flanker.27

Náhodou, tohle mi v rámci výplně na "pohádkové nedělní odpoledne" v mezích současného "průměru" přišlo docela snesitelné, snad až samotné konečné triumfální vítězství dobra zavánělo trapností. Jinak to šlo. Anebo jsem měl dneska nějakou zvláště tolerantní náladu. A i když vím, že riskuji nařčení ze sexismu a udržování genderových stereotypů (pročež si chystám správnou košili), tak princezna Žalmila byla se svým nešťastným kukučem docela roztomilá.

Takový splácanec motivů z různých (lepších) pohádek, jak už to tak u výplní nedělního odpoledne na ČT bývá. I tak by to mohlo dosáhnout alespoň na průměr, kdyby to obsahovalo alespoň trochu smysluplné dialogy a herecké výkony. Tak třeba Jašinka umře a reakce rodičů? Cokoli jen ne přesvědčivá. Zkrátka celé bez invence, bez zájmu, jen splněné zadání.

Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup."

"Zapomněl jste, že princezna se vyjadřuje výhradně mými ústy." Tohle si pro sebe ukradla Janžurová.

"Poslušně hlásíme neznámá cizinka dosud nepřišla." Nejvíc mi utkvívají v hlavě Třískovy komentáře a písničky a pak nápad dát vedle sebe Štědroně a Hruškovou. On dva metry, ona metr padesát... :) Ale celkem příjemná věc, taková na nedělní odpoledne.

Hmmm, tady má někdo nakoukanou Velkou červenou jedničku. Takže teď tu o tom, jak kdyby měli tanky dva, dojedou až do Berlína. Klasický případ filmu, kdy jedna scéna dokáže doslova mírou kreténismu posrat (slušný slovo pro to není) zbytek, na kterým se určitě podílelo moc talentovaných lidí. Ale to je pro mě okolnost přitěžující, ne polehčující. Když má někdo na víc a stvoří tak nehoráznou sračku jako byla scéna na křižovatce, nezaslouží slitování. Ne u filmu, který má být vážný a předstírá něco jako realismus. Abych byl konkrétnější: Dobře, sherman, rozkládající se po zásahu často na prvočinitele, ve filmu přežije v menší bitvičce ve městě zásah pravděpodobně od 7,5 cm Pak 40 asi tak z 15 metrů. Dejme tomu, jednou jsem to schopen skousnout. Německá holka skončí u prvního Amíka, co vleze dovnitř, který se jí potom ani pořádně nezastane, když si ji chtějí na hraní půjčit ostatní, a pak samozřejmě zemře aby se náš "hrdina" namotivoval. To už zavánělo, ale scéna s "tigrem" to ještě dovedla zamáznout. Ale když pak "evil nazis" pobíhají splašeně okolo rozzuřeného tanku a nejenže ho nejsou schopní pořádně trefit pancéřovkou, ale opakovaně poskakují aniž by střelili do Bradíka stojícího odkrytě na korbě a rozdávajícího rány ráže .50 (podaří se to až sniperovi, který na to vyplýtvá 4 rány a jednu spotřební bibli), to bylo prostě tak surrealisticky debilní, že se to nedá přejít. Někdo tu zřejmě prapor SS zaměnil za zuřivé domorodce (ve filmu s Johnem Waynem by to byli Indiáni, ale teď už to není politicky korektní, tak se přešlo na musulmany, ale to se taky asi nemá, tak to schytávají Němci, kteří mají zde ve filmu podobné sklony jako učitelé ve škole pro sebevražedné atentátníky "dávejte pozor, předvedu vám to jenom jednou") a tomu podřídil výstavbu scény. Chvílemi to bylo tak směšné, že jsem nevěděl, jestli náhodou nekoukám na Rudý úsvit. Do toho občas přestávky s hudbou a proslovy, nejlépe prokládanými biblickými cintáty, paráda. Pak už člověku začne vadit i to, že se na začátku sice hlásí Amíci k velkým ztrátám a podřadnosti jejich tanků vůči německým, ale nějak to ve filmu vyjma již zmíněné scény s "tigrem" není vidět. Ostatně dokázat v nějakém filmu to, že nakonec já flanker.27 fandím Němcům, to chce hodně zručnosti. Upřímně doufám, že jednou se Němci osmělí a v nějakém filmu (když už ne na bitevním poli) to "Muricanům" vrátí i s úroky. P. S. Děkuji uživateli eJacques za tento link: https://www.youtube.com/watch?v=Ns6l7sCoWX4

