Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (511)

plakát

Svědek obžaloby (1957) 

Ona když už předloha sama o sobě (Agatha Christie) je beze sporu velmi kvalitní, tak teatrální převedení na filmové plátno pod taktovou precizního Billyho Wildera je pochopitelně na stejné či vyšší úrovní též. Výborně napsané, obsazené a zahrané postavy, mezi nimi poutavé dialogy a parelelní ostře britské vtípky - především od pro mě ústřední postavy ostříleného právníka v podání Charlese Laughtona, který jasně dominuje a k tomu i baví svým charakterem. Zkrátka zpracování, na to že je to krimi-drama o vyšetřování vraždy, se nese často až s úžasnou komediální lehkostí. Neodpoustím si vyzdvihnutí německé chladně ledové lady v podobě Marlene Dietrich, na to že ji v té době bylo 55 klobouk dolů. Celý snímek je obecně ve filmových kruzích zmiňován a vyzdvihován pro rychlou kadenci zvratů v poslední části. Jo opravdu se vyplatí počkat. Oproti tomu tyhle kotrmelce můžou být na obtíž při druhém shlédnutí, to je holt riziko detektivního subžánru. Malinko jsem měl pocit, že závěr je vyhrocen extrémně rychle a mohl být i lépe vygradován, více využit potenciál. Sami tvůrci na konci prosí diváky o nevyzrazování dějových podrobností filmem ještě neposkvrněnému okolí, takže hotovo, dvacet, konec. [90%]

plakát

O slavnosti a hostech (1966) 

Trochu náročnější záležitost, pokud nevíte dopředu alespoň částečně na co se naráží. Ale zase ovšem i s třeba jen s naprosto minimální znalostí se vyšvihne o dva levely nahoru. Zpracování je velice originální - za použití neherců (což je dost poznat), kamerových záběrů vždy na replikující postavu, opakování vět (občas rým) působí pronášená slova (i díky izolaci kamerou) jakoby samostatně, ač formálně reagují vždy pečlivě na předchozí osobu. První kratší část poskytne naladění na skupinu "hostů". Každá postava by mohla být chápana jako určitá vrstva společnosti, vlastnost či přímo lidský neduh. Druhá je zpočátku nevinně začínající, ale postupně přerůstavající v nepříjemné, setkání (až přepadení) s neznámými "průvodci" a přechod do depresivní hry, kterou jsou hosti nuceni hrát pod vedením vlezlého a zároveň diktátorského Rudolfa (mimo jiné nejlepší i když bytostně nesympatická a zlá postava). Hosté jsou drženi v psychologické nejistotě: co se to děje, je to výslech, je to přepadení, je to šikana či jen hra náhodných psychopatů ? Má představivost pracovala v této fázi na plné obrátky. Přechod do třetího partu, dlouhodobě v dialozích zmiňované hostiny, kde největším problémem "oslavence" je, když jeden z jeho desítek hostů zmizí, nechce se účastnit všeobecného veselí. A když se nebaví všichni, tak se nebude bavit nikdo! Začne tedy hromadná honitba na uprchlíka. U tohoto kouska jako u málokterého je naprosto nutné pochopit alegorii na právě pomalu se uvolňující režim (píše se r.1966) a hledat v nepřímé filmařské formě jeho přímou kritiku. Bez této indicie či jejího nalezení v průběhu je to snímek nepochopitelný, neuchopitelný, absurdní. Naopak s jen malou berličkou se stává perlou ve své, ale i v této, době - absurdita ovšem zůstane.Já naprosto neznalý o co jde (puštěno v kině třetí stranou bez znalosti co se bude promítat), tak něco málo jsem pobral při, něco dopobral po projekci rychlým nachytřením chytrým telefonem. A bohatě to stačilo k pochopení. Netvrdím naivně že plnému, protože je toho opravdu hodně k hlubšímu rozebrání. Stupeň myšlenkové volnosti je vysoký. [80%]

plakát

Ve službách papeže (1965) 

Pomalejší začátek netradiční formou dokumentu o dílech Michelangela může odradit, ale zanedlouho se to přehoupne do klasického velkofilmu s kvalitní výpravou, pěkně nasnímanými exteriéry a několika (hlavní linií upozaděnými) bitvami. Z celého na mě dýchá snaha o dobovou věrnost, ale nejsem až takový historický expert, abych si byl jist všemi vyskytnuvšími se reáliemi. Hlavní roli, krom skvěle ztvárněného dua Michelengalo - papež Julián II, hraje i strop Sixtínské kaple. Celé je to v neposlední řadě i nenuceně poučné - sledovat vznik jednoho z nejznámějších umělckých děl, na dnešní dobu velice netradičního papeže či jeho vztah právě k M. [80%]

plakát

Kmotr (1972) 

