Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 237)

plakát

Domácnost naruby (2008) 

Nebýt překombinované poslední třetiny, šla bych i výše, protože SM je prostě kus, i kdyby hrála prd a protože každá změna (téma, produkce, herci) se počítá.

plakát

Nelítostný Parker (2013) 

Slabší odvar klasických stathamovek. Přestože o krutosti a násilné scény i bojovky nebylo nouze, shrnula bych děj do názvu jiného sladkobolného snímku - Když Harry potkal Sally a Když Sally potkal Harry. Drsňák Jason sice úspěšně navázal na symbol sexy chlapa, což mu sedí stále dobře, přesto víc inkasoval než rozdával, co už nesedlo až tak moc mně. Samozřejmě závěr dal každému sežrat podle zásluh, ale těch pár minut fakt nestačí k překročení hranice průměru a průměrnosti.

plakát

Chaos (2005) 

Jasně, že kdo čekal typické stathamovské rvačky, kterých se nedočkal, bručí tady jako starý medvěd. Chápu ho kluka, že řeší občas dilema soudnost-změna, aby si zachoval úroveň a posunul se o kus dál jiným směrem. Pokud je tomu tak v tomto případě, pak se mu to vcelku povedlo a dokonce mě bavil i ten jeho mladý parťák, co mu přebral štafetu, aniž by Jason hnul brvou. Holt slízl si smetanu až těsně před a v závěru, i když jsem už nad ním pomalu lomila hokejku jako že to zabalil ve stylu Martin Straka. Jenže on si naštěstí nechal čas na rozmyšlenou stylem jemu vlastním. Mezi ním a diváky rozhodovaly nájezdy a nakonec borec zdolal na penalty nejen je, ale celý zločinecký gang včetně policie v Seattlu i v celých Spojených státech.

plakát

Nikdy to nevzdávej! (2004) 

Sice moc načančaný poněkud naivní snímek o lepší stránce života v LA, ale když toho optimismu je tak žalostně málo, proč ne. Na krásnou dvojku Terri a Jay se dobře koukalo a dobře se je poslouchalo, hudby není nikdy dost, tak co bych řešila. Jak říká velmistr Beethoven: "Hudba je vyšší zjevení než veškerá moudrost a filozofie." Můžu jen souhlasit a přidat se k dalším slovům z filmu: "Umělci sdělují emoce."

plakát

Z džungle do džungle (1997) 

Dobré to bylo, asi dvě scény mě rozesmály do břichobola, ale pamatuju si už jen na tu jednu - jak se dostat do pokoje Ukumy ála být super rodičovským příkladem pro své děti. Rozběsněný otec Martin Short, aniž tušil smysl otázky "Dal jí hrnec?" odpověděl: "Nedal jí žádný hrnec" a jel dál ve svém monologošílenství a použití jiných metod jak (ne)prorazit dveře, kdy právě podobné dialogy+příslušná akce přidávají vtipu na hodnotě. Prostě scény přede mnou tma, za mnou tma bez ohledu na to, jak to působí na všecky kolem, mě baví o něco víc než ty obyčejné či jinak nuceně vtipné často až k trapnosti. I když nejsem milovnice pavouků ani jiné havěti, občas by se taková cvičená tarantule hodila a (ne)omylná foukačka pochopitelně dvakrát tak.;-)

plakát

Druhá šance (2012) 

Typicky puritánská Amerika podává na talíři, jak je všeobecně vyspělá země zaostalá ve vztahové linii, potažmo v sexuální oblasti. Když se jeden rozhodne, že stárne a nedá se s tím nic dělat, pak je jak pařez co se buď vyvrátí i s kořeny nebo nadobro shnije. Tahle herecky výtečná dvojka to vzala z lepší stránky - když nevím jak na to, poradím se s chytrou hlavou. Ono promluvení do duše, jiný pohled, objektivní názor, má vždy něco do sebe. Přesto mi Kay přišla příliš uťáplá na americkou paničku dnešní doby a závěr se znovuzapálením dávno ztracené jiskry přehnaný a nereálný. Co je předností tohoto snímku už bylo řečeno - herecké výkony obou megahvězd.

