imf

V Denzelových permanentně vypitých očích, které korunují jednu z nejlepších leteckých havárií od dob United 93 (ano, je to bizarní pochvala), čujete už od začátku průšvihovou spirálu, která smrdí dvanáctiletou whisky. V ukázce jsme, jak už je u Zemeckise obvyklé, viděli úplně všechno, takže přes ten slalom očividností by jeden skoro přehlédnul, jak se nám tu Denzel snaží a místo procedurálního thrilleru pro milovníky Leteckých katastrof na čt2 servíruje studii pokročilého alkoholika, který promile gumuje kokainem. Na tenhle film musíte mít náladu (a tím nemyslím hladinku), protože jedině tehdy vám ta rána do černého v závěru nepřijde ani příliš předvídatelná, ani neférová. Prostě tam tak jemně sedne, jak když se Jim Beam rozvalí na kostky ledu.

Kdo viděl Sašův Anvil, toho pravděpodobně nepřekvapí, že má všechny dokumentární esa v rukávu už od první minuty a nelekne se ani korpulentního Hitchcockova ega, ani potřeby načrtnout iluzi starého dobrého Hollywoodu. Obojí mu vychází tak nenuceně, že si dobrou půl hodinu odmítáte připustit, že se vlastně nic zajímavého neděje. Fanoušci Hitche, koupelen a kultovního hudebního podkresu mají samozřejmě výhodu, ale pokud vyloženě nemáte potřebu lézt Almě a Alfredovi pod peřinu, čeká vás jen oživlá Wikipedie, zpestřená přepálenými rtěnkami a třípatrovým výrony kadeřnického umu. A čím víc v Hitchcockovi vidíte, tím víc vám to přijde prázdné (jinými slovy Douglasovo hodnocení plně chápu).

Obsazením Cruise ten film jemně surfuje na hraně parodie, ale McQuarrie umí natočit přestřelku, bitku i výstřih Rosamund Pike dostatečně přesvědčivě, aby člověk neměl pocit, že kouká na televizní inscenaci od ejdž-bí-ou. S přibývajícími díly by to mohl být roztomilý maják politické nekoreknosti, s hrdinou, který svým životopisem evokuje Jacka Bauera nebo osmdesátkové postavy Stevena Seagala. Škoda, že kvůli ospalým tržbám zůstane jen u jednoho výstřelu, ale alespoň má hezkou ozvěnu. (70%)

Wiseman nabízí parádní řemeslo (takže už se nemůžu dočkat až mu přiklepnou něco opravdu zajímavého), ze svojí ženy na plátně vyrábí terminátorku, která v podstatě zastíní jak Farrella, tak nevýraznou Jessicu Biel, ale absolutní prim naštěstí hraje výprava... ten rozpočet se bude jen těžko vybírat zpátky, ale máme díky němu dost vizuálních nápadů a hračiček, aby to udrželo naši pozornost od veleprůměrného scénáře. Kurt Wimmer naštěstí víc opisoval z originálu, takže jeho prokletá fantazie překáží jen občas. Total Recall je typickým hloupým blockbusterem, oproti Verhoevenově verzi mu chybí nadsázka, ironie a čvachtavé organické efekty. Na druhou stranu se jen těžko můžete trefovat do jeho akčních scén, technického zpracování a hereckých výkonů. Nic z toho neurazí a Wiseman hrne svojí káru napříč dvouhodinovou stopáží tak urputně, že mu stejně podlehnete. Zbytečných, ale přesto příjemných a opakovatelných sedm z deseti.

Příliš mnoho trumfů v Nolanových rukou, ze kterých se pak sype nejen Gotham, ale celý ten pečlivě budovaný domeček z karet. Druhá půlka sleduje nejen Banea, ale i Nolana, kterak se opájí svou mocí. Všechno mu vychází, nikdo ho nedostane a pýcha, jakkoliv zasloužená, prostě předchází pád. V tomto případě jen o pár schůdků pod pódium dokonalosti, ale i tohle zavrávorání mnohé zamrzí. Batman opět vládne komiksovému nebi a navíc dává DC do ruky okovanou rukavici. Všechny marvelovky jsou oproti dějové šíři (a občas, bohužel opravdu jen občas, i hloubce) batmaní trilogie pouze hodně barevnými hračkami. Je s nimi legrace, ale jednou z nich prostě vyrostete. O to větší jsou ovšem nároky na to, co přichází po nich...