Komentář obsahuje spoilery, takže by ho neměl nikdo číst, jelikož nic nepochopí. O tomhle filmu se ne až tak dobře píše, jako se o něm potom skvěle diskutuje v hospodě. A že bylo o čem. Dobré je vypravit se na film s někým obeznámeným v matematice nebo fyzice, diskuse pak bude o to zajímavější. Ne ani tak pro samotnou zápletku, pokud člověk věnuje trochu pozornosti světu "science" a ne jen "fiction", nemělo by mu alespoň v obecné rovině porozumění dělat potíže, ale proto, aby si popovídal taky o tom, co z toho by nemusela být jen fiction. Nebo o tom, jak nacpat čtyři rozměry do tří. To byla asi nejpromyšlenější scéna filmu. Jak do toho člověka uvrtat, aby se neztratil. Musí se mu jeden ubrat, takže může do kteréhokoli času, ale stále do stejného místa a kam jinam než do knihovny. Hezká myšlenka s tím, kdo jsou to ti "oni", co nám pomáhají. Problém jsem spíš měl s motivací jedné z postav (sabotéra, co nedokázal snést omyl) a jedna postava mi tam zase chyběla, konkrétně milý paní doktorky. Měl tam dost zásadní roli a přitom se tam vůbec neobjevil, to mě trochu zklamalo. Ještě jedna věc, to jsme s kamarádem nedokázali rozhodnout, jestli z děje vyplyne, ale podle mě je v tom chyba, nemůžu si pomoct. Takže naše budoucí já nám postaví červí díru do galaxie s našimi potenciálními budoucími domovy, ze kterých si musíme vybrat ten pravý. Musíme k Saturnu, proletět červí dírou, pak odvysílat zpoza horizontu události prostřednictvím gravitace údaje, abychom dořešili rovnici, na základě které postavíme nové vesmírnéí stanice ve stylu Ráma pro cestu na nový svět - bylo by asi moc složité, kdyby ten portál postavili budoucí lidé rovnou na novou planetu? Nebo to má symbolizovat, že díky tomu jsme se to vůbec mohli naučit a kdyby nám to postavili rovnou, vlastně bychom nepřežili, protože bychom se nenaučili jak to udělat? Možná, možná nepotřebujeme Eso Rimmera, nebo aby někdo napsal domácí úkol za nás, ale aby nás namotivoval a nás to bavilo spočítat samotné. Zmatení? Vy co jste viděli byste neměli a vy co ne máte smůlu, já vás varoval. Jo ještě jedna poznámka. O nějaké mezinárodní kooperaci tu není ani řeči, všude vlají vlajky americké, ale na druhou stranu je tak film aspoň upřímný a neztrácí absolutně čas s politickou korektností. Tak jo, dám plný počet i s výhradami, protože to, že ještě tři hodiny po skončení filmu bych o něm s chutí debatoval, je přidaná hodnota. Update: Neil deGrasse Tyson o Interstellar.

Bohužel musím přiznat, že forma dokumentu mi vůbec nesedla, příliš mnoho scén s pokusem o vytvoření atmosféry a dojmu, který se ovšem pro mě míjel účinkem, buď nekorespondoval s mým dojmem z té které scény nebo informace, která touto scénou byla doprovozena, nebo byla příliš dlouhá na úkor ostatních informací ve filmu. Třeba hlas Mrkvičky občas přeříkává myšlenky mladého Smetany a přitom zní stařeckým unaveným hlasem, který se k obsahu absolutně nehodí. Scény s Molavcovou byly zase často právě příliš dlouhé a buď příliš doslovné (panenky v kolíbkách) nebo rušivé (třeba když v mužském oděvu hraje na harmoniku). Škoda, protože oba herce mám rád, ale zde prostě neměli dobře napsané party. Symbolika nbala na můj vkus moc těžkopádná, spojení káry vláčené životem s kusými informacemi o Smetanově životě na mě nepůsobily tak, že bych se více vcítil do skladatelova osudu, spíš jsem pořád viděl Molavcovou táhnoucí káru po cestě, přičemž do toho něco říká. Mně osobně sedí buď spíš klasický dokument (na obdobném poli třeba Mahlerův Dvořák v Americe) nebo pokud bych chtěl něco dramatičtějšího, tak hraná rekonstrukce. Protože spíš přichází porovnání s tím prvním, pak dle mého lze přeříkávání "suchých faktů" značně vylepšit uměním je vhodně seřadit, umět vypíchnout podstatné, umět napsat scénář tak, aby proudil fantazii a zvědavost. Asi jako dobrý učitel dějepisu, který dokáže dějiny převyprávět jako dobrodružnou knihu.

Nevím, jestli je to tím, že se natáčelo v pěkném lesíku nebo čím, že z toho na mě vůbec nešla autentičnost, kterou by to potřebovalo. Nemyslím na druhou stranu, že by film přešel do nějaké patetické nesnesitelné polohy, i když v některých věcech trochu přehání (těch bojovníků Ahmada Šáha ve skutečnosti nebyly stovky, jen nějakých 30-40). Nebylo to špatné, ale třeba francouzská Speciální jednotka se mi líbila víc (dost se na tom myslím podílí to, že Francouzi natáčeli v Tádžikistánu, takže film působí opravdověji).

Uááá, dnes (28.10.2014) jsem s chutí vychutnal televizní reprízu této adaptace Oscara Wildea, ve které je odeslání manželky do temných zákoutí proneseno s takovým citem, grácií a prožitkem, že by za to strašidlo zasloužilo metál :))) Výborný scénář podle skvělé předlohy, satira, která je dělaná s respektem k tomu, z čeho si dělá legraci. "Cecil slíbil, že bude v nejhorším i pracovat." :)