tomtomtoma

Přepsáno v květnu 2019. Černý Petr je vskutku povedeným celovečerním debutem Miloše Formana. Z nouze vykouzlil ctnost, obyčejnost obarvil poetikou, film sestoupil z výšin mezi smrtelnou každodennost a celosvětová nová vlna získala na svou stranu talentované mládí. Plošné využívání neherců sice přináší skřípání harmonického plynutí toku a strojenost tiká v protisměru, přesto je důležitější dokonalé využití nálady prostředí i času a rozverně satirický nadhled. Neméně důležitá je vizuální stránka, kameraman Jan Němeček dokázal stát uprostřed veškerého dění, prožitky se podávají z první ruky, všednost se píše ve slokách a po liniích romantického básníka, opěvuje se pomíjivost života a vzpomíná se na vlastní rozpaky mládí. Černý Petr je vzdorem nastupující generace, vyhraňuje se proti zavedeným tradicím i principům, hýčká si jiná předsevzetí, nebojí se provokovat s úsměvem na duši. Hlavní postavou nejistého a hledajícího dospívání je Petr Vaněk (zajímavý Ladislav Jakim), nezajímavý učeň na socialistického prodavače. Nesmělost sužuje jeho sebevědomí a paralyzuje přirozenou schopnost přizpůsobit se všední rutině pracovního dne. Probouzející se tělesnost dokáže určit správný směr, ale zkušenosti přicházejí až během cesty a v zákoutích slepých uliček. Hlavní ženskou postavou je Pavla Vrbová (zajímavá Pavla Martínková-Novotná), Petrova vrstevnice středoškolského času dospívání. Je samým centrem všech Petrových zájmů a mládí se pokouší vyrovnat se s novou životní situací. Vlastním představám navzdory. Důležitou postavou je Petrův otec (pozoruhodný Jan Vostrčil), dirigent dechovkového souboru. Synovu nerozhodnost si vykládá po svém a považuje ji za projev chuligánství. V dobré víře předkládá své rady, moudra i nespokojenost a vzájemné nedorozumění se exponenciálně rozšiřuje. Výraznou postavou je Čenda Semerád (dobrý Vladimír Pucholt), schopný zednický učeň, toužící po uznání. Je dalším příkladem těžkosti mládí, přizpůsobující se dospělému vidění světa. Každý nepatrný náznak úspěchu je nutné zviditelnit do šíře. K výraznějším postavám patří také Zdeněk Kudrnáček (příjemný Zdeněk Kulhánek), Čendův kamarád ze zednického učení. Je svědkem sbírání odvahy svého druha, přesto si hlavu žádnou starostí nezatěžuje. Z dalších rolí: Petrův nejlepší kamarád a zpěvák Láďa Sako (Pavel Sedláček), k Petrovi ostražitý vedoucí prodejny potravin (František Kosina), shovívavý zednický mistr (Josef Koza), velmi starostlivá Petrova maminka (Božena Matušková), podezřelý a pronásledovaný zákazník potravin (Antonín Pokorný), pečlivý inventurník obchodu (Jaroslav Kladrubský), objekt Čendova zájmu na taneční zábavě (Jaroslava Rážová), či Pavlina bývalá známost Franta Mára (Jaroslav Bendl s hlasem Josefa Abrháma). Černý Petr reflektuje potřeby své doby, vstupuje mezi obyčejné lidi, všednost zaklíná do poetické velikosti a pohrává si s dychtivým voyerstvím i malicherností lidského soužití. Aneb těžkosti dospívání nejsou proslulé odvahou a nenesou se v harmonickém souznění. Velmi výrazný filmový čin!

