Freemind

Je to přesně mezi půlky - voní to ještě starou klasikou, ale už tam začíná smrdět to, co mělo přijít potom. Od tohoto dílu začal být Eastwood karikaturou sebe sama, pokud ale máte chuť na trochu retra a starou filmařskou školu, zde se můžete nakrmit drobky.

Nestrhla mě ani "kultovní" jednička, u tohoto chudáka jsem měl tedy sakra problém, abych neusnul. Sharon vypadá jako oživlý manekýn z výkladní skříně, hlavní postava psychologa je naprosto naivní a labilní, což spolehlivě ubíjí jakékoliv napětí. Všichni se tak nějak potácejí plátnem sem a tam, až to najednou díkybohu skončí a vy si můžete nahlas říci - WTF?

Vcelku zajímavé, přesto trpící nedostatkem režijních zkušeností páně Eastwooda, které z tohoto filmu čouhají jako sláma z bot. K tomu toporná Sondra Locke a další skupinka mizerných herců ... V záplavě amerických kriminálek se tohle neztratí, přesto jde jen o chabý odlesk legendy ze 70tých let.

Je to sice přiměřeně zábavné, ale nevyhne se to křečovitosti, která je příznačná pro všechny kriminálky (a vlastně celou kulturu) 80tých let. Klasikou a povinnou četbou tak pro mne zůstávají první dva díly série, kde hudba měla šmrnc, auta burácela a kamera lahodila oku - zbylé tři filmy z této pětice si můžete klidně odpustit.

Vynikající sequel a pro mne, coby ukrutného retromila, maximální blaho a slast. Skvělý scénář, živé postavy, bullitovské honičky, hudba Lalo Schifrina. Tohle můžu kdykoliv a v neomezeném množství.

Tak tomu filmu jsem se - jakožto symbolu romantických dojáků - po léta bránil jako čert kříži. 4 hodiny, boženanebi! Vydržel, shlédl, přežil - a dokonce se mu to i líbilo. Až na příšernou Scarlett, která mi od začátku lezla příšerně na nervy tupou operetní afektovaností typu Nicole Kidman, je herecké obsazení vcelku vyrovnané - manýra sice leze z každého záběru, ale po dvou hodinách už si toho ani nevšímáte. Vše ostatní se velmi obratně pohybuje na hranici kýče, ale jen zřídka ji překročí. Barevné, namalované krajinky výborně rozhýbá kamera; děj je všechno, jen ne standardní romantický škvár, kde od začátku víte, že to vše skončí krásným happy endem; postavy jsou hezky plastické a různorodé; hudba je sice sladká jako bonpari, ale postupně se velmi organicky slévá s dějem. Sečteno, podtrženo - velmi příjemné překvapení. Tohle dílo si nálepku "klasika" stoprocentně zaslouží - nejen proto, že slaví 70té narozeniny, ale také proto, že ani dnes nenudí.

Jsem trošku zklamán - od mistra jsem přece jen čekal něco víc. Dějové zvraty byly velmi milé, herecké výkony vynikající, technické zpracování jako vždy famózní, ale ... místy mě trošku nudilo pomalé tempo, které nehrozilo ve Fight Clubu a které v Sedm úspěšně překryla hustá atmosféra. Největším mínusem je asi hudba, znervozňující, atonální "plinkání" do klavíru, které mi ty dvě hodiny dodatečně prodloužilo. Jinými slovy - Fincher podskočil vlastní laťku, přesto ale s přehledem zdolal laťku hollywoodskou.

Standardní velkofilm s nestandardní dávkou patosu a logických chyb. Ono to asi mělo propagovat čest coby pozitivní jev, ve výsledku to ale spíš ukázalo, že čest je skrz naskrz tupá, ochromující a destruktivní hodnota (podobně jako skvělý film The Duellists, který ovšem tu absurdnost cti ukazuje schválně).

Na debut slušné - a myslím si, že tento režisér nás ještě může překvapit. Přesto tomu schází určitá kompaktnost, vize a dopracovanost, takže bych se nebál, že tu máme nového génia.

Na tomto filmu jsou zajímavé pouze dvě věci - autentický, poutavý příběh a Daniel Craig, který prostě neumí hrát špatně. Vše ostatní ovšem špatné je - úrovní hereckých výkonů, kamery, střihu a kulis připomíná spíše nějakou televizní produkci menší britské či německé stanice. To všechno zjistíte už od prvních vteřin, laciných titulků a sekvencí se školáckými filtry, pak se už jen vezete - špína a bída jsou falešné jako prsa Ilony Csákové, hrdinové jako vystřižení z kartonu. Přesto doporučuji - samotná dějová linka je přímo neuvěřitelná.