Šakalík

Filmy televizní stanice Syfy jsou obvykle laciná béčka, přičemž nejlepší bývají asi jejich sci-fi. Fantasy žánr většinou naráží na chudou výpravu a nedomyšlený scénář, přičemž oba tyto neduhy jsou v případě Witchville velmi zřetelné. Syfy ve velké míře zaměstnává vyčichlé hvězdičky, které se kdysi objevily v některém slavném sci-fi či fantasy – v tomto případě dostal příležitost Luke Goss, který si zahrál ve druhém díle Bladea a Hellboye. Ne že by mu role krále Malachye úplně nesedla, ale velmi chatrný příběh v kombinaci s nemožně amatérskou bojovou choreografií nepředstavuje zrovna parketu, kde by mohl nějak zazářit. Děj filmu je pohříchu velmi plochý – čarodějnice devastují království (což je v podstatě jedno město se zhruba tuctem ušmudlaných poddaných), pak se objeví lovec čarodějnic se vševědoucí knihou a hurá do boje. Zlá čarodějnice sice působí docela majestátně a má velmi pohlednou dcérku, ale to je asi tak všechno. Celé je to hrozně předvídatelné, nelogické a za vlasy přitažené, no ale na televizní film to je ještě docela koukatelné, byť určitě pouze jednou.

Ukázkové béčko s velmi slabým příběhem, ve kterém sice není o akční momenty nouze, ale jinak je to spíše k pláči. Scénář je z logického hlediska děravý jak řešeto, některé dějové veletoče působí velmi těžkopádně a vůbec celý koncept boje dvou vlkodlačích skupin o jednoho chlapce, který kdovíproč má moc zbavit tuhle populaci jejich prokletí, či daru (to záleží na úhlu pohledu), mi přišel takový ušmudlaný, protože na to, jak zásadní roli tento chlapec pro vlkodlaky představuje, se celého souboje zúčastní asi jen deset z nich. A pak ty vzájemné vztahy. To, že vůdci znepřátelených táborů jsou bratři, bych ještě možná ustál, ale když – pozor SPOILER – velitel záporáků zjistí, že onen chlapec je jeho syn, to jsem už kroutil hlavou, protože tohle je prostě děsný kýč. A tak je na celém filmu zajímavá snad jen závěrečná pasáž ve fabrice, která mi nápadně připomněla konec jednoho legendárního filmu (schválně, co vám to říká – matka, ozbrojená brokovnicí, chrání svého syna před ne-člověkem, přičemž jí pomáhá druhý ne-člověk a celé se to odehrává v továrně. Nevíte? A co třeba tohle? :-))

Ke konci Waynovy herecké kariéry scénáristům už pomalu docházely nápady na nové role a tak se pustili na tenký led, když Waynovi na krk pověsili skupinku dětí, ze kterých měl vychovat cowboye (v pravém slova smyslu, tedy honáky krav). Už samotný námět tedy dosti skřípe, nicméně samotné zpracování není zase tak zlé a jako western i tento snímek docela funguje. Není to sice úplně typický western, ale dobře se na to dívá, protože je podáván takovým milým a úsměvným způsobem, na čemž má zásluhu především černošský kuchař Jebediah Nightlinger. Tenhle film má taky jednu zvláštnost – pozor SPOILER – že se postava, kterou hraje samotný John Wayne, nedožije konce. Závěr filmu je sice značně nereálný a přitažený za vlasy, ale to bych ani filmařům neměl za zlé, byť kdyby to celé skončilo tak, že se prostě daná věc nepovedla a všichni odešli se sklopenou hlavou domů, uznale bych zatleskal za smysl pro realitu. Takhle to je pouze průměrný western, na který by se rychle zapomnělo, kdyby v něm nehrál westernový král.

V rámci návštěvy letošního Brutal Assaultu jsem se dostal i do Horror Cinema House, kde tenhle film promítali s dosti odfláknutými titulky, ale alespoň že tak. Film se skládá z několika povídek, které se točí kolem jednoho záhadného domu. První povídka o hororovém spisovateli mě teda nebavila vůbec, navíc jsem pointu uhodl hned na začátku, takže co z toho? Druhá povídka o muzeu voskových figurín mi přišla dost zvláštní, i když Peter Cushing je mistr svého řemesla. Naopak třetí povídka o malé čarodějnici v hlavní roli s charismatickým Christopherem Lee byla určitě nejlepší a svým způsobem nejtemnější (jen tak mimochodem – jakmile se Lee objevil na plátně, celé kino potichu vydechlo: „Saruman!“ Já jako jediný jsem zahlásil: „Hrabě Dooku!“ :-)) Čtvrtá, upíří povídka byla zase nejvtipnější a taky mě docela pobavila. Celkově mě tenhle film ale moc nezaujal. Hraje v něm spousta výborných herců, ale obsahově to prostě skřípe a byť třeba třetí povídka je opravdu výborná, film jako celek zachránit nemůže. Je to ale klasika britského gotického hororu, takže jednu hvězdu přidávám z úcty ke staré filmařské škole.

Jako horor příšerné, jako komedie vynikající. :-) Tenhle film jsem viděl na Brutal Assaultu v mísním Horror Cinema House, kde celý sál doslova brečel smíchy. Děj tohoto filmu je neskutečné béčko až brakového charakteru. Geneticky zmutované ovce, které se promění v masožravé bestie, no proč ne. Pošahaní ochránci zvířecích práv, no proč ne. Ale když jsem viděl člověka, kterak se pozvolna mění v ovci – ovcodlaka – nahodil jsem poněkud překvapený obličej, kterýžto výraz se posléze změnil v široký úsměv, který mi vydržel až do konce projekce. Některé scény jsou kouzelné (třeba scéna, kdy jsou hlavní hrdinové poprvé napadení ovcí během jízdy autem. Všichni utečou na korbu a po dotazu „kdo vlastně řídí?“ následuje záběr na ovci za volantem . :-)) Celý film si neklade vůbec žádné zábrany, takže některé scény jsou opravdu až bizarní a nechybí ani řádné gore (třeba útok ovčí armády na účastníky tiskové konference je přímo bravurní). Musím říct, že ač tyhle uchylárny obecně moc nemusím, u tohoto filmu jsem se opravdu dobře bavil, i když objektivně řečeno je to strašná kravina (nebo spíše ovčina :-)). Čtvrtou hvězdu přidávám za úplnou pointu, kdy záběr na honícího psa vyvrcholí jeho překvapivým „bééé“, což si vysloužilo bouřlivý aplaus celého kina. :-)

Neřekl bych, že je to tak špatné, jak by nasvědčovalo místní hodnocení. Já mám tyhle found-footage horory dost v oblibě a přestože jejich kvalita bývá kolísavá, většinou mě dokáží zaujmout. Faktem ale je, že se tento španělský horor dal udělat mnohem lépe. Kdyby měl plynulejší děj, který by se neposouval skokovitě sem a tam, bylo by to určitě zajímavější a divák by se do toho ponořil mnohem hlouběji. Takhle jen sledujeme, kterak sourozenci pobíhají po zarostlém bludišti, občas něco někoho vyleká, ale nic strašidelného na tom není. Celý film vyvrcholí docela povedenou pasáží v domě, kterou ovšem filmaři opět hrubě odflákli, protože – pozor SPOILER – třeba když se Cristian zabarikáduje nahoře v pokoji, člověk očekává nějakou úžasnou scénu, kdy se to „něco“ bude snažit dostat dovnitř – ale ono nic. Místo toho se objeví nápis „3. dubna 2010, 5:30 ráno“, čímž děj poskočí o několik hodin dopředu – ale co se tam dělo v noci?!? Pak to samotné, možná až příliš světské vysvětlení celého případu mě trošičku zklamalo, já bych to asi spíš nechal na té záhadné, ztracené dívce z legendy, ale budiž. Celkově tenhle film ale něco do sebe má, byť je to dílo pouze průměrné, a to i v rámci svého žánru.