Sympatický pokus o netradiční téma v československé kinematografii. Díky době svého vzniku je to tendenční ve svém pohledu a pečlivém rozdělní na komunistické dobro a imperialistické zlo. Na druhou stranu je tato režimní poslušnost již obroušena a pohled na samostatný film je díky tomu snesitelnější. Co se podařilo na výbornou jsou kulisy, které přesvědčivým a věrohodným způsobem přibližují indočínské reálie. A jednoznačnou předností je i ponurá atmosféra, kterou ovládá především strach. Strach, který svazuje a vtahuje všechny bez rozdílu do hrůzy nahánějící válečné vřavy, kde se lidskost zapomíná a touží se především po životě a nalezení cesty ze světa beznaděje chaosu a smrti. Tato atmosféra strachu je všudypřítomná, připravuje každého o iluze a cynicky se vysmívá. Cizinecká legie byla vždy především místem, kde se jakýkoliv psanec mohl skrýt před světem a svědomím. Rozmanitá mozaika francouzské cizinecké legie je zdůrazněna babylonem jazyků, čímž se přidávají body autenticitě podání a vyznění. Hlavní postavou příběhu je Čech Václav Malý (zajímavý Jaroslav Mareš) ve strachu ze světa smrti a osobním nevyřízeným účtem, jehož smazání se stává prioritou a jediným smysluplným úkolem v danou chvíli. Výraznou postavou je další Čech a desátník první roty Petr (příjemný František Peterka), který opatrně a dychtivě touží po cestě z pekla a snaží se držet ochranitelskou ruku nad svým krajanem. Důležitou postavou je i Němec Gerhardt (dobrý Günther Simon) se sebevědomou duchaplností při hledání cesty ven. Poslední z výrazných postav je poručík a Němec Wolf (dobrý Hannjo Hasse) s tajemstvím minulosti a odhodláním. Z dalších postav: bezcharakterní a lačný seržant německé národnosti Storch (pozoruhodný Kurt Oligmüller), Petrův a Gerhardtův kumpán a polský harmonikář Tadeusz (Tadeusz Schmidt), všehoschopný polský hrubián Antek (Jerzy Duszynski), chladnokrevný hazardní hráč Jocker (Karel Jelínek), velitel pevnosti a francouzský major (Ladislav Chudík), či francouzský pobočník (Jami Blanc). I přes naivnější průběh děje, je tento film zajímavým počinem. Atmosféra se povedla na výbornou, a od ní se vše odvíjí.

Černý Tulipán je na prvním místě komedií. Christian-Jaque již několikrát předtím slavil úspěchy s odlehčeným osvěžením dobrodružného žánru historického ukotvení. Černý Tulipán má vše, co lze od určení tohoto druhu zábavy očekávat. Hrdina má charisma, důvtip i pohlednou tvář, ženy nabízejí půvab, udržované vnady i rozkoš náruče, odlehčení nesklouzává do trapnosti, lehkonohý sarkasmus si pohrává se slovíčky, pocity i vlastní národní historií, duel pohybů si potrpí na kavalírství, prostředí je hýčkáno hřejivou vzpomínkou na velikost minulosti času a dobro s rovností vítězí nad úpadkem aristokratické vrstvy. Navíc je tu poťouchlý kůň Voltaire. Ve francouzštině se humor stává neposedně vířivou ohňostrojovou kuličkou, ze které vystřelují záblesky slovních duelů i pestrobarevně jásavá příchuť rozverné nálady. Hlavní postavou šarmantní zábavy starého střihu je La Tulipe noire (velmi dobrý Alain Delon), postrach šlechty v jihofrancouzském Roussillonu a celého okolí. Rozdělení úlohy na Guillauma a Juliena de Saint-Preux lze brát jako rozdvojení osobnosti, přičemž ta méně ušlechtilá a přirozeně odvážnější část musí být po splnění úkolu obětována ve prospěch vyššího zájmu zásadních historických změn. Hrdina je udatný, má smysl pro spravedlnost a vyznává estetiku krásy. Hlavní ženskou postavou je Caroline „Caro“ Plantin (atraktivní Virna Lisi s hlasem Martiny Sarcey), energická dívka s revolučním zápalem na prahu nové historické epochy lidí a společenského uspořádání. Láska dělá zázraky a překonává i přirozené stavovské hranice. Důležitou