plakát

Vlk z Wall Street (2013) 

zPočátku mě Leo zklamal, ale Vlkem si napravil reputaci, neboť předvedl neskutečný výkon. Jonaha už si dávno hřeju na svém výsluní a zatím jede plnou parou vpřed. Perfektně natočený vypravěčsky dokonale podaný příběh o jednom nastartovaném motoru, co se logicky po čase zadřel. Většina vidí v tomto kolotoči luxusu, hnusu a bahna JEN zhýralost, podvod a zlo. Taky jsem si to na okamžik chtěla připustit, ale rychlé tempo a úžasný spád mi to nedovolil a poslední dvě scény potvrdily tušenou hlavní ideu. Jak to shrnout a nekecat v rámci redundance - není poptávky bez nabídky, nic se neděje jen tak. O (i)legalitě praktik po Americku rovněž není pochyb, prostě se toleruje co moc nevyčnívá, jinak je třeba přiskřípnout křídla, o nic víc nejde. Vlk si jen vzal, co mu ovce a berani sami nabízeli nebo s čím dobrovolně souhlasili. Nebýt amerického pokrytectví, Leo už má plešouna zaslouženě doma, já za sebe mu ho dávám s čistým svědomím za výkon i za roli.

plakát

Mládí v trapu (2003) 

Zvykla jsem si, že Vaughn se svým provokačním napůl debilním ksichtem nemůže hrát v žádné solidní komedii a Ferrell je pro každou špatnost typu proběhnu se zvesela nočním městem, co na tom, že má postava je tak trochu nesouměrná..;-) Ale když se v jednom filmu sejdou dohromady ta nejpříšernější klišé a trapárny typu veřejně oslavím nově nabytou svobodu s tisíckou spoluobčanů aj. kreténoviny, tak čeho je moc, toho je holt příliš.

plakát

Blázni ze stadiónu (1972) 

Nelze filmu upřít, že svou originalitou předčil dobu bláznivých komedií a stal se inspirací pro mnohé další kulty a vlastně si tím drží určitý prim. Co vždycky oceňuji na starších filmech, je krásná čistá slunečná příroda, štíhlí aktéři dokonce i po třicítce a všeobecná pohoda vyzařující i ze záporných postav. Tyhle atributy vždycky dokážou dobít baterky, ale taky nakopnout nostalgii, co už je horší, když se nic nedá vrátit. Jednu malou výtku bych měla k ohozům, které dnes nenosí snad už ani gejové nebo kašpaři, děs a úděs! Jasně že zvedající sukně a bílé kalhotky nikdy neomrzí ani nezestárnou.

plakát

V nitru Llewyna Davise (2013) 

Nevím přesně, kudy se vydat v komentáři, tápu a motám se asi podobně jako náš hrdina. Zahráno famózně, folk nemusím, ale tady se hezky poslouchal, nesl se na táhlé pomalu plynoucí lajně, přesně jako celý děj, viz několik skvěle propracovaných scén. Ovšem vrcholem filmu je scéna jízdy autem se špičkovým Goodmanem (Big Boss), kde se snad soustředila veškerá myšlenka tvůrců (těžko říct, jsou dost komplikovaní), ale jistě v ní nechyběl obraz odosobnění a úžasné synchronizace (stejný úhel pohledu kočky a Llewyna) a byl to taky jediný vtipný okamžik, který ale stál za to dvakrát tak. Nebudu to složitě rozebírat, jestli jde o klasického smolaře, analogii fungování světa nebo promítnutí sebereflexe autorů, jak je to v poslední době zvykem u výjimečných tvůrců jejich typu. I když, na druhou stranu, nevím co je špatného na tom, chtít se dobře vyspat v pohodlné posteli...;-)