Matty

Dějem jednoduchá, vtipností vydatná, poselstvím milá komedie, jejíž pravé kvality byly jistě zřetelnější v těžkých časech americké hospodářské krize, kterou s přimhouřením kritického oka reflektuje. Gable (docela jiný, než jakého jej zná většina lidí z Jihu proti Severu) a Colbertová jsou během celé anabáze na ostří nože, jiskření mezi nimi by však nezažehnulo ani táborový oheň, což z hlediska dlouhodobější trvanlivosti filmu shledávám největším zádrhelem. 80% Zajímavé komentáře: Nathalie, Oskar, sportovec

Dva idioti jako od Triera během jednoho večera vymyslí a do praxe uvedou plán, který by hrdinové Prison Breaku kutili půl roku. Zde prvně vysvitlo, že s tímhle filmem něco nebude v pořádku. Stejně jako Kriss totiž pohlíží na svět příliš filmově a unikají mu relevantní „drobnosti“, které činí život autentickým. Naprosto selhává psychologie postav: jak máme přiznat ono čisté srdce agresivnímu jedinci, pro kterého neplatí žádné mravní imperativy, ale který se – k divákově zmatenosti – občas chová naprosto logicky? Býti zlým cynikem, sleduji Čistá srdce jako komedii. Komedii chladnou jako madlo od rakve. Film o lásce k filmu nakonec paradoxně slouží zejména coby důkaz, že filmy škodí zdraví. A nemusí jít nutně jen o uhlazené romance ze čtyřicátých let minulého století, jejichž režie by Kennethu Kainzovi zjevně sedla lépe. Bohužel se, Dán jeden, minul dobou. 50%

Válka, která ve filmu svede dohromady idealistu a pragmatika, trvala třicet let. Válka, kterou mezi sebou muži vedou, válka ideologická, trvá věčně. Dramatické napětí Posledního údolí, zasazeného do drsné doby, kdy byly ještě výhružky vykleštěním míněny vážně, pramení ze střetu idejí, potažmo z prosté touhy udržet si moc a přežít. Chaotické období třicetileté války Clavellovi umožnilo rozehrát proti sobě muže hájící neslučitelné světonázory. A hájící je s nasazením života (teprve na jehož konci jeden z mužů uvěří, čemu dosud věřit odmítal). Zasazen do současnosti, ke které má film rozhodně co říct (a nejen ústy Vogela, moderně uvažujícího člověka, jenž nás provází dějem), nepůsobil by příběh pro nezlomnou víru svých představitelů věrohodně. Slovo nevítězí nad obrazem, jak by jeden od režírujícího spisovatele čekal, ale stejně je to myšlenková komplexnost, ne krutost páchaného násilí, čím Poslední údolí dosahuje mimořádně působivosti. 80% Zajímavé komentáře: verbal, curunir, blackJag

Amerika se vypořádává s nedávnou minulostí. Na osudu Daltona Trumba Peter Askin ukazuje, jak snadno jste se ve společnosti posedlé honem na komunisty mohli stát štvancem. Systematické ostrakizaci jako kdyby v životě „undergroundového“ scenáristy a spisovatele (dlouho například nebylo všeobecně známo, že napsal Prázdniny v Římě) příslušelo dominantní postavení. Co zákazu tvorby a ztížení existenci předcházelo a co po ní následovalo, je zmíněno, či spíše jen naznačeno v pár větách. Mělo-li jít o dokument věnovaný Černé listině, proč byl nazván Trumbo? Ale je tu ještě něco. Texty. Trumbovy texty, povětšinou osobní korespondence, čtené Joan Allenovou a několika slavnými herci s výraznými hlasy. Jak lépe představit muže, jehož zbraní bylo slovo? Takže ano, Trumbovi se dokument, vycházející z divadelní hry autorova syna, nakonec také věnuje, jen je třeba číst (resp. poslouchat) mezi řádky. 75%

Osmdesát minut pění ód na Jacka Cardiffa, které je prokládané pěknými obrázky. Od dokumentu věnovanému technické profesi a navíc dokumentu, na němž se podíleli osobnosti jako Scorsese nebo Schoonmakerová, bych čekal méně vzpomínek na to, kdo byl jakým člověkem a více náhledů do zákulisí, více pronikavějších rozborů Cardiffova vizuálního stylu, zejména jeho práce s barvami (v tomhle je mnohem poučnější Writing with Light o práci Vittoria Storara). Je to hezké a povrchní, trochu dojemné - ideální k přesvědčování těch, kdo by si snad náhodou mysleli, že nejlepším kameramanem všech dob byl/je někdo jiný než Cardiff.