postavou je baron La Mouche (velmi zajímavý Adolfo Marsillach s hlasem Michela Rouxe), generál místní policie. Je sebevědomě povýšený a požaduje prokazování patřičné úcty svému výsostnému postavení, přesto je bezradný v pronásledování a chytání fantoma strachu zdejší šlechty. Nejrozkošnější postavou taškařice je princ Alexander Grassillac Morvan-Le-Breau (velmi příjemný Robert Manuel), velitel armádního pluku, táhnoucí na pomoc své aristokratické Paříži. V každé situaci si zachovává hrdost, miluje, šermuje, vzdává hold síle okamžiku historie a zmateně nedokáže nalézt ztracený čas. Výraznější ženskou postavou je markýza Catherine de Vigogne (atraktivní Dawn Addams s hlasem Nadine Alari), nejurozenější a nejsmyslnější dáma kraje. Milostný románek s dobře stavěným hrdinou se nechce vzdát dalšího pokračování, vždyť smyslnost je naplněním. K výraznějším postavám patří markýz de Vigogne (příjemný Akim Tamiroff s hlasem Serge Nadauda), autorita Roussillonu a Catherinin ctihodný manžel. Přátelství s Guillaumem ho hřeje, hrozba lidové revoluce ho děsí. K výraznějším zde patří také Plantin (příjemný Francis Blanche), Carolinin otec a vůdce revolučních myšlenek kraje. Šlechtický původ jeho nastávajícího zetě mu přidává vrásky, ale ze zápalu pro věc to nic neubírá. Z dalších rolí: koketně hravá Guillaumova služtička Lisette (atraktivní Laura Valenzuela s hlasem Anne Caprille), či Guillaumova pravá ruka v akci dobrodružství Brignol (José Jaspe). Černý Tulipán je zábavním filmem ve starém poctivém stylu filmařské práce. Nadhled u vlastní historie a rozverně veselá nálada formy si dokáží udržet míru vkusu i radostného osvěžení. Lidé jsou příjemní, kulisy zářivé, nálada uhrančivá, humor jásavý. Černý Tulipán je příjemnou zábavou k odreagování.

Čertův mlýn je půvabně ironickou loutkovou pohádkou z českých lidových zdrojů. I ten Václav Tille alias Říha ji zařadil do své sbírky pohádek, ale Jiří Trnka dal přednost jinému průběhu, nepotřeboval slov a pro rozverně ironickou nadsázku využil hudební doprovod Václava Trojana. Trnkův výtvarný svéráz mi působí potěšení, navíc se všemi doplňky, jež vtipnou anekdotu rozjasňují do nejmenších podrobností.

Filmová pohádka Čert ví proč, vskutku rád bych ji hodnotil lépe. Pobavil jsem se u mnoha situací, herci si zachovávají důstojnost a bravurně zvládají své úlohy. Taktéž zobrazení pekelného prostředí zaujme svou černočervenou stylizací. Do vybrané koncepce, žel bohu, nezapadá samotný průběh děje. Mnohdy se zastavuje v zalknutí smíchu nad vlastnoručně provedeným vtipem, občas se bezradně potácí při hledání další cesty, někdy dokonce ztrácí pozornost v dychtivosti. Zaujmou okamžiky tvůrčího vzmachu, soudržnost kolísá a výsledný dojem zanechává představy v rozporu. Hlavní postavou je zdánlivě bezstarostný mládenec Filip (sympatický Štěpán Kubišta s hlasem Jana Dolanského). Nechává se vést větrem a sirným zápachem, a přesto jako jeden z mála má jasné plány o svém poslání. Vždy připraven bez okolků na další část své životní poutě. Hlavní ženskou postavou je Anička (pohledná Táňa Pauhofová), skromná princezna sužovaného království. Nezdravá funkčnost říše ji příliš nevyvádí z míry, prohání se po rozkvetlých loukách a trpělivě vyhlíží svého zachránce. Výraznou postavou je Apolena (zajímavá Iva Janžurová), vesele rozpustilá bylinkářka s upřímnou snahou o nastolení dobra. Nejméně schopnou postavou je Dobromil (příjemný Josef Somr), král bankrotující země. Nečinně přihlíží úplné zkáze a nalezená řešení celkovou krizi jen prohlubují. Nejcílevědomější postavou je Dobromilův ministr (velmi zajímavý Jiří Lábus), nejmocnější muž království. Jeho cíl je jasný, způsob provedení bezostyšně dravý, ale