie ho přinutí pátrat s veškerým úsilím i důvtipem. Zdánlivě se přibližuje ke svému cíli odhalení, tajemno ho pohlcuje více a více, to ho přivádí do stále horečnatější snahy o odkrývání. I když ho stále pevněji začíná obkličovat faktor nebezpečí, jeho touha po rozluštění je tak silná, až ho přivede na to nejméně očekávané místo. Na místo v symbolu běhu ještě záhadnější a děsuplnější vyústění situace. Ženy jsou elegantní, záhadné i hravé. Je zde Robertova přítelkyně Jeanine (půvabná Juliet Berto), dráždivá šlechtična Florence (šarmantní Jeanne Moreau), lehce žárlivá a vdaná Nicole (Francine Bergé) a tajuplná dívka mnoha jmen Isabelle, Françoise i Cathy (půvabná Francine Racette). Z dalších rolí: domovnice záhadného místa (zajímavá Suzanne Flon), zámecký pán Charles (Massimo Girotti), Robertův přítel a právník Pierre (solidní Michael Lonsdale), Robertův starý otec (Louis Seigner), či židovský prodejce obrazu (Jean Bouise). Druhá světová válka je kulisou, která začíná roztahovat svá chapadla strachu, nejistoty a hrůzy. Poklidný život v hojnosti může být narušen jemným a nepatrným zaťukáním zvenčí a palčivou touhou po nalezení pravdy. Napětí se rozbíhá vstříc svému přepsanému osudu.

Obsah filmu zdál se být lákavý, když se na jeho obalu skvěl ten tučný nápis, že jde o kultovní parodii na Star Wars a Vesmírnou odyseu. Pln dychtivého očekávání věcí následujících jsem disk rozechvělými prsty vložil do přehrávače. A čekal jsem. Čekal a čekal. Ještě dobrých patnáct, dvacet minut po skončení filmu jsem čekal. Čekal jsem, jestli mi to dojde, jestli se objeví nějaká zpětná vazba, která mě uvrhne v úžas a uznalé pobrukovaní. Nestalo se tak. S úspěchem lze tvrdit, že se dostavil pouze lehký pocit bezradnosti a rozčarování. I když to také není příliš překvapující. A z čeho jsem měl vlastně být u vytržení? Z toho, jak se jeden z členů posádky nedobrovolně honí s přefouknutým a poťouchlým oranžovým míčem? Nebo snad ze svízelné situace stejného člena posádky ve výtahové šachtě? Nebo z trávení volného času vesmírných poutníků? Jak směšné! Jak smutné! A tak zůstává jen rozmluva s bombou, která trvá na svém určení. A hudba, kterou vyluzoval na prazvláštním nástroji samozvaný vůdce vesmírné posádky. Což je vlastně zatraceně málo. Čtyřčlenná posádka putovala ve svém čistícím úkolu ve složení: samozvaný vůdce Doolittle (Brian Narelle), přezíravý Boiler (Cal Kuniholm), samotářský Talby (Dre Pahich s hlasem Johna Carpentera) a Pinback (Dan O'Bannon), který se do posádky dostal omylem. Dále je zde hibernovaný velitel Powell (Joe Saunders), ochránce počítač (hlas Cookie Knapp) a několikrát vypuštěná bomba číslo 20 (hlas Adam Beckenbaugh). A tak jen zbývá doufat, že všechno odnese fosforeskující kometa, nebo vesmírný surfing do žhavé atmosféry nestabilní planety. Snad se mi to vše jen zdálo. Snad byl to jen můj halucinogenní sen. Samozřejmě ne vše se dá hodnotit pouze negativně a tvůrci si minimálně zaslouží mojí sympatii pro jejich zapálenost. Budiž světlo!

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění.