Freemind

Na mně ta thrillerová struktura "závodu s časem" příliš nezafungovala - připadalo mi to spíš jako trik z lenosti. "Vymyslíme začátek, vymyslíme závěr a doprostřed dáme pár náhodně konstruovaných scének, 50/50 úspěch/prohra, aby se to nějak dokutálelo do konce." Kromě výborně načrtnutého profilu hrdinky bojující s depresí a vlastní hrdostí se ve scénáři objevilo několik vyloženě trapných scének a dialogů (setkání tří fanoušků "rockové hudby" v autě. wtf?). Film nenudí, ale taky nedokáže strhnout. Meh.

Tíživá lekce historie. V dechberoucích papuánských scenériích se odehrává krutý příběh střetu lidské slušnosti s krutým barbarstvím válečného konfliktu. Velmi silné tři hvězdy.

Našel jsem zde všechno, co mám rád v kriminálkách z této doby. Minimalismus prostředků, důraz na hloubkovou psychologii postav, nevtíravé experimenty (snové scény), syrové podání a překvapivé zvraty. Hackman i Duvall ve špičkové formě. Pod čtyři hvězdy nemohu jít.

Nemám rád laciné triky na diváka, takže jsem si to moc neužil. Ústřední motiv v sobě ještě skrýval určitý potenciál, bohužel se ale postupně utopil v nánosech klišé a sladkobolných okamžiků (bezednou studnou je zde postava slabomyslného mladšího bráchy). Poprvé jsem si taky hořce uvědomil, kam to se svou kariérou dotáhl Thomas Newman, který se postupně stal svou vlastní karikaturou - unylé, tisíckrát provařené hudební motivy ve spojení s okulahodící Kaminského kamerou způsobují, že jsem měl někdy pocit, že se dívám na dvouhodinový trailer na další hollywoodské drama o pokorném návratu ke kořenům. Tuctovka.

What the Fuqua? Zhruba do poloviny poměrně koukatelný akčňák postupně zabředává do bahna stupidit a ohraných klišé a ke konci se tváří tak pompézně a sebedůležitě, až jsem se neudržel a několikrát vyprskl smíchy. Novému žánru OBI-thrilleru nevěštím příliš světlou budoucnost - klidně mě zastřelte vrtačkou.

Je to pocit, jako když dočtete dlouhatánskou knihu. Uvědomujete si, že něco skončilo, definitivně se loučíte s postavami, které se postupně staly vašimi důvěrnými přáteli. Jste šťastní a vděční za to, že jste mohli být u toho a zároveň vám je teskno a smutno. Hodně zdaru, chlapče.

Collinsův životopis je historicky přesný a poměrně objektivní, i přes poměrně nataženou stopáž ale rozhodně nenudí. Jordanovi se podařilo hezky vyvážit akční scény se soukromými dramaty jednotlivých postav, poutavý je především ústřední konflikt mezi Collinsem (Neeson) a de Valerou (vynikající Rickman). Povinná četba pro každého, kdo se zajímá o dějiny Velké Británie a Irska.

O tom, že některé věci čas nesmaže, ale taky o tom, že pomsta má svou cenu. Film je roztahaný jako dědovy šle, ale jen těžko Vás nechá chladnými - je s podivem, že se i přes své nesporné kvality a herecké obsazení nedostal do širšího povědomí. Velmi silné čtyři hvězdy.

Tyhle filmové pocty končí obvykle hodně špatně - o to víc jsem rád, že se biopic věnovaný Fridě Kahlo podařilo ukočírovat s takovým šmrncem a noblesou. Zafungovaly snad všechny prvky, které jsou obvykle kamenem úrazu podobných projektů: charakterově i řemeslně bezchybné herecké obsazení, scénář (navzdory přesvědčení četných filmařů život každého zhýralého umělce nemusí být perfektním námětem na film) a hlavně vizuální stránka, která je věrná tvorbě hrdinky a zároveň vkusně zakomponovaná do filmu tak, jako snad v žádném jiném díle. Bravo, poklona, respekt.

Já na tu vlnu nekritického nadšení nenaskočím, přátelé - "Cela 211" je velmi slušné vězeňské drama, které bohužel rozpačitě osciluje mezi evropskými kořeny a hollywoodskými ambicemi. Tato nerozhodnost vede v druhé polovině k tomu, že postupně ze všech koutů vylézají klasické neduhy akčních filmů starého kontinentu: slabé řemeslo, nedostatečně nadimenzovaný rozpočet a hlavně nezvládnutí žánrových prvků. Mohl to být nepředvídatelný, syrový nářez, skončilo to jako uspokojivé béčko.