dee-key

Narvat Bídníky do jednoho filmu, je úkol hodný titánů, jelikož ta knížka je dlouhá jak telefonní seznam. Udělat z toho muzikál, to byl ale nápad kardinálně pitomý. Herci by měli hrát, ne zpívat. Protože pak z toho vznikne předlouhý, utahaný, disharmonický patos plný kakofonie a občasného přehrávání. Musím samozřejmě nechat plusy za kulisy, kostýmy, exteriéry a podobný hovadiny, kterýma americké velkorozpočty oplývají. Jinak ale žádná sláva.

Letní blockbuster jak má být. Akční filmek pro všechny fandy obrázkových knížek a dobře rostlých mladých mužů. Není to kdovíjaké eso a popravdě řečeno, americký symbol s modrýma očima a blond patkou bojující proti hlavnímu záporákovi, patrně kolegovi pana Rasputina z Hitlerovo okultní společnosti snad ani víc než lehkou podívanou nabídnout nemůže. Ale nelze tomu upřít jiskru.

Kdybych nevěděl, že existuje nějaký vetřelec a v životě neviděl jediný obrázek od H. R. Gigera, vypálil bych tomu bez váhání pět hvězd. Efekty byly prostě perfektní, stejně jako celá audiovizuální stránka filmu už od prvních záběrů. Hromada správně futuristických nápadů, druhá hromada správně odporných emzáků a výběr herců jedna báseň. Problém je, že už jsem to někde viděl a že je to v podstatě předělaný Alien.

Tak na rovinu říkám, že žádný zázraky jsem nečekal. Jako u předchozího dílu jsem si myslel, že to bude v ranku "není to úplný průser ale žádná sláva taky ne". Och jak jsem se mýlil. Hele já vím, že to má být oddychový A-K-Č-Ň-Á-K, a už u první pitominy tohohle kousku (který zazněl asi v šesté minutě) jsem se zařekl, že logické přežblebty u takových filmů budu ignorovat. Jenže to nejde! Já tedy nejsem kdovíjaký stratég, ale nemůžu se tak docela ztotožnit s nápadem, chránit se zapálenou palisádou proti obřím nemrtvým HOŘÍCÍM zmutovaným démonům podsvětí který právě přiletěli z vybuchující sopky a čekat, že nad těmi čmoudícími prkny ty čtyřruký řezníci smutně pokrčí rameny a odkýblují se zpátky do pekla. Patrně ze stejné palice vzešel nápad, proti Kronovi, archetypnímu bohovi tvořeného z devíti desítin z lávy a s prackama o velikosti tří strahovských stradionů, postavit pár vychrtlých chlápků opatlaných kaolínem. No nic. Abych neblil jenom špínu musím říct, že efekty na jedničku, bludiště jako vystřižený z tetrisu si zaslouží zlatého bludišťáka a nnutno říct, že i bohové tam tentokrát dělali i něco jiného, než jen plodili své parchanty. Celkově vzato, nenáročná oddychovka na sobotní odpoledne. Palec nahoru za Verbalův komentář.

Tak trošku srazíme místní entusiasmus a hodnocení. Jak jsem avizoval kdysi, nemám problém s východními filmy, ale toto byl vrchol. Parta rybářů na plovacích domkách kteří střídavě rybaří a střídavě souloží prostitutky. Pak jeden co toho moc nenakecá, nerybaří a pouze souloží majitelku rybníka, který už nemluví vůbec, pouze souloží toho méně nemluvného nerybáře a příležitostně zabíjí prostitutky, tak bujaře souložené rybáři (těmi co rybaří). Pak se pohádají (těžká věc, když hlavní ženská role neřekla za film ani hlásku), oba si pohrají s háčky na ryby, trochu si zasouloží a odplují do rákosí...?

Dokonale atmosférické, fantasticky spirituální, neskutečné děsivé. Do háje s paranormálníma aktivitama, tohle mě děsila pí na pátou krát tolik. Přiznávám, že nejsem žádný hrdina a horory mě zrovna dvakrát netankují, možná to je ten důvod, proč jsem se mu pokálel až za ušima.

Těch pět nedávám proto, že by se mi líbilo koukat na psychomatickou špejli, která si před spaním moc četla ornitologickou encyklopedii, objevila svou homoerotickou duši a na konec si po vzoru starých Japonců pohrála se střepem ze zrcadla. Už vůbec to není proto, že by se mi líbil balet! Je to kvůli tomu, že to má atmosféru tísnivou jako třicet atmosfér, že je to dokonalá sonda do maniakální mysli a upřímně řečeno, už od začátku jsem byl jako na trní.

Skvostné! Chtěl jsem něco, u čeho bych mohl vypnout a zároveň aby se tam hodně střílelo, běhalo, bylo to nerealistický a místo patetických cicmaček na konci si ústřední dvojice vymění pár direktů do obličeje. A dostal jsem to i s bonusem v podobě vtipných, i když pravda ne kdovíjak úchvatných, dialogů. Splnilo očekávání. Ještě pár takových.

Paráda. Zabavilo a nadchlo i přes to, že nic nového, zásadního nebo převratného do filmového žánru nepřineslo. Pár kapku předvídatelných scén (už na začátku víte kdo je magor, kdo umře a kdo bude žít) trocha té přemrskané akce (rachitický emzáci hází lidma jako hadrovýma panenkama ale i holka jim to může natřít) a blikající žárovky z Dooma trojky zkombinované s minimálním počtem herců a máte Pandorum. Sranda na sobotní odpoledne.

Je pravda, že v kině to vypadalo dost působivě, ale to vypadají prakticky všechny filmy na velkým plátně. Plusem Obřadu je, že se vyvaroval takových těch krkolomných scén, kdy si posedlá vykloubí hlavu o 680° a pak si s inkvizitorem dá slovní fotbal v aramejštině. Film se snaží být co nejvíce "věrný" spřípadům obsese, ale hrozně mi tam neštimuluje to, že dvě hlavní postavy prakticky nejsou věřící a jsou to největší vymýtači světa. Za atmosféru a posedlého Hopkinse maximálně tři.