jeho plán nepočítá s možnou zákeřností omamných bylin. Nejdůmyslnějším protivníkem spořádaného života je Lucifer (pozoruhodný Csongor Kassai s hlasem Oldřicha Kaisera). Pozvolna a nenasytně svírá ve svých drápech zvětšující se území vlastní nadvlády, sbírá urozené lidské duše a ukájí svůj chtíč v bezmocnosti obyčejného lidu. Rozkošnou postavou je čert Urugal (zajímavý Pavel Liška), retardovaný Luciferův bratranec a sebevědomě přímý královský nápadník. Výraznější postavou je také Kvido (Ivan Shvedoff s hlasem Tomáše Valíka), aneb kterak se lenoch za přispění náhody a jemné manipulace může k absolutní moci dostat. Z dalších rolí: ministrova oddaná a nešťastnou náhodou okouzlená manželka Matylda (velmi zajímavá Eva Holubová), vysmívající se králův šašek (příjemný Boris Hybner), králův věrný sluha (sympatický Lubomír Kostelka), v neškodného blázna přeměněný neurvalec Koloděj (zajímavý Václav Koubek), jeho nad situací vzteklá manželka Róza (příjemná Barbora Hrzánová). Luciferův spolehlivý výkupčí dřeva a prohnaný čert Azarach (zajímavý Zdeněk Suchý), či zfetovaní čertiska (Jakub Kohák, Petr Čtvrtníček a Mikuláš Lubomírský). Herecké výkony a všeobecně rozverná nálada potěší, rozbředlý scénář spíše zklame. Přesto si lze pohádku bezstarostně vychutnat a příliš o ní nepřemýšlet.

Přepsáno v červnu 2018. Červená pustina je Antonioniovým nejstylizovanějším filmem, z pohledu filmové estetiky jde o lahůdku. Neodbytný pocit odcizené osamělosti zde dosahuje svého vrcholu. Technologický pokrok je v přímém kontrastu se životem a jeho podstatou. Obé se navzájem vylučuje a popírá a nepřizpůsobivost zvyšuje intenzitu izolovaného ticha. Vývoj lidského společenství kráčí ve znamení pohodlí a blahobytu s ohlušující pompou, struktura samotného života je depolarizována. Lidské teplo se smrskává do uspokojení chtíče. Chladná náruč nedokáže ukonejšit rozervanou duši, výkřik strachu zoufalství se ztrácí v hustém oparu neschopnosti komunikace. Hledá se pohřešovaný a zapomenutý smysl, nachází se pouze rozpaky, nepochopení a shovívavé mlčení. Pokrok si lebedí v pohodlí a lidská duše chátrá. Hlavní postavou intelektuální filmové estetiky je Giuliana (šarmantní Monica Vitti), nejztracenější duše ravennského rozvoje. Snaží se pochopit svět kolem sebe, snaží se nalézt pevnou půdu pod nohama. Ze všech svých sil se snaží přizpůsobit a nachází jen vysilující prázdnotu a prodlužující se tóny mlčení. Hlavní mužskou postavou je Corrado Zeller (zajímavý Richard Harris s hlasem Giuseppe Rinaldiho), lehčí forma ztracené lidské duše. Pocit intimní osamělosti řeší formou změny míst a rozpor s realitou nikdy nedosahuje zhoubného sebedestruktivního tvaru. Citová prázdnota není nepřekonatelnou bolestí. Výraznější postavou je Ugo (zajímavý Carlo Chionetti), Giulianin úspěšný manžel, který bezradně přihlíží tápání své chotě. Z dalších rolí: lehce úlisný Ugův úspěšný přítel Max (Aldo Grotti), jeho lehce bezstarostná manželka Linda (Xenia Valderi), lehkomyslná kamarádka Emilia (Rita Renoir), Giulianin a Ugův malý synek Valerio (Valerio Bartoleschi), pracovní nabídkou oslovený pracovník teleskopu (Giuliano Missirini), jeho skromná a věrná manželka (Lili Rheims), či dívka z pohádky (Emanuela Paola Carboni). Červená pustina je nejstylizovanějším filmem Michelangela Antonioniho. Obrazové kompozice jsou utkány z omšelosti a červené barvy, symbol zde našel své přirozené prostředí. Červená pustina je obrazem zkázy lidské duše. Osamělost se zahání dobrodružstvím, nebo jeho příslibem. Realita deformuje city a pocity, Červená pustina je voláním strachu vnitřního světa člověka, ztraceného v odosobnění. Červená pustina je intelektuální strachem a duševním vyčerpáním realitou.

