Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (872)

plakát

Hněv Titánů (2012) 

Zatímco pro jedničku jsem měl docela pochopení, tohle pokračování mě vyloženě zklamalo. Přesně dle otřepané fráze o „větších a nabubřelejších“ dvojkách se divákovi servíruje neskutečně patetický KÝČ, který se každou akční scénou pokouší zakrýt svůj největší neduh – naprosto idiotský příběh. Zpočátku to ještě docela jde. Úvodní bitka s chimérou je bezesporu zajímavá, byť Sam Worthington působí poněkud napuchle, což ale možná je, možná není, záměr filmařů, kdo ví. V následném kolotoči děje se znásilňuje jedna řecká legenda za druhou a všechno se to hází do jímky ústící v zatuchlé stoce filmového odpadu. Za zmínku stojí ještě úctyhodné množství patetických keců, které se na diváka valí v nekonečných proudech. Kapitolou samou o sobě je finální souboj s Kronem, který soudnému divákovi zasadí poslední ránu z milosti. Kdepak, tenhle film mě vážně neoslovil a musím se hóódně držet, abych ho neposlal do odpadu.

plakát

Souboj Titánů (2010) 

Už když jsem tenhle film viděl poprvé, říkal jsem si, že to není až taková konina, jak se všeobecně říká. Samozřejmě – na třicet let starou klasiku, kterou snad každý školák viděl minimálně desetkrát, tenhle moderní kus určitě nemá, už jenom proto, že filmaři to pojali jako nabubřelou akční show, což z malebného příběhu vyhnalo veškeré mytologické kouzlo, které dýchalo z famózně pohádkového zpracování původního veledíla. Přesto mě ani Sam Worthington coby novodobý Perseus úplně nezklamal. Děj filmu je sice oproti předloze nehezky uspěchaný, některé postavy jsou tam vyloženě navíc (džinové, Io) a finální souboj titánů mě docela zklamal. Ale v globálu bych ocenil výborné zpracování – efekty jsou přímo lahůdkové, byť možná zbytečně megalomanské (ale pořád lepší než v úděsně kýčovité dvojce). Zkratka a dobře, kdybych si mohl vybrat, sáhl bych spíše po stařičké prvotině, ale mám zato, že i toto nové zpracování má určité kouzlo.

plakát

Mauzoleum (1983) 

Nečekal jsem bůhvíco, ale tohle mě vyloženě zklamalo. Těšil jsem se na démonický horůrek alá osmdesátá léta, u kterého bych milerád přehlédl kdejakou technickou nedokonalost, ale tady to prostě není ono ani po atmosferické stránce, nehledě na značně nedomyšlený scénář. Navíc tenhle film je z poloviny jakýsi eroťák, kdy hlavní hrdinka k „lovení“ svých obětí používá své bohaté vnady, takže se opakovaně vystavuje (polo)nahá, což je sice oku lahodící, nicméně hororu jako takovému to příliš neprospívá. Co se démonického zjevení týče, kromě zelených očí a cenění zubů to je vážně bída a když došlo na finální proměnu, málem jsem se udusil smíchy (tady musím souhlasit s Riccim :-)). Zvláště mě pobavily ty zubaté potvory, které měl démon místo prsou. :-) Finální rozuzlení je banalita sama, takže jsem si nakonec zhluboka oddechl, že to mám už za sebou.

plakát

Iron Sky (2012) 

Od tohoto filmu mě už od prvopočátku odrazovalo to velké natěšení mého okolí, protože to povětšinou věstí pěknou kravinu. A taky že jo. :-) Iron Sky se samozřejmě nemůže brát vážně. Snaží se pranýřovat velkomocenské praktiky a pokrytectví světových mocností v čele se Spojenými státy – no vlastně proč ne, i když mi to stavění Američanů do role univerzálního záporáka už přijde docela ohrané. Každopádně způsob, jakým tak film činí, má co do činění s opravdu prvotřídní hovadinou, která ač brána s velkým nadhledem je prostě děsně stupidní. Některé scény jsou sice výborné, některé dokonce přímo k popukání (třeba ta z počátku filmu, která paroduje známou scénu z Pádu třetí říše), ale celkově film působí takovým umělým dojmem a mnohdy ta legrace už překročí únosnou mez, což působí lacině. Nemůžu si prostě pomoct – sledování tohoto filmu mě fyzicky bolelo a znovu si jej asi v dohledné době nepustím. Á propos - že by úplně poslední záběr po titulkách naznačoval možnost dalšího dílu? No chraň bůh...

plakát

Zátah: Vykoupení (2011) 

Dost možná nejakčnější film, který jsem kdy viděl. Příběhem to je sice dílo prostinké – svým provedením ale těžkotonážní akční bomba, která v duchu asijské tradice přináší divákovi všechno, po čem jeho nevybořené srdce touží a pravděpodobně i něco navíc. :-) Členové speciální jednotky obklíčení v nehostinném panelovém domě, kde úřaduje místní drogový boss, se mají co ohánět (rukama, nohama, prostě vším), aby je rozčílení nájemníci nerozsekali napadrť. Některá místa jsou tak akční, až jsem nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Ke konci filmu je těch NEKONEČNÝCH bitek fakt už příliš (kolik úderů do hlavy může normální člověk ustát?), takže ve finále jsem se k vlastnímu překvapení docela nudil. Pak taky ta linka – pozor SPOILER – o bratříčkovi ve službách hlavního záporáka je prostě děsný KÝČ, i když uznávám, že o příběh tady vážně asi nejde. Přesto ve mně film zanechal trochu rozporuplný dojem, takže hodnocení nechám na průměru.

plakát

Moje letní prázdniny (2012) 

Tak Mel Gibson stále dokazuje, že kvalitní herectví mu není cizí, byť ničím převratný tenhle jeho poslední kus vlastně není. Nicméně jako odlehčená akční oddechovka to funguje báječně, Gibson má bezpočet vtipných glos a hlášek, takže se člověk baví po celou dobu. V té první polovině přece jen malinko víc, protože v té druhé se začne žvanit a posléze i milostně tokat, a to mě prostě nebaví... Zajímavý je pohled do útrob vyhlášeného mexického vězeňství, což je každým coulem originál. :-) Trochu jsem se obával, jak to celé dopadne – a pohříchu se mi dostalo přesně toho happyendu, o kterém jsem nechtěl ani slyšet. Přesto si myslím, že se tenhle film Gibsonovi docela povedl. Snad to je první krůček na cestě zpátky na vrchol...

plakát

La cara oculta (2011) 

Kdo jinému jámu kopá... No já čekal něco úplně jiného (nějakou duchařinu). Zcela světsky koncipovaný příběh mě dokonale překvapil a občas i rozesmál (pozor SPOILER – nalezená nacistická uniforma zcela jasně definovala, co obnáší profese „inženýr“ :-)). Samotný příběh, přestože je v zásadě strašně jednoduchý, je velmi poutavý a nechá diváka až do konce na pochybách, jak to vlastně dopadne. Nebohé Belen mi teda vůbec líto nebylo, pač když si někdo zahrává s osudy jiných, měl by dostat přes držku – což se jí také splnilo. Zajímavé na filmu bylo to, jak některé scény představil ze dvou různých úhlů pohledu, což dohromady vytvořilo náramně pestrou mozaiku. Trošku mě zklamal ten na můj vkus až příliš zjednodušený závěr, no ale budiž. I tak to je dobrá podívaná.

plakát

Haunted Changi (2010) 

Já se pořád ještě držím přesvědčení, že hororový sub-žánr „found-footage“ má stále co nabídnout, a proto žádným filmem na toto téma nepohrdnu, zvláště když pochází z asijské produkce. Námět tohoto filmu o strašidelné nemocnici není pravda nijak objevný, což ale nemusí být nutně na škodu. Daleko palčivější problém představuje rozháraný děj. Ten je totiž děsně nepřehledný, skáče se v něm o celé dny dopředu, což osobně nesnáším, a filmaři tahají diváka po všech čertech místo toho, aby ho pořádně vykoupali v zlověstnou atmosférou nabitém špitále. Toho se obecenstvo dočká až v závěrečné čtvrthodině, která je výborná, ale pošramocenou pověst snímku to už nezachrání. Kdyby celý film vypadal tak jako posledních 15 minut, mohl to být jeden z nejlepších found-footage filmů. Takhle to vydá jen za trošku lepší průměr.

plakát

Exit Humanity (2011) 

Zpočátku to vypadalo na naprosto úchvatnou záležitost. Příběh se rozjížděl pomalu, autorům se podařilo vybudovat ukázkově depresivní atmosféru a člověk s hlavním hrdinou i jeho vnitřním bolem chtě nechtě musel soucítit. Navíc byv děj filmu zasazený do devatenáctého století, působil velmi netradičně. Jenomže ve druhé polovině se to začalo všechno nějak hroutit. Jakmile se do děje zamotaly další postavy, vystačil si scénář víceméně jenom se žvaněním. Pak jsem taky nepochopil, proč se film mermomocí snaží vysvětlit původ nákazy a navíc to bere poněkud svéráznou cestou. Posledních dvacet minut mě už vyloženě nudilo a ani finální happyend mě nijak nenadchl, takže to ponechám jen na třech hvězdách.

plakát

Tulák z širých plání (1973) 

Svou atmosférou místy až bizarní western, ve kterém Clint Eastwood vykonává pomstu za dávnou zradu velmi netradičním a přitom rafinovaným způsobem. Využívá k tomu všechny neduhy, které může malá komunita hornického městečka nabídnout – chamtivost, hamižnost, zbabělost – stačí se jen vybrat. Obyvatelé městečka, majíce nahnáno z trojice gangsterů propuštěných z vězení, dělá všechno, co tajemný cizinec přikáže, ať to je sebevětší pitomost. Nejsilnější částí filmu je myslím scéna – pozor SPOILER – ve které Eastwood bez jediného slova odjíždí z města pryč a místním bafuňářům až nyní docvakne, že je celou dobu tahal za nos. Tenhle western je zkrátka takový zvláštní a popravdě mi tak úplně nesedl. Na druhé straně zde Eastwood zahrál takový šedý charakter, který pije a znásilňuje, což mi přišlo docela fajn. :-)