Když ze scény (záměrná? divadelnost režie je ubíjející) odejde Welles, ztvárněný stejně jako všechny ostatní postavy hercem bez špetky charismatu, zmizí s nim i ten kousek zajímavostního potenciálu obsaženého v námětu. Poslouchat skutečného Wellese, jak předčítá denní tisk, by bylo zábavnější. Mnohem. 50%

Bondův vesmírný úlet dnes překvapivě působí letitě hlavně vinou zadních projekcí během jinak nešizených akčních scén (souboj v oblacích se skutečně natáčel v oblacích, souboj na lanovce skutečně vysoko nad zemí). Závěrečné vesmírné sekvenci více než nedigitální triky škodí pomalost, zvrhávající se ve stavu beztíže až do poetičnosti (proto bych inspiraci viděl spíše ve Vesmírné odysei, na které také spolupracoval Ken Adam, než ve Hvězdných válkách). Ta je stejně nepatřičná jako komické přívěšky veškeré ve filmu obsažené akce. Bitka s maskovaným bojovníkem by klidně mohla být nějakou vystřiženou konfrontací inspektora Clouseaua s Katoem (za tohle Tě, češtino, občas proklínám). Přes tyto výhrady i přes celkový posun série poměrně zvláštním směrem (naštěstí jen dočasný) Moonraker není špatným, a už vůbec ne nudným filmem. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Terminus, masr, corpsy

Na Václavovi více než na mnoha jiných filmech obdivuji jednu specifickou (ne)schopnost českých filmařů: natočit i tu největší tragédii tak trochu jako komedii. Jiří Vejdělek umí režírovat situace, které vás dojmou a rozesmějí. Marek Epstein takové situace umí napsat. Bohužel ani jeden z těchto pánů (zatím) nedovede šikovně zkombinovat situace dojemné se situacemi směšnými a následně jimi dosáhnout nějakého výraznějšího dramatického efektu. Groteskní střílení na pošťáka, bílení pokoje, jízda na motorce a oproti tomu naprosto seriózní řešení vztahu s matkou a prvního vážnějšího milostného vzplanutí. Tyhle scény spojuje jenom a právě postava Václava, obecního blázna, který by na klání vesnických idiotů v Allenově Lásce a smrti pro nevýjimečnost svých excesů nepostoupil ani do semifinále. Nechci shazovat výkon Ivana Trojana, ten se snaží, ač nejspíš přesně neví, koho hrát. Václav je oním typem „oscarového retarda“, nad nímž nahlas přemýšlí Kate Winslet v jedné epizodě Komparsu. Kdyby tvůrci konkretizovali jeho chorobu a nezahalovali vše onou „obecnou líbivostí“, věřím, že by mohl vzniknout bez nadsázky silný snímek. Nejasnost scénáristova záměru je obzvlášť patrná ve druhé polovině, kdy najednou dostávají prostor flashbacky do dětství. Můžeme si je vysvětlovat Václavovou snahou zaplnit prázdný prostor po matce, ale to neospravedlňuje jejich nicotnou vypovídací hodnotu a pramalý vliv na takřka neexistující zápletku. Václav, obdobně jako Účastníci zájezdu nebo ROMing, disponuje okamžiky, které bych si dokázal představit coby autonomní povídky s vlastní pointou, ale do celku nezapadají. 60% Zajímavé komentáře: Cival, Tetsuo, DaViD´82, kiddo, ad-k, Cushing

Angličtí lordi vs. ženská nahota. Kdo s koho? I na Stephena Frearse velmi nezábavný retrofilm. Judi Dench a Bob Hoskins, každý jiný, oba nesympatičtí a k sobě přitahovaní jenom z vůle scenáristy. Ten vyprávění zpustlé jako pole po boji někdy v závěru druhé třetiny z nepochopitelných důvodů obohacuje o romantickou mini-vsuvku. Aby nechyběly nějaké ty emoce, aby i nějaká ta slza ukápla. Tato málo vtipná, hodně patetická óda na „jinou dámu“ a spoustu jiných společností oblíbených faktorů, je nejkoukatelnější v těch nejméně filmových, totižto v divadelních momentech. Kdyby Frears se stejnou invencí inscenoval zbytek filmu, nad třemi hvězdičkami bych váhal podstatně kratší dobu. 55%

"Ami go home!" Navzdory mezinárodnímu rozsahu problému stoprocentně česká, pod povrchem dosti trpká komedie, nikoli (jen) o radaru. Hlavně mít svou pravdu a nenechat si ji vzít. Oceňuji zejména, že Klusák s Remundou oproti drtivé většině zpravodajských médií dokázali na celou kauzu nahlédnout se zdravým odstupem, aniž by agresivně stranili jedné či druhé straně. (Hodnocení hodinové televizní verze.) 80% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Arbiter, mortak, PAVEK