Se Stendhalovým románem Červený a černý jsem se setkal během školní výuky v rámci povinné četby a nebyl to nudně strávený čas. S touto filmovou adaptací literárního díla mohu být spokojen díky představiteli hlavní role, který jednoduše a velkolepě zároveň dokázal přiblížit tuto postavu divákům zřetelněji a zvráceněji v celé její kráse i hrůzostrašnosti. Hlavní postavou je mladík Julien Sorel (skvělý Gérard Philipe), muž prostého původu s jasným záměrem, který míří na vrchol k bezstarostnému životu. Urozenou a bohatou vrstvou pohrdá a nenávidí jí, a přesto se každým svým skutkem pokouší do ní nastálo nakročit. Zakořeněná nenávist má své falešné ideály a modly, přesto je hnacím motorem obyčejná závist a zapšklost. Tato vnitřní rozpolcenost zanechává na hlavní postavě trvalé následky a jeho činy se stávají bezohlednějšími, zvrácenějšími, pokrytečtějšími i pomstychtivějšími. Závist žene na vrchol, závist žene k pokořování urozenějších, závist stravuje svého nositele chtíčem a marností, závist se mění ve strach, závist se mění ve zločin, závist je destruktivní pro svého nositele i jeho okolí. První hlavní ženskou postavou je starostova manželka a paní de Rénal (šarmantní Danielle Darrieux), která uvěří všem těm sladkým slibům a podléhá tomu lákavému svádění, aby věřila v lásku a prožívala očistec pokoření a znesvěcení. Zůstává pouze hořkost, samota a stud. Druhou ženskou hlavní postavou je markýzova dcera Mathilde de La Mole (půvabná Antonella Lualdi), která podléhá rafinovaně lstivému vábení bezcharakterní lidské zrůdy, která štve a rdousí a zanechává za sebou zkázu, bolest a zatracení. Z dalších rolí: Mathildin otec, otevřený, důvěřivý i tvrdý markýz de la Mole (Jean Mercure), zneuctěný liberální starosta pan de Rénal (Jean Martinelli), Juliánův rozčarovaný duchovní rádce a učitel abbé Pirard (Antoine Balpêtré), Rénalova odmítnutá mladá služka Elisa (půvabná Anna-Maria Sandri), další znechucený Juliánův duchovní pomocník a vedoucí abbé Chélan (André Brunot), vstřícný Mathildin bratr Norbert de La Mole (Mirko Ellis), či prostý, hrdý a čestný Juliánův otec (Alexandre Rignault). Na ambiciózních cílech jednotlivců není nic špatného, pokud nezanechávají po sobě pouze zhoubnou destrukci. Závist a zášť nejsou dobrými průvodci životem, svádí ze správné cesty a vedou krvavou cestou do záhuby a věčného utrpení. Talent je nespornou výhodou v životě, ale musí se používat tím správným způsobem. A Gérard Philipe exceluje.

Červený balónek je rozkošným příkladem, že k vytvoření působivého filmového díla je zapotřebí především důvtip, fantazie a hravost. Není nutné mít ve filmu exploze, nebo těžká duševní rozpoložení. Nádherná dobrodružství lze prožívat i s nafukovacím balónkem. Červený balónek rozsvítí všední den, trpělivě čeká na svou chvíli, kdy do tváře malého chlapce vtiskne radost a prostý a uvolňující pocit štěstí. Červený balónek je rozpustilým uličníkem, laskavým kamarádem, hravým společníkem i přátelským kumpánem. Dráždí morouse a chlapeckou rivalitu. Potěšením jsou obrazy, které hladí poletující balónky i nadšené líce diváků. V kameře je celá ta lehkost, přívětivost a vroucnost tohoto díla. Kamera si hraje, převrací a pošťuchuje. Vítězem jsou balónky. A laskavost! Červený balónek je hravá láska k životu! Červený balónek je filmová báseň, která umí majestátně opěvovat všechny malé krásy života.