A mně se to docela líbilo. Není to sice žádná akční bomba a přiznejme si, že osazenstvo zabarikádovaného domu není zrovna dvakrát sympatické, ale ti nakažení vypadají dobře, děj je sice jednoduchý, ale rychle odsejpá a celé to doprovází podařená muzika. Filmík je velmi krátký, takže zbytečně nenudí a konec je vcelku vychytaný, i když tomu možná chybí výraznější pointa. Takže v globálu můžu říct, že z toho mám veskrze pozitivní pocity, přestože - poslední dobou pohříchu stojaté - vody žánru to v žádném případě nerozvíří.

Zdařilá rodinná duchařina, na které je na první pohled patrné, že v ní má prsty Guillermo del Toro, byť pouze jako producent. Tenhle film se mi dlouho vyhýbal, ani nevím proč, ale ve finále jsem byl velmi spokojen. Přestože moc duchů ve filmu neuvidíme, výborná kamera a podmanivá hudba udělají své a zdařile zašmodrchaný scénář s vydařenou pointou jsou zárukou, že film jen tak z hlavy nevypadne. V hlavní roli exceluje Belén Rueda, která svou postavou film doslova ovládla a především v samotném závěru pozvedá svůj herecký výkon na vysoce nadstandardní úroveň (taky byla za roli Laury nominována na prestižní ocenění Goya). Ve filmu jsou některé scény, ze kterých opravdu mrazí, já se doslova rochnil u té – pozor SPOILER – kdy Laura ve snaze přimět duchy ke komunikaci, odpočítává u zdi a pokaždé se opatrně ohlédne – nejprve se otevřou dveře, pak se objeví první duch a pak několik dalších – naprostá paráda! Výborná je taky pasáž, které dominuje Geraldine Chaplin, která v transu prochází domem a slyší nářek malých dětí. Scéna, kdy otevře dveře do dětské ložnice, je skutečně děsivá. El Orfanato je prostě nadprůměrná, výborně natočená duchařina, na kterou divák jen tak nezapomene.

Tenhle film je strašně divný. Zpočátku to vypadá na klasický exploitation (při té scéně, kdy se Beth probudí nahá ve vaně s jizvou na břiše, mě až zamrazilo), ale postupně to nabere velmi podivný směr, kdy očíslované dívčiny hledají barvičky, přičemž jedna z nich jde na to dosti brutálně. K tomu přicmrndává samotný Spartacus, ale v podstatě je tam tahle postava dost tak do počtu. A pak to samotné rozuzlení. Jako překvapivé je, o tom žádná, jenomže zároveň jen natolik kýčovité a nevěrohodné, že jsem až bolestivě zasténal. Pozor SPOILER – vůbec jsem třeba nepochopil, proč Beth teda neoddělali rovnou a dovezli ji na předávku „zboží“ nebo proč hlavní záporačka místo toho, aby vzala nohy na ramena, sama od sebe přinesla Beth její složku, aby bylo všechno jasné. V samotném závěru se už už schylovalo k příšerně dojemnému rodinnému happyendu, ale naštěstí měli autoři alespoň tolik rozumu, že to zavčasu usekli. No, celkově se mi tenhle film popravdě moc nelíbil, pač mi tak připadlo, že sami autoři při natáčení nevěděli, jaký film to vlastně chtějí točit.

Na tenhle horor jsem se dlouho těšil a ve finále jsem byl vcelku spokojen. Na rok 1995 to sice po technické stránce není nic moc, ale bohatě zastoupené gore z toho dělá úsměvnou zábavu. Hned první mord má koule (rozsekání žacím strojem) a v obdobném duchu se nese i zbytek filmu. Svým zakukleným vzhledem a stylem pohybu mi ten strašák hodně připomínal Jasona z druhého dílu Pátku třináctého (tam Jason ještě nemá hokejovou masku, má právě jen takový pytel přes hlavu) a vůbec si myslím, že Jasonova vraždící série autory tohoto filmu tak trochu inspirovala. Jinak je tenhle film dost bizarní nejen svým námětem, ale i těmi vymazlenými vraždami, které bohatě využívají toho, že strašák je potvora nadpřirozená a tudíž nemá problém s jakkoli ujetou vraždící technikou. Škoda jen té zbytečné vaty okolo, kdy dialogy mezi postavami trhají uši a samotný příběh je velmi, velmi prostinký.