vesper001

Zcela bez despektu se ptám, do kdy bude Reese schopná hrát diblíka? Můj laický odhad zní: navěky. Taky opět táhne hloupý příběh, protentokrát o princezničce, co se rozhoduje mezi dvěma princi, blbým a blbějším. Agent Tubý Býk a agent Fešný Vůl se v aréně perou o její kořist pomocí hrozivého funění a dekadentního natřásání stužek na postroji. Je to dilema, ale nic, co by nevyřešil pokec s kamarádkou nad akorát propečeným biftekem.

Dost možná dinosauři neútočí na kořist větší, než jsou sami, protože by se přežrali, takže dvacetimetroví návštěvníci parku jsou v pohodě. Postavy fyzické normy podcenily a tak měly smůlu a dinosauři vlastně taky.

Prehistorická chamrať se usídlila na dně oceánu a já se teď kvůli ní bojím otevřít mrazák. Mořský Rex pár plážových povalečů nachytal na vejcích a nastala bouře. Bohužel jen na lžičce vody, nebo jak byla ta dinosauří loužička velká.

Nechápu, co ti doktoři, vědátoři a ostatní (bez)mozci řešili tak dlouho. Měli brnknout Chucku Norrisovi, o kterém je známo, že když řekne „ruce vzhůru“, poslechne i had, a že všichni hadi, co ho uštknou, do půl hodiny zemřou. Tím by se aspoň stopáž zkrátila na snesitelnou dobu.

Esence nudy, zapříčiněné několika realizačními přešlapy. Mělo se to jmenovat Plytké známosti a neměl to být film, ale uspávanka pro holčičky pod deset let.

Podle názvu a plakátu by jeden skoro doufal, že to bude romance s hezkými záběry na moře. No. Pláž je rozbředlá, postavy se brodí blátem, bojují s poryvy větru, je lezavo, mokro a neustále prší. A je skoro pořád večer nebo noc. A to je vlastně podstata příběhu. Pachatelé dobra, kteří udělají pro sirotky správnou věc, ale v podstatě je vyženou do deště a chladu společnosti, která s nimi jedná jako s méněcennými otroky pro všechno. Jo, pro všechno. Někteří do toho bahna spadnou, z jiných se stanou přízračně odcizené bytosti jako je Pierre. Nepříjemný film, příliš odtažitý, než aby se vám dostal pod kůži, ale ledový, vlhký závan pocítíte. A nepřítomný pohled Gérarda Philipa, jehož asexuálně náměsíčný zjev je tu dovedený do extrému, člověka zahřeje asi jako mokrá rybářská síť. (titulky zde)

Ale jo. Líbily se mi vlasy Gwyn i ty úhledné průhledné kruhy na vztahovém jezírku. Litr Sexu, špetka Woodyho a snítka humoru, podávejte v pokojové teplotě.

Henri-Georges Clouzot mi dluží polovinu zubní náhrady, kterou jsem si samovolně vydrkotala strachem o osud těch dvou. Náklaďáků, samozřejmě. Dlouhý rozjezd mi nevadil, alespoň jsem zjistila, že u Yvese Montanda mě tankuje výhradně jeho postarší verze a při sledování ranního flinkání, odpoledních lehárek a večerních zevlovaček mi vrtalo hlavou jen to, z čeho jejich provozovatelé vlastně žijí, když o práci zakopnou jen nešťastnou náhodou. Ale aspoň teď vím, že když budu s kýblem nitráku skákat panáka, udělá to strašně bum.

Je-li láska skokem, tady se skáče po schodech dolů. Na nejvyšším schodu, odkud je nejlepší rozhled, stojí povídka o staré lásce, co rezaví, ale rez ji zdobí. Jinak se newyorská skládanka jako moderní vitráž, kterou někdo prohodil shnilou meruňku. Barevné střípky jsou ve slunci pěkné, ale smysl raději nehledejte.

Já taky ne. Nechápu, jak dokáže SJP hrát celou kariéru jen a jen Carrie. Tady dramaticky volí mezi katalogovým manžou, dvěma smráďaty a kariérou s Piercem Brosnanem navrch. Je o děsně napínavé a samozřejmě vám nepovím, čemu dá přednost, protože pak byste nebyli překvapeni, až uteče za huhulákem. Ooops, a je to venku. Ale třeba jsem právě někomu ušetřila 89 minut času, během kterého může vynalézt nový filozofický směr, vyvrátit teorii relativity, nebo jej spokojeně věnovat seriálu, který mu zrovna nahrazuje život.