Dokonalá klasika jak formou tak obsahem. Brando a posléze Al Pacino neuvěřitelně stahují pozornost na sebe a tak to má být. Geniální. [100%]

plakát

Návrat do budoucnosti (1985) 

Nadčasové zpracování cestování časem do vtipné, promyšlené, originální a na svou dobu i přelomové komedie (následně trilogie - II. III.). Sice to nebyla nikdy pro me taková srdcovka jako pro některé, ale i tak se na to rád podívám. M.J.Fox již tady prokázal komediální talent a role pro něj jak šitá na míru. [80%]

plakát

Transformers: Pomsta poražených (2009) 

Po ještě docela ucházející jedničce je tohle již naprostá sterilní limonáda pro teenagery. Jediné dva klady filmu - nadupané triky a Mefan Fox. Megan by se dala považovat za trik též a potom by plus bylo rázem jenom jedno. Trochu málo, nemyslíte ? Nehorázně přetažená stopáž i na film a tohle je vpodstatě dvě a půl hodiny dlouhý videoklip. K tomu se neustále chaoticky skáče od akce k prkenným dialogům s pokusy o vtip a zas rychle k akci, aniž by byla předchozím nějak více logicky osvětlena (předesílám, že vysvětlení 'zachránit svět' je pro mne nedostačující), hlavně že se už zase řežou, na smysluplný děj klidně rezignujme. Hodnocení je, chcete-li, zjednodušeně jedna hvězda za triky a druhá za Megan. [40%]

plakát

Bellflower (2011) 

Na to že je to prvotina autora - sám si to napsal, zrežíroval a obsadil sebe do hlavní role, tak je to s podivem dobré, především vizuál doplněný vhodnou hudbou. Ovšem slabý děj, vzájemmě nekompaktní místy utahané pasáže a nepovedený konec. Zasloužilo si to větší pecku - např. by stačilo ustřihnout poslední čtvrthodinku. Chápu, že je to pojmuto nezávisle, ale i tak mě celou dobu lezli na nervy všichni na plátně, kteří netuším odkud braly peníze, celej den leželi doma, ale na auto, tuning, plamenoment a chlast se doláče vždycky někde záhadně vynořili. Určitě si Glodella budu držet v hledáčku na přístí počin, talent tu je vidět. [60%]

plakát

Další čtyři roky (2010) 

Na rovinu příznávám, že romantická komedie o gayích pro mne je a asi i vždy zůstane hůře stravitelným filmovým subžánrem. Je to i tento konkrétní případ. Drtivá většiná vtípků a narážek je docela trefná a vtipná. Pár je, nebojím se to říct, hraničících až s geniálností. Romantická linie je průměrně uvěřitelná až všední, rozhodně jsem viděl lepší. Více nahoru to táhne komediální složka. Jako celek mne ovšem snímek neoslovuje a nedokáži si jej naplno užít. Asi je škoda, ale je to tak. [60%]

plakát

Čínský bufet (2011) 

Absurdní, vtipné a celé tak trochu jiné. Postaveno na samotářské svéraznosti hlavního hrdiny, kterému do léta zaběhlých kolejí spadne z nebe Číňan, s kterýmžto si on neví příliš rady a to nejen díky nepropustné jazykové bariéře. Hlavní role je obsazena a zahrána perfektně. Vedlejší asiat výkonem neurazí ani výrazněji nepotěší - ale na jeho obranu jeho postava k žádné větší akci nedostane prostor. Jestli jste ještě neviděli potopení malé loďky s nic netušícím zamilovaným párem přímým zásahem krávy letící volným pádem, tak zde tuto šanci dostanete. Je to pro masy ? Možná. Funguje to a pobaví ? Určitě. [80%]

plakát

Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012) 

Konečně zase lepší česká komedie držíc pohromadě především zásluhou Miroslava Krobota. Nechtěl bych ho potkat u pokerového stolu. Druhá výraznějí vyčnívající postavička nad ostatní je Vetchého 'Jiřina', kterýžto se v roli extrémně vyřádil. Po seriálovém úspěchu jsem se bál, že tvůrci nezvládnou celovečerní počin udržet v kompaktnější podobě. Přece jen 22 a 104 minut je podstatný rozdíl. Naštestí se jim to povedlo, a i když to to není žádný scénaristický velepočin (nedotažení některých vedlejších linií, nelogičnosti), tak to baví celou dobu a to se počítá! Pilotní prequel (nebo prequelový pilot?) se zkrátka povedl a myslím, že s přehledem zaujme i seriálem nepolíbené. [80%]