imf

Solidní herci, odvážný scénář a snaživý debutant na straně jedné, všudypřítomná hra na jistotu na straně druhé? I tak by se to dalo popsat. Pravidla lži jsou typickým malým projektem, který se za pět padesát snaží oživit velký příběh. Netypické je to, že se dostáváme do atraktivního prostředí, daleko od trapných humorných vložek a sentimentální plačtivosti tuzemské konkurence. Robert Sedláček bohužel ve svém scénáři jen klouže po povrchu a občas ho zradí i nějaká ta postava, nebo rovnou dramaturg Jan Gogola. Jenom snaha nestačí a i když se rozhodně jedná o nakročení správným směrem, bylo by třeba ho ve všech směrech dotáhnout do úspěšného konce. No co, třeba se to povede napodruhé. Tak či onak tleskám Jiřímu Langmajerovi, který s klidem všechny přehrál a dokázal, že jako herec neshnil v televizních trampotách z Růžové ordinace. ;)

Další z pokusů o věrnou adaptaci počítačové mlátičky, který naznačuje, že tenhle specifický subžánr je prokletý. Ani hongkongské torpédo Corey Yuen si nedokázalo poradit s tak vražedným zadáním. Nulový příběh, spousta pěkných holek a extrémně kýčovité kulisy. S hongkongsky zvrlým smyslem pro humor by z toho možná něco bylo, ale hollywoodský scénář a (ne)schopnosti západních hereček podrazily obratnému režisérovi nohy už v prvních minutách. Pokud máte úchylku na plavky a letos jste si zapomněli vyzvednout kalendář od Sports Illustrated, můžete vzít DOA jako solidní náhražku, víc od toho filmu ale vážně nečekejte. Hrozně byste si namlátili.

Partička modelů ve filmu, který ze všeho nejvíc připomíná Underworld a ohání se scénářem, jehož blbost byste nerozpárali ani motorovou pilou. Hodně jsem přál Rennymu Harlinovi zas nějakou pecku, ale jeho údělem zřejmě zůstane lavírovat mezi nadějnými (Lovci myšlenek) a beznadějnými béčky. A tohle je bohužel ten druhý případ. Tentokrát výjimečně můžeme distributorům poděkovat, že česká kina od tohoto "zázraku" uchránili.

Aura komerčního spasitele české filmové scény se hlasitě trhá na kusy. Karel Janák odkormidloval z vyhřátého žánru teenagerských komedií, pokusil se o něco komplexnějšího a selhal na všech frontách. Mizerný a místy až naivní scénář, unylá stylizace, která často spadne do sebeparodie, to všechno jsou důkazy toho, že český Podfu(c)k je pouhým zbožným přáním. A pokud ho někdo někdy naplní, rozhodně to nebude Janák. Na to mu chybí odvaha experimentovat, režisérský talent na akčnější scény a především asi tak miliarda scenáristických buněk. Nic proti Snowboarďákům a Rafťákům, je to velmi stravitelný žánrový průměr, který české scéně rozhodně prospěl. Ro(c)k podvraťáků je ale krokem zpět a návratem do zástupu nevýrazných titulů, po kterých pár kilometrů za Cínovcem něštěkne ani pes. (50%)

Děti to asi spořádají bez mrknutí oka, vy v lepším případě vytuhnete po dvaceti minutách, v tom horším budete dalších osmdesát nadávat na to Ashtona Kutchera, mizernou práci animátorů od Sony a katastrofální nedostatek jakýchkoliv nových, dobrých nebo alespoň průměrně srandovních nápadů. Lovecká sezóna je zbytečná. Tak moc zbytečná, až z toho krvácejí oči. Utečte, dokud můžete.

Hadraplánový Top Gun se srdcem na dlani, tunou digitálních stíhaček a tváří naivního desetiletého hošíka. Jedno klišé střídá druhé, ale svižná režie navozující dojem kýčovitě vybarvené retrofotky vás udrží ve střehu po celé dvě hodiny. Nečekejte realismus nebo hluboké citové výlevy. Tady si jen chtěl někdo zablbnout s letadýlky a uspokojit teenagery. V tomhle ohledu to vyšlo na jedničku.

Nudné, zbytečné a především neskutečně hloupé. Snaha nacpat pět hodin děje do poloviční stopáže, ve které to navíc odsýpá mnohem pomaleji, maskovaná neustálým fuckováním, které snímek shazuje na úroveň debutantského pokusu nedostudovaného rappera. A co vám do hlavy nenatluče fuckující Nicholson a zoufale přehrávající Damon, to zvládne šílený irský soundtrack. Poslední půlhodinka je dokonalou parodii na původní předlohu, ale ani pro ty kdo ho neviděli, není Departed žádným ternem. Udělejte sami sobě službu a buď si půjčte Volavku nebo se podívejte na nějakou policajtskou klasiku (takoví Prohnilí jsou oproti Departed hotovým veledílem a ještě docela zábavným). Fuck it, Marty. Fuck it. :)

Rychlé, drzé, akční, nacpané adrenalinem, nápady a zběsilými kamerovými drifty. Neveldine a Taylor to na hollywoodském pískovišti rozjeli, aniž by slevili ze svých videoklipových standardů. Ze všeho si dělají až nihilistickou legraci, Jasona Stathama v hlavní roli ždímou do poslední kapky a dovedou vám skrz celuloidovou stěnu předat tolik nadšení, až vás stáhnou i z té poslední pozitivní emoce, kterou ze sebe dokážete vyklopit. Překvapení, které na fanoušky unavené letošní hollywoodskou tvorbou působí jako baterka Energizer na toho králíčka z reklamy. :)

Překvapivě celkem snesitelné - hlavně po stránce hereckých výkonů a režie. Kdyby to Radek John nedovedl v poslední třetině do tradičního pekla, možná bychom mohli mluvit i o příjemném průměru. Takhle jen film potvrdí, že se celou dobu bere vážně a veškerou nadsázku jen předstíral skrze nastrčeného Jirku Suchánka a pár infantilních momentů (většinu jich vychytal Ondra Vetchý). Tomáš Hanák nečekaně docela sympatický. Občas... v tomhle filmu je všechno jenom "občas", ale i to tentokrát docela stačí.

Překvapivě zábavné, nepříliš dětské, občas dokonce i trochu temné. CGI dává téhle teenagerské honičce křídla a dovoluje hrdinům nevídané věci. Mistrně zvládnutá gradace a úžasné finále zachraňují slabé dialogy a mírně kýčovitou vizuální stránku. Pokud jste ještě příliš nevyrostli, je to film, který vám udělá radost a zahřeje u srdce. Nezapomeňte... každý je tak stár, na kolik se cítí. (70%)