Roztomile béčkové, přesně v tom stylu, který od Bessona očekávám. Poklony Carpenterovi jsou tu blbuvzdorné, Pearcovi lezou svaly z trička a hlášky práší od huby, Maggie Grace to sluší i s ropnou skvrnou na hlavě a pobíhání po vesmírné věznici uteče tak rychle, že si ani nestačíte všimnout dialogové hlušiny. Podobné relaxy by měly být v době vymírajícího videotrhu v kinech povinně alespoň dvakrát do měsíce.

Lituju těch dětí na školních představeních, co to budou muset přetrpět. Mám pocit, že v psané učebnicové formě je to snesitelnější, i když mi pořád není úplně jasné, jak se Nikolaevovi něco takového povedlo.

Pravděpodobně existuje docela dost pornofilmů s lepším scénářem i pohlednějšími herečkami, ale těžko mají tak rozpustilého režiséra. Snyderův vlhký sen maskovaný za girl power poselství ovšem svou přepálenost nikdy nesehraje tak přesvědčivě, abyste poznali, jestli si z vás dělá legraci nebo to myslí vážně. Báječné řemeslo bez špetky osobnosti tak začne nudit už po dvaceti minutách, kdy se přejíte zpomalovaček i opulentně béčkových dialogů. Co dělat zbylou půldruhou hodinu? Tupé zírání na spoře odděné striptérky s tunou líčidla, ovíjející se kolem kulometů a nepřátel na parní pohon ještě nikdy nebylo nudnější. A to k tomu přitom Scott Glenn jako guru/DJ/autobusák pouští tak hezké pisničky.

Stejně přepálené, sexy natočené, chladnokrevně hloupé a ve výsledku guilty pleasure jako svého času Torque: Ohnivá kola. Tahle béčka, co s buldočí trpělivostí urážejí divákovu inteligenci a snaží se mu to vynahradit bayovsky vyleštěným vizuálem a množstvím pochodujících steroidů, mají celkem jepičí život - je hrozně těžké se jim dneska nesmát a oproti retro klasice z osmdesátek musí vařit akční omáčku za zlomkové rozpočty. Možná i proto George Tillman vaří spíš z vody a akční cukrovou vatu dávkuje s rozmyslem... na druhou stranu jsou tu postavy zajímavější a podstatně víc sexy (Maggie Grace sama o sobě zvedá teplotu v místnosti o deset stupňů, kdykoliv se objeví v záběru), než v odfláknutém Mechanikovi. Srovnávací reklama je samozřejmě nefér, ale tady sedí jako brokovnice na čelech gangsterů, které Rock odškrtává jako čísla v bingu. A zatímco duo Statham/Foster filmem probloumá, tady se chodí se zaťatými pěstmi a v kalhotech se nosí kromě obřích koltů i prvoplánové motivace. Určitě by jim prospělo, kdyby je někdo prostříhal o dobrých dvacet minut, ale jako akční výplach pro nostalgiky Faster nezklame ani ve stominutové stopáži. Metrosexuální "imidž" celého filmu by neměl nikoho urážet, adrenalinu se pod ním skrývá dost a dost. Tři a půl šerifské hvězdy pro ty, kdo zvládnou tenhle film ani na vteřinu nebrat vážně.

Chtěl jsem, aby se mi ten film líbil. Fakt jo... všechno hrálo pro něj - obsazení, akční scény (byť je jich relativně málo a nejsou nějak přehnaně spektakulární, nízký rozpočet se prozradí rychle), oprášení staré klasiky. Jenže ani bručící Statham nemůže utáhnout všechno jen na svých zádech. Foster svou postavu před divákem pořád schovává (co a jak mu v hlavě tiká se prostě nedozvíte), slovní a olověné výměny nejsou ani chytré, ani zábavné, což jsou jediné dvě škatulky, které mohou zachránit chatrnou zápletku. Mechanik ale jede v rozštelovaném autě na půl plynu. A to mu příliš dobrou reklamu nedělá. (přesně stejná dvouapůl hvězdička jako u spousty zklamaných duší kolem)