Dreadd

Revolvery, které se nemusí nabíjet, ty mám nejradši. Ale i přes tuny nelogičností, toho, že příběh se drží jakési šablony pro adaptace komiksů od Marvelu, zbytečně utnutého konce a často pokulhávajícího dabingu (hlavně u těch Němců) není film úplný propadák. Plusem je hlavně dobová atmosféra, svižná akce a futuristické zbraně nacistů. Pořád ale zůstává o krok za Zeleným Lampiónem a o dva kroky za Thorem. Uvidíme, jak bude fungovat společně s ostatními Avengers...

Nispel je mnohem větší barbar než sám Conan. Tohle jeho dílo působí přinejmenším rozpačitě. Děj se dá shrnout do jedné krátké věty, hudba za moc nestojí, během krátkého boje na lodi vyjde slunce a všechna ta brutalita tam moc nezapadá. Chyba je však už ve scénáři, některé části by si zasloužily vyškrtnout, některé přepsat a nezachránil to ani Jason Momoa, který působí víc barbarsky než Arnold. Jediná slast byla poslouchat Morgana Freemana jako vypravěče.

Znovu je tu zabiják v montérkách. Po předchozím propadáku se Carpenter snaží vrátit zpátky k původnímu konceptu a to opět s novým režisérem. Navázání na atmosféru prvních dvou dílů se nepovedlo dokonale, aspoň že konec byl dost šokující.

S původními dvěma Halloweeny má tohle pokračování pramálo společného, vlastně jenom to, že příběh souvisí s halloweenskou tématikou. Chybí tu ale ta skvělá atmosféra, napětí, Michael Myers a ani hudba už není taková, takže vlastně všechno, co zdobilo ty dva předchůdce. Proto to spíš působí (jelikož to produkovala Carpenterova produkční společnost) jako parazitování na úspěšnosti prvních dvou dílů. A ten závěr, kdy se doktora snaží zabít nejprve celé tělo, posléze i oddělené části a nakonec to vlastně nijak neskončí, to je teda hnus, velebnosti.

Děj navazuje přesně tam, kde skončil první díl, dozvíme se nové souvislosti, které osvětlují důvody Michaelova jednání. Pro Rosenthala muselo být hodně těžké převzít žezlo od Johna Carpentera a jako svůj první velký film natočit pokračování skvělého hororu, ale zhostil se toho velmi dobře - dokázal navázat na Carpenterovy základy a napodobit atmosféru prvního dílu, diváka udržet v napětí. Trochu nepochopitelně působí obrovská nemocnice, kde však téměř nikdo není. Hudba opět bezkonkurenční.

Příběh by se dal lehce shrnout do jedné věty. Neoslní ani nablýskanými auty nebo naditými dekolty spoře oděných krásek. V čem však exceluje je práce s kamerou během závodních scén a Itsukiho humorem a klidně může konkurovat i mnohem známějšímu Fast & Furious. Akorát si mohli odpustit tolik zvracení a ten zamilovaný / retardovaný pohled Takumiho.

Napětí už od prvních minut, skvělá práce s kamerou hned v úvodní scéně. Trochu jsem se zděsil po rozbití skla rukou a následném odjezdu člověka, který je od 6 let v blázinci a přesto umí skvěle řídít. Naštěstí scénář si je vědom téhle nesrovnalosti a o chvíli později se nad tou věcí sám podivuje. Potom napětí trochu polevuje a film si připravuje půdu pro druhou polovinu, kdy vás přinutí nehnutě sedět a čekat, kdy se zase Michael Myers objeví. Atmosféra je dokonalá, z velké části tvořená hudbou. Akorát na konci by stačil jeden výstřel, tohle působilo trochu jako přitažené za vlasy.

Trvalo mi dost dlouho, než jsem se zorientoval v ději, chvílemi to vypadalo, že se ve střižně zbláznili, protože jsem nevěděl kde se ta scéna odehrává, kdy se odehrává a než jsem si uvědomil, že se neorientuji, proběhlo tam několik "ukázek" zase odjinud. Film se srovnal až po nějakých 50 minutách a pak mě to konečně začalo bavit. Zjistil jsem, že kdybych tenhle film neviděl, moje představa o vzniku Facebooku by byla hodně naivní (ale žít bych s tím dokázal). Taky mi přijde trochu brzo natáčet životopisné snímky člověku, kterému je 26, i když námět musel být hodně žhavý pro všechny producenty.

Scénář není špatný, je tam plno zvratů a za tu půlhodinku mě stihnul několikrát překvapit. Dialogy mi ze začátku přišly trochu křečovité, vetšinou tam ale sedly "jako prdel na hrnec". Herci byli lepší než v některých českých počinech, které se považují za profesionální. Kamera byla na můj vkus občas až moc roztřesená, a taky jsem nepochopil, proč ten policajt šel tak najisto tam, kde byla zbraň.

Navození ponuré atmosféry pomocí mraků a nepřestávajícího deště je nesmírně efektivní, slunce se neukáže až do samotného závěru. V kombinaci s ústředním tématem, tedy vraždami podle sedmi smrtelných hříchů, které jsou zobrazeny velmi syrově, se depresivní pojetí ještě prohlubuje. A když proti detektivům ještě navíc stojí zabiják, který vypadá, že všechny kroky policistů dávno dopředu zná a jenom si s nimi pohrává, máme před sebou téměř dokonalý krimi thriller.