Pamatuji si, když jsem na tento britský sitcom poprvé narazil. Bylo to čistě náhodou před dvaceti lety na druhém programu České televize. Vyvalil jsem oči a bavil se neočekávaným. Naposledy jsem shlédl všech osm sérií, když jsem ležel s polámanými žebry, nemohl se hýbat a každý smích mi zároveň připomínal tu bolest v mém žebroví. Smál jsem se hodně a často (především prvních pět sérií). A potom, že bolest nelze přecházet s úsměvem! S hravým nadhledem se odehrává příběh posledního přeživšího člověka ve vesmíru, jež jmenuje se Dave Lister (dobrý Craig Charles). Je to muž se závislostí na indické kuchyni. Snad největší předností tohoto seriálu je složení hlavních hrdinů, parta neznalců, zbabělců a ignorantů s narcistickými sklony. Úžasný je především panovačný hologram Arnold Rimmer (skvělý Chris Barrie), kterého nebere vážně snad ani on sám. Čtveřici doplňuje marnivý Kocour (Danny John-Jules), který se postupně a téměř až bolestivě začleňuje do systému práce, a rozpolcený android Kryton (Robert Llewellyn), samolibý všeználek milující domácí práce. Z dalších rolí: lodní počítač Holly (nejdříve a nakonec Norman Lovett, mezitím Hattie Hayridge) se svérázným přístupem ke všemu dění, bývalá Listerova přítelkyně Kristine Kochanski (Chloë Annett) na poslední dvě série, a nešťastný kapitán důlní vesmírné lodi Červený Trpaslík Frank Hollister (Mac McDonald). Nejsem znalec zlidovělých hlášek a ani nebudu vyzdvihovat nějaký díl. Tento sitcom je určen k zábavě, k odreagování, ke zlepšení nálady, k otevřenému a upřímnému smíchu. Tohle vše jsem od něj pokaždé dostal, tohle vše od něj budu požadovat i nadále. Kde jinde načerpat tolik svižné sebeironie a vtipné satiry?

Česká soda je fenoménem své doby, kdy z naděje a čistého nadšení po příchodu kapitalistické demokracie byla vytvořena jedinečná společenská nálada a na svět přišlo mnoho zajímavých filmových a televizních projektů. Jméno Fero Fenič, nejdůležitější postavy v pozadí, je zárukou kvalitního a nevšedního zážitku. Nejvýraznější osoby, utvářející celkový rámec a duch zábavy, jsou Petr Čtvrtníček a Milan Šteindler. Humor se odráží v specifických šlépějích jimi prosazovaného druhu vtipu a vynalézavosti. Černý humor a provokativní společenská a politická satira nejsou vybíravé ve svém cíli a poslání a neušetří žádnou orientaci, pohlaví, či vyznání. Vedle důmyslných a úchvatných vstupů je přítomno i několik pokleslostí, které snižující celkovou úroveň. Postupem času se tato hluchá místa vytrácela, ale nikdy nezmizela úplně. Petr Čtvrtníček bude vždy synonymem neurvalého televizního reportéra a moderátora zpráv a aktualit, dvojice Milan Šteindler a David Vávra zase svéráznou metodou vyučují německý jazyk v nejpraktičtějších situacích. Bez zábran a bez slitování. Z dalších osob: původní moderátor zpráv Vlastimil Zavřel, původní asistentka moderátora Viktorie Kafková, moderátor jednoho dílu Petr Vacek, výrazný reportér Vlado Štancel, loutkovodič Bohumil Klepl a mnoho a mnoho dalších, kteří svým malým kouskem přispěli do pestrobarevné mozaiky nemilosrdné společensko-politické satiry. Občas je zapotřebí znát dobové reálie, ale i bez těchto vědomostí jde o ztřeštěnou zábavu a na svou porci pobavení si přijdou i závistiví škarohlídi. Uráží, popichuje a vládne světu, kde každá situace i čin mají svoji reflexi nadhledu a odlehčení i znevážení. Ta specifická doba se již nevrátí a osobitý pořad Česká soda s nostalgií připomene čas naděje a radostného nadšení ze života.