honajz2

Vždycky, když někde uslyším nebo si přečtu slovní spojení "film pro náročného diváka", jako první se mi vybaví právě filmy od Puiua, a to především Smrt pana Lazaresca a Aurora. Dneska mezi ně můžu slavnostně zařadit i Sierunevadu, jelikož jsem si na ni konečně našel čas a podíval se na ni. A zase to stálo za to. Ona totiž i Sieranevada je pro opravdu náročného diváka, a to nejen délkou. Po člověku je zde požadováno hodně pozornosti, ačkoli se některé scény můžou zdát banální, ale věřte, že v tom všem se dá najít něco hlubšího. Členové rodiny totiž nemusí být nutně jen členové rodiny, ale i obrazem určitých typů lidí. Postavy zde dokonce jsou celkem promyšlené, některé sice víc a jiné míň, ale jsou. Některé scény však mají hloubku jen ve své propracovanosti - například scéna, ve které jeden člen rodiny vypráví dvěma dalším (včetně Laryho) o konspiracích ohledně 11.září, přičemž on sám jim pevně věří, člena naproti němu z toho má srandu a ten uprostřed (shodou okolností Lary) se toho moc nezúčastňuje jen poslouchá a má na to neutrální názor. Tohle dokonale odkazuje lidské názorové rozdělení nejen při tématu konspirací, ale i mnoha jiných. Těch je zde dost, dojde na politiku nebo i nějaká rodinná tajemství a problémy. Trochu mi to připomnělo Domů na svátky od Jodie Foster, ale to spíš jen tématem. Na rozdíl od Domů na svátky Sieranevada veškeré rodinné vazby a problémy promýšlí detailně, ostatně, má na to celé 3 hodiny. Každopádně sledovat 3 hodiny hromadu lidí v jednom bytě může dost lidí unudit, ale když se vám povede do filmu a jeho tématu dostat, čeká vás opravdu zážitek. Mě se to (jako zatím skoro u všech Puiuho filmů) povedlo a i tady jsem se moc nenudil. Někdo by mohl namítat, že se zde nic neděje, ale to bych netvrdil. Spíš naopak, každou chvíli se něco stane, jedna událost skončí, druhá začne a tak je to po celé tři hodiny. Ale ano, přiznávám, některé části/děje jsou příliš dlouhé a ne všechny mě bavily, to ale nemění nic na tom, že většina z nich mě zaujala. To umí fakt málokterý režisér, navíc v tak minimalistickém prostředí. Po filmařské stránce je ten film taky dokonalý, kamera působí maximálně realisticky, dialogy taktéž a když se vám povede dostat do atmosféry filmu, kamera bude s divákem spolupracovat (v bytě paneláku se totiž film odehrává nejmíň dvě hodiny, než někdo půjde ven, ale když Lary vyjde ven, člověk pocítí, jako by byl na čerstvém vzduchu a na chvíli si od toho shonu v malém bytě odpočinul - stejně jako Lary). Taky mě zde velmi potěšilo pár humorných scén - a nejmíň u dvou jsem se i zasmál nahlas. Já si ten film fakt neskutečně užil, byl fascinován jeho situacemi a i když jsem určitě ne vše pochopil na poprvé (přece jenom - délka 3 hodiny), rád se k Sieřenevadě někdy vrátím a určitě v ní zase uvidím něco víc. Cristi Puiu mě prostě opět potěšil a já jsem strašně rád, že jsem jeho filmy objevil, protože v dnešní moderní době, kdy takhle promyšlených (a snad bych se ani nebál použít slovo mistrovských) filmů bohužel ubývá, je to velmi příjemné. Je ale třeba si na to udělat čas, jelikož tohle prostě není žádný konzumní film, u kterého jen vypnete a nic neřešíte. Právě naopak. Hodně naopak. Ale nutnou uznat, že tenhle film rozhodně není pro každého, a to rozhodně nemyslím špatně. Dejte tomu tak 20-30 minut a uvidíte sami, jestli vás Sieranevada osloví či nikoli. Na Smrt pana Lazaresca to ale podle mě nemá. Btw, hodně se mi líbilo, že Puiu zůstal věrný typu záběrů z Aurory - zabíraní dějů v jednotlivých místnostech bytu z chodby, přičemž je vidět jen to, co rámuje prostor pro dveře. 5*

Je pravda, že ten konec se dal dost jednoduše odhadnout, ale i tak jsem se skvěle bavil a těch slabých 5* tomu dám rád.

Celkem dost povedená epizoda, která sice dokonalosti nedosahuje a mezi ty nejlepší se pro mě nezařadí, ale na slabých 5* je. A opět tu má hlavní roli další vedlejší postava.

Dějově dost chaotická epizoda, i když musím přiznat, že jsem se u ní bavil slušně. Silné 4*

Jako jo, na jednu stranu je to kravina, ale na tu druhou nemohu říct, že bych se nebavil. To právě naopak, já se bavil překvapivě docela dobře a být tam míň toho trapného a fekální humor vynechat úplně, byla by z toho hodně dobrá komedie. Samozřejmě se to nevyhne těm typickým klišé tak častém pro americké komedie, ale i tak se na to dá celkem v pohodě dívat a na minimálně jedno zhlédnutí to podle mě je. Možná by se ještě šiklo to trochu zkrátit. 3*

Stejně jako u Pytle blech mě poněkud zděsil ten začátek, ale nakonec je pro mě Strop o dost zajímavější, než právě Pytel blech. Tady se toho totiž víc děje a hlavně mi to přišlo o něco více promyšlené, a to celkem chytře. A nejednu scénu bych označil za povedenou, což už o nějaké kvalitě svědčí. Má to prostě co říct, nějakou sílu a poutavost to má taky, sice by se šiklo to o pár minut zkrátit, ale jinak je Strop překvapivě povedeným filmem, a to jsem do něj tolik nadějí nevkládal. 4*

Nejzajímavějším na celém filmu opět je vizuální stránka, se kterou si Greenaway zase řádně vyhrál. Poněkud ten vizuál připomene všechny tři díly Tulse Luper Suitacases, což myslím v dobrém. A ono mě to ze začátku celkem bavilo, tedy kromě snad nejhůře udělaných úvodních titulků ze všech Greenawayových filmů vůbec. No jo, jenže tenhle zájem mi vydržel tak do konce první hry, pak mě to začalo strašně nudit a navíc se tam nic kromě těch her pořádně nedělo. A to už jsem se těšil, že jsem zas narazil na další alespoň dobrý Greenawayův film. Jinak na nahotu už jsem v jeho filmech zvyklý, ale právě v Goltziusovi mi přišlo, že už jich bylo zbytečně moc. Silné 2*

Tak vyloženě špatné to není, ani to nemá blbý děj, ale jinak mě to moc nebavilo a hlavně mi to přišlo poněkud utahané. Navíc bych fakt nepoznal, že to točil Ráža, jelikož on ve svých filmech má takovou typickou atmosféru, ale tady vůbec není. Ale jinak musím uznat, že některé nápady jsou povedené (třeba s autem jakožto strojem času - a to tenhle film vznikl před Návratem do budoucnosti) a líbil se mi i ten otevřený konec, ten jsem rozhodně nečekal. 3*

Zhlédnutí tohohle filmu jsem dost dlouho odkládal, jelikož jako heterosexuál na nějaké homo vize fakt náladu nemám, jenže když už se tolik zajímám o experimentální filmy, je podle mě skoro až povinností vidět snad nejslavnější film Kennetha Angera. No... a teď, jak tohle ohodnotit. Na jednu stranu jsem ten film moc nedával a ty výjevy mě někdy i znechucovali, hlavně když Anger vyobrazuje to vzrušení námořníky vedoucí až do extrému (btw, ty vnitřnosti jsem nepobral, to měla být součást toho BDSM vzrušení nebo proč to tam proboha bylo?), jenže... JENŽE... na tu druhou stranu nemohu ignorovat, jak precizně je to natočené, ty výjevy dávají smysl, jsou zajímavě vymyšlené a dokonce to je i celé dost dobře vedené, akorát ke konci to trvá - i přes moje znechucení - až moc dlouho. A to to prosím Anger natočil v 17 letech (!!), což překvapuje o dost víc. Takže fakt nevím, jak to hodnotit, když na jednu stranu oceňuji jistý filmařský um, ale na druhou stranu mě naprosto, ale fakt naprosto minul tématem a znova bych se na něj rozhodně nepodíval. Abych byl alespoň trochu objektivní, zůstanu uprostřed - tudíž dávám 3*. Nutno uznat, že Anger v sobě nějaký talent má, ale jestli i zbytek jeho filmů vypadá takhle, evidentně nejsem cílovka i přes lásku k experimentálním filmům.

Dost zvláštní film. Podle plakátu jsem sice čekal něco jiného, ale ani tak mě to nezklamalo. Ono se mi to líbilo hlavně kvůli té podmanivé atmosféře a vizuálu, protože po téhle stránce je ten film fakt povedený. Co se ale děje týče, rozjelo se to zajímavě, ale postupně to upadlo do zvláštního romantického příběhu, ve kterém se míchají sny s realitou a potenciál, který to mělo, zůstal strašně nevyužit. I tak mě ten film jaksi zaujal a nemůžu říct, že by byl špatný, protože něco do sebe rozhodně má. Jen mohl být něčím mnohem víc, než nakonec je. Silné 3*