pytlik...

Film doopravdy obsahuje humor a horor - bohužel ten pravý upírský, který není vidět v zrcadle, a v tomto případě bohužel ani kdekoli jinde. A navíc se jedná o snímek vysoce nelogický. Když hlavní upíří hrdina učiní svým hostům neodolatelnou nabídku na filosofování po stovky let při svitu luny, tak každý normální člověk by přece vykřikl "jooooo, to chci" a sám by jeho tesákům nastavil krk. A ti dva jelimani naopak vezmou nohy na ramena, jak kdyby je chtěl zakousnout či co.

Tak trochu oslava rasismu. Kdyby soud nebyl rasistický, hlavního hrdinu by za tu domnělou vraždu své indiánské ženy nechal pověsit, a né ho odsoudit na směšných pět let ve vězení. Takže ten už by se v žádném případě nemohl po pěti letech pomstít (i když, na druhou stranu, coby duch mohl strašit padoucha hned druhý den po popravě). A hlavní padouch doplatil na to, že se snažil prosadit v jiném oboru, než na jaký měl talent. Kdyby si otevřel odtučňovací kliniku, sklidil by úspěch. Minimálně z Buda Spencera osekal mačetou přebytečný tuk prvotřídně.

Scénář k filmu patrně dodalo mexické ministerstvo kultury, oddělení morbidních pohádek, neb se to v něm mexickým vlastenectvím, mrtvolami a rakušáckým padouctvím jen hemžilo. Yul Brynner se taky moc nevytáhl, snažil se sice o tvrďáctví a charisma, ale moc mu to nešlo. Jednak z příčin subjektivních, jednak objektivních. Já půl filmu dumal, koho mi v obličeji připomíná? Až jsem na to přišel... Gretu (ne Garbo). A Greta s kulometem vypadá dost legračně, už proto, že jako správný ochránce přírody by spíš používala bezemisní vzduchovku.

Film plně dokazuje pravdivost tvrzení, že sice né každý podivný film je slovenský, ale každý slovenský film je podivný. Minimálně ten černobílý, protože barevný jsem snad ještě ani neviděl. Zkrátka smrtelně vážné téma, rev, bitky, krv, tvrdé slovenské palice, absence jakéhokoli humoru. Přesto mě to v tomto případě tato směska jaksi podivně fascinovala.

První půlka se celkem přežít dá, byť všechno už člověk viděl mnohokrát někde jinde. Druhá půlka, plná (pseudo)romantických scén, se dá přežít taky - pokud tedy člověk spolu se sledováním čte Jonákovu knihu příhodně nazvanou Sex, disco a revoluce, která unylému ději v televizi dodá tu pravou šťávu.

Jak to, že na čestném prvním místě v přehledu zúčastněných herců není zelené pozadí? (a ne, nemyslím tím Hulkův zadek). Vždyť se vyskytovalo v každé "akční" scéně, a že jich bylo, ach jo. Jako tohle fakt nadchne kohokoli, komu je víc jak pět let? Honička s dinosaury, kdy jim člověk v pohodě stačí, popř. jim ještě utíká. Balancování na okrajích skal, pětimetrové skoky, umírající potvory jako na potvoru vždy složí své kosti těsně kolem hlavních hrdinů. To bylo taaaaaak vzrušující, až jsem si přelepil pusu kobercovkou, abych se nudou neukousal. A radši jsem přemýšlel, čím byla namazaná ta hlavní hrdinka, že ani po x dnech v džungli neměla na sobě ani šmouhu? A jakému výrobci oblečení (včetně toho spodního) může děkovat (a my proklínat), že po všech těch dobrodružstvích neutrpěly její šaty úhonu, žádná díra, žádné roztrhnutí, a nic zajímavého nám kvůli tomu neukázala? No asi tak nejzajímavější z celého filmu je přemýšlet o vztahu Konga a té krasavice. Tak v první řadě, jednalo se o vztah vrcholně nezdravý. My si z našeho zaslepeného lidského hlediska myslíme, že jsme pro každé zvíře vrchol krásy a každé z nás padne na zadek, ale takového chlupatého, krásně vrásčitého tvora nějaké hladké holátko rozhodně nenadchne. Takže ta opice musela být dost zvrhlá, že se zamilovala do člověka. No ale dejme tomu, v té džungli asi neměla moc příležitostí k seznámení, dost možná byla poslední svého druhu, tak vzala za vděk prvním, co se jí dostalo pod tlapu. A za druhé, tohle byla ta jediná pravá velká láska v historii. Neboť nebylo ani pomyšlení, že by kdy mohla překročit meze platonismu.

Och, jak závidím Kambodžanům s jejich 72 písmennou abecedou. My máme písmen jen 42, takže ačkoli to dostatečně nevyjádří úroveň snímku, musím si vystačit s tvrzením, že Chappie je krásný příklad žetkového filmu. Člověk marně dumá, z čeho se mu dělalo špatně víc... Jestli z toho robota s údajně králičíma ouškama, z jeho rodičů, slabomyslného děje, z neustálých výkřiků "čapí, mamí, tatí!"

Reklama na běh a antireklama na socialistické školství a péči o památky.

Jo jo, film pěkně shrnuje krásu a rizika životního stylu, zvaného "orlení". Takový orel si po libosti uloví nějakou ženskou, ošustí ji, opustí a pak celý cyklus libovolněkrát opakuje. Samozřejmě cykly se mohou i všelijak protínat jako množiny. Jsou tu ale jistá rizika, např. to, co zažil Eastwood, že ho oběť jednoduše odmítne opustit. Nebo jiný tragický příklad ze života, oběť prohlásí: Jsem těhotná! I když, Eastwood nebyl pravý orel, neboť on toužil po opravdové lásce a dlouhodobém vztahu, jak prokázal v té nesnesitelně "romantické" pasáži uprostřed filmu. A jinak, má štěstí, že neví o mé existenci, protože pak by i dnes po těch letech zoufalstvím mlátil hlavou o zeď. Kdybych se narodil o hezkých pár let dřív, mohl jsem mu poradit, jak tenhle film vytáhnout minimálně na 80%. Jednak vyřazením oné romantické pasáže, jednak změnou v závěru, který je neskutečně naivní a pitomý. Já, kdybych šel do domu ovládaném tou vyšinutou ženskou, tak na ni zavolám "drahoušku, s tou druhou jsem se už rozešel, miluji jen tebe!". A až by se ona celá natěšená objevila, dostala by zleva zprava polibek tyčí.

Nejdřív jsem přemýšlel, proč mi hlavní hrdina připadá tak povědomý? A pak jsem na to přišel, on je úplně jak moje kolegyně z bývalé práce, nosí stejný účes! Ehm, pak jsem se z titulků dozvěděl, že se jedná o Eastwooda, toho přeci znám, ten hrál v těch kovbojkách! No nic. Jinak teda zápletka, že vrah kulhá a Eastwood s ním musí lézt na proslulý Eiger, aby poznal, který ze tří horolezců to je, je naprosto boží. Ano, dole pod horou asi ani jeden horolezec neudělá krok a nechává se vozit na vozíku, zato při výstupu si to štráduje sem a tam po neexistujících římsách, takže kulhání se pak odhalí jedna dvě. Já bych to teda provedl jinak, už dole pod horou bych uspořádal závod na sto metrů, popř. těmhle vozíčkářům hodil playboye ze stráně, aby se za ním vrhli, a kulhavost bych tak objevil jedna dvě. No ale je pravda, bylo by to jen proto, abych na ten Eiger nemusel, Eastwood je holt jiný týpek. Já chytám závrať i v lanovce